English version
Když Lada Bartošová mluví o budoucnosti rodinné čokoládovny Lidka, působí, jako kdyby, spíš než divadelní vědu, vystudovala divadelní režii. Všechno má promyšlené, role zaměstnanců i spolupracovníků ve svém komorním ansámblu dobře obsazené a jako „dramaturga“ angažovala krizového manažera.
Přitom Lidka v krizi není. Naopak. Malá kutnohorská firma s pěti zaměstnanci či dohodáři si ekonomicky stojí dobře a chystá se růst. Manažer má jen nastavit procesy a všechno dobře propočítat – objem výroby, výdaje, příjmy. „Firmy si většinou krizového manažera berou, když jsou opravdu v krizi, já si ho vzala předem, abych se do ní nedostala,“ vysvětluje Bartošová.
Do tří let by se malá Lidka měla přestěhovat do pětkrát větších prostor v historickém centru Kutné Hory, které za výrazného přispění majitele objektu plánuje na míru zrekonstruovat. Takže i kulisy budou fungl nové. Fakt, že Lidka bude působit přímo v břichu turisty vyhledávaného města zapsaného na seznamu UNESCO, má zvýšit její atraktivitu, protože kromě výroby čokolády bude obchodovat i se zážitky, a to mnohem víc než doposud. Návštěvníci budou moci z prosklené kavárny pozorovat kompletní proces výroby čokolády, účastnit se degustací, nebo se ubytovat v čokoládovém apartmánu – ten samozřejmě nebude z čokolády, podle Bartošové se v něm má designově kombinovat první republika s moderní architekturou.
Příběh, který prodává
Divadlo a leckdy i byznys stojí na příbězích, a ten o Lidce náramně zafungoval. Ostatně Lada Bartošová přiznává, že na PR cíleně pracovala. Využila historku o „nejmenším muzeu čokolády na světě“, které s manželem Pavlem, vystudovaným ekonomem v oboru cestovního ruchu, roku 2016 v historickém centru Kutné Hory založili. A také příběh o vlastní výrobě řemeslné čokolády pod obnovenou, kdysi slavnou značkou Lidka, jejíž fabrika za první republiky zaměstnávala v Kutné Hoře na 500 lidí a svou produkci vyvážela do mnoha zemí světa. Prvních sto čokoládových tabulek Bartošovi vyrobili v říjnu 2018, sto let od založení prvorepublikové Lidky a 60 let po jejím konci v době komunistického marasmu.
Bartošová říká, že navázali na původní receptury Lidky. Ty se sice nedochovaly, ale z různých zdrojů včetně informací od pamětníků je bylo možné přibližně obnovit. Obchodní značku Lidky se Bartošovým podařilo získat v roce 2017, kdy byla volná.
„Češi na oživování tradic slyší a médiím se to líbí,“ říká Bartošová. Když s manželem muzeum a čokoládovnu zakládali, vrcholil v televizi několikaletý seriál První republika natáčený shodou okolností v Kutné Hoře. „Zapadli jsme do toho ve správnou chvíli a se správnou věcí,“ míní spolumajitelka firmy. A tak Lidka ještě neměla skoro nic za sebou, ale už se stala vděčným mediálním tématem. Po osmi letech toto portfolio zahrnuje desítky článků či pořadů v různých českých médiích včetně těch nejčtenějších a nejsledovanějších. To samozřejmě do „nejmenšího muzea“ přivádí čím dál víc lidí, kteří si tam pak koupí i tabulku čokolády.
Muzeum, kam se na jednu prohlídku vejde jen 12 návštěvníků, je pořád plné, protože do něho jezdí autobusy ze široka daleka. Sídlí na hlavní turistické trase Kutnou Horou v nevelkém prostoru připomínajícím stoletý hokynářský krám. Obdobně velkou, tedy spíš malou výrobnu čokolády má Lidka v jiné části města.
„Lidkománii“ ale odstartovala především mediálně vděčná legenda o mladé doktorandce píšící disertaci o divadelních sálech na českém venkově. Lada Bartošová směřující k akademické kariéře jednou hledala informace o lidovém divadle v kutnohorském okresním archivu, když zjistila, že v téže budově kdysi sídlila firma Koukol & Michera, která vyráběla světově proslulou čokoládu Lidka. A natolik jí to zaujalo, že odložila disertaci, opustila studia a rozhodla se slávu Lidky obnovit.
Nyní pro Businessinfo.cz přiznává, že na téhle „story“, která tak zabrala, je pouze část pravdy. Doktorandská studia ukončila předčasně také proto, že si velmi nesedla s vedoucím své disertace. „Jako bych narazila do zdi. Nelíbilo se mu, že těhotná žena chce dělat doktorát,“ říká na rovinu. Právě proto začala přemýšlet o své profesní kariéře jinak. A vzpomněla si na to, co o Lidce zjistila v kutnohorském archivu.
Nejlepší rozhodnutí v životě
Nebyl to jediný restart, kterým si Lada Bartošová prošla. Z rozjeté čokoládovny se před čtyřmi lety opět vrátila k profesi, kterou vystudovala. Stala se ředitelkou Dusíkova divadla v Čáslavi nedaleko od Kutné Hory. Jenže po čase se v obecních volbách dostala k moci jiná garnitura a Bartošovou, zvyklou říkat věci na rovinu, z postu odvolala. Bartošové ve sporu s radnicí pak sice loni dal za pravdu soud, ale návrat do divadla to neznamenalo.
„Vzala jsem si tři měsíce volna. Ani jsem nevěděla, jestli se chci vrátit do Lidky,“ říká, přestože kutnohorská čokoládovna sbírala se svými výrobky úspěchy v mezinárodních soutěžích. I díky tomu dostala Lada Bartošová nabídku, o které hodně přemýšlela. „V jedné francouzské čokoládovně chystali mezinárodní projekt, chtěli vyvinout nový druh ,internacionálně‘ chutnající čokolády, proto stavěli tým složený z několika národů. Finančně to bylo velmi zajímavé. Pracovně taky. Ale kvůli dětem jsem zůstala doma,“ vysvětluje. Ze smluvních důvodů ovšem nemůže prozradit značku. Říká jen, že jde o evropsky etablovanou rodinnou čokoládovnu s více než dvousetletou tradicí.
Petrohrad zboříme, je čas na novou architekturu. Úspěšné studio hledá novou identitu
Ony tři volné měsíce, ale byly nejlepším rozhodnutím, které v životě udělala. „Srovnala jsem si věci v hlavě včetně toho, kam chci posunout čokoládovnu, a začala jsem řešit nové prostory pro výrobu a muzeum. Každé ráno jsem si podle počasí a podle nálady vzala psa nebo kolečkové brusle a odjela jsem na celé dopoledne buď do lesa nebo k Labi na inliny. A jen jsem přemýšlela. Když se na takhle dlouho dobu člověk od všeho odřízne, začne hlava vířit nápady. Odřízla jsem se opravdu od všeho. Odstěhovali jsme se i z domu, kde jsme bydleli, pořídila jsem nový byt. Všechno jsem překopala,“ vypráví.
Pak oslovila majitele, který hledal využití pro svůj dům v kutnohorském historickém centru. Nabídku Bartošové, že by Lidka budovu koupila, odmítl, ale dohodli se, že za příslib dlouhodobého pronájmu a určitých podmínek by mohl dům zrekonstruovat čokoládovně na míru. Bartošovi zaplatí vybavení interiéru, nakoupí technologie pro rozšíření výroby a Lidka zůstane v jejich stoprocentním vlastnictví.
Zatímco kutnohorská čokoládovna nyní ročně zpracuje dvě tuny kakaových bobů a dosahuje obratu kolem šesti milionů korun, v novém domě výroba naroste. Ovšem nikoliv zásadně. Bartošovi sice ke stávajícímu stroji na zpracování kakaových bobů koupí tři další, ale spolumajitelka Lidky odhaduje, že během prvního roku v novém domě obrat stoupne jen na asi 10 milionů. Firma ani neplánuje, že bude přibírat zaměstnance, protože ti stávající obslouží všechny stroje. Práce pro případně nového zaměstnance nebo brigádníka přibyde jen kvůli třídění většího množství kakaových bobů a balení více tabulek čokolády.
„Nechceme kapacitu výroby navýšit tak, aby naše čokolády někdo přeprodával. Chceme jít přímo k zákazníkovi. I navýšenou produkci budeme schopni prodat sami v muzeu, přes náš e-shop nebo firemním zákazníkům,“ vysvětluje Bartošová. Důvodem je cena. Řemeslná čokoláda je výrazně dražší než ta běžně dostupná třeba v supermarketech. Tam by Lidka neprodala čtvercové tabulky stojící mezi jednou a dvěma stokorunami. O sedmdesátiprocentní rumové čokoládě za 320 korun oceněné v mezinárodní soutěži ani nemluvě. „Lidka bude mít vždy punc úzkoprofilového zboží,“ konstatuje Bartošová.
Dělníci s vysokou školou
Navíc podnikání manželů Bartošových by se dalo nazvat aktivistickým. Kakaové boby nakupují přes evropské zprostředkovatele za férové ceny, které spravedlivě ohodnotí práci pěstitelů především z Latinské Ameriky. Ačkoliv potenciál růstu bude s novou výrobnou velký, odmítají si do firmy „pustit“ cizí kapitál, ani nejsou „takoví střelci“, aby si vzali úvěr desítek milionů korun. A řídí se prvorepublikovou knihou zakladatele Lidky Zdeňka Koukola, popisujícího jak správně podnikat. Vůbec nevadí, že je skoro sto let stará, protože její „baťovské principy“ platí podle Bartošové stále – třeba o kvalitě surovin nebo jak si vážit zaměstnanců, kteří pak budou brát firmu za svou.
Lada Bartošová je přesvědčená, že právě tak to v Lidce funguje. „Jsme asi jediná firma, kde ve výrobě jsou všichni vysokoškoláci s diplomy – třeba jedna kolegyně vystudovala cestovní ruch, další psychologii a sociologii. Práce v Lidce jim přijde smysluplná, chtějí si u ní vyčistit hlavu. Je radost takovým lidem šéfovat. Každé ráno v osm se potkáme na kafi, řekneme si, co a jak bude ten den kdo dělat. Nic nemusí být direktivní. Je to krásně namazaný stroj,“ popisuje Bartošová kolektiv s tím, že když někdo nemůže být ve výrobě například kvůli hlídání nemocného dítěte, převezme z domova třeba starost o e-shop.
Na něm Lidka nenabízí pouze vlastní výrobky. Prodává produkci také dalších českých řemeslných čokoládoven – těch, které stejně jako Lidka čokoládu vyrobí od zpracování kakaových bobů po tabulku, tedy bean-to-bar. Právě proto, že Lidka většinu svých čokolád prodá přímo v Kutné Hoře návštěvníkům zatím stále „nejmenšího muzea čokolády na světě“, je tady konkurenční boj cizím termínem. „Jsme jediná česká specializovaná prodejna českých čokolád, standardně u nás seženete pět šest značek,“ říká Bartošová.
Tuto obchodní symbiózu různých řemeslných výrobců posvětí 25. až 27. října první ročník festivalu Čokoládová republika, který Lidka v Kutné Hoře uspořádá. Zúčastní se ho 12 značek a tématem bude Latinská Amerika, odkud se dováží většina kakaových bobů. Lada Bartošová chce setkání českých výrobců využít také k dohodě na tom, kterou čokoládu lze označit za bean-to-bar a kterou nikoliv.
Podle spolumajitelky Lidky existují firmy, které produkují třeba jen 10 procent bean-to-bar čokolády a zbytek vyrábějí z už hotové čokoládové směsi, kterou koupí, rozpustí a jen nalijí do forem. Přitom ji označují také jako bean-to-bar. „To není košer. Kazí to cenovou politiku, protože čokoládu, o které tvrdí, že je bean-to-bar, prodávají výrazně levněji a přitom s velkou marží. Ničí trh a ještě u toho lžou. Je to klamání zákazníka,“ zdůrazňuje Bartošová.
Z Texasu až na Šumavu. Paul McNulty v Česku staví fortepiana pro celý svět
A právě prostřednictvím festivalu chtějí dát značky zákazníkům vědět, co znamená bean-to-bar výroba, která je na znalosti, um, finance i technologie mnohem náročnější. „Proto chceme být co nejvíc transparentní a do výroby pustit lidi,“ naráží Lada Bartošová na připravovaný provoz Lidky v novém sídle. Tam zákazníci budou moci přes sklo pozorovat, jak psycholožka, specialistka na cestovní ruch, ekonom či teatroložka vyrábějí řemeslnou čokoládu od A do Z.
Ivan Hartman
