První písmena i interaktivní obsah. Rodinná firma VMS Vision vládne školním tabulím



K podnikání se Libor Kožoušek dostal přes svého koníčka. „Od mládí jsem sportoval, byl jsem jeden ze zakladatelů cyklistického klubu v Boskovicích a renovace kol pro kolegy sportovce z toho tak nějak vyplynula. Tuto činnost jsem provozoval při zaměstnání, ve volném čase, tehdy na jakési povolení Městského úřadu, živnostenské listy v té době ještě nebyly,“ vzpomíná Libor Kožoušek.

Ale opravy kol nebyly oborem, kde by s podnikáním zakotvil natrvalo. Tím se stalo školství. „Porevoluční změny přinesly do podniku, kde jsem pracoval, i zrušení řady výrobních programů. Hledaly se nové. A jednou variantou byly jazykové laboratoře pro školy. Vše bylo ušité horkou jehlou a příliš to nefungovalo. Ve státním kolosu se v té době jen těžko prosazovaly vlastní nápady, inovace a kvalita. Chtěl jsem věci dělat po svém a dávat školám vyšší užitek, podložený perfektním řemeslem. Opustil jsem ‚jistotu‘ velké fabriky a šel po hlavě do neznáma,“ pokračuje Libor Kožoušek, zakladatel společnosti VMS Vision.

Začínal příznačně, v garáži svého rodinného domu. I když byl inženýr s diplomem, fyzická a řemeslná práce mu byla od dětství blízká. Jakmile se začal často pohybovat na školách, pochopil, co je nejvíce pálí. „Staré zničené tabule, lavice a židle. A tabule jsou směr, u kterého jsem vydržel pětadvacet let a pořád jej vidím jako perspektivní,“ popisuje Libor Kožoušek.

Fix místo křídy

Kromě tehdy velmi žádaných renovací starých zelených tabulí pro popis křídou jsme po revoluci jako jedni z úplně prvních českých výrobců také zaváděli na školách novinku – bílé tabule pro popis fixem. „V roce 1994 jsme pronajali větší prostory – bývalou kotelnu bytového domu, v roce 1996 jsme provoz zvětšili o další pronajaté prostory – malou výrobní halu v nedaleké Doubravici nad Svitavou. Dnes je naše firma největším českým výrobcem školních a kancelářských tabulí a dalšího sortimentu prostředků vizuální komunikace,“ shrnuje Libor Kožoušek.

Společnost VMS Vision zvítězila v soutěži Equa bank Rodinná firma roku 2018 v kategorii Malá firma.

Důležitým milníkem v historii firmy bylo v roce 2004 sloučení dvou provozů, které do té doby fungovaly na dvou různých místech, a zahájení výroby ve vlastní, nově postavené výrobní hale v Boskovicích. V současné době má firma zhruba 2500 metrů čtverečních provozní plochy a přibližně 400 metrů čtverečních pronajatých skladových prostor. „Důležitá byla i naše konstrukce vlastního profilu – univerzálního rámu pro tabule a další sortiment, který slouží spolehlivě již přes desítku let,“ doplňuje Libor Kožoušek.

I když během pětadvaceti let podnikání prožil ve firmě i těžší momenty, snaží se dívat spíše dopředu. „Za úspěch považuji, že naše výrobky svou kvalitou často předčí zahraniční konkurenci, že jsme schopni dodávat nejen kvalitní sortiment, ale i dlouholetý pozáruční servis a že školy, které znají značku ekoTAB, si ji stále žádají. Pro mě osobně je také velkým úspěchem, že jsem měl při podnikání i čas na svou rodinu a že mi neuteklo dětství mých dětí,“ podotýká Libor Kožoušek.

Firma, která měla loni obrat téměř 48 milionů, zaměstnává 40 pracovníků. Právě dobré vztahy se zaměstnanci, považuje Libor Kožoušek, spolu s plynulým růstem firmy a kladnými výsledky všech dosavadních kontrol ze strany úřadů, za největší úspěch svého podnikání.

Dva vlastníci firmě nesvědčí

Naopak z obtížných situací, které při řízení firmy zažil, se snažil vždy poučit. „Zažil jsem podnikání v situaci, kdy byly podíly mezi dvěma společníky 50 a 50 procent. To opravdu nikomu nedoporučuji – nelze pak rozhodovat efektivně, protože my lidé se časem měníme a nemusí to vždy dobře fungovat. Vždy má být někdo, kdo může jednoznačně rozhodovat,“ hodnotí Libor Kožoušek.

Za čtvrt století ve firmě také poznal, bez čeho se správný manažer neobejde. „Aby dnes člověk v podnikání vše ustál, je důležité mít dobré rodinné zázemí, najít si čas nejen na firmu, ale i na sebe, rodinu, koníčky. Jedině odpočatý a vyrovnaný ‚šéf‘ je přínosem pro své podřízené,“ vypočítává Libor Kožoušek.

Právě rodinný charakter firmy se postupně posiluje, jak dorůstá další generace. Zakladatel společnosti Libor Kožoušek působí v podniku jako jednatel a výkonný ředitel, jeho manželka Marcela Kožoušková se stará o organizaci náboru nových zaměstnanců, interní PR, ale také o publicistiku v regionálním tisku a na webu. Jejich syn Vít zatím studuje v prvním ročníku na vysoké škole a ve firmě vypomáhá s překlady textů do angličtiny, účastní se letních brigád a dalších výpomocí ve výrobě i v kanceláři. Dcera Adéla je studentkou na Gymnáziu v Boskovicích. Také již občas vypomáhá brigádně při různých firemních akcích.

„Rodinná firma také znamená, že všichni v úzké rodině jsou do firmy zapojeni i mimo pracovní dobu – doma se stále řeší firemní věci, situace a postupy,“ popisuje Libor Kožoušek. Někdy podle něj právě firemní záležitosti až příliš zasahují do chodu rodiny. „Pracovní doba v podstatě neexistuje. Vždy je co řešit, většinou se to tváří důležitě a naléhavě. Řekli jsme si, že si zachováme víkendy bez firmy. Ne vždy se to podaří,“ konstatuje Libor Kožoušek.

Některé rodiny si proto musely kvůli podnikání zavést pravidla, aby je firemní agenda úplně nepohltila. O podobné cestě uvažují také Kožouškovi. „Ano, pravidla to chce, to je ten první, jak se ukazuje u nás, poměrně jednoduchý krok. Ten druhý krok, pravidla bez výjimky dodržovat, je podstatně složitější,“ usmívá se Libor Kožoušek.

Jako přínosný krok vnímá sepsání „Rodinné ústavy“, která přispívá k většímu povědomí o tom, že majitel rodinné firmy má nejen svá práva, ale i řadu povinností a závazků vůči firmě a zaměstnancům – a to za všech životních okolností. Všichni členové rodiny mají být připraveni tyto různé situace řešit.

Rodina má větší odpovědnost

Kromě toho, že je práce častějším tématem konverzace než v jinde, má podle něj rodinné podnikání ještě další specifika. „Rodinné firmy mají daleko větší společenskou zodpovědnost. Je jedno, zda provozujete rodinnou firmu jako právnickou nebo fyzickou osobu, vždycky je za tím konkrétní jméno majitele, v našem případě rodiny. Nikam se neschováme, ani nechceme. Neutíkáme od problémů prodejem nebo likvidací jedné firmy a založením další. Z této skutečnosti vše vyplývá,“ zdůrazňuje Libor Kožoušek.

Právě toto pojetí podle něj u firem s jinou strukturou vlastníků často chybí. „Přijímáme zodpovědnost za zaměstnance, za produkty, za stabilitu firmy, za hospodaření, za okolní životní prostředí. To je jedna stránka věci, která může vypadat zdánlivě nevýhodně. Ovšem tento pohled nemají pouze majitelé rodinných firem, vnímají to takto i jejich obchodní partneři, zákazníci a široká veřejnost. Zcela logicky je na druhé straně výhodou větší důvěryhodnost takových firem, která se projevuje zejména při získávání nových pracovníků, ve stabilitě těch stávajících, snadnějším navazováním pevných obchodních vztahů. Řekl bych, že etické chování je základním stavebním kamenem rodinné firmy,“ pokračuje Libor Kožoušek.

Kromě přístupu k zaměstnancům a zákazníkům se společenská odpovědnost ve firmě projevuje například také v oblasti životního prostředí. „Naše výroba je ekologická. Materiály, z nichž jsou tabule vyrobené, jsou recyklovatelné. Mají spolehlivou životnost desítky let, což šetří životní prostředí,“ doplňuje Libor Kožoušek. Firma také sponzoruje místní malé sportovní kluby, drobné kulturní aktivity nebo podporuje dobrovolné hasiče.

Rodinné firmy se vyznačují i dalšími atributy. „V malých firmách do 50 zaměstnanců, kam patříme, platí, že majitelé ve firmě sami také pracují, znají dobře své zaměstnance a často i jejich životní příběhy. Zaměstnanci nejsou pořadovým číslem, ale vždy konkrétním člověkem. To vede k tomu, že zaměstnáváme řadu starších zaměstnanců a nezbavujeme se jich, jsou naší součástí. Majitelé o firmu a její okolí pečují jako o vlastní dům,“ popisuje Libor Kožoušek.

Cílem firmy je do budoucna zvýšit obrat firmy z dnešních zhruba 48 milionů korun na 70 milionů. „Chceme zavést i druhou směnu, což by výrazně zvýšilo naši efektivitu. Dalším cílem je intenzivněji působit směrem do Slovenské republiky a Polska. S tím souvisí i rozšíření týmu obchodníků,“ plánuje Libor Kožoušek, který chce růst založit na dalších inovacích.

Byrokracie utržená ze řetězu

Růst firmy podle něj komplikuje hlavně přebujelá administrativa. „Když jsme začínali v devadesátých letech podnikat, musel jsem se vzdělávat. Pomocí kurzů, odborných časopisů a literatury, internet nebyl. Již tehdy jsem četl o velké byrokratické zátěži podnikatelů. Ještě jsem to však nepociťoval a ani přesně nechápal, o čem se píše,“ vzpomíná Libor Kožoušek.

Za jeden z příkladů pokládá kontrolní hlášení k DPH, kdy firma ručí za odvedení daně svého odběratele. „Proč mám nést zodpovědnost za toho, kdo neodvádí DPH a sledovat s vystavením každé faktury v příslušném registru, zda odběratel je nebo není spolehlivým plátcem DPH a podle toho tuto daň státu odvést za něj nebo nikoli? Za nespolehlivého plátce padne zodpovědnost na toho spolehlivého. To mi nedává smysl,“ pozastavuje se Libor Kožoušek nad současnou praxí.

Vedlejším efektem procesu je podle něj celková složitost celého systému. „Před dvaceti lety nebyl problém hlášení k DPH vyplnit ručně do tiskopisu s kalkulačkou a propiskou. Zkuste to dát dohromady dnes…“ dodává Libor Kožoušek.

Druhým příkladem zatěžování podnikatelů administrativou jsou podle úspěšného šéfa firmy povinná statistická hlášení. „Z počátku to byla občas statistika na základě náhodného výběru, pak se tyto náhodné výběry staly pravidelnými, následovala každoroční povinnost zpracovat několik několikastránkových statistických výkazů, zaslaná datovou schránkou. Z toho se už nevykroutíte. Z agendy zhruba na jeden den se stala agenda na týden pro jednu kvalifikovanou osobu,“ popisuje Libor Kožoušek úskalí, kterým musí čelit tuzemští podnikatelé.

Pozastavuje se především nad tím, že Český statistický úřad (ČSÚ) chce od firem informace, které již předtím státu zaslali. Například hlášení o odpadech. „Proč si ČSÚ nevezme potřebná data od státu, který je má k dispozici, proč je chce znovu od podnikatelů?“ ptá se Libor Kožoušek.

Doufá, že zavalování podniků různými požadavky a dotazy ze strany státu a jeho institucí je jen přechodným jevem nezvládnuté elektronizace státní správy. „Pevně věřím, že nám pomůže selský rozum, digitalizace a tlak na primární využívání již odeslaných dat, nikoli opakovaný sběr stejných dat v jiné struktuře,“ předpokládá Libor Kožoušek.

Pozitivně hodnotí, že tuzemské podnikatelské prostředí je postupem času kultivovanější a zákazníci stále více preferují domácí výrobky. „Posun je i v pozitivnějším vnímání podnikatelů. To jsou dobré zprávy,“ uzavírá Libor Kožoušek.

Dalibor Dostál