Radim Strejček (Theosun technologies): Předlohou byl Iron Man, i díky němu vznikl unikátní rehabilitační exoskelet (video)

Theosun technologies nedávno představil unikátní rehabilitační exoskelet, který vznikl na základě požadavků fyzioterapeutů a pacientů. Začínající firma má se svým rehabilitačním exoskeletem globální ambice.

Jak je to s těmi ambicemi? Jak chcete dosáhnout globálního zefektivnění práce fyzioterapeutů a léčby pacientů?

Ten hlavní problém, co se týče té práce těch fyzioterapeutů, tak je v tom, že je obrovské množství pacientů a málo fyzioterapeutů. A my se snažíme docílit toho, abychom ulehčili tu práci toho fyzioterapeuta a on se mohl mnohem více věnovat třeba té kvalifikovanější práci, přímo té nějaké speciální operaci, kde je ten fyzioterapeut opravdu potřeba.

A tam kde být nemusí, takové ty banální operace, jako je rozhýbávání těch prstů nebo procvičování jednoduché jemné motoriky, tak tohle může ten exoskelet, případně ten pacient zvládat i sám. A chceme k tomu najít nějaké prostředky, abychom toho mohli dosáhnout.

Jestli správně chápu, tak prostředkem k tomu by měl být ten váš rehabilitační exoskelet, na kterém právě pracujete. Je to tak? Můžete přiblížit, v čem je, nebo měl by být, jeho přínos?

Největším přínosem toho exoskeletu by mělo být to, že opravdu bude jednoduchý, intuitivní a spoustu těch věcí zvládne sám místo fyzioterapeuta. A v tomto vidíme naši obrovskou přidanou hodnotu, protože spousta těch produktů na trhu je obrovsky složitých. Ten pacient si to nemůže vzít třeba domu, takže i na tu mobilitu klademe obrovský důraz, a tím ulehčíme spoustu práce těm fyzioterapeutům.

Přibližte, prosím, jak ten exoskelet vlastně pracuje. To znamená, že člověk si ho nasadí a on mu pomáhá rozhýbávat horní končetiny?

Ano. Vlastně ten náš nejstěžejnější produkt bude rehabilitační exoskelet horních končetin, kdy je to určené pro pacienty trpící spasticitou, jejíž příznak u pacientů je takový, že ta ruka je zkroucená a je docela složité, že ten pacient si nedokáže sám narovnat ty prsty, loket a ten exoskelet by měl plnit tu funkci, že vy si ho oblečete a ten exoskelet už sám vlastně rozcvičuje jednotlivé klouby té končetiny.

Klademe obrovský důraz na to, aby to bylo opravdu lehké, mobilní. To znamená, že pacient si to může, když je třeba ubytovaný v tom středisku, tak si to může odnést třeba na ten pokoj a tam může probíhat ta rehabilitace, aniž by ten fyzioterapeut byl přítomen. Ten mu jen nastaví tu terapii a vlastně pacient cvičí sám a ten fyzioterapeut tím pádem zvládne obsloužit třeba dvojnásobný počet těch pacientů. A toto je vlastně to gró, čeho se snažíme dosáhnout.

Rozumím. Jak vás to napadlo?

Když to vezmu, tak úplně prvotní myšlenka něčemu takovému se věnovat byla, když jsem byl ještě hodně malé dítě a můj praděda přišel o nohy a měl takové staré dřevěné protézy, které strašně vrzaly. My jako děti jsme se tomu bohužel smály, což sice není moc vtipné, ale nám dětem to ještě úplně nedocházelo a říkal jsem si, že by bylo super, kdybych si dokázal, třeba kdybych já přišel o nohu nebo tomu dědovi, tak kdybych dokázal udělat nějakou prostě super protézu, která by mu opravdu pomohla v tom, aby chodil pohodlně, aby to nedělalo žádný zvuk.

A postupem času to tak nějak vyplynulo, vždy mě to zajímalo, tyto exoskelety, pak přišel internet, vidíte různé obrázky, pak přišel film Iron Man, kde je samozřejmě parádní exoskelet, a chtěl jsem si vlastně vytvořit něco takového. A došel jsem k tomu, že nejsem schopen v rámci nějakých dostupných technologií si něco podobného vyrobit, až jsem narazil na 3D tisk, kde ta dostupnost té technologie v řádu tisíců korun a můžete si vlastně vymodelovat a vytisknout cokoliv potřebujete, takže na toto je to úplně parádně určené.

Když jsem dělal diplomovou práci, tak bylo na mně, abych si vybral to téma a říkal jsem si, že když si vyberu právě tento exoskelet, který mě vlastně celý život fascinoval, tak mě to pořádně donutí na tom opravdu makat a opravdu nějak v tom pokročit. Tak vlastně jsem začal vybírat to téma, nějak jsme to konzultovali a došli jsme k tomu, že vlastně v tom lékařství je to největší potenciál, takže vlastně jsme začali dělat rehabilitační exoskelet horních končetin.

Fungovalo to tak, že jsem projel spoustu center a tam jsme konzultovali s těmi fyzioterapeuty, seznamoval jsem se s tou problematikou a vlastně veškerá přání těch fyzioterapeutů jsem naagregoval a vyrobil jsem vlastně na tu diplomovou práci rehabilitační exoskelet, který pohyboval vlastně těmi prsty a zápěstím.

A kdy vás napadlo, že by z toho měla vzniknout firma?

Nad tím jsem začal uvažovat až ke konci té diplomové práce, když jsem viděl ten výsledek, a čeho jsem byl schopný…, přišlo Vám to škoda jen tak…, tak vlastně byl jsem schopný v řádu desetitisíců korun vyrobit funkční exoskelet, který nefungoval úplně stoprocentně, ale dokázal hýbat těmi prsty a tím zápěstím. Tak jsem si řekl, že jestli jsem toto schopný udělat s 10 000 korunami, tak co budu schopný udělat, když to rozjedeme opravdu ve velkém.

A z toho, co říkáte, že jste to dělal na základě nebo vycházel jste z rozhovorů s fyzioterapeuty atd. Znamená to, že na trhu nic takového neexistuje?

Existuje. Je spousta pomůcek nebo zdravotnických prostředků, které pomáhají rozcvičovat ty končetiny, ale jak jsem říkal už dříve, všechna tato zařízení jsou obrovská, stojí řádově miliony korun a z těch reakcí těch fyzioterapeutů bylo jasně cítit, že těch zařízení prostě nejsou úplně nadšení, že jako něco to plní, ale není to to, co by přesně chtěli.

Takže vám se to povedlo zjednodušit, výrazně zlevnit, když to stručně shrnu. Je to tak?

My jsme volili cestu, vlastně po tom, co jsme začali dělat ten exoskelet, tak jsme se drželi opravdu toho aktivního zařízení, které bude cvičit s tou rukou. Došli jsme k tomu, že nejsme ale schopni něco takového uvést na trh. Ne z toho důvodu vývoje, jako spíš, co se týče těch finančních prostředků, toho certifikování zdravotnického prostředku. Tam to stojí řadově miliony korun a tím, že jsme nikdy neměli zkušenost se zdravotnictvím.

Došli jsme k tomu, že nejlepší cesta bude zjednodušit to na vlastně pasivní polohovatelnou ortézu, když to tak řeknu, kde se naučíme vlastně tu certifikaci, dostaneme jednoduchý, minimální produkt a můžeme to uvést na trh, projdeme si celým tím kolečkem, jak to všechno funguje, navážeme kontakty s těmi fyzioterapeuty.

Toto bychom dokázali udělat za relativně nízké peníze oproti konkurenci s tím, že to plní přesně to, co nám řekli ti fyzioterapeuti, včetně toho, co nám řekli ti pacienti, se kterými jsme to konzultovali. Takže zase to má obrovskou přidanou hodnotu oproti konkurenci, že je to jednoduché na ovládání. Ten pacient to zvládne jednou rukou, přestože má třeba jednu ruku špatnou, tak jenom jednou rukou si ten exoskelet dokáže obléct, utáhnout na končetinu a polohovat do pozice, kam potřebuje s tím, že pak může třeba psát nebo procvičovat právě tu jemnou motoriku.

A to je to, na čem teď pracujete?

Ano, to je to, co se teď snažíme uvést na trh.

Chápu tedy správně, že to je jakási zjednodušená verze a někdy v budoucnu se chce pustit do té složitější?

Ano. My vlastně zhruba do léta máme v plánu uvést tento produkt na trh a hned vlastně potom vyvíjet vlastně zbytek končetiny, která bude fungovat na stejném principu, kdy vy si můžete tu ruku napolohovat do pozice, kterou potřebujete a procvičovat vlastně ten kloub, kterému se chcete věnovat. To znamená, že zafixuji si rameno, zafixuji si loket a můžu se věnovat zápěstí a zbytek končetiny mi nikam neutíká, prostě to funguje, tak jak má. Vždy si zafixuji to, co potřebuji a můžu si s tím nějak pracovat.

Vy jste říkal, že byste chtěli v létě ten produkt uvést na trh. Určitě na to máte zpětnou vazbu, nějaké první ohlasy. Jak to ten trh vnímá?

Vnímá to až překvapivě pozitivně. Snažíme se být pořád střízliví a nemít ty růžové brýle na očích, když nám každý řekne, jak je z toho nadšený, ale opravdu ty reakce máme snad jenom pozitivní, a dokonce už máme i nějaké předobjednávky.

Vy máte globální ambice, jak jsme říkali na začátku. Jaký je tedy váš další plán i ohledně nějaké expanze do zahraničí?

Tak my vlastně, co se týče toho, určitě ze začátku budeme začínat na tuzemském trhu, kdy potřebujeme zase ten kontakt s těmi fyzioterapeuty, ale v momentě, kdy samozřejmě zvládneme uspokojit tu poptávku výrobně a kapacitně, tak určitě bychom chtěli ideálně nejpozději začátkem příštího roku se pustit do toho, abychom oslovili ty zahraniční trhy.

Pro začátek samozřejmě Evropa, kdy i co se týče té certifikace, tak tam to spadá vlastně pod tu evropskou certifikaci, takže nemusíme ty legislativní prvky vlastně skoro vůbec řešit a ten vstup na ty zahraniční trhy je jednoduchý.

Z hlediska certifikace?

Ano, z hlediska legislativy přesně tak. Určitě máme v plánu co nejdříve prostě vykročit do toho zahraničního trhu.

Co se týká té obchodní části, už máte naplánované, jak na to půjdete, nebo se to připravuje?

Co se týče tuzemského trhu, tak tam bychom si to chtěli právě udržet sami v tom, že to nejcennější, co máme, tak je ten kontakt s těmi zákazníky, kdy dostáváme ty reakce. Co se týče zahraničí, tak tam pravděpodobně nebudeme schopni si to řešit sami nebo trvalo by to řádově roky, než bychom tam dokázali vybudovat tu infrastrukturu, abychom to tam mohli opravdu dobře prodávat. Takže budeme volit cestu distribucí, aby tam ten lokální distributor, který zná ten trh, tak dokáže tam prodávat.

A vlastně tu Českou republiku bychom si chtěli nechat vlastně napořád jako takovou laboratoř, kde my sbíráme data těch fyzioterapeutů a pacientů, ty reakce, co upravit a jak na tom dále pracovat. Takže to zahraničí bude určitě přes distributory.

Exoskelet ještě není ve výrobě. Jak teď financujete firmu, která funguje už zhruba 2 roky?

Financujeme to z vlastních prostředků s tím, že jako majitelé firmy zároveň ještě pracujeme, takže není to úplně jako na full-time. Nejsme schopni se do toho opřít úplně ze 100 %, ale v současné době jsme dostali podporu podnikání od Moravskoslezského kraje, vlastně od MSIC, což je Moravskoslezské inovační centrum a tam dostaneme nějaké ty prostředky na to, abychom dokázali urychlit celý ten proces té certifikace, uvedení toho výrobku na trh, vybavení těch prostor, prostě všeho.

Zároveň tam máme i obrovskou podporu v konzultačních činnostech, je tam spousta odborníků, kteří nám radí, jak upravit třeba ten byznys model, jak si chránit třeba různé ty výrobky, jak si dát na toto pozor. V tomto vidíme teď obrovskou jakoby injekci toho, že do teď to bylo opravdu čistě z vlastních prostředků a teď už by to mohl jet takto.

Na to jsem se chtěl zeptat. Jaký máte cíl, pokud jde o tu ziskovost? Kdy by ten produkt měl začít vydělávat?

Co se týče zisku, tak ten zisk budeme držet ještě nějakou dobu na nule, kdy my veškeré prostředky budeme reinvestovat zpátky do firmy a budou to ještě řádově roky, kdy ta ziskovost, tam nebude se o čem bavit, protože všechno, ať už ty technologie, které budeme nakupovat, nějaké třeba lepší mašiny nebo i vývoj těch nějakých motorů, všechno toto nakupování, prototypování, toto všechno stojí nemalé peníze potom už toho velkého výrobku, takže všechno toto budeme vracet do firmy, abychom mohli ten růst právě jako trošku podpořit.

A co se týče obratu, tak máme v plánu letos prodat řádově stovky těch výrobků s tím, že to je takový dost hrubý odhad a vlastně se ukáže až reálně budeme prodávat. Ale vlastně teď ten náš prvotní produkt je jenom od toho, aby nám vydělal právě na ten vývoj těch dalších produktů.

Ale ten stěžejní produkt, kde už se budeme relativně moct bavit o nějakém zisku, tak bude ten aktivní exoskelet, který bude opravdu aktivně hýbat s tou končetinou. Takže tam už se budeme bavit o obratu v řádu milionů, nebo co máme nějaký ten předpoklad toho, jak by to mělo vypadat, i podle dat, která jsme získali z toho trhu.

Vy vystupujete na zdravotnický trh, což je poměrně vysoce regulované prostředí. Už jste to naznačil, mluvil jste o těch certifikacích atd. Jak obtížné to je, uvést nějaký produkt na tomto trhu, v téhle oblasti?

Pro nás, jako pro nováčky a vlastně nezkušené, co se týče zdravotnické techniky, tak je to pro nás docela velká neznámá, kdy narážíte na ty legislativní procesy, na procesy kvality řízení rizik a všechno toto, a vlastně poslední dobou nedělám skoro nic jiného.

Ten vývoj už máme dokončený a teď řešíme jenom vlastně tu legislativu, co je všechno potřeba v technické dokumentaci a veškeré ty informace o těch produktech, co jsou potřeba. Vlastně nedělám nic jiného, než že svůj volný čas věnuji tomu, že čtu v těch normách, studuji to, studuji ta nařízení, ty evropské směrnice a toto je obrovská zátěž.

Můžu říct, že naštěstí jsme něco takového nevěděli na začátku a postupně to překonáváme. Věřím tomu, že když to jednou překonáme, tak pak už to nebude problém, že se nám to jenom zdá, že to je tak složité, protože jsme se s tím v životě předtím nesetkali, ale jde to. Postupně to plníme, máme i vlastně nějaké spolupracovníky, kteří nám pomáhají v tomto odvětví, že to konzultujeme, a to nám velmi pomáhá, že nás aspoň vedou kudy se to dá, co pro to máme dělat.

A pak jsou ty směrnice, ve kterých je to všechno napsané, takže je to jenom o tom to pořádně pročíst, pořádně to udělat podle těch legislativních prvků, ale je toho spousta, takže jde to trošku pomalu, ale toto se neurychlí.

Já o vás vím, že máte trošku specifický vztah ke konkurenci. Vy ji považujete spíš za spolupráci nebo označujete za spolupráci. Můžete to vysvětlit?

Když se podíváte na ten trh, tak samozřejmě nějaký konkurenční boj tam je potřeba. Zdravá konkurence je vždy dobrý motor k tomu, abyste vedl ten vývoj prostě dopředu, ale když se na to podíváte trošku z druhé strany, tak co je účelem toho, co vlastně my děláme?

Je to o tom, že všechny ty zdravotnické firmy se snaží zlepšit to zdravotnictví, to zdraví toho člověka. Pomoct mu k urychlení té léčby a myslím si že, co se týče této problematiky, tak by tam měla fungovat spíš jakoby spolupráce a vzájemně si vypomáhat.

Třeba dnes, když se mění ta legislativa, tak spousta firem i třeba končí a ten trh se hodně pročistí, spousta malých výrobců prostě zanikne, což zase není úplně dobře pro ten trh, protože tam tomu chybí ta pestrost. Prostě ti lidé už se tomu nechtějí věnovat, protože ta legislativa začíná být náročnější a náročnější a zůstanou vlastně jenom ty velké silné firmy, které toto zvládnou.

Zkrátka ty firmy, jestli tomu správně rozumím, podle vás by měly víc spolupracovat, bavit se o těch věcech, jak je dál vyvíjet atd?

Ano. Jedna firma je perfektní třeba na tu mechaniku, má prostě patentované různé klouby nebo má technologii těch materiálů vyvinutou velmi dobře, ale pak je tady druhá firma, která má třeba ten software, to řízení těch kloubů, to, aby to opravdu dělalo s tím kloubem to, co má, aby to pomáhalo při té rehabilitaci, tak mi dává smysl, aby ty dvě firmy na tom jednom výrobku třeba spolupracovaly a v rámci nějakých licencí nebo nějakého společného obchodního modelu, tak vyvinuli opravdu jakoby dokonalý výtvor, který pomůže prostě tomu člověku.

A dává smysl, abychom si ty vědomosti prostě pomáhali jakoby sdílet. Toto je třeba krásně vidět vlastně v Open Source, kdy veškerá ta data, která vy vyvinete, tak dáte volně na internet a toto donedávna tady neexistovalo, kdy každý si držel to svoje pod pokličkou a nikomu to neřekl. Ale třeba, co se týče v rámci 3D tiskáren, tak vlastně vidíte, že veškerá ty data ti lidé sdílejí. Když někdo něco přijde, tak to dá na internet a vlastně za to nic nechce a jde mu jenom o to, že to pomáhá zlepšit tu komunitu, ten 3D tisk a posouvá to ty technologie dál.

A v tomto si myslím, že je obrovský smysl, co se týče i toho zdravotnictví. Dobře, když něco patentuji, tak asi bych měl mít nějaký nárok na to, že jsem věnoval ten výzkum této problematice, ale to se dá řešit prostě tou licencí a snažit se to jako nedržet si pod pokličkou, bude to jenom moje.