English version
Potvrzují to v průzkumu Svazu průmyslu a dopravy ČR, do kterého se jich zapojilo celkem sto. Většina z nich se již začíná připravovat na novou unijní legislativu CSRD, která od roku 2024 zpřísní pravidla pro transparentnost, rozsah a detail podávaných zpráv a přinese další administrativu s tím spojenou.
V šetření Svazu průmyslu a dopravy ČR 87 % podniků potvrdilo, že se aktivně udržitelnosti věnují. 60 % dotázaných pak udržitelnost vnímá jako velmi důležitou pro konkurenceschopnost firmy. Průzkum také ukázal, že podniky si rychle osvojují koncept ESG (z anglického „Environmental, Social, and Governance“). To i potvrzuje fakt, že 70 % z nich vnímá udržitelnost jako komplexní přístup k naplňování ESG.
Přes dvě třetiny podniků se udržitelnosti věnují z vlastního přesvědčení. Více než 40 % firem jako důvody uvádí rovněž snahu zvýšit svoji atraktivitu u zákazníků, obchodních partnerů i zaměstnanců, zvýšit svoji konkurenceschopnost a kontrolovat náklady a vypořádat se s přicházející legislativou. Každá třetí tuzemská firma již v udržitelnosti spatřuje obchodní příležitosti.
„Zejména environmentální pilíř a klimatická neutralita je něco, co dnes zdaleka neřeší jen EU, ale v podstatě celý svět. Přináší to novou legislativu a tomu se musí přizpůsobit i jednotlivé podniky a jejich byznysové strategie. Podniky jsou si vědomy, že musí převzít zodpovědnost za dopady své činnosti na prostředí, ve kterém působí. A že to od nich očekávají zákazníci, dodavatelé, zaměstnanci, vlády i neziskovky. Zároveň to ale nesmí podtrhnout jejich konkurenceschopnost,“ říká Petr Jonák, člen představenstva Svazu průmyslu a dopravy ČR, který ve Svazu vede expertní tým pro udržitelnost.
Zkratka ESG je pro malé firmy zatím trochu záhadná. Od roku 2026 pro ně má být povinná
„Koncept ESG vnímáme především jako komplexní měření rizik a odolnosti byznysu firem i z pohledu ochrany životního prostředí, respektu ke společnosti a správného nastavení governance. Přílišná regulace je rozhodně rizikem, na které se zaměřujeme. Ale správně nastavené a realizované ESG strategie mohou firmám přinést konkureční výhody a nové trhy,“ doplňuje Jonák.
63 % firem má také vypracovanou strategii a cíle pro oblast udržitelnosti, přičemž všechny se svou strategií pravidelně seznamují své zaměstnance. Hlavní motivací podniků k systematickému přístupu v udržitelnosti je nejčastěji vlastní přesvědčení, konkurenceschopnost a udržení nákladů, snaha zvýšit svoji atraktivitu u zákazníků a obchodních partnerů, přilákat investice a také snaha vystupovat jako lepší zaměstnavatel. Cíle udržitelného rozvoje OSN zná rámcově polovina dotázaných, většina z nich se na některé konkrétní cíle zaměřuje. Nejčastěji se jedná o odpovědnou výrobu a spotřebu, zdraví a kvalitu života a také diverzitu a rovné příležitosti pro ženy a muže.
Nová směrnice zavádí pro podniky řadu nových povinností
Řada podniků se bude muset udržitelnosti v příštích letech věnovat cílevědomněji a systematičtěji. Aktuálně připravená unijní směrnice o podávání zpráv o udržitelnosti podniků (CSRD) totiž modernizuje pravidla týkající se sociálních a environmentálních informací, které musí společnosti reportovat. Požadavky na podávání zpráv budou postupně zaváděny pro různé kategorie firem. Malé a střední podniky kótované na burzách budou mít povinnost podávat zprávy až od roku 2026, s možností opt-out (výjimka z práva EU) do roku 2028. První skupina velkých společností bude muset nová pravidla poprvé použít za finanční rok 2024, tedy ve zprávě zveřejněné v roce 2025.
Z dotázaných firem 71 % potvrdilo, že má povědomí o této nové povinnosti. Nyní začne z pohledu podniků nejdůležitější fáze celého procesu z hlediska uvedení nových pravidel do praxe – vypracování standardů pro jednotlivé oblasti, které určí postupy a detaily podávaných zpráv. Komise k těmto standardům otevřela veřejnou konzultaci, přičemž na podzim plánuje zveřejnit svou zprávu, která se stane základem pro jejich vypracování ze strany EFRAG (poradního orgánu EK pro finanční výkaznictví). Z průzkumu vyplynulo, že firmy od Svazu průmyslu nejvíce vítají pomoc v prosazování a hájení jejich zájmů při vzniku této směrnice, ale nyní budou potřebovat i expertní pomoc se samotnou přípravou na tento nefinanční reporting a také sdílení best practices.
Do Česka přichází povinnost reportovat ESG. Jak se zorientovat v nefinančním reportingu?
„U směrnice CSRD jsme postupovali jako vždy – nejdříve děláme vše pro to, aby nová legislativa nepoškodila konkurenceschopnost našich podniků a aby měly dost času na přípravu. Když je směrnice finálně schválená, děláme vše pro to, aby se na její účinnost naše firmy připravily,“ říká člen představenstva Petr Jonák. Firmy podle něj zároveň mají vědět, že samotný reporting a jeho metodika jsou celosvětově „work in progress“.
„Když začala ruská agrese na Ukrajině, tak ESG experti reálně řešili, jestli by zbrojaři neměli mít vyšší ESG skóre. Známý je i spor Elona Muska, kterému se nelíbilo vyřazení ekologické Tesly z žebříčku S&P 500, což je mimochodem krásný důkaz, že ESG není jen o životním prostředí, ale také o sociálních podmínkách zaměstnanců nebo o celém governance pilíři,“ dodává Jonák.
Směrnice o udržitelnosti podniků v oblasti náležité péče
Směrnicí o podávání zpráv o udržitelnosti podniků však tlak Evropské komise a Evropského parlamentu na podniky nekončí. V následujících měsících Svaz zaměří svoje úsilí na projednávání návrhu směrnice na udržitelnost podniků v oblasti náležité péče, který bude jedním z klíčových návrhů projednávaných v rámci českého předsednictví v Radě EU. Pracovat se bude na zpřesnění definic, jasné metodologii, uchopitelnosti, adekvátnosti a reálnosti požadavků návrhu, který zajistí podnikům rovné podmínky a právní jistotu.
Firmám podle průzkumu chybí příklady dobré praxe. Svaz průmyslu chce proto zajistit výměnu a sdílení zkušeností firem, které si už udržitelnost vzaly za svou nebo které mají náskok třeba i díky tomu, že jsou součástí nadnárodních korporací.
Další aktivity Svazu průmyslu v oblasti udržitelnosti
Svaz průmyslu vnímá, že s tématem udržitelnosti se bude čím dál více pojit takřka jakákoliv evropská legislativa, bez ohledu na její přesah do oblasti životního prostředí. Každou takovou legislativu se snaží Svaz registrovat a seznámit s ní své členy. S konceptem udržitelnosti se setkáme v chemické legislativě, odpadové legislativě, v energetice, v předpisech okolo ovzduší i klimatu, ale třeba také v oblasti obchodování na vnitřním trhu.
Co se týče posledního jmenovaného, aktuálně bude Svaz bedlivě sledovat vývoj zejména v oblasti připravovaného nařízení k ekodesignu pro udržitelné produkty (ESPR), které má postupně určit podmínky a limity v jednotlivých aspektech udržitelnosti pro možnost uvedení vybraných výrobků a jejich skupin na evropský trh. Cílem předpisu je také maximalizovat transparentnost informací o životním cyklu výrobků, zejména co se týče jejich dopadů na životní prostředí a možnosti navrácení zpět do oběhu.
Pod udržitelnost spadá také např. oblast diverzity a inkluze. Svaz průmyslu plánuje například praktické workshopy, které mohou výrazně přispět k nastavení inkluzivních personálních politik firem.
Jednou z cest k udržitelnosti je také vyšší rozšíření principů cirkulární ekonomiky. Jako první krok k cestě za oběhovým hospodářstvím se Svazu podařilo do nového zákona o odpadech prosadit např. zvýšení poplatků za skládkování z 500 korun na 1850 korun za tunu odpadu. Pouze taková motivace ale nestačí. V Česku je potřeba zejména vybudovat dostatečné recyklační kapacity a rozšířit trh s recyklovanými výrobky. To může podpořit i stát. Svaz průmyslu se také podílí na diskusích o povinném zálohování PET lahví a plechovek v ČR.
Co se týče nedávných aktivit, Svaz průmyslu uspořádal na téma recyklace seminář, který hostila společnost DAIKIN. Odborníci z firem, státních i zájmových organizací, představili možnosti recyklace jako šance na trvale udržitelný rozvoj. SP ČR chtěl touto cestou zdůraznit důležitost využívání druhotných surovin, zvýšit osvětu i propojovat subjekty.
Svaz průmyslu se chystá k tématu udržitelnosti nadále stavět zodpovědně a jeho úkolem je prosazovat nastavení politik a legislativy tak, aby byla realistická a adekvátní z pohledu nových požadavků na podniky vůči dopadu na životní prostředí a aby příliš nezatěžovala firmy do míry, která by jakkoliv ohrožovala jejich konkurenceschopnost.
