Nejčastěji kladené otázky ve vztahu k podnikání v Ruské federaci

Daňová a účetně právní problematika

23. Jaké je zdanění příjmů fyzických a právnických osob v Ruské federaci?

(a) Fyzické osoby

Příjmy fyzických osob v Ruské federaci podléhají dani z příjmů fyzických osob (dále jen „DPFO“). V souladu s Daňovým zákoníkem RF („Налоговый кодекс Российской Федерации“) je fyzická osoba poplatníkem daně z příjmu pokud:

• je daňovým rezidentem Ruské federace (viz odpověď na otázku č. 24),
• není daňovým rezidentem Ruské federace, avšak pobírá příjmy plynoucí ze zdrojů na území Ruské federace (odst. 1 čl. 207 Daňového zákoníku RF, v následujících dotazech dále jen „DZ RF“).

Převážně pro všechny kategorie daňových poplatníků – fyzických osob – je stanovena sazba daně ve výši 13 % pro příjmy pocházející ze zdrojů v Ruské federaci (odst. 1 čl. 224 DZ RF).

Sazba daně z příjmů fyzických osob se však může lišit, pokud fyzická osoba není daňovým rezidentem Ruské federace (30 %) nebo pokud fyzická osoba pobírá příjmy ze specifického zdroje (například příjmy v podobě výher a cen – 35 %, dividendy u fyzické osoby – rezidenta Ruské federace – 9 %, a dividendy u fyzické osoby – nerezidenta Ruské federace – 15 %, atp.).

(b) Právnické osoby

V Ruské federaci se příjmy právnických osob zdaňují daní z příjmů organizací (kapitola 25 DZ RF). Podle odst. 1 čl. 284 DZ RF činí základní sazba daně ze zisku zpravidla 24 %.

24. Kdo je obecně považován za daňového rezidenta Ruské federace?

Podle odst. 2 čl. 207 DZ RF je za daňového rezidenta Ruské federace pokládána jakákoli fyzická osoba, která fakticky pobývá minimálně 183 dní v kalendářním roce v Ruské federaci v průběhu 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců. Do doby pobytu fyzické osoby na území Ruské federace se započítává doba vycestování fyzické osoby za hranice Ruské federace za účelem krátkodobého léčení nebo studia (max. šest měsíců).

25. Existuje mezi Ruskou federací a Českou republikou smlouva o zamezení dvojího zdanění?

Mezi vládou Ruské federace a vládou České republiky byla dne 17. 11. 1995 v Praze podepsána Smlouva o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oblasti daní z příjmů a z majetku (v následujících odpovědích dále jen „Smlouva“). V otázkách obsažených ve Smlouvě mají právní normy Smlouvy přednost před ruským daňovým právem (čl. 7 DZ RF).

26. Kdy a za jakých podmínek lze vyplácet dividendu českému subjektu, jakožto společníkovi ruské právnické osoby?

Právnické osoby jsou oprávněny vyplácet svým akcionářům (společníkům) dividendu (chápanou v nejširším smyslu slova jako příjem z korporativních práv). Česká společnost, jakožto akcionář (společník) ruské právnické osoby má právo na vyplacení dividendy.

Podle odst. 2 čl. 42 federálního zákona o akciových společnostech je zdrojem výplaty dividendy čistý zisk akciové společnosti (zisk společnosti po zdanění) určený dle údajů z účetních výkazů. Lhůta a způsob výplaty dividendy jsou určeny stanovami společnosti nebo usnesením valné hromady akcionářů o výplatě dividendy. Není-li stanovami akciové společnosti určena lhůta pro výplatu dividendy, nesmí lhůta výplaty překročit 60 dní ode dne přijetí rozhodnutí o výplatě dividendy (odst. 3–4 Federálního zákona o akciových společnostech).

Zároveň je nutno vzít v úvahu, že v některých případech stanovených v čl. 43 Federálního zákona o akciových společnostech není ruská akciová společnost oprávněna rozhodnout o výplatě dividendy (například v případě neúplného splacení základního kapitálu), nebo vyplatit přiznanou dividendu (například v případě insolvence akciové společnosti).

Obdobná ustanovení o rozdělení zisku jsou obsažena v článcích 28 a 29 Federálního zákona o společnostech s ručením omezeným.

Pro zdanění příjmů získaných zahraničními subjekty ve formě dividendy od ruských organizací se používá sazba ve výši 15 %, není-li stanoveno jinak mezinárodními smlouvami, jimiž je Ruská federace vázána.

Na výplatu dividendy české společnosti jako akcionáři ruské právnické osoby se aplikuje Smlouva. V souladu s čl. 10 Smlouvy mohou být dividendy zdaněny daní v RF dle ruského práva, ale v případě, kdy příjemce je skutečným vlastníkem dividend, daň takto stanovená nepřesáhne 10 % hrubé částky dividend.

27. Lze staveniště v případě poskytování stavebních prací českým subjektem na území Ruské federace považovat za stálou provozovnu ve smyslu daňových předpisů, a jaké jsou následky vzniku stálé provozovny ve smyslu daně z příjmu?

Podle odst. 1 čl. 7 Smlouvy se zisk české osoby zdaňuje daní pouze v České republice, pokud český subjekt neprovozuje podnikatelskou činnost v Ruské federaci prostřednictvím stálé provozovny („постоянное представительство“). 

Staveniště na území Ruské federace, na němž provádí český subjekt práce, jakož i stavba, montáž nebo instalační projekt nebo s nimi spojený dozor, se považují za „stálou provozovnu“ ve smyslu Smlouvy, pokud takové staveniště, objekt nebo činnost existuje po dobu delší než dvanáct měsíců (odst. 3 čl. 5 Smlouvy).

Odst. 14 čl. 1 Urbanistického zákona RF nově definuje pojem „rekonstrukce objektů investiční výstavby“. Podle toho zákona se rekonstrukcí nově rozumí i rozšíření objektu investiční výstavby.

Provádění prací na staveništi, včetně provádění rekonstrukčních prací na objektech investiční výstavby, na území Ruské federace českým subjektem po dobu delší než dvanáct měsíců má pro český subjekt za následek povinnost zaplatit daň z příjmu v Ruské federaci.

28. Kdy je možné považovat obchodní činnost českého subjektu na území Ruské federace za činnost vykonávanou prostřednictvím stálé provozovny?

Zahraniční organizace se stává plátcem daně z příjmu v Ruské federaci tehdy, když v rámci své činnosti na území Ruské federace získá status stálé provozovny v souladu s ustanoveními čl. 306 DZ RF. Předmětem zdanění jsou v tomto případě dle čl. 307 DZ RF příjmy získané prostřednictvím stálé provozovny snížené o částku odpovídající nákladům vynaloženým stálou provozovnou. To znamená, že zahraniční společnost musí daň vyčíslit a odvést do rozpočtu samostatně.

Kritériem pro kvalifikaci činnosti zahraniční společnosti v Ruské federaci jako činnosti vykonávané prostřednictvím stálé provozovny slouží pravidelnost této činnosti (dle odst. 3 čl. 306 DZ RF).

Současně odst. 5 čl. 306 DZ RF uvádí, že ke vzniku stálé provozovny nestačí, aby zahraniční osoba vlastnila majetek na území Ruské federace. Využití tohoto majetku pro komerční účely však může za určitých podmínek vést ke vzniku stálé provozovny. Např. pokud se jedná o soustavné pronajímání majetku, vyhledávání nájemců, uzavírání nájemních smluv, smluv na provádění běžných oprav a udržování prostor v dobrém stavu apod.

Ke vzniku stálé provozovny nedochází ani v případech, kdy zahraniční organizace vyšle své zaměstnance k vykonání práce na území Ruské federace s tím, že tito zaměstnanci vykonávají práci výhradně jménem a v zájmu organizace, do které byli vysláni, a to v souladu s podmínkami stanovenými v odst. 7 čl. 306 DZ RF.

Pokud společnost dle odst. 8 čl. 306 DZ RF vyváží a dováží zboží do Ruské federace a za její hranice, a to i v rámci zahraničního obchodu, avšak bez známek stálé provozovny, nemůže být považována za činnost vykonávanou prostřednictvím stálé provozovny. Pokud však spolupracovníci zahraniční společnosti v Rusku nepřetržitě připravují a podepisují nové smlouvy, pravidelně se podílejí na marketingu, na odsouhlasení základních podmínek smluv a zabezpečují i jejich realizaci (celní odbavení, usnadnění či podpora dodávek zboží zákazníkům atd.), potom tato činnost může být kvalifikována jako stálá provozovna na území Ruské federace.

Kromě toho v případech, kdy je prodej zboží dováženého do Ruska realizován s využitím pronajatých skladových prostor na území Ruské federace a současně má pravidelný charakter, může být tento prodej kvalifikován jako činnost vedoucí ke vzniku stálé provozovny.

Pokud má činnost zahraniční společnosti na území Ruska přípravný či pomocný charakter a je zaměřena na vytváření vhodných podmínek pro provádění hlavních aktivit společnosti, může být taková činnost kvalifikována jako stálá provozovna. Takovou činností může být např. získávání licencí, povolení, certifikátů aj., průzkum trhu, předběžný výběr partnerů, získávání a zpracování informací o výhodnosti případných investičních projektů nebo také činnost zaměřená na podporu hlavních aktivit společnosti v zahraničí, např. propagace společnosti, pravidelný výběr potenciálních ruských klientů, vedení jednání.

29. Jaké jsou podmínky zdanění v případě, kdy česká společnost poskytuje půjčku ruské společnosti?

Pokud česká společnost, podílející se přímo či nepřímo na základním kapitálu (rezervním fondu) ruské společnosti více než 20 %, nebo pokud s takovou českou společností spřízněná jiná ruská společnost poskytne půjčku ruské společnosti, a současně výše dluhu třikrát (u bank a leasingových společností 12,5krát) převyšuje rozdíl mezi aktivy a hodnotou závazků daňového poplatníka, pak bude taková půjčka podléhat v souladu s odst. 2 čl. 269 DZ RF „kontrole“ a příslušné úroky budou pro účely daňově uznatelných nákladů omezeny mezní hodnotou podle pravidel uvedených v odst. 2 čl. 269 DZ RF.

Kladný rozdíl mezi připsaným a mezním úrokem, vypočítaným v souladu s postupem uvedeným v odst. 2 čl. 269 DZ RF, se pro daňové účely považuje za dividendu vyplacenou zahraniční organizaci, vůči níž existuje „kontrolovaný“ dluh. Tento rozdíl podléhá zdanění v souladu s odst. 3 čl. 284 DZ RF.

S přihlédnutím k ustanovením Úmluvy ze 17. 11. 1995 mezi Vládou Ruské federace a Vládou České republiky o zamezení dvojího zdanění podléhá úrok zdanění v té zemi, ve které realizuje svou činnost jeho příjemce, tzn. že na vyplácení mezního úroku české společnosti se daň nevztahuje.

Pokud jde o dividendy, mohou být zdaněny ve státě, ve kterém realizuje činnost strana, která je vyplácí. Daň však nesmí překročit 10 % z celkové částky dividend.

V souladu s tím se pak částka úroků považovaná dle výše uvedeného za dividendu zdaní sazbou ve výši 10 %.

30. Daňové důsledky přijetí zákona č. 227-FZ ze dne 18. 7. 2011, upravujícího otázky stanovení transferových cen na transakce uzavřené mezi ruskými a českými subjekty.

Dne 1. ledna 2012 vstoupil v platnost Federální zákon č. 227-F3 ze dne 18. 7. 2011 stanovující nová pravidla, na základě kterých ruské daňové úřady budou prověřovat, zda ceny transakcí odpovídají cenám tržním. Rovněž zavádí mechanismy proti zneužívání transferových cen ze strany daňových poplatníků, kteří tak činí za účelem snížení daní. Jedná se zejména o následující změny:

• (1) Byl rozšířen seznam tzv. vzájemně závislých subjektů. Soud může označit subjekty za vzájemně závislé z důvodů, které nejsou výslovně stanoveny zákonem, pokud zvláštnosti vztahu mezi těmito subjekty budou mít vliv na podmínky a/nebo výsledky transakce uzavřené mezi těmito subjekty, a/nebo na hospodářský výsledek činnosti těchto subjektů či osob, které tyto subjekty zastupují.
• (2) Byl zaveden nový pojem „řízené transakce“ zahrnující také transakce mezi vzájemně závislými subjekty a podléhající daňové kontrole.
• (3) Byly vytvořeny metody pro stanovení příjmů (pro daňové účely) u transakcí, jejichž účastníky jsou vzájemně závislé subjekty.
• (4) Pro daňové poplatníky byla stanovena povinnost poskytnout daňovému úřadu informace o uskutečněných řízených transakcích a informace potvrzující, že obchodní a/nebo finanční podmínky řízených transakcí odpovídají podmínkám transakcí uzavřených mezi subjekty, které nejsou vzájemně závislými.
• (5) Nejvýznamnější daňoví poplatníci mají právo uzavírat s daňovými úřady dohody o stanovení cen pro daňové účely. Tyto dohody zahrnují způsob vyčíslení cen a/nebo způsob použití metod pro stanovení cen u řízených transakcí.

31. Jaké jsou základní zásady a sazby daně z přidané hodnoty?

Daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) v Ruské federaci upravuje kapitola 21 DZ RF. Tato daň patří mezi nepřímé daně, neboť je zahrnuta do ceny zboží (práce, služby) při jejich prodeji a později bude odečtena (refunduje se z rozpočtu) kupujícím daného zboží (práce, služby) jako daň zaplacená při koupi zboží prostřednictvím dodavatele. Podle čl. 143 DZ RF mezi plátce DPH patří obchodní společnosti, živnostníci, a také osoby, kterým vzniká povinnost zaplatit daň při převozu zboží přes celní hranici Ruska.

Předmět DPH je určen následujícím způsobem:

• (a) prodej zboží (provedení prací, poskytnutí služeb) na území Ruské federace, včetně prodeje předmětů zástavy a předání zboží (výsledků provedených prací, poskytnutí služeb) na základě smlouvy o poskytnutí odstupného nebo dohody o novaci, jakož i převod majetkových práv
• (b) předání zboží (provedení prací, poskytnutí služeb) na území Ruské federace pro vlastní potřeby, přičemž náklady na ně se neodpočítávají při výpočtu daně ze zisku organizací
• (c) provádění stavebních a montážních prací pro vlastní spotřebu
• (d) dovoz zboží na celní území Ruské federace.

DZ RF zároveň upravuje seznam úkonů, které nespadají pod předmět DPH (například prodej pozemků).

V souladu s čl. 164 DZ RF činí základní sazba DPH v Ruské federaci 18 % z ceny prodeje zboží (provedení práce, poskytnutí služby). Pro některé zboží (práce, služby) se však používá sazba ve výši 0 %, (například při prodeji zboží (provedení práce, poskytnutí služby) pro oficiální použití zahraničními diplomatickými nebo s nimi srovnatelnými zastupitelskými úřady) nebo 10 % (například u některých výrobků pro děti).

32. Za jakých podmínek podléhá příjem české společnosti ze zdrojů na území Ruské federace srážce a platbě DPH?

V případě, že česká společnost poskytuje své služby ruské společnosti nebo jiné zahraniční společnosti působící na území Ruské federace (zaregistrovaná v Rusku nebo vlastnící stálou provozovnu v Rusku), která je uvedena v přehledu v § 4 odst. 1 čl. 148 DZ RF, podléhá výplata u zdroje příjmu DPH ve výši 18 %.

Ustanovení § 4 odst. 1 čl. 148 DZ RF jsou aplikována u služeb, jako je převod a poskytování patentů, licencí, ochranných známek, autorských práv nebo jiných analogických práv; u služeb (prací) týkajících se vývoje počítačových programů a databází (software a informační produkty), jejich adaptace a modifikace; u poradenských, právních, účetních, auditorských, strojírenských, reklamních, marketingových služeb, u zpracování informací, a také u vědecko-výzkumných a experimentálních prací a při poskytování služeb zaměstnanců v případech, kdy zaměstnanci pracují v místě působnosti kupujícího.

Zároveň jsou služby, které nejsou uvedeny v § 4 odst. 1 čl. 148 DZ RF, zdaňovány v místě prodávajícího v souladu s § 5 odst. 1 čl. 148 DZ RF. Například, u překladatelských služeb poskytovaných českou společností se nejedná o poradenské služby, v rámci kterých dochází ke zpracování informací, a proto nebudou tyto služby podléhat DPH u zdroje příjmů.

33. Kdo z podnikatelských subjektů a za jakých podmínek je povinen provádět každoroční povinný účetní audit?

Podle § 5 odst. 1 Federálního zákona č. 307-FZ ze dne 30. 12. 2008, o auditorské činnosti se povinný audit provádí pokud:

• (a) má organizace právní formu otevřené akciové společnosti
• (b) jsou cenné papíry této organizace přijaty k obchodování na organizovaných trzích
• (c) je organizace úvěrovou organizací, úřadem úvěrových historií, organizací, jež je profesionálním účastníkem trhu s cennými papíry, pojišťovací společností, clearingovou společností, vzájemnou pojišťovací společností, organizátorem trhu, nestátním penzijním nebo jiným fondem, akciovým investičním fondem, hlavní společností akciového investičního fondu, podílového investičního fondu nebo nestátního penzijního fondu (kromě státních mimorozpočtových fondů)
• (d) pokud objem příjmů z prodeje výrobků (prodej zboží, provádění prací, poskytnutí služeb) organizace (s výjimkou orgánů veřejné správy, místní samosprávy, státních a obecních orgánů, státních a obecních unitárních podniků, zemědělských družstev a sdružení družstev) překročí za rok předcházející účetnímu roku 400 milionů rublů nebo souhrn aktiv v rozvaze překročí ke konci roku předcházejícímu účetnímu roku 60 milionů rublů
• (e) pokud organizace (kromě orgánů veřejné moci, orgánů místní samosprávy, státního mimorozpočtového fondu, a také státních a místních institucí) předkládá a/nebo vydává souhrnné (konsolidované) účetní (finanční) výkazy
• (f) v ostatních případech stanovených federálním zákonem.

Samostatný auditor je oprávněn provádět povinný audit účetnictví a konsolidovaných výkazů organizací, s výjimkou organizací, jejichž cenné papíry se obchodují na organizovaných trzích, jiných úvěrových a pojišťovacích organizací, nestátních penzijních fondů, organizací, jejichž základní (rezervní) kapitál je z min. 25 % ve státním vlastnictví, státních korporací, státních společností, u kterých je povinný audit prováděn pouze auditorskými společnostmi.