English version
Majitelé hutí v Česku nemají zrovna snadný život. Tíží je prodražování výroby kvůli povinnosti nakupovat emisní povolenky, dumpingové dovozy z Číny, Ruska a Turecka i loni zavedená cla na dovoz oceli do Spojených států amerických. Jak uvedli při setkání s novináři reprezentanti Ocelářské unie Jan Czudek a Daniel Urban, v posledních letech přibyla ještě jedna starost. Výpadek produkce tradičních dodavatelů uhlí a železné rudy. Oceláři musejí hledat náhradní zdroje.
Problém začíná u OKD, které prudce snížilo produkci koksovatelného uhlí po uzavření Dolu Paskov před dvěma lety. Klesá i produkce ostatních dolů. Loni se tak v Ostravsko-karvinském revíru vytěžilo pouhých 4,47 milionu tun černého uhlí. Ještě v roce 2015 to byl skoro dvojnásobek – více než 8,2 milionu tun.
Těžba černého uhlí klesá také v Polsku, které má potíže s vyčerpáváním starších ložisek a nízkými investicemi do nových dolů. Ukrajinci sice mají železné rudy stále dost, ale situaci zhoršuje stav tamní železniční sítě.
Hutní podniky ArcelorMittal Ostrava a Třinecké železárny tudíž musejí hledat náhradní řešení. „Uhlí a rudu dovážíme ze zámoří do přístavů v okolí, hlavně do Svinoústí v Polsku a do Bakaru v Chorvatsku. Odtud putují do Třince po železnici. Ostravské hutě řeší potíže s dodávkami rudy po železnici z Ukrajiny tím, že rudu převážejí na lodích do Rumunska a pak vlakem,“ popsal situaci prezident Ocelářské unie Jan Czudek, který je současně generálním ředitelem Třineckých železáren.
Nárůst dodávek z „exotických“ zemí potvrzují údaje Českého statistického úřadu. Vedle tradičního dovozu z Polska loni do Česka zamířily též dodávky černého uhlí z Ruska (428 tisíc tun), Spojených států (285 tisíc), Kanady (273 tisíc tun) a v menším množství i z Austrálie a Kolumbie. Hlavním dodavatelem železné rudy zůstává Ukrajina (5,2 milionu tun v roce 2018), menší množství se dovezlo z Brazílie (220 tisíc tun), Libérie (139 tisíc) a Jihoafrické republiky (108,5 tisíce tun).
Převzato z webu Euro.cz. Autor: David Tramba
