Své podnikání přirovnává sedmatřicetiletý Pavel Džavík k rozjetému vlaku. Naskočil do něho díky rodinné firmě AGD PRINT a dobře si uvědomuje, že udržovat jedoucí vlak v chodu je podstatně jednodušší, než ho postavit na koleje a teprve roztlačit.

To museli udělat jeho rodiče, když počátkem devadesátých let založili v „baťovském“ Zlíně tiskárnu dnes specializovanou na potisk různých materiálů, plastu, kovu či textilu, z nichž vyřezávají technické štítky, značení nebo informační tabulky využívané v průmyslu, ve stavebnictví a architektuře. Před rokem předali řízení AGD PRINTU synovi a ten začal rodinný podnik se čtyřicítkou zaměstnanců přetvářet podle svých představ. „I když pořád se snažím stavět na rodiči daných základech,“ říká. 

Souběžně se vydal mimo dosavadní obor. Pod AGD PRINTEM založil značku Belleder, která z nevyužité speciálně upravené hovězí kůže původně určené k čalounění interiérů luxusních automobilů jako jsou Rolls-Royce nebo Bentley, vyrábí drobné předměty denní potřeby pro restaurace, hotely či kanceláře. Prostírání, klíčenky, pouzdra, diáře. 

S nápadem využít prémiovou kůži přišel Džavíkův kolega Miroslav Váňa, který se dnes stará o projekty Bellederu – od prvních schůzek se zákazníky, přes tvorbu návrhů, až po prototypy a finální kontrolu kvality. 

O značce Belleder mluví Pavel Džavík jako o vnitrofiremním startupu, který nemusí shánět investory a díky penězům i technologiím rodinné tiskárny může rychleji růst. „Kdybychom značku stavěli na zelené louce, byla by naše runway podstatně delší,“ říká. A Belleder se od vzletové dráhy odlepuje rychle. Džavík značku založil na podzim 2023 a předpokládá, že letos ji už nebude muset dotovat z peněz AGD PRINTU. Nejpozději koncem příštího roku pak má Belleder generovat provozní zisk. Veškeré peníze, které nyní značka za své výrobky utrží, investuje zpět do vlastního rozvoje. 

Průmyslové misionářství 

Belleder zatím produkty prodává desítkám firemních zákazníků, kteří už nakoupili deset tisíc kožených výrobků. Ty pro Belleder šijí dílny ze Zlínska. Pro Pavla Džavíka je lokální spolupráce důležitá. Ostatně když hovoří o svém podnikání, častěji zmiňuje jiné hodnoty než peníze, což ovšem neznamená, že mu o ně nejde. V podnikání, které by musel dotovat z jiných zdrojů, smysl nevidí, nepovažuje už ale za tak důležité, zda vydělá jeden nebo deset milionů. Smysl vidí v udržitelnosti, šetrném přístupu a také v příkladu pro ostatní firmy, které chce Belleder inspirovat v tom, jak by mohly zhodnotit jakýkoliv nevyužitý materiál. Nejen kůži. 

Na jakési „průmyslové misionářství“ se chce Belleder zaměřit příští rok. „Máme stovky firemních zákazníků a s některými jsme o tom už diskutovali. Probírali jsme s nimi využití konkrétních odpadů, třeba z podlahovin, jako je linoleum, nebo z plechu. Musíte vymyslet celý řetězec, jak něco z odpadu vyrobit a pak to prodat nebo propagačně využít,“ vysvětluje Pavel Džavík, podle něhož je cílem nakládat s materiálem tak rozumně, aby v ideálním případě odpad vůbec nevznikl, protože svět je jím už zaplavený. 

Pavel Džavík chápe environmentální žal, který vede ekologické aktivisty třeba k tomu, že se přilepí k magistrále, aby radikálně upozornili na stav planety. Jenže když právě tuhle scénu viděl v televizním zpravodajství, uvědomil si, že východisko není v protestech, ale ve vědě a v průmyslu. A tak je Belleder pro něho jedním z alespoň drobných způsobů, jak přispět k řešení ekologické otázky, vysvětloval v jednom rozhovoru. V budoucnu chce vybudovat zcela bezodpadovou firmu. 

Kdyby Belleder nenakupoval hovězí useň upravenou původně pro čalounění luxusních automobilů, skončila by nejspíš na skládce nebo ve spalovně někde v Asii, kam by ji museli speditéři draze dopravit lodí. A záchrana cenného materiálu před zničením je stěžejní rozměr jeho podnikání pod značkou Belleder, v jejímž názvu se prolínají dvě slova – italské belle, tedy krásný, a německé leder, kůže. To proto, že useň využívanou i německými výrobci automobilů nakupuje v Itálii. 

Z usně zpracované v tamní koželužně se však po vytřídění dostane do automobilek jen asi 55 procent. Skoro polovina upravené kůže má, byť jen drobné, vady, které se projeví při jejím zpracování a kvůli nimž ji nelze k původnímu účelu použít. Stane se vlastně odpadem. Bellederu ale kazy nevadí. Výrobky šije z podstatně menších dílů, než jsou potřeba například na pokrytí velkých poloch autosedaček, takže chyby materiálu může snáze odstřihnout. Navíc Belleder využije i ty nejmenší kožené odřezky – rozemletím se zpracovávají do recyklátu podobně, jako když se z dřevěného odpadu vyrábí dřevotříska. A z tohoto recyklátu šije například tašky pro zlínskou obuvnickou firmu Vasky. Belleder tak skoro nevytváří kožený odpad. Zpracuje i „odpad z odpadu“. 

V té souvislosti odkazuje Džavík na baťovský příklad, který je pro jeho rodinou firmu důležitý – ostatně v prostorách AGD PRINTU visí na stěnách hesla obuvníka Tomáše Bati, k nimž rodina Džavíků přidala i několik hesel vlastních. V Baťových závodech prý patřili k nejlépe placeným dělníci, kteří z kůže vysekávali svršky bot. Právě na jejich schopnostech záleželo maximální využití usně a s tím snížení nákladů na výrobu. 

Udržitelný způsob podnikání uplatňuje také AGD PRINT. Firma používá vysoce efektivní tiskařské technologie, netoxické barvy, velkou část elektřiny si vyrábí ve vlastní fotovoltaické elektrárně a k vytápění využívá teplo z výroby. 

Restart čokoládového podnikání rozjela Lada Bartošová na kolečkových bruslích

Loni Belleder dovezl více než dvě tuny usně a Pavel Džavík počítá s tím, že letos jí nakoupí ještě víc. Belleder sice není jedinou firmou, která vyřazenou useň odebírá, zlínský podnikatel se ovšem domnívá, že z těch několika odběratelů je Belleder jediný, kdo ke zpracování usně přistupuje tak komplexně, aby eliminoval odpad. 

Kůže je ale kontroverzní materiál. Používat ji odmítají především vegani. Pavel Džavík si to uvědomuje, proto zjišťoval jejich názory na svůj projekt. „Říkali mi, že instinktivně jsou proti kůži, ale že když vidí způsob, jak k tomu přistupujeme, nutí je to k zamyšlení, protože kvůli Bellederu žádné další zvíře neumře. Ta zvířata už umřela a my se snažíme materiál, který tady je a byl by jinak zničen, smysluplně využít,“ vysvětluje, a dokonce za svůj „hodnotový cíl“ považuje navázání spolupráce s některou veganskou organizací, která by za výrobky Bellederu byla ráda. 

Oklikou do rodinné firmy 

Pavel Džavík vystudoval na Masarykově univerzitě v Brně mezinárodní vztahy se zaměřením na energetickou bezpečnost, ale této profesi se nikdy nevěnoval. Říká však, že ho obor baví a snaží se ho alespoň pasivně sledovat. „Jenže když jsem školu končil, začal jsem si uvědomovat, že potřebuju, aby po mě zůstal fyzický produkt,“ vysvětluje s tím, že pracovat ve vystudovaném oboru by mohl snad jedině v energetické sekci ministerstva průmyslu a obchodu a věnovat se tam státní energetické koncepci. „Tedy psát papír, který se na konci volebního období zmačká a hodí do koše,“ říká s nadsázkou. 

Po promoci ale do rodinné firmy, ve které za studií brigádničil, nenastoupil. Dlouho se tomu bránil, i když otec počítal s tím, že po něm a matce AGD PRINT převezme. „Nechtěl jsem být vnímán jako někdo, komu to celé spadlo do klína,“ vysvětluje. Proto pracoval jinde. Nastoupil do firmy, která vyvíjela hardware i software. Vedl například projekt vývoje lékařského přístroje, který v reálném čase monitoruje napětí dělohy těhotných žen a odhalí hrozbu předčasného porodu. Před sedmi lety se ale do rodinného podniku vrátil. Pochopil prý, že otec s matkou nebudovali firmu jen tak a že ji nechtějí prodat. „Čím dál víc se mi začalo líbit, co v AGD PRINTU děláme, že nám ze surového materiálu vznikají pod rukama krásné různorodé věci. Že už nejsme jen prostí výrobci, ale často se podílíme také na designu,“ říká. 

V AGD PRINTU se nejprve začal věnovat obchodu, rozjížděl nové projekty od prototypu po výrobu, pracoval na rozšíření týmu. „Prošel jsem si tady téměř vším,“ říká. Teď má vizi, že za deset let bude mít každý nový evropský veřejný dopravní prostředek, server nebo budova nějaký štítek vyrobený v AGD PRINTU, a že tiskárna i Belleder budou mít společné zastoupení v každé evropské zemi případně alespoň oblasti jako je Benelux či Pobaltí. „Jsem ze Zlína, proto bych připomněl baťovské heslo, které nám visí ve firmě: Dělejte něco nejlépe na světě a celý svět si k vám najde cestu,“ cituje. 

Pavel Džavík tedy počítá s tím, že Belleder poroste a jeho produkty se rozšíří po Evropě. Usně na jejich výrobu prý bude dost, protože i luxusních vozů využívajících prémiovou kůži produkují automobilky velké množství, ačkoliv to tak na první pohled nemusí vypadat. Jen Rolls-Royce, dívá se Pavel Džavík do přehledu, vyrobil v roce 2022 vozidel 5586. 

S opakovaně recyklovatelnou paletou uspěl Stabilplastik v prestižní soutěži

Vražedná historka 

Useň nakupuje Belleder za zlomek její původní ceny určené pro automobilky. Podle Pavla Džavíka to nabízí velký prostor pro co nejkvalitnější zpracování materiálu, aby přitom ceny výrobků byly zajímavé pro koncové klienty a Belleder zároveň vydělal. „Navíc abychom koženým výrobkům přidali hodnotu jejich potiskem, na to jsme veškeré technologie už v tiskárně měli. AGD PRINT a Belleder jdou ruku v ruce. Synergie funguje lépe, než jsme čekali,“ odkazuje k výhodě podniku, který po rodičích převzal. Na svém instagramovém profilu či na LinkedInu Belleder prezentuje třeba kožené boty se svéráznými, ale velmi atraktivními potisky. Ostatně značka spolupracuje s mladými designéry ze zlínské Univerzity Tomáše Bati. 

Je tu ale přesto jeden problém: běžný zákazník si zatím takové boty stejně jako další produkty Bellederu koupit nemůže. Značka orientovaná na firemní zákazníky nemá e-shop. „Jste asi stý, kdo se na to ptá,“ odpovídá Pavel Džavík na otázku, proč jsou výrobky Bellederu na internetu nedostupné. Dodává ale, že s otevřením e-shopu počítá už v řádu měsíců, a ne až koncem příštího roku, jak původně zamýšlel. 

Přesto v e-shopu nebudou k dostání například šaty od mladého módního návrháře Vojtěcha Smrže, se kterým Belleder spolupracoval na autorově loňské kolekci představené v rámci mezinárodním módním festivalu We’re Next v Praze. Akce určená pro mladé talenty zdůrazňuje diverzitu, udržitelnost a inovace v módě. Belleder Smržovi připravil kožené prvky jím navržených oděvů. Pro Pavla Džavíka byla spolupráce s návrhářem nejen marketingovým prostředkem, ale především vyjádřením udržitelných hodnot i technických možností Bellederu. „Móda je náročnější než běžná výroba. Bereme ji jako soutěž, abychom se udrželi v kondici. Je to jako když Ferrari vyrábí formuli jedna, ale v autosalonu si ji nekoupíte,“ vysvětluje podnikatel, k němuž se váže jedna „vražedná“ historka z dávnější minulosti, která se navíc bytostně dotýká Zlína. 

Pavel Džavík je potomkem tamního ševce Františka Bartoše a jeho ženy Františky. Ta ale zemřela a Bartoš se podruhé oženil s jistou Annou Minaříkovou. Jenže František Bartoš byl koncem prosince 1867 zavražděn a okraden, když se vydal přes les do sousední obce prodávat boty. Zůstala po něm kromě vdovy Anny také zavedená ševcovská dílna. Anna Bartošová pak spojila svůj další život s jiným obuvníkem – Antonínem Baťou. Jednoho ze dvou synů, kteří se jim narodili, pojmenovali Tomáš. Kdoví, jak by to tedy se Zlínem bylo, kdyby praprapraděd Pavla Džavíka napadení násilníka přežil a zakladatel Baťových závodů Tomáš se tedy nenarodil. AGD PRINT i Belleder by asi vznikly, ale baťovská hesla by ve firmě nevisela. 

Ivan Hartman