English version
Hydropol a Indonésie
Jak se česká společnost Hydropol dostala až do Indonésie?
Naše firma působí na trhu s obnovitelnými zdroji energie přes dvacet let. Zpočátku jsme se věnovali rekonstrukcím, výstavbě a provozu malých vodních elektráren (MVE) v České republice, a protože trh s hydro-energií je v tuzemsku již poměrně nasycen, automaticky jsme se zaměřili i na zahraničí, kde se nám daří. V současné době působíme ve dvanácti zemích světa, mimo jiné například ve Velké Británii, Itálii, Rumunsku, Kolumbii, Chile nebo Libérii.
Proč jste ale začali uvažovat právě o Indonésii?
Indonésie byla pro nás při uvažování nad dalšími regiony logickou volbou z mnoha důvodů. Patří k zemím s nejvyšším meziročním přírůstkem obyvatelstva a dochází zde k intenzivnímu rozvoji a budování infrastruktury, ke zvyšování koupěschopnosti a rychlému růstu střední třídy.
V mnoha případech je ale rozvoj zpomalen nedostatkem elektrické energie. Budování dostupných zdrojů se zaměřením na obnovitelné zdroje je pro Indonésii v současné době velice důležité a tím pro nás vzniká velká obchodní příležitost. Přírodní podmínky pro tzv. „malé hydro“ jsou zde jedny z nejlepších na světě. Využití potenciálu místních řek je logické, ne vždy je ale naplánováno a realizováno efektivně. Proto dávalo smysl, aby se o svoji příležitost přihlásila i společnost jako Hydropol, která díky mnohaleté zkušenosti s rozmanitými a komplikovanými projekty z řady zemí ví, jak efektivně plánovat, řídit, postavit, provozovat a zároveň financovat jakýkoliv projekt malé a střední vodní elektrárny. Svojí roli sehrála i naše předchozí osobní zkušenost z pobytu a práce na jiných projektech v Indonésii.
S jakými požadavky jste oslovili CzechTrade?
Do kontaktu s CzechTrade jsme se dostali velmi brzy po zahájení našeho působení v Indonésii. Intenzivní komunikace nastala po nástupu Michala Sontodinomo do vedení pobočky v Jakartě. Brzy jsme našli společnou řeč i se zástupci velvyslanectví. Je pravdou, že náš produkt je poměrně specifický, vyžaduje poněkud odlišné partnerské vztahy, jeho realizace je časově a finančně velmi náročná.
Nejsme výrobci konkrétního zařízení, se kterým bychom chtěli proniknout na tamní trh, nehledáme tedy klienty, kteří by od nás nakupovali. Zároveň nehledáme partnery pro zajištění importu indonéských produktů do České republiky. Proto je i naše spolupráce trochu odlišná. Podpora ze strany CzechTrade spočívá ve vzájemné výměně aktuálních informací, které se dotýkají oblasti našeho působení.
Co tedy na spolupráci s agenturou na podporu obchodu nejvíce oceňujete?
CzechTrade velmi dobře zná tržní podmínky a má informace, které jsou z našeho úhlu pohledu již trochu „za horizontem“, nicméně mají dopad na naší práci. Umí působit i jako mediátor a prostředník v případě, že by došlo k problémům při jednání na úrovni jednotlivých ministerstev a úřadů. Organizování odborných konferencí, seminářů, akcí na podporu a propagaci kapacit a know-how tuzemských firem, to jsou oblasti, ve kterých s CzechTrade úzce a rádi spolupracujeme. Náš zájem je společný – totiž úspěch českých firem v Indonésii.
Plusy demokratizace
Jaké typy vodních elektráren se dnes v zemi nejčastěji staví?
Způsob využití vodní energie je v Indonésii poměrně široký. V provozu jsou velké elektrárny na přehradách, s vysokými instalovanými výkony v řádech stovek MW. Tyto elektrárny ale čím dál tím častěji narážejí na odpor místního obyvatelstva vzhledem k nutnosti přemisťovat celé vesnice, způsobují velké ekologické škody a vzhledem k často nestabilním geologickým podmínkám představují i potenciální riziko pro život pod přehradami. A rovněž jsou velmi nákladné.
V dřívějších dobách, kdy byla Indonésie de facto autoritářskou zemí, byly takové projekty realizovány bez ohledu na související problémy. Dnes má země demokratické zřízení, důležitou roli hrají v rozhodování provinční a regionální vlády, místní samospráva i nevládní organizace. Tedy prosadit projekty tohoto charakteru je tedy čím dál tím složitější. Navíc jejich umístění je poměrně vzdálené od míst spotřeby, znamená to tedy budování vysokonapěťových přenosových sítí, což přináší další komplikace a náklady navíc.
Jistě se ale v Indonésii staví i menší elektrárny…
Samozřejmě. V řadě odlehlých oblastí se staví tzv. mikrohydro elektrárny, s instalovaným výkonem maximálně stovek kW. Ty dokáží zásobovat několik nejbližších vesnic v okolí, často nejsou ani napojeny na centrální distribuční síť. Tento segment je ale spíše realizován z různých dotačních programů, zahraniční rozvojové pomoci apod.
Naše pole působnosti je v rozmezí od 1 MW do 10 MW instalovaného výkonu, s preferencí lokalit s vysokým či středním spádem a průtoky, které lze ještě za rozumných investičních nákladů využít pro výrobu elektřiny. Z našeho pohledu má ještě nedostatečně využitý potenciál má výstavba malých zdrojů na zavlažovacích kanálech s využitím klasických Archimedových šroubů. Takové projekty rovněž patří do portfolia Hydropolu.
Říkal jste, že je řada menších elektráren stavěna v rámci grantových schémat. Jak je na tom v tomto ohledu ČR v porovnání s ostatními donorskými zeměmi?
Jsme velmi rádi, že jsme i díky podpoře CzechTrade a zastupitelského úřadu v Jakartě dostali příležitost ucházet se o podporu z prostředků české rozvojové pomoci. Jedná se o program B2B v gesci České rozvojové agentury (působící pod MZV ČR), z jehož prostředků byla v roce 2018 hrazena část nákladů na přípravu našeho pilotního projektu o kapacitě 3,8 MW.
Nachází se v obci Tincep, nedaleko jezera Tondano v provincii Severní Sulawesi. I díky této pomoci, která umožnila mimo jiné široké zapojení místních expertů a kapacit, byl celý proces přípravy a získání všech povolení rychlejší a efektivnější. Zároveň projekt získal statut akce podporované na vládní úrovni, což má v Indonésii vždy velkou váhu.
Pro rok 2019 byla navíc tomuto projektu poskytnuta další finanční podpora. Nejedná se o prostředky na samotnou výstavbu, ty musí developer, vzhledem k nákladům cca 2 mil USD na jednu MW instalovaného výkonu, zajistit vždy sám, nicméně se jedná o vítaný příspěvek pro přípravu realizace. Pokud půjde vše dle plánu, k zahájení výstavby dojde v roce 2020.
Mají Indonésané zájem o další spolupráci s vaší firmou?
Připomněl bych, že dosavadní průběh přípravy projektu byl společně s CzechTrade a velvyslanectvím prezentován na počátku května 2019 na úřadu vlády provincie v Manadu, a to za účasti více než 40 představitelů odpovědných úřadů a institucí. Výsledkem bylo nejen další potvrzení pokroku a dobré spolupráce při přípravě elektrárny Tincep, ale i vyjádření zájmu místních o to, aby se Hydropol ucházel o další podobné lokality v oblasti. My jsme naopak nabídli podporu CzechTrade a zastupitelskému úřadu při navazování kontaktů s orgány vlády provincie i v jiných odvětvích, která mají potenciál pro vzájemnou spolupráci a uplatnění tuzemských výrobků či technologických řešení na Severním Sulawesi.
Jak zkrotit živly?
Jak obtížné je budování elektráren v tamních přírodních podmínkách?
Za celou dobu působení Hydropolu v Indonésii jsme navštívili velké množství malých vodních elektráren, realizovaných jak státní energetickou společností PLN, tak soukromými investory. Rovněž se k nám při obchodních jednáních dostávají desítky návrhů na nové projekty.
Lze konstatovat, že z hlediska technického řešení jsou téměř vždy plánovány a budovány malé vodní elektrárny s dlouhými otevřenými gravitačními náhony, které vedou po strmých, často hustě zalesněných a nepřístupných úbočích hor. To s sebou, kromě vysokých nákladů na výstavbu, nese mimo jiné vysoké riziko sesuvů, poškození nebo zanesení přivaděče sedimenty. To vede k častým přerušením výroby a často i k ohrožení místního obyvatelstva.
Celkové řešení je zároveň běžně založeno na nedostatečném vyhodnocení vstupních dat a parametrů, především srážek, průtoků a podmínek v daném povodí, což vede k instalaci technologického zařízení s vyšší kapacitou, která ale poté není efektivně využita. Stavební část je často předimenzovaná, navíc s nízkou kvalitou použitých materiálů a provedení. Je smutné, když se při našich cestách setkáváme i s částečně rozestavěnými a opuštěnými stavbami, u kterých buď došlo k zásadním technickým problémům již během výstavby, případně v důsledku podcenění skutečných nákladů stavby a dostupnosti finančních prostředků vlastníka projektu.
Takže vás zaráží přístup indonéských úřadů a firem?
Někdy překvapí i nedostupnost lokalit, což znamená připravit dlouhé příjezdové cesty v takových terénních podmínkách, že by je náš inženýrský tým považoval za extrémní a řešitelné jen s největšími obtížemi a při podstoupení maximálního rizika. Pro Indonésany to nepředstavuje zásadní problém. Samozřejmě pak záleží i na přístupu stavební firmy, která projekt realizuje. Přestože jsou místní terénní, klimatické i logistické podmínky složité a nesrovnatelné s Evropou, přeci jen nás někdy zaráží, v jakém nedostatečném stavu se nachází staveniště z hlediska pořádku, organizace výstavby a bezpečnosti.
Znamená to, že zde nabízíte lepší know-how než místní firmy?
To bych si úplně netroufal tvrdit, nicméně náš přístup vidíme jako komplexnější, technicky lépe realizovatelný a provozně spolehlivější. Místo otevřených masivních betonových náhonů preferujeme dražší, ale praktičtější řešení tlakového potrubního přivaděče, který se lépe přizpůsobí místním terénním podmínkám. V Indonésii je také běžné snížit náklady tím, že se využije co nejlevnějších turbín a generátorů, u kterých po spuštění do provozu dochází k častým poruchám, nízké efektivitě a často u nich není zajištěn ani následný servis a údržba.
Proto je pro místní vládu velkou úlevou, že na projektech spolupracuje firma jako Hydropol, která automaticky dbá na vysokou kvalitu projektu už od samého začátku a používá ověřené kvalitní technologie, což do budoucna znamená i výrazně nižší náklady na údržbu a opravy. Dovolím si tvrdit, že žádná jiná firma s tak komplexním záběrem a interními kapacitami jako je Hydropol se projektům malých vodních elektráren v Indonésii nevěnuje.
A co zahraniční společnosti?
Zahraniční společnosti jsou buď privátní investoři hledající zajímavou příležitost v oblasti obnovitelných zdrojů, nebo techničtí konzultanti a projektové kanceláře, individuální developeři či dodavatelé jednotlivých technologických zařízení. Hydropol řeší vše, tedy vyhledání konkrétní lokality, zajištění studií a technické dokumentace, získání všech povolení, následně pak komplexní zajištění dodávek a výstavby v pozici EPC dodavatele. Po dokončení výstavby pak projekt uvedeme do provozu a sami ho i provozujeme, tak jako více než dvě desítky jiných elektráren. Zároveň projekty financujeme, buď plně z vlastních zdrojů nebo s využitím bankovního financování nebo ve spolupráci s privátními investory.
Vhodné řeky jsou v celé Indonésii
V jakých částech Indonésie se Hydropol zejména pohybuje a proč zrovna tam?
Náš tým za dobu působení v Indonésii od roku 2014 navštívil vytipované lokality prakticky ve všech oblastech, které mají potenciál pro budování MVE, od Acehu po severní Sulawesi. V současné době máme v pokročilé fázi přípravy čtyři pilotní projekty s celkovou instalovanou kapacitou 17 200 kW. Jeden projekt se nachází v horách západní Jávy na jih od Bandungu, další pak v různých částech ostrova Sulawesi.
V tzv. zásobníku (project pipeline) máme předjednanou řadu projektů v různých oblastech. Jsem rád, že kontakt s řadou současných vlastníků nám zprostředkoval i CzechTrade. Celkový instalovaný výkon by měl dosáhnout 47 500 kW. Velký potenciál je na ostrově Sumatra, naopak rovinatý, zalesněný terén Kalimantanu s velmi vodnatými řekami a konkurencí energie získávané ze spalování místního kvalitního uhlí není pro budování malých elektráren příhodný. Nedostatečné zdroje jsou stále v oblasti na východ od Bali, tedy na ostrovech Sumbawa, Flores, Sumba, Timor, Moluky. Tato oblast leží na východ od tzv. Wallaceho linie, tedy geografické linie mezi Asií a Austrálií, s výrazně sušším podnebím než ostatní části souostroví. Vegetace je sušší, období dešťů výrazně kratší a méně intenzivní. Podmínky jsou tedy spíše vhodné pro solární než vodní elektrárny. Přesto i zde lze nalézt vodné řeky, záleží však na důkladném a realistickém zhodnocení podmínek.
A co největší indonéský ostrov Papua Nová Guinea?
Více než 50% veškerého identifikovaného potenciálu pro výstavbu vodních elektráren v Indonésii je skutečně na ostrově Papua. Bohužel jak přírodní, tak sociální a logistické podmínky v této oblasti jsou tak složité, že úspěšná realizace projektů je velmi problematická i pro místní zkušené developery. Navíc je zde problém spotřeby vyprodukované elektřiny. Poptávka místního obyvatelstva není vysoká, populace je soustředěna převážně do pobřežních oblastí, zatímco lokality vhodné pro výstavbu elektráren jsou v hornatém vnitrozemí. Nevedou tam žádné silnice, cestuje se buď po řekách, nebo letecky. Průmysl zde prakticky neexistuje, na druhou stranu se na Papui nalézá mnoho dolů a lokalit s intenzivní těžbou nerostů. A protože se vláda v Jakartě v posledních letech snaží o omezení vývozu vytěžených surovin a zajištění jejich zpracování v Indonésii, vytváří tato situace poptávku po budování zdrojů elektrické energie. Je to ale běh na dlouhou trať spojený s řadou rizik.
„Jedinou jistotou v Indonésii je, že nic není jisté,“
říká zástupce firmy Hydropol Jan Pilař.
Zmiňujete, že v Indonésii působíte již dlouhou dobu. Jaká jsou hlavní úskalí úspěšného získání a přípravy projektu „renewable energy“?
Těch vlivů je celá řada a bylo by to na dlouhé a detailní povídání. V principu se jedná o celý komplex okolností, které ovlivňují naší činnost prakticky denně. V plné šíři zde platí, že jediné, co je jisté, je to, že nic není jisté. A zároveň, že vše se dá nakonec vyřešit, vyjednat, zajistit. Pokud bych měl vyjmenovat ty hlavní, tak se jedná o časté změny a nekoordinace v oblasti legislativy, nejednoznačné vymezení kompetence mezi úřady, omezování podílů zahraničních investorů pod hranici 50 procent nebo volatilita indonéské měny bez možnosti fixace výkupního tarifu v jiné měně.
Jedním z důvodů častých změn je dlouhotrvající nesoulad mezi zájmy vlády, odpovědných úřadů a státní energetické společnosti PLN, která je pro nás tím konečným klientem, který vykupuje a platí vyprodukovanou elektřinu. Veřejným zájmem je zvyšování podílu připojených obyvatel na elektrifikační síť, stabilita dodávek s omezením častých výpadků, a diverzifikace zdrojů. Zároveň z politických důvodů nemůže vláda přistupovat k rychlému zvyšování cen pro obyvatelstvo.
Takže PLN hledá způsoby, jak nakoupit co nejlevnější energii?
Základním posláním PLN je zajistit efektivní výrobu a provozování sítě a zároveň vytvářet zisk. Tato situace skutečně vede k tomu, že PLN hledá cestu jak nakoupit co nejlevnější energii. Ta je ale v drtivé většině vyráběna v konvenčních uhelných elektrárnách s vysokými instalovanými výkony. Obnovitelné zdroje bez konkrétní podpory ze státního rozpočtu tak nemohou, přes proklamace o nutnosti zvyšování jejího podílu na celkovém energetickém mixu, příliš konkurovat. Svou roli v tom hrají i ekonomické zájmy úzké skupiny „uhlobaronů“, kteří nemají samozřejmě jakýkoliv zájem o snižování svého podílu v energetickém sektoru.
Prosadit se s konkrétním projektem tedy není pro českou firmu jednoduché…
Co se týká konkrétních projektů, všechny informace, data, studie, povolení, které jsou předkládány obchodními partnery, je nutné si detailně prověřovat na místě, což je náročné časově, finančně i vztahově. O jiném přístupu k technickému návrhu jsem již hovořil. Častým problémem a překážkou pro úspěšné uzavření dohody o dalším společném developmentu projektu jsou i nepřiměřená finanční očekávání současných vlastníků projektů.
Mnohdy dochází ke kolizi vydaných povolení a doporučení. Problémem je i stav, kdy opravdu velkém množství projektů je vlastněno developery, kteří projekt částečně připravili, získali určitá povolení, ale již nemají dostatečné know-how a především finanční kapacity pro samotnou realizaci. V oficiálních rozvojových plánech tak figurují desítky plánovaných projektů, které mají přispět k elektrifikaci Indonésie, reálně ale žádné nové elektrárny nevznikají. Důsledkem je nové nařízení z minulého roku, že všichni potenciální investoři musí projít procesem tzv. technické a finanční předkvalifikace, a pouze těm úspěšným je potom dána šance se ucházet o právo dále svůj projekt připravovat. A to včetně povinnosti zúčastnit se a obhájit výkupní tarif ve výběrovém řízení. Stručně shrnuto, dosáhnout zásadní podmínky pro úspěšnou implementaci projektu, tedy uzavření smlouvy o výkupu s PLN, je proces složitý, zdlouhavý a plný změn a překvapení.
Má Indonésie dlouhodobou koncepci podpory zdrojů obnovitelné energie?
Všechny strategické rozvojové dokumenty na celostátní, provinční i regionální úrovni samozřejmě definují nezastupitelnou roli a plány na zvýšení podílu zelené energie. Na druhou stranu většina konkrétních kroků vede k tomu, že místo toho, aby se situace vyjasňovala, tak přibývají další body k řešení. Svojí roli hraje i velké celospolečenské dilema – jak nastavit podmínky pro jednoduchý a dostatečný příliv zahraničního kapitálu a zároveň zabezpečit dostatečnou kontrolu nad ekonomickým fungováním země a vyvarovat se tak novodobé „kolonizaci“. Jsme přesto pevně přesvědčeni, že naše snažení bude korunováno úspěchem a v dohledné době se na řekách v Indonésii roztočí turbíny elektráren vybudovaných naší společností.
Jak jednat s indonéskými partnery?
Je důležité hovořit s obchodními partnery místním jazykem? Hydropol využívá služeb tlumočníků nebo mluvíte indonésky?
Úspěšná příprava projektů je vždy prací mnoha lidí. Náš tým je složen jak z pracovníků kanceláře v Praze, tak i našich kmenových indonéských zaměstnanců sídlících v Jakartě, Bandungu a Manadu na Sulawesi. Zároveň spolupracujeme se širokou skupinou externích odborníků. Anglicky se domluví většina z nich, někdy je však znalost na velmi základní úrovni, což vzhledem k povaze Indonésanů vede i k tomu, že se angličtinu stydí používat.
Pak je samozřejmě obrovskou výhodou, když je možné domluvit se v místním jazyce. Je to nejen praktické, ale zároveň to významně usnadňuje navázání kontaktu a komunikace. A to nejen při setkání s místními obyvateli v odlehlých oblastech, kde se nacházejí některé z našich lokalit, ale překvapivě často i na vysokých úrovních státních či provinčních úřadů… Možná by bylo možné dělat zde byznys i s tlumočníky, ale nikdy nemáte jistotu, že nevzniknou nedorozumění, která mohou celou věc výrazně zkomplikovat. Za sebe mohu říct, že se domluvím na středně pokročilé úrovni, hlavní projektový manažer pak vzhledem k několikaletému pobytu na Kalimantanu a Jávě hovoří indonésky plynně.
Oceňují místní, že mluvíte jejich jazykem?
Místní lidé v odlehlých lokalitách, kde angličtinu prakticky neumí, jsou velmi rádi, že se s námi bez problému domluví. První je ale vždy velké překvapení a radost, že někdo z takové dálky mluví stejnou řečí; to samo o sobě pomáhá v budování vzájemné důvěry, která je pro Indonésany extrémně důležitá. Zároveň schopnost prezentovat své záměry místní vládě v jejím jazyce přidává významně na důvěryhodnosti naší společnosti. Pokud je cizinec ‘orang bule‘, tedy schopen a ochoten naučit se místní jazyk, vyrazit v dešti z hlavní silnice na celodenní průzkum do pralesa a pak si dát u místního stánku jídlo s domorodci, myslí to se svými obchodními záměry vážně.
Jak funguje jednání s lidmi z tak odlišné kultury?
Základem je získání už zmíněné vzájemné důvěry. To je často zmiňovaná podmínka úspěchu, kterou musím z vlastní zkušenosti potvrdit. Problém je, že to z našeho pohledu a vnímání času trvá dost dlouho. Pro úspěšnost projektu je nezbytné absolvovat mnoho setkání a navázat co nejpřátelštější a nejuctivější vztahy s místními, a to na všech úrovních. Není problém se na první pokus dostat do kanceláře guvernéra či ředitele odboru na ministerstvu, sejít se s potenciálními partnery, ale pouze pokud se návštěvy a jednání opakují pravidelně, tak teprve postupem času Vás začnou místní brát vážně. Já sám jsem byl v Indonésii za poslední 4 roky téměř třicetkrát.
A co respekt k místním tradicím a pravidlům?
Musíte postupovat dle místních pravidel, co se týká jednání s konkrétními osobami. Hierarchie je pro Indonésany zcela zásadní. Nečekejte zásadní a konečné rozhodnutí od mladého úředníka, se kterým se projednávali konkrétní problematiku, pokud ho neposvětí jeho starší nadřízený. Zároveň se nenechte zaskočit množstvím zaměstnanců pracujících na úřadech a jejich na první pohled neefektivním pracovním vytížením. Je důsledkem de facto uměle vytvářené zaměstnanosti, protože je třeba si uvědomit, že Indonésanů je více než 250 miliónů a nějak se uživit musí každý. Pro zachování stability je pro vládu lepší poskytnout nízkou mzdu více zaměstnancům, než čelit nepokojům a protestům nezaměstnaných.
Nestane se Vám ale, že by se někdo choval hrubě nebo arogantně, je třeba vždy řešit věci s úsměvem a vzájemnou úctou. Dále musíte být připraveni vyhovět všem požadavkům a dotazům, kterých může být velké množství. Naopak ale neočekávejte jednoznačnou odpověď na své otázky, především pokud by měla odpověď být negativní. Indonésan Vás raději pošle špatným směrem, než aby přiznal, že neví. Je tedy třeba se obrnit trpělivostí, absolvovat mnoho jednání a návštěv, než se k něčemu reálnému doberete.
Zároveň je třeba reprezentovat firmu na co nejvyšší úrovni, na to se v Indonésii také hodně hledí. Každý se zeptá, jakými aerolinkami jste přiletěl a v jakém hotelu bydlíte. Hydropol založil v roce 2015 v Jakartě kancelář, tzv. Representative office, což je z provozně-ekonomického hlediska de facto zbytečné a nákladné. Pokud ale nejste schopni ukázat, že jste tímto způsobem v zemi přítomni, nikdo neuvěří, že to se svými podnikatelskými záměry myslíte vážně. Závěrem lze tedy říci, že Indonésie je sice poměrně složitou zemí pro byznys, ale pokud se v ní naučíte fungovat, nabízí velké obchodní příležitosti ve spolupráci s velice milými a pokornými lidmi.
