Nejčastěji kladené otázky ve vztahu k podnikání v Ruské federaci

Společensko právní a obchodně právní problematika

1. Jakým způsobem může zahraniční investor vykonávat podnikatelskou činnost na území Ruské federace?

Zahraniční investor může na území Ruské federace vykonávat podnikatelskou činnost zejména následujícím způsobem:

• (a) prostřednictvím účasti v ruské právnické osobě (obchodní organizaci*)
• (b) zřízením pobočky nebo zastoupení zahraniční právnické osoby na území Ruské federace
• (c) zahraniční investor – fyzická osoba může rovněž podnikat jako živnostník

* Dle článku 50, části první Občanského zákoníku Ruské federace č. 51-FZ ze dne 30. 11. 1994, právnickými osobami mohou být organizace, které provozují svou činnost především za účelem dosažení zisku (obchodní organizace) nebo organizace, jejichž hlavním cílem není dosažení zisku a jež nerozdělují dosažený zisk mezi členy (neziskové organizace). Neziskové organizace mohou vykonávat podnikatelskou činnost jen v takovém rozsahu, který jim umožňuje dosáhnout účelu, pro který byly založeny, a v souladu s tímto účelem.

2. Jaké jsou základní rozdíly mezi obchodním zastoupením, pobočkou právnické osoby a obchodní společností?

Základní rozdíl mezi obchodními společnostmi na straně jedné a pobočkami („филиал“) a obchodními zastoupeními („торговое представительство“) na straně druhé spočívá v jejich statutu a charakteru činnosti.

Obchodní společnost je obchodní organizace, která je právnickou osobou. Obchodní společnost:

• jedná vlastním jménem
• může vykonávat jakýkoli druh činnosti*, který není zákonem zakázán
• může nabývat majetek
• může uzavírat obchody
• může být nositelem práv a povinnosti
• může být žalobcem i žalovaným u soudu

Obchodní společnost provozuje svoji činnost od okamžiku její státní registrace provedené zákonem stanoveným způsobem a zakládá se na dobu neurčitou, není-li ve stanovách společnosti stanoveno jinak. Obchodní společnost ručí za své závazky celým svým majetkem.

Na rozdíl od obchodních společností nejsou obchodní zastoupení a pobočky právnickými osobami. Obchodní zastoupení a pobočky jsou samostatnými hospodářskými jednotkami právnické osoby, založenými mimo místo jejího sídla. Právnická osoba, která je založila, jim poskytuje majetek a oni jednají jejím jménem. Za činnost pobočky a zastoupení odpovídá právnická osoba, jež je založila. 

Na rozdíl od obchodní společnosti, založené v souladu s ruskými právními předpisy, se pobočky a zastoupení zahraničních právnických osob zakládají pouze na dobu určitou. Akreditace zastoupení se uděluje maximálně na dobu tří (3) let, zatímco akreditace pro pobočky se uděluje maximálně na dobu pěti (5) let, v obou případech s možností prodloužení.

Základní rozdíl mezi obchodním zastoupením a pobočkou spočívá ve vykonávaných funkcích. Obchodní zastoupení reprezentuje zájmy zřizující společnosti a uskutečňuje ochranu těchto zájmů, zatímco pobočka vykonává všechny nebo část funkcí zřizující společnosti.

* Činnost vykonávaná obchodní společností musí odpovídat předmětu a účelu činnosti uvedenému ve stanovách obchodní společnosti, jinak je nezbytné odpovídajícím způsobem změnit stanovy obchodní společnosti zákonem předepsaným postupem.

zpět na začátek

3. Jaké jsou základní rozdíly mezi společností s ručením omezeným a akciovou společností založenou v souladu s ruským právním řádem?

Mezi společností s ručením omezeným („общество с ограниченной ответственностью“) (dále jen „OOO“) a akciovými společnostmi („акционерное общество“) (dále jen „AO“) zakládanými v souladu s ruskými právními předpisy existují následující hlavní rozdíly:

(a) Právní status

Právní status OOO je upraven v zákoně o společnostech s ručením omezeným (Federální zákon Ruské federace č. 14-FZ, ze dne 8. 2. 1998), zatímco právní status АО (jak uzavřených, tak otevřených akciových společností) v zákoně o akciových společnostech (Federální zákon Ruské federace č. 208-FZ, 26. 12. 1995).

Základní kapitál OOO je tvořen součtem nominálních hodnot obchodních podílů společníků, zatímco základní kapitál AO je tvořen akciemi. Na rozdíl od obchodního podílu v ООО, který je majetkovým právem, jsou akcie cennými papíry, v důsledku čehož je činnost АО zároveň upravena předpisy regulujícími trh s cennými papíry.

Počet společníků OOO nesmí být vyšší než padesát, zatímco počet akcionářů AO může být vyšší, avšak v takovém případě musí mít akciová společnost formu otevřené akciové společnosti.

(b) Zvláštnosti založení

Právní předpisy stanoví jednotný způsob státní registrace ООО i АО, kterou provádí Federální daňový úřad („Федеральная налоговая служба – ФНС РФ“). Procedura založení AO je nicméně složitější, časově náročnější a spojena s vyššími zřizovacími náklady, které zahrnují emisi akcií, registraci této emise, jakož i předložení zprávy o výsledcích emise akcií Federálnímu úřadu pro finanční trhy („Федеральная служба по финансовым рынкам – ФСФР РФ“). Jsou-li vklady zakladatelů ООО do základního kapitálu společnosti tvořeny nepeněžitými vklady, jejichž hodnota nepřevyšuje 20 000 rublů, mají zakladatelé právo provést sami ocenění majetku tvořícího nepeněžité vklady. Akcionáři АО jsou naopak povinni vždy přizvat nezávislého znalce bez ohledu na výši jejich nepeněžitých vkladů do základního kapitálu AO.

Zvláštností založení OOO je rovněž povinnost zakladatelů splatit minimálně 50 % základního kapitálu před provedením státní registrace společnosti. V případě, že vklad je tvořen peněžními prostředky, právní předpisy stanoví povinnost otevření zvláštního bankovního účtu určeného pouze pro účely složení peněžních vkladů do základního kapitálu, z něhož budou po provedení státní registrace ООО tyto peněžní prostředky převedeny na běžný účet otevřený společností. Ve vztahu k AO sice není stanoven požadavek na splacení základního kapitálu před provedením státní registrace společnosti, avšak akcionáři mají povinnost nejpozději do tří měsíců ode dne provedení státní registrace AO splatit nejméně 50 % akcií upsaných při založení společnosti.

Minimální výše základního kapitálu ООО a také uzavřené akciové společnosti („закрытое акционерное общество“) (dále jen „ZAO“) odpovídá částce ve výši 10 000 rublů. Základní kapitál otevřené akciové společnosti („oткрытое акционерное общество“) (dále jen „OAO“) nesmí být nižší než 100 000 rublů.

Dle stávající právní úpravy platí, že při založení AO více než jedním zakladatelem jsou její zakladatelé povinni uzavřít smlouvu o založení společnosti.  

Smlouva o založení АО je smlouvou o společné činnosti zakladatelů, nepatří mezi zakladatelské dokumenty АО a má význam pouze ve stadiu založení společnosti. Zakladatelským dokumentem АО jsou stanovy schválené jejími zakladateli.

Při založení OOO více než jedním zakladatelem, mají společníci OOO povinnost uzavřít smlouvu o založení společnosti, která bude určovat způsob provádění společné činnosti po založení společnosti, výši základního kapitálu, výši a nominální hodnotu podílu společníků, včetně způsobu a lhůty splacení podílu. Taková smlouva o založení společnosti nepatří mezi zakladatelské dokumenty OOO.

Společníci OOO mohou rovněž uzavřít dohodu o výkonu práv společníků upravující podmínky výkonu určitých práv a/nebo zdržení se výkonu určitých práv ve společnosti, hlasování na valné hromadě, převodu podílu (nebo jeho části) za cenu, určenou v takové dohodě a/nebo zdržení se převodu podílu (nebo jeho části) při splnění stanovených podmínek/do okamžiku splnění určitých podmínek, jakož i výkonu jiné činnosti spojené s řízením společnosti. Dohoda o výkonu práv společníků rovněž nepatří mezi zakladatelské dokumenty. Podobné právo mají také akcionáři AO, kteří mohou uzavřít akcionářskou smlouvu.

(c) Vystoupení společníka

Společník OOO má formou zcizení svého podílu společnosti právo kdykoli vystoupit ze společnosti bez ohledu na souhlas dalších společníků nebo společnosti s jeho vystoupením, pokud je toto právo stanoveno a upraveno ve stanovách OOO nebo v případech určených zákonem. V případě vystoupení společníka přechází jeho podíl na OOO, která je povinna vyplatit společníkovi skutečnou hodnotu jeho podílu nebo mu (s jeho souhlasem) vydat majetek ve stejné hodnotě. V důsledku vystoupení společníka proto může dojít ke značnému zhoršení finanční situace OOO.

Není však dovoleno vystoupení společníků z OOO, v důsledku kterého by nezůstali v OOO žádní společníci a rovněž není dovoleno vystoupení jediného společníka z OOO.

V případě, že právo vystoupit z OOO nebude upraveno ve stanovách OOO, může společník ukončit svou účast v OOO způsobem určeným pro ukončení účasti akcionáře v AO, tj. pouze v důsledku prodeje nebo jiného způsobu převodu svého podílu ostatním společníkům, společnosti či třetí osobě, resp. v důsledku likvidace společnosti.

(d) Změna složení společníků / akcionářů

Ruská legislativa umožňuje, aby ve stanovách OOO nebyly uvedeny údaje o složení společníků a výši a jmenovité hodnotě jejich podílů. Avšak v případě, že tyto údaje ve společenské smlouvě obsaženy jsou, pak je třeba při změně složení společníků ООО nebo změně poměru jejich podílů provést příslušné změny v zakladatelských dokumentech společnosti a zaregistrovat tyto změny zákonem předepsaným způsobem. Pokud tyto údaje ve stanovách chybí, nevzniká tak ani povinnost tyto údaje dodatečně do stanov společnosti doplňovat.

V souladu s § 5 Zákona o státní registraci právnických osob a individuálních podnikatelů je nezbytné zapsat údaje týkající se společníků OOO do Jednotného státního registru právnických osob. Případné změny údajů týkajících se společníků OOO je nutné zapsat do Jednotného registru právnických osob na základě žádosti podané v předepsané formě daňovým úřadům Ruské federace.  

Údaje o akcionářích AO nemusí být uváděny v zakladatelských dokumentech (s výjimkou případů, kdy má společnost jediného akcionáře). Při změně akcionářů je v takovém případě nezbytné zapsat příslušné změny do seznamu akcionářů, který je veden v případě malých AO zpravidla samotnou společností.

(e) Způsob zcizení podílů / akcií

Prodej podílu v OOO a prodej akcií v ZAO třetím osobám (tj. osobám, které nejsou společníky OOO / akcionáři ZAO) je povolen, nicméně je nutné při tom vzít v úvahu přednostní práva dalších společníků / akcionářů společnosti na nabytí tohoto podílu / těchto akcií za cenu odpovídající hodnotě nabídky učiněné vůči třetí osobě. Ve stanovách OOO může být určena odlišná cena podílu při uplatnění přednostního práva, než činí cena odpovídající hodnotě nabídky učiněné vůči třetí osobě, a dále také možnost společníka využít přednostního práva na nabytí pouze části podílu (nikoliv celého podílu) prodávaného společníky.

Ve stanovách OOO / ZAO lze na rozdíl od stanov OAO založit přednostní právo společnosti na nabytí podílů / akcií prodávaných společníky / akcionáři.

Na rozdíl od АО může být ve stanovách OOO upraven taktéž zákaz prodeje nebo převodu podílu (jinak než prodejem) třetím osobám, anebo požadavek na získání souhlasu ostatních společníků a společnosti se zcizením podílu.

Transakce směřující ke zcizení podílu v OOO podléhá notářskému ověření s výjimkou případu využití předkupního práva a jiných zákonem stanovených případů. Nedodržení požadavku notářského ověření znamená neplatnost takové transakce.

Existují rovněž další rozdíly mezi АО a ООО, které je nutné vzít v úvahu při volbě právní formy obchodní společnosti, jako např. následky převodu podílů / akcií v důsledku dědění, zřizování představenstva (dozorčí rady) či přijímání rozhodnutí valnou hromadou společníků / akcionářů.

zpět na začátek

4. Jaké jsou hlavní rozdíly mezi uzavřenou akciovou společností a otevřenou akciovou společností?

Právní předpisy Ruské federace rozlišují dva typy akciových společností – akciovou společnost otevřeného a uzavřeného typu. Základní rozdíly mezi výše uvedenými typy AO jsou mimo jiné následující:

• (a) OAO je akciovou společností, která je oprávněna veřejně upisovat emitované akcie a volně je prodávat za podmínek stanovených právními předpisy. ZAO je akciovou společností, jejíž akcie lze upsat jen zakladatelům, resp. předem určenému okruhu osob. ZAO není oprávněna provádět veřejný úpis akcií nebo je nabízet neomezenému okruhu osob.
• (b) Počet akcionářů OAO není na rozdíl od ZAO omezen. Počet akcionářů ZAO nesmí být vyšší než padesát (50). Přesáhne-li počet akcionářů ZАО stanovenou hranici, musí být právní forma společnosti změněna ve lhůtě 1 roku ze ZAO na ОАО. Je třeba poukázat na to, že akciová společnost je povinna vést seznam akcionářů. V případě, že společnost má více než 50 akcionářů, tento seznam akcionářů vede speciální registrátor.
• (c) Akcionáři ZAO mají přednostní právo na nabytí akcií prodávaných ostatními akcionáři této společnosti, a to za cenu odpovídající hodnotě nabídky učiněné vůči třetí osobě, v poměru podle počtu akcií, které náleží každému z nich, není-li upraveno stanovami společnosti jinak. Stanovy ZAO mohou založit přednostní právo společnosti na nabytí akcií prodávaných jejími akcionáři, pokud akcionáři nevyužili svého přednostního práva na nabytí akcií. Zákon stanovuje určitý postup prodeje akcií, přičemž v případě jeho porušení je akcionář nebo samotná společnost oprávněna domáhat se soudní cestou převodu práv a povinností zpět z kupujícího na sebe. Založení přednostního práva společnosti nebo jejích akcionářů na nabytí akcií zcizovaných akcionáři této společnosti není přípustné v OAO.
• (d) Výše základního kapitálu ZAO musí činit nejméně 10 000 rublů. Výše základního kapitálu v ОАО musí činit nejméně 100 000 rublů.
• (e) Ve vztahu k OAO je stanovena povinnost zpřístupnění určitých informací, zatímco od ZAO se zpřístupnění informací vyžaduje pouze v případě veřejného umístění dluhopisů či jiných cenných papírů ZAO.

5. Jakým způsobem lze zřídit obchodní zastoupení v Ruské federaci?

Zahraniční společnost, která chce zřídit obchodní zastoupení („торговое представительство“) v Ruské federaci, je povinna absolvovat proces registrace (akreditace) zastoupení u příslušného státního orgánu Ruské federace. V současnosti se akreditací zastoupení zabývá řada státních orgánů v závislosti na typu zřizující společnosti (banky, letecké společnosti, obchodní a průmyslové komory aj.). Hlavním akreditačním orgánem pro zastoupení zahraničních společností v Rusku je Státní registrační komora při Ministerstvu spravedlnosti Ruské federace („Государственная регистрационная палата при Министерстве Юстиции Российской Федерации“) (dále jen „Komora“).

Hlavní etapy akreditace zastoupení

(a) Příprava a podpis dokumentů nezbytných pro získání akreditace zastoupení

Základním dokumentem z hlediska činnosti zastoupení je statut zastoupení zahraniční právnické osoby. Pro akreditaci zastoupení je zapotřebí předložit zejména následující doklady:

• rozhodnutí společnosti o zřízení zastoupení v Ruské federaci
• zakladatelské dokumenty zřizující společnosti
• dokumenty prokazující registraci zřizující společnosti u státních orgánů země jejího sídla
• doklady prokazující její platební schopnost
• notářsky ověřenou kopii generální plné moci, na základě které se udělují nezbytné pravomoci vedoucímu zastoupení

Na rozdíl od zřízení pobočky zahraniční osoby se v případě zastoupení vyžaduje, aby byl doložen obchodní styk zahraniční společnosti s Ruskou federací a adresa sídla zastoupení v Rusku. Komora si může rovněž vyžádat poskytnutí dalších informací o činnosti zahraniční právnické osoby.

Je důležité upozornit, že nepředložení kompletních složek požadovaných dokumentů, je jedním z důvodů pro odmítnutí registrace zastoupení.

Veškeré cizí listiny musí být řádně legalizovány a musí k nim být přiložen notářsky ověřený překlad do ruštiny.

(b) Podání dokumentů nezbytných pro akreditaci zastoupení a získání osvědčení o akreditaci zastoupení

Povolení ke zřízení zastoupení se vydává zpravidla do 18 pracovních dnů od okamžiku předložení kompletního souboru dokumentů. V určitých případech může být lhůta pro vydání povolení zkrácena až na 5 pracovních dní. Na základě výsledků posouzení se vydává osvědčení o zápisu do Souhrnného státního registru zastoupení zahraničních společností akreditovaných na území Ruské federace a Povolení ke zřízení zastoupení. Zápis do registru je povinný pro všechna zastoupení bez ohledu na to, kdy a jakou státní organizací byly akreditovány. Osvědčení o zápisu do registru slouží jako potvrzení oficiálního statutu zastoupení v Ruské federaci a je požadováno při otevření bankovních účtů, přihlášení se do evidence daňových úřadů, vystavení ruských víz, jakož i pro řízení před celními orgány. Akreditace se poskytuje na jeden, dva nebo tři roky a v případě potřeby může být prodloužena.

(c) Zhotovení razítka, registrace zastoupení u státních orgánů

V návaznosti na povolení akreditace zastoupení zahraniční společnosti je nezbytné převzít dopis s registračními kódy udělenými Federálním statistickým úřadem, nechat vyhotovit a získat kulaté úřední razítko a podat žádost o registraci zastoupení u příslušného finančního úřadu, jakož i převzít oznámení o registraci zastoupení ve státních mimorozpočtových fondech Ruské federace – Fondu povinného zdravotního pojištění („Фонд обязательного медицинского страхования“), Fondu sociálního pojištění („Фонд социального страхования“) a Penzijního fondu („Пенсионный фонд).

(d) Otevření běžných účtů pro zastoupení

Po přihlášení se do evidence vedené příslušným finančním úřadem mohou být po dohodě se zřizující společností otevřeny účty pro zastoupení (běžný účet v rublech a devizový účet) v jakékoli bance.

zpět na začátek

6. Jakým způsobem lze založit pobočku podniku v Ruské federaci?

Proces založení pobočky zahraniční osoby („филиал“) v Ruské federaci je obdobný procesu založení obchodního zastoupení. Zahraniční společnost, která hodlá založit pobočku v Ruské federaci, je povinna absolvovat proces registrace (akreditace) své pobočky u příslušných státních orgánů Ruské federace. Pobočka zahraniční společnosti se pokládá za akreditovanou v Ruské federaci dnem zápisu údajů o pobočce do Souhrnného státního registru poboček zahraničních osob akreditovaných na území Ruské federace a okamžikem vydání osvědčení v předepsané formě.

Akreditaci poboček zahraničních společností provádí a vedení státního registru takových poboček zajišťuje Státní registrační komora při Ministerstvu spravedlnosti Ruské federace („Государственная регистрационная палата при Министерстве Юстиции Российской Федерации“).

Etapy založení pobočky zahraniční společnosti v Ruské federaci:

• (a) příprava a podpis dokumentů nezbytných pro získání akreditace pobočky
• (b) podání dokumentů nezbytných pro akreditaci pobočky a získání osvědčení o akreditaci pobočky
• (c) zhotovení razítka, registrace pobočky ve státních orgánech
• (d) otevření běžných účtů pro pobočku

I v případě založení pobočky je základním dokumentem z hlediska její činnosti statut pobočky zahraničního subjektu. Pro vlastní akreditaci pobočky je nutné předložit zejména:

• rozhodnutí zřizující společnosti o založení pobočky v Ruské federaci
• zakladatelské dokumenty zřizující společnosti, dokumenty prokazující registraci zřizující společnosti u státních orgánů země jejího sídla a její platební schopnost
• notářsky ověřenou kopii generální plné moci, na základě které se udělují nezbytné pravomoci vedoucímu pobočky

Komora si může navíc vyžádat poskytnutí dalších informací o činnosti zřizujícího subjektu. I v tomto případě je nutné dodržet požadavky na řádnou legalizaci listin a notářsky ověřené překlady dokumentů do ruštiny.

Vlastní akreditaci pobočky zahraničního subjektu provádí Komora zpravidla ve lhůtě 18 pracovních dnů ode dne předložení kompletního souboru požadovaných dokumentů. Na základě výsledků posouzení se vydává osvědčení o akreditaci a zápisu pobočky do Souhrnného státního registru poboček zahraničních právnických osob. Osvědčení o zápisu pobočky do registru slouží jako potvrzení oficiálního statutu pobočky a je požadováno při otevření bankovních účtů, přihlášení se do evidence daňových úřadů, vystavení ruského víza a provedení celních řízení. Pobočka zahraniční společnosti se akredituje na dobu maximálně pěti (5) let s možností následného prodloužení akreditace.

Pobočka musí být přihlášena do evidence vedené finančním úřadem, a to do 30 kalendářních dnů od okamžiku akreditace. Pobočku je třeba rovněž zaregistrovat u státních mimorozpočtových fondů, tj. Fondu povinného zdravotního pojištění („Фонд обязательного медицинского страхования“), Fondu sociálního pojištění („Фонд социального страхования“) a Penzijního fondu („Пенсионный фонд).

zpět na začátek

7. Jakým způsobem lze založit společnost s ručením omezeným na území Ruské federace?

Zakladateli OOO mohou být jak ruské, tak zahraniční právnické a fyzické osoby. Společnost může být založena jediným zakladatelem, s výjimkou případu, kdy jediným společníkem by měla být společnost mající jediného společníka.

Výše základního kapitálu OOO musí činit nejméně 10 000 rublů. Před provedením státní registrace společnosti musí být splaceno minimálně 50 % základního kapitálu. V případě splacení základního kapitálu peněžitými prostředky se vyžaduje založení zvláštního bankovního účtu určeného pouze pro účely složení peněžních vkladů do základního kapitálu společnosti.

Každý zakladatel je povinen splatit celý svůj podíl ve lhůtě stanovené společenskou smlouvou (v případě, kdy se zakládá jednočlenná společnost, rozhodnutím o založení), která nesmí činit více než 1 rok od provedení státní registrace společnosti.

Státní registraci společnosti provádí příslušný finanční úřad. Základními dokumenty nezbytnými k provedení registrace ООО jsou: žádost podaná v předepsané formě, rozhodnutí o založení společnosti, její společenská smlouva, doklad o zaplacení státního poplatku za registraci, výpis z rejstříku právnických osob státu, podle jehož práva byla právnická osoba – zahraniční investor založena (inkorporována), nebo jiný právně rovnocenný důkaz o právním postavení zahraniční právnické osoby jakožto zakladatele. Listiny vydané na území cizího státu musí být přitom řádně superlegalizovány nebo ověřeny apostilou* (v případě smluvních států Haagské úmluvy z r. 1961).

Je-li dokument vyhotoven v cizím jazyce, musí být předložen s notářsky ověřeným překladem do ruštiny. V jednotlivých případech se vyžaduje poskytnutí dalších dokumentů. V této souvislosti lze doporučit obrátit se na odborníky s žádostí o konzultaci ohledně přípravy a vystavení požadovaných dokumentů.

Státní registrace se provádí do pěti (5) pracovních dnů ode dne předložení dokumentů registračnímu orgánu. Je třeba zmínit, že v současnosti se procedura registrace v praxi často komplikuje, neboť se vyžaduje osobní přítomnost žadatele (zakladatele nebo statutárního orgánu právnické osoby, který vystupuje jako zakladatel zakládané společnosti) při podání a převzetí dokumentů u registračního orgánu. V případě, že se žadatel nemůže osobně dostavit k registračnímu orgánu, mohou být dokumenty zaslány poštovní zásilkou s uvedením ceny za její zaslání a seznamu obsažených dokumentů nebo je lze předložit k registraci prostřednictvím zástupce na základě plné moci. V tomto případě se však dokumenty pokládají za zaslané poštou a jako s takovými s nimi bude nakládáno, což v praxi znamená, že zaregistrované dokumenty budou odeslány poštou zpět na adresu sídla zakladatele nebo zakládané společnosti s rizikem jejich případné ztráty.

Po provedení registrace se zhotoví razítko společnosti, provedou se úkony nezbytné pro získání statistických kódů v orgánech Statistického úřadu („Федеральная служба государственной статистики“) a proběhne registrace ve státních mimorozpočtových fondech.

Závěrečnou etapou založení společnosti je zřízení běžného účtu v bance. O zřízení účtu je zapotřebí uvědomit finanční úřad ve lhůtě stanovené zákonem.

Je vhodné upozornit, že v řadě případů je před založením OOO nezbytné získat předchozí souhlas ruského antimonopolního úřadu., popř. založení následně notifikovat.

* Ověření apostilou se nevyžaduje v případě, kdy je tak stanoveno smlouvou o právní pomoci mezi státem, z něhož pochází investor, a Ruskou federací. V případě České republiky existuje smlouva o právní pomoci vyhlášená ve Sbírce listin vyhláškou Ministerstva zahraničních věcí pod č. 95/1983 Sb., dle jejíhož čl. 11 není apostilace nutná. Bohužel však v praxi není toto ujednání ruskými orgány vždy dodržováno a v některých případech bude i nadále vyžadována apostila.

zpět na začátek

8. V jakém případě mohou být aplikována ustanovení ruského zákona o ochraně konkurence na založení obchodní společnosti v Ruské federaci?

V souladu s ustanovením čl. 27 Federálního zákona o ochraně konkurence ze dne 26. 7. 2006 č. 135-FZ je vyžadován předchozí souhlas Antimonopolního úřadu («Федеральная антимонопольная служба России») v následujících případech:

1) Při založení obchodní společnosti zejména v případě, kdy dochází ke splacení jejího základního kapitálu nepeněžitým vkladem, spočívajícím v majetkové účasti a/nebo v majetku, který je základním výrobním prostředkem a/nebo nehmotnými aktivy jiné obchodní společnosti (s výjimkou finanční organizace), a ve vztahu k takové majetkové účasti a/nebo majetku zakládaná společnost nabývá práva stanovená v čl. 28 zákona o ochraně konkurence* a zároveň jsou splněna následující zákonná kritéria:

• celková hodnota aktiv dle poslední účetní závěrky zakladatelů (včetně osob tvořících s nimi skupinu) a osob (včetně osob tvořících s ní skupinu), jejichž akcie / obchodní podíly a/nebo majetek se vnáší jako vklad do základního kapitálu, překročí 7 000 000 000 rublů, nebo
• celkový příjem z prodeje zboží za poslední kalendářní rok u zakladatelů (včetně osob tvořících s nimi skupinu) a osob (včetně osob tvořících s nimi skupinu), jejichž akcie / obchodní díly a/nebo majetek se vnáší jako vklad do základního kapitálu, překročí 10 000 000 000 rublů, nebo
• společnost, jejíž akcie / obchodní podíl a/nebo majetek (s výjimkou finančních prostředků) se vnáší jako vklad do základního kapitálu, je zapsána v Registru hospodářských subjektů s dominantním podílem na trhu určitého zboží v Ruské federaci, tj. podílem převyšujícím 35 % (dále jen „Registr“).

* Například:

• nabytí akcií s hlasovacím právem osobou (včetně osob tvořících s ní skupinu), v případě, že tato osoba (skupina osob) získá právo nakládat s více než 25 % těchto akcií, a to za podmínky, že před tímto nabytím nevlastnila žádné akcie s hlasovacím právem dané akciové společnosti nebo disponovala méně než 25 % akcií s hlasovacím právem. Tento požadavek se nevztahuje na zakladatele akciové společnosti při jejím založení
• nabytí podílu na základním kapitálu společnosti s ručením omezeným osobou (včetně osob tvořících s ní skupinu), jejíž podíl na základním kapitálu této společnosti je třetinový až poloviční, a to v případě, že tato osoba (skupina osob) získá právo nakládat s více než 50 % těchto podílů
• získání do vlastnictví, používání nebo držení základních provozních prostředků (s výjimkou pozemků a objektů, budov, staveb, místností a částí místností, nedostavěných objektů bez průmyslového významu) a/nebo nehmotných aktiv jednoho ekonomického subjektu jiným ekonomickým subjektem se sídlem na území Ruské federace (včetně osob tvořících s ním skupinu), a to v případě, kdy účetní hodnota majetku tvořícího předmět obchodu či vzájemně propojených obchodů je vyšší než 20 % účetní hodnoty základních provozních prostředků a nehmotných aktiv ekonomického subjektu provádějícího likvidaci či převod majetku.

2) Při založení obchodní společnosti, v případě, kdy je její základní kapitál tvořen akciemi (podíly) a/nebo aktivy (s výjimkou peněžních prostředků) finanční organizace a/nebo pokud zakládaná obchodní společnost nabývá tyto akcie (podíly) a/nebo aktiva finanční organizace na základě listiny o postoupení nebo rozvahy rozdělované společnosti a současně nabývá k těmto akciím (podílům) a/nebo aktivům práva stanovená v čl. 29 Federálního zákona o ochraně konkurence**, při tom celková hodnota aktiv dle poslední účetní závěrky finanční organizace, jejíž akcie (podíly) a/nebo aktiva se vnáší jako vklad v základní kapitál musí být vyšší než hodnota stanovená Vládou Ruské federace.

Usnesení Vlády Ruské federace z 30. května 2007 č. 334, o stanovení výše aktiv finančních organizací (s výjimkou úvěrových organizací) za účelem provádění antimonopolní kontroly (ve znění ze dne 6. 12. 2012) stanoví následující výši aktiv finančních organizací, dle účetní závěrky za poslední uzavřené účetní období před podáním žádosti, při jejímž překročení je zapotřebí získat předběžný souhlas antimonopolního úřadu:

• 3 miliardy rublů – pro leasingové společnosti a mikrofinanční instituce
• 2 miliardy rublů – pro nestátní penzijní fondy
• 1 miliarda rublů – pro burzy cenných papírů a měnové burzy
• 500 milionů rublů – pro vzájemné pojišťovny, spotřební a úvěrová družstva
• 200 milionů rublů – pro pojišťovny (s výjimkou zdravotních pojišťoven), pojišťovací zprostředkovatele, profesionální účastníky trhu cenných papírů, vedoucí společnosti investičních, podílových a nestátních penzijních fondů, specializované depozitáře investičních, podílových a nestátních penzijních fondů, 
• 100 milionů rublů – pro zdravotní pojišťovny a zastavárny.

V případě, že se jako vklad do základního kapitálu vnáší akcie (podíly) a/nebo aktiva (s výjimkou peněžních prostředků) úvěrové organizace, stanoví tuto výši Vláda Ruské federace se souhlasem Centrální banky Ruské federace. Usnesení Vlády Ruské federace z 30. května 2007 č. 335, o stanovení výše aktiv úvěrových organizací za účelem provádění antimonopolní kontroly (ve znění ze dne 6. 12. 2012) stanoví, že pokud výše aktiv dle poslední účetní závěrky u úvěrové organizace (jejíž akcie, obchodní podíly a/nebo aktiva (kromě peněžních prostředků) bude využit jako vklad do základního kapitálu obchodní společnosti) překročí 24 miliard rublů je zapotřebí předběžného souhlasu antimonopolního úřadu.

** Například:

• při získání podílu na základním kapitálu společnosti s ručením omezeným osobou (včetně osob tvořících s ní skupinu), která získá právo disponovat více než třetinovým podílem na základním kapitálu dané společnosti, a to za podmínky, že před získáním podílu tato osoba (skupina osob) nevlastnila žádný podíl na dané společnosti nebo disponovala méně než třetinovým podílem na základním kapitálu. Tyto požadavky se nevztahují na zakladatele finanční organizace při jejím založení
• při nabytí akcií s hlasovacím právem osobou (včetně osob tvořících s ní skupinu), která disponuje 50–75 % všech akcií s hlasovacím právem, v případě, že tato osoba (skupina osob) získá právo disponovat více než se 75 % těchto akcií.

Antimonopolní legislativa pak rovněž stanovuje podmínky, za kterých je v případě založení obchodní společnosti v důsledku fúze obchodních společností nezbytné získat předchozí souhlas antimonopolního úřadu.

zpět na začátek

9. Kdy lze aplikovat ustanovení ruského zákona o ochraně konkurence na nabytí majetkové účasti v ruských společnostech?

Usnesení čl. 28 Federálního zákona, o ochraně konkurence ze dne 26. 7. 2006 č. 135-FZ stanoví kritéria pro transakce, při jejichž uzavření za následujících podmínek musí být získán předběžný souhlas antimonopolního úřadu. Tyto transakce je možné rozdělit do následujících skupin v závislosti na prováděné akci:

• nabytí akcií s hlasovacím právem
• nabytí podílu na základním kapitálu společnosti
• získání do vlastnictví, užívání nebo držení základních provozních prostředků a/nebo nehmotných aktiv jednoho ekonomického subjektu druhým ekonomickým subjektem
• nabytí práv, která umožňují stanovit podmínky pro výkon podnikatelské činnosti ekonomického subjektu či podmínky pro plnění funkce výkonného orgánu
• nabytí více než 50 % akcií s hlasovacím právem (obchodních podílů) právnické osoby se sídlem mimo území Ruské federace nebo nabytí jiných práv, která umožňují stanovit podmínky pro výkon podnikatelské činnosti či funkce výkonného orgánu takovéto právnické osoby.

V souladu s částí 1 čl. 28 zákona o ochraně konkurence je předběžný souhlas antimonopolního úřadu vyžadován při uzavírání uvedených transakcí, pokud:

• a) celková hodnota aktiv dle poslední účetní závěrky u nabyvatele (včetně osob tvořících s ním skupinu) a cílové společnosti (včetně osob tvořících s ní skupinu), jejichž akcie a/nebo obchodní podíly a/nebo majetek jsou nabývány, překročí 7 000 000 000 rublů a zároveň platí, že že hodnota aktiv dle poslední účetní závěrky u cílové společnosti (včetně osob tvořících s ní skupinu) překročí 250 000 000 rublů
• b) celkový příjem z prodeje zboží u výše uvedených osob za poslední kalendářní rok překročí 10 000 000 000 rublů a zároveň platí, že hodnota aktiv dle poslední účetní závěrky u cílové společnosti (včetně osob tvořících s ní skupinu) překročí 250 000 000 rublů nebo
• c) je jedna z výše uvedených osob zapsána v Registru ekonomických subjektů (s výjimkou finančních institucí), které mají na trhu s určitým výrobkem více než třiceti pěti procentní podíl nebo na trhu s konkrétním výrobkem zaujímají dominantní postavení, a to v případě, kdy federální zákon pro dané výrobky na tomto trhu stanoví dominantní postavení

Podobná kritéria platná pro získání předchozího souhlasu antimonopolního úřadu jsou stanovena i pro finanční organizace. Výši aktiv však u finančních organizací (vč. úvěrových) stanoví Vláda Ruské federace.

Je zapotřebí zmínit, že až do nedávné doby právní předpisy stanovily kritéria, podle nichž bylo vyžadováno následné oznámení antimonopolního úřadu o provedené transakci. V souvislosti se změnami (Federální zákon č. N423-F3 ze dne 28. 12. 2013 týkající se vnesení změn do Federálního zákona „O ochraně konkurence“) platnými od 30. ledna 2014 není antimonopolní úřad povinen předkládat tato oznámení u řady transakcí (operací) ekonomické koncentrace.

Řada výjimek a zvláštních nařízení se vztahuje na transakce prováděné v rámci jedné skupiny osob tvořících podnikatelské seskupení.

Současně by měly být zvláštním způsobem schváleny transakce, jejichž cílem je získat kontrolu nad obchodními společnostmi se strategickým významem pro národní obranu a bezpečnost Ruské federace*, a to v souladu s právními předpisy upravujícími zahraniční investice do takovýchto obchodních společností.

Například, transakce, jejichž cílem je získat kontrolu zahraničního investora prostřednictvím nabytí přímých či nepřímých práv k nakládání s akciemi (obchodními podíly), jež tvoří základní kapitál obchodních společností, které mají strategický význam a užívají federální pozemky, podléhají povinnému předchozímu souhlasu zvláštní vládní komise, která se zabývá regulací zahraničních investic do výše uvedených obchodních společností, a to v případě pokud takovýto zahraniční investor získá právo přímo či nepřímo disponovat 25 a více procenty všech hlasů spojených s akciemi s hlasovacím právem (obchodními podíly), jež tvoří základní kapitál výše uvedených společností.

* Federální zákon č. 57-F3 ze dne 29. 4. 2008 stanoví druhy činností, které mají strategický význam pro zajištění národní obrany a bezpečnosti státu a zároveň určuje kritéria, na základě kterých je jednotlivým společnostem strategický význam pro národní obranu a bezpečnost přiznán.

zpět na začátek

10. Lze v rámci zakládání společného podniku (tzv. joint venture) s ruskými obchodními partnery na území Ruské federace uzavřít platnou a právně vymahatelnou akcionářskou smlouvu?

Dle současné právní úpravy týkající se OOO a AO je možné uzavření dohody o výkonu práv společníků / akcionářů, která je v některých ohledech analogická s akcionářskou dohodou, jak je známa v evropských státech.

11. Kdo může vykonávat funkci vedoucího obchodního zastoupení nebo vedoucího pobočky podniku?

Vedoucí obchodních zastoupení a poboček jsou jmenováni statutárním orgánem zřizující společnosti a jednají na základě plné moci vystavené zřizující společností. V plné moci vydané na jméno vedoucího pobočky nebo zastoupení jsou stanoveny pravomoci vedoucího. Vedoucím pobočky může být jakákoliv fyzická osoba (bez ohledu na státní příslušnost) vykonávající činnost na základě pracovní smlouvy či v rámci občanskoprávní úpravy.

V případě, že je s vedoucím uzavřena pracovní smlouva, vztahují se na něho široké záruky poskytované zaměstnancům pracovním právem Ruské federace. Je vhodné upozornit na skutečnost, že ruská legislativa stanovuje určitá omezení týkající se provádění speciálních úkonů jménem společnosti pro osoby, které nejsou v pracovněprávních vztazích se společností, i když jednají na základě občanskoprávní smlouvy a plné moci. V případě, že vedoucím má být jmenován cizí státní občan, je nutné získat před zahájením vlastního výkonu funkce pracovní povolení.

12. Jaké orgány jsou povinně zřizované ve společnosti s ručením omezeným?

Činnost společnosti s ručením omezeným je upravena Občanským zákoníkem Ruské federace a federálním zákonem o společnostech s ručením omezeným.

V OOO se povinně zřizují následující orgány:

• (a) Valná hromada společníků („oбщее собрание участников общества“) je nejvyšším orgánem řízení OOO. Do výlučné působnosti tohoto orgánu patří celá řada otázek upravených příslušným právním předpisem. Valná hromada může být svolána jako řádná (termíny jejího konání jsou určeny ve stanovách ООО) nebo mimořádná (může se konat z důvodů uvedených ve stanovách nebo vyžadují-li to zájmy společnosti a svolává ji jednočlenný statutární orgán OOO z vlastní iniciativy nebo na žádost).
• (b) Jednočlenný statutární orgán ООО („eдиноличный исполнительный орган“) (nejčastěji je pojmenován jako generální ředitel, prezident či ředitel) jedná jménem OOO bez plné moci, řídí běžnou činnost ООО, je jmenován valnou hromadou ООО a je odpovědný valné hromadě za svou činnost. Jednočlenným statutárním orgánem může být pouze fyzická osoba. Společnost však může na základě smlouvy delegovat pravomoci jednočlenného statutárního orgánu třetí fyzické či právnické osobě.
• (c) Revizní komise (revizor) se povinně zřizuje v ООО, která má více než patnáct společníků.
• (d) Stanovy OOO mohou upravit zřízení dozorčí rady („совет директоров“ nebo „наблюдательный совет“), revizní komise („ревизионная комиссия“), resp. zvolení revizora, pokud je počet společníků OOO patnáct a méně, kolegiálního statutárního orgánu, který se zřizuje vedle jednočlenného statutárního orgánu („правление“). Způsob zřizování a působnost těchto orgánů jsou upraveny ve stanovách OOO.

zpět na začátek

13. Kdo může být členem orgánů společnosti s ručením omezeným?

Způsob zřizování řídících a kontrolních orgánů ООО je upraven Občanským zákoníkem Ruské federace a Federálním zákonem o společnostech s ručením omezeným (Федеральный закон «Об обществах с ограниченной ответственностью»).

Funkce jednočlenného statutárního orgánu může vykonávat pouze fyzická osoba, a to i cizinec. Jednočlenný statutární orgán může být jmenován z řad společníků nebo jiných fyzických osob. Funkce jednočlenného statutárního orgánu je neslučitelná s funkcí předsedy dozorčí rady. Pokud je taková možnost upravena ve stanovách OOO, je možné funkci jednočlenného statutárního orgánu smluvně přenést do působnosti jiné osoby než zmiňovaného jednočlenného statutárního orgánu.

Společnost může na základě stanov zřídit vedle jednočlenného statutárního orgánu i tzv. kolegiální statutární orgán („коллегиальный исполнительный орган“ či „правление“). Členové kolegiálního statutárního orgánu mohou být jmenováni z řad fyzických osob, které nejsou společníky společnosti. Předsedou kolegiálního statutárního orgánu je však vždy osoba vykonávající funkci jednočlenného statutárního orgánu (pokud nejsou její pravomoci svěřeny jiné osobě).

Členem dozorčí rady mohou být pouze fyzické osoby. Osoby, které jsou zároveň členy kolegiálního statutárního orgánu, nesmí tvořit více než jednu čtvrtinu všech členů dozorčí rady.

Členem revizní komise může být zvolena fyzická osoba z řad společníků, nebo jiných fyzických osob. Členem revizní komise nemůže být člen dozorčí rady, jednočlenný statutární orgán ani člen kolektivního statutárního orgánu.

zpět na začátek

14. Jaké jsou předpoklady pro výkon funkce generálního ředitele ve společnosti s ručením omezeným?

Jednočlenným statutárním orgánem společnosti ОOO je zpravidla generální ředitel (srov. dále též odpověď na otázku č. 13). Pro jmenování do funkce generálního ředitele je nezbytné:

• (a) zvolit generálního ředitele na valné hromadě společníků OOO (nebo na zasedání dozorčí rady, je-li to stanovami vyhrazeno do její působnosti)
• (b) vydat rozhodnutí o jmenování generálního ředitele do funkce
• (c) uzavřít pracovní smlouvu s generálním ředitelem a seznámit jej se směrnicí pro výkon funkce
• (d) a v případě, že generálním ředitelem má být jmenován cizí státní občan, především získat před zahájením vlastního výkonu funkce pracovní povolení.

15. Jak je upravena odpovědnost jednočlenného statutárního orgánu (např. generálního ředitele) ve společnosti s ručením omezeným?

Odpovědnost generálního ředitele společnosti s ručením omezeným je upravena Federálním zákonem o společnostech s ručením omezeným a Zákoníkem práce RF (dále jen „Zákoník práce RF“).

Generální ředitel nese plnou hmotnou odpovědnost za přímou skutečnou škodu způsobenou společnosti. Právní předpisy rovněž stanoví povinnost generálního ředitele jednat v zájmu právnické osoby v dobré víře a rozumně, a v případě porušení této povinnosti musí uhradit příslušnou škodu způsobenou právnické osobě svým zaviněným jednáním (nečinností) (například újma v důsledku porušení předpisů o obchodním tajemství).

Výši škod určuje soud pro každý konkrétní případ zvlášť, na základě principu spravedlnosti a přiměřenosti odpovědnosti. Žalobu o náhradu škody může podat buď společnost sama, nebo její společník.