Prozatímní zpráva o stavu české ekonomiky: Firmy věří v budoucnost

V jaké situaci jsou dnes české firmy? Ještě před tři čtvrtě rokem se říkalo, že peněz v ekonomice je nadbytek. Platí to i dnes?
Poslední půlrok byl ve znamení krize likvidity a řada firem měla potíže, nicméně odhady, respektive očekávání byla horší, než jaká se ukázala realita. Vidíme to na úvěrových programech COVID III a COVID Plus, jejichž čerpání je oproti předpokladům výrazně nižší. Firmy zkrátka měly rezervy, do kterých si mohly sáhnout. To je dobrá prozatímní zpráva o stavu české ekonomiky.

Proč prozatímní?
Řada věcí se teprve ukáže v následujících měsících, skončilo moratorium a teď uvidíme druhou fázi likvidní krize. Jistě tu byly firmy, které na provoz použily prostředky původně určené na jiné účely, například na splácení úvěrů. Jiné firmy použily na provoz prostředky původně plánované na investice. Přesto se ekonomika otevřela, oživila a v následujícím půlroce až roce je firmám potřeba pomoct právě s nastartováním investic, protože ty jsou pro budoucnost zásadní.

Vláda tam chce napřít veškeré svoje úsilí a využít všech možností, aby firmy investovaly. A vidíme to i z pohledu banky, jestli firmy dnes něco poptávají, pak je to pomoc v oblasti investic. Ozývají se i ti, kteří v minulosti dotacemi možná trochu opovrhovali.

Změnila pandemie preference firem, pokud jde o dotace?
Pro mne osobně bylo potěšující, že ze všech poradenských mandátů na investiční projekty, které jsme měli podepsané, a je to více než stovka projektů, nám v době krize krom asi dvou klientů nikdo přípravu projektů neodřekl. Firmy věří v budoucnost, nerušily investiční projekty, pouze je odložily v čase a dnes se k nim začínají vracet.

Má to svou logiku, končí programové období, byly vypsány poslední výzvy, celkem je k dispozici asi dvanáct miliard korun v programech Inovace, Potenciál a Aplikace. Přijdou ještě výzvy v programu Úspory energie, Technologie 4.0 a patrně i Nemovitosti. Ale tím toto programové období končí a nastane vakuum.

Přijde přece další programové období…
Přijde, ale než se nový operační program rozjede, budeme patrně někde v závěru příštího roku. A kdo chce investovat na jaře nebo v létě, má v tuto chvíli vlastně poslední šanci, poslední vlnu výzev. Ne všechny firmy si to uvědomují.

Které ano?
Jednoznačně ty, které spolupracují s vědeckovýzkumným sektorem. Což je dáno jednak tím, že ekonomický přínos výzkumu přichází se zpožděním až v sériové výrobě, jednak tím, že provozní náklady na vědu a výzkum jsou pro většinu firem velmi citelné.

Reaguje i vláda, například v programu Aplikace jsou nyní takřka čtyři miliardy korun, což nikdy nebylo. I program Potenciál, který je zaměřen na infrastrukturu, disponuje velkou částkou, stejně jako program Inovace, kde jde do výzvy také velmi vysoká částka.

Tento program je zaměřen na nákup technologií a právě o něj je značný zájem i ze strany velkých firem, které jej dříve tolik neprojevovaly. Dnes i dvacet pět procent podpory začíná být pro mnohé firmy zajímavých.

Vidíte jako banka spor mezi tlakem na obnovu ekonomiky a environmentálními tématy?
Podle nás nejde o spor, spíše o dvě strany téže mince. Ukazuje to praxe, druhé téma, které firmy řeší vedle investic, je klimatická změna a energetické úspory. Vidíme to v zvlášť v posledním roce, kdy se zájem o tento typ podpory zvyšuje.

Na podzim čekáme další výzvu programu Úspory energie, kde jsou zajímavé dotace na jakákoliv opatření, která snižují energetickou náročnost. Je tedy možné s dotací až 50 procent získat podporu i na nové výrobní technologie, které mají nižší energetické nároky. Firma v tomto programu může získat více než v programu Inovace a nemusí prokazovat, často složitě, inovativnost. To se obecně příliš neví.

Stejně jako možná firmy nevědí, že i my jako banka tento typ projektů už dva roky podporujeme vlastním nástrojem, takzvanými Green granty, což je náš příspěvek na pořízení energetického auditu a projektové dokumentace, která je nedílnou součástí žádosti o dotaci. Každoročně podpoříme desítky projektů, celková výše takto podpořených investic přesáhla miliardu a považujeme to za úspěšný program.

Zapojují se opravdu i střední a menší firmy?
Pokud jde o počet firem, je zájem tak padesát na padesát. Větší firmy samozřejmě realizují finančně náročnější projekty a jsou možná osvícenější, řeší tu problematiku i z pohledu určité společenské odpovědnosti vzhledem k budoucnosti, menší firmy více zohledňují praktický a okamžitý přínos.

Ať tak, nebo tak, opět platí, že podzimní výzvu je třeba využít co nejvíce, protože je to také velká příležitost podpory investic. Velké firmy mohou získat 30procentní podporu na výměnu starých výrobních technologií za energeticky úspornější, a to již citelně zkracuje návratnost realizované investice. Další podpora tohoto typu přijde zhruba v horizontu roku a není jisté, že parametry budou stejně výhodné.

Dotace jsou jednou z možností. Jsou tu ale také záruky, instrument pro mnoho firem rovněž zajímavý…
Zvlášť dnes, kdy nikdo neví, co bude zítra, to investicím nepomáhá. I pro banky je totiž složitější odhadnout situaci a míru rizika v horizontu třeba jen roku či dvou. Česká bankovní asociace se proto snaží s Ministerstvem průmyslu a obchodu vyjednat program COVID Invest, který by měl dát bankám nějakou jistotu a umožnit jim významnější podporu investic.

Dotace jsou totiž nástrojem, který se uplatní až ex post, nejprve musíte investovat. A protože Česká republika se nezapojila do Evropského garančního fondu, potřebujeme nástroj, který bankám uvolní ruce.

Existují již nějaké obrysy toho programu?
Měl by fungovat podobně jako program EIF InnovFin z evropských zdrojů, tedy záruka za investiční a leasingové úvěry ve výši 50 procent pro firmy do 500 zaměstnanců na IČO, v menší části i pro firmy až do 3 tisíc zaměstnanců. Měl by být živý po dobu tří let a měl by běžet decentralizovaně, banky by samy zařazovaly do portfolia jednotlivé úvěry, které by stát prostřednictvím Českomoravské záruční a rozvojové banky garantoval.

V tuto chvíli se ještě bavíme o tom, že každá nová investice obvykle nese i provozní náklady a že by bylo dobré mít v rámci tohoto programu i nějaký limit provozního financování.

Kdy by mohl být program schválen?
Plán je, aby začal fungovat od začátku ledna. S Ministerstvem průmyslu a obchodu jsou základní obrysy v podstatě dohodnuty, nyní se vedou jednání s Ministerstvem financí, které je musí odsouhlasit, a to pak jako předkladatel zákona o státní záruce musí být schopno novelu předložit a prosadit v Parlamentu.

Možností podpory jsou také investiční pobídky. Není to ovšem spíše nefunkční nástroj?
Dalo by se to tak říct, loni v září byla schválena novela, která dramaticky zpřísnila podmínky a za celý rok byla schválena jediná žádost, ačkoliv historicky jich bývalo šedesát až osmdesát ročně.

Kde je příčina?
Jsou jí příliš přísná kritéria, směřující k vyšší přidané hodnotě. A také minimální výše investice. Toto jsou důvody, které zájem o tento nástroj srazily do řádu jednotek. Ministerstvo průmyslu si to uvědomilo, připravilo návrh novely, kde snížilo limity natolik, že malé firmy mohou žádat o pobídku už pro investice od deseti milionů korun.

A dobré je i to, že za strategickou investiční akci, kde vláda vedle daňových stimulů může nabídnout i cash podporu, může být považována i výroba ochranných pomůcek. Bohužel, z našeho pohledu, stále zůstávají v návrhu ona přísná kritéria vyšší přidané hodnoty a drtivá většina investorů se do nich nevejde. Ještě se snažíme, podobně jako Národní ekonomická rada vlády, prosadit změnu, aby pobídky fungovaly jako plošnější forma podpory. Podobně k tomu přistoupily Spojené státy a zjevně se jim to vyplácí.

Není ale cesta vyšší přidané hodnoty pro českou ekonomiku ta jediná správná?
Je, problém je ovšem skryt v tom, že pravidla pro investiční pobídky vznikala v období vrcholné konjunktury a podmínky novely směřovaly k vyšší přidané hodnotě, ale nenutily vytvářet nová pracovní místa. Konjunktura skončila, jsme v hluboké krizi. Řada firem zkrachuje, vzroste nezaměstnanost a požadavek na tvorbu pracovních míst bude oprávněný.

Bylo by proto rozumné na nějaký omezený čas ta přísná kritéria změkčit nebo vypnout. Pro investory totiž není ani tak problém splnit investiční limity, problém je zavázat se v dlouhodobém horizontu k plnění parametrů vyšší přidané hodnoty. Ten základní říká, že pobídku může dostat podnik, v němž minimálně 80 procent zaměstnanců bude příštích deset let pobírat vyšší než průměrnou mzdu. K tomu se dnes těžko někdo zaváže.

Jinými slovy, větší riziko pro českou ekonomiku vidíte ve vysoké nezaměstnanosti než v nižší přidané hodnotě?
Přesně tak. Zákon je dnes tak přísný, že nepobízí, ale odrazuje, a investoři se za dané situace přikloní často k jiným zemím.

Evropa se po složitých jednáních usnesla na podpoře restartu ekonomiky a nad strukturálními fondy je nový robustní nástroj New Generation EU. Co přesně přinese?
Bezprecedentní objem peněz, když to sečteme, bude to z několika zdrojů včetně strukturálních fondů přes bilion korun pro Českou republiku. Dvacet pět miliard korun je určeno pro zdravotnictví, na vybavení nemocnic. Šedesát pět miliard korun skrze Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo průmyslu a obchodu míří do tří strukturálně postižených regionů, tedy do krajů Moravskoslezského, Karlovarského a Ústeckého. To budou prostředky určené na transformaci uhelných regionů.

Dále sto dvacet miliard korun půjde na dekarbonizaci a zelené projekty v oblasti úspor energie. Pak je tu až sto osmdesát miliard korun, které mají financovat šest oblastí reforem v rámci Národního plánu obnovy. My si navrhneme reformy, deset procent dostaneme zálohově a devadesát procent bude refundováno po provedení reforem.

Smyslem je zrenovovat po krizi hospodářství, prioritami jsou digitalizace a fyzická infrastruktura, zdraví a odolnost obyvatelstva, podpora podnikání. Ministerstva již vygenerovala projekty za celkem asi šest set miliard korun a do Bruselu údajně půjdeme s vybranými projekty řádově za dvě stě dvacet miliard. A to je tu ještě druhý pilíř s možností záruk v objemu více než tři sta šedesát miliard korun.

Na jak dlouhé období jsou ty peníze určeny?
Sedmdesát procent musí být přiděleno na vybrané projekty do konce roku 2022, zbývající část do konce roku 2023 a všechny projekty musí být dokončeny do roku 2026.

Dalo by se říci, že na Prahu se valí miliardy eur, jen si sáhnout. Upřímně, při zkušenostech čerpání ze strukturálních fondů – jsme schopni v tak krátkém čase vůbec projekty připravit a ty miliardy vyčerpat?
Bude to pro všechny obrovská výzva. S velkými potížemi čerpáme přibližně poloviční objem peněz ze strukturálních fondů. Podle všech informací se do záručních programů ani nebude Česko zapojovat a soustředíme se na čerpání grantů. Přesto jsem trochu skeptický, časová náročnost a procesní složitost stále narůstá, oproti minulosti minimálně o padesát procent. Bude to extrémně náročné.

Budete jako EU Centrum připravovat pro firmy nějakou speciální pomoc?
Disponujeme týmem zkušených expertů, přesto je zřejmé, že budeme muset posílit. Budou to nové postupy, nové metodiky, nové procesy. Běžný podnikatel se v tom nebude schopen orientovat, poběží to v různých procedurálních systémech. Připravujeme se na to, naší ambicí je samozřejmě poskytnout plnou podporu, podobně jako je tomu v případě jiných dotačních a garančních titulů.

Můžete ze zkušenosti zobecnit nějaké nejčastější nebo nejvýznamnější chyby, které v boji o prostředky u českých firem vidíte?
Naší výhodou je, že máme specialisty na všechny programy a že vedle běžného investičního poradenství máme i poradenství dotační, což nemá každá banka. Většina firem si dnes pro tyto účely najímá expertní konzultanty. Přesto se s některými chybami setkáváme.

Základní je poradit se na samém začátku, na co, jakou podporu a z jakých zdrojů lze čerpat. Zda na celek, či na část a z kterého konkrétního programu. Jsou situace, kdy je možno čerpat na jeden projekt z více zdrojů a výhodnost je individuální. Některé programy nabízejí nižší podporu, ale měkčí parametry.

Hlavní zásada je nezahajovat investici dříve, než je podána žádost. S tím se setkáváme, přichází firma, která má rozjetou investici a teprve přijde hledat pomoc. Druhým častým problémem je, že firma má schválenou žádost o dotaci, ale teprve poté začne řešit financování, protože z vlastních zdrojů to nezvládá.

Třetím nejčastějším problémem je, že firmy počítají s takovými modely, kde kombinují různé typy podpory, což je nepřípustné. Typicky úvěr zaručený některým ze záručních programů nelze kombinovat s dotacemi.

Takže jaký je ideální postup pro jakékoliv čerpání podpory?
Mít jasně zformulované potřeby, poradit se s experty, zajistit financování, požádat o podporu a zahájit projekt. Každý jiný postup znamená zadělávat si na problémy.

Celou dobu jsme se bavili o podpoře investic. Jakou roli může sehrát krize poptávky?
Samozřejmě značnou, což třeba cíleně řeší masivní podporou Spojené státy. Ale i česká vláda, domnívám se, toto riziko vnímá.

Návrh na zrušení superhrubé mzdy byl sice ve vládním programu od prvopočátku, ale jeho význam patrně stoupl právě s krizí poptávky – je pravděpodobné, že vláda ho akcentuje právě proto, že počítá s rovnicí nižší daně = více peněz v peněžence = vyšší spotřeba. Možná bychom ale poptávku měli stimulovat víc, pomůže to všem.

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Petr Karban