Když v roce 1997 vznikla firma Stabilplastik, bylo to ještě dávno předtím, než přišla do módy cirkulární ekonomika. Její technologie přeměny plastového odpadu v hodnotný výrobek se zrodila už před 25 lety.

„V 90. letech jsem se jako stavební inženýr podílel na různých stavbách. A přes svého právníka, který řešil mimo jiné patenty na zpracování plastu, jsem se dostal právě k problematice plastového odpadu,“ vypráví Jan Suchopár, zakladatel a současný spolumajitel společnosti.

S nápadem vyrábět z něj plastové palety sice předběhl svou dobu, ale v Česku, známém jako skládkařská velmoc, tvrdě narazil. „Efektivitu a ekologii tady nikdo neřešil. Recyklovat se tu vůbec nevyplatilo. Veškerý recyklát jsme proto vozili z Německa. A téměř všechny výrobky vyváželi do zahraničí,“ líčí Jan Suchopár. I když využívání odpadů jako zdrojů nebylo tehdy na pořadu dne, Jan Suchopár už tehdy viděl nejen obchodní, ale zejména celospolečenské a environmentální přínosy takového přístupu.

Chyběly finance i technologie

Překážek pro realizaci tohoto nápadu v praxi podle něj bylo a stále je velmi mnoho. Především zajistit finance. Materiálová recyklace plastů je totiž kapitálově velice náročný obor podnikání. Jedná se o finančně i časově nejkomplikovanější součást procesu, který se skládá ze sběru, třídění a konečně materiálového přepracování odpadu na výrobek. Zatímco sběr a třídění plastového odpadu dnes stojí přibližně 15 korun na kilogram, jen samotná materiálová recyklace pak přijde minimálně na zhruba 20 korun za kilogram.

Další výzvou bylo sehnat potřebné technologie a firmy, které je budou schopny vyrobit a dodat. Zakladatel společnosti Stabilplastik zároveň poukazuje na to, že nestabilní prostředí pro podnikání v oblasti recyklace odrazuje soukromý kapitál od investic. Vlády se sice snaží přilákat investory prostřednictvím dotací a pobídek, ale to jsou podle podnikatele s mnohaletými zkušenostmi z oboru krátkodobá opatření, zatímco oblast recyklace je během na velmi dlouhou trať.

Půlroční ladění

Bez potíží se neobešel ani samotný rozjezd výroby. Vzhledem k tomu, že vstupní surovinu tvořily materiály více druhů, produkovala výroba po startu množství zmetků. Trvalo více než půl roku, než se podařilo všechny součásti technologie vyladit a než firma dokázala vyprodukovat požadovaný výrobek splňující poměrně náročná technická kritéria. Časově nejsložitější bylo získání všech potřebných administrativních povolení, které si vyžádalo více jak čtyři roky. Ani dnes není po této stránce podle zakladatele firmy situace o mnoho lepší. 

Lepší recyklace má přitom v Česku nejenom environmentální, ale i ekonomický rozměr. Česká republika je dlouhodobě jednou z nejprůmyslovějších zemí Evropy a její průmysl je z více jak 80 procent závislý na dovozu surovin ze zahraničí. Přitom cenný zdroj se skrývá v podobě nejenom plastového odpadu, který i v roce 2025 dokáže tuzemská ekonomika využívat sotva ze 30 procent. Za této situace je Česko nazýváno skládkou Evropy, přičemž skládkování i případné spalování odpadu má obrovský dopad nejen na životní prostředí, ale zejména na zdraví současné i budoucí generace. Zároveň jen málokterá země Evropy si může dovolit plýtvat surovinami tak, jako to zatím dělá Česko.

Neposedný Bayaya. Firma začala s výrobou rekreačních posedů, teď staví i dřevěné domy

I to byl pro zakladatele společnosti jeden z motivů, proč se do oboru pustil. „Mohl jsem se spokojit s financemi, které jsem vydělal v 90. letech v oblasti realit, konkrétně bytové výstavby, a byl bych já i moje děti finančně zabezpečen. Ale chtěl jsem po sobě zanechat mnohem pozitivnější stopu a jít příkladem dalším,“ pokračuje Jan Suchopár.

Nové využití problémové směsi

Stěžejním produktem společnosti je přepravní paleta. Je to poměrně jednoduchý výrobek, na jehož výrobu lze využít tu nejobtížněji recyklovatelnou část odpadních plastů ze žlutých kontejnerů. Na druhou stranu je to produkt, u nějž se vyžaduje tvarová stálost, hygieničnost a dlouhodobá životnost. A právě tyto požadavky je schopen plast plnit.

Typickým zákazníkem je velkoobchodní společnost, která dopravuje své zboží na přepravních paletách a která si zakládá na trvanlivosti, kvalitě a v neposlední řadě i na environmentálně odpovědném přístupu k podnikání. Výrobek z plastového odpadu označuje firma za prakticky nesmrtelný, je vyrobený z plastového odpadu, má velice dlouhou životnost a při poškození ji podnik ze 100 procent přetvoří ve zcela nový výrobek. Tento cyklus jsou přitom schopni vícekrát zopakovat.

Stejně jako další firmy, které v Česku využívají recyklované suroviny, také Stabilplastik má problémy s jejich zajišťováním v tuzemských podmínkách. „O odpad z ČR musíme už 25 let bojovat. Stávající systém sběru a třídění plastových obalových odpadů, který ze zákona vykonává společnost EKO-KOM se orientuje primárně na podporu třídění, a to především z toho důvodu, že se míra recyklace měří na třídičkách, nikoli u koncových zpracovatelů. Lehce se tak může stát, a do roku 2021 k tomu i masivně docházelo, že odpad ze žlutých kontejnerů vykázaný jako ‚recyklovaný‘ skončil ve finále na skládce odpadů. V roce 2021 EU zpřísnila regulaci a donutila posunout měřící bod ze vstupu do třídiček směrem k jejich výstupu,“ zmiňuje jednatel společnosti Patrik Luxemburg.

České miliardy vyhozené oknem

Aby Evropská unie motivovala členské země k větší reálné recyklaci odpadů, protože samotné třídění ještě není recyklace, byla stanovena penalizace za každý kilogram nerecyklovaných plastových obalů, a to ve výši 20 korun za kilogram. Česká veřejnost tak podle zástupců Stabilplastiku každoročně platí zcela zbytečně miliardové pokuty za neefektivnost stávajícího systému.

I když se po zásahu EU začaly i české třídičky poohlížet po zpracovatelích vytříděného odpadu, dlouhodobě není situace příliš pozitivní. „Sehnat domácí odpad za cenu, ze které lze vyrobit jakýkoli cenově konkurenceschopný výrobek je ale paradoxně stále komplikované. Navíc vzhledem k chybějícímu jasnému nastavení podpory recyklace se do oboru nikdo nehrne a už i ty zbývající recyklační kapacity postupně zanikají,“ dodává Patrik Luxemburk.

Budova lesnické společnosti vznikla z lokálního materiálu zpracovaného přímo na místě

K výrobě palet používá firma pouze směsné odpadní plasty, a to z více jak 90 procent ze žlutých kontejnerů. Směsné odpadní plasty jsou přitom tou nejobtížněji využitelnou odpadní surovinou, právě kvůli tomu, že obsahují více druhů plastů a jiných prvků. Avšak tento druh plastů tvoří zároveň více jak 70 procent obsahu žlutých kontejnerů.

Příkladem mohou být plastové kelímky od jogurtů, které na sobě mají zbytky hliníkových víček, plastové lahve od saponátů s více druhy plastových částí, fólie, a podobně. V České republice se přitom celková recyklační kapacita u směsných plastů pohybuje kolem 18 až 20 tisíc tun odpadů ročně, ale Češi vytřídí více jak desetinásobek tohoto druhu odpadu.

Nezrecyklované směsné plasty tak končí ve spalovnách nebo na skládkách, za což zatím platí sankce stát z veřejných rozpočtů, zatímco producenti těchto produktů chrlí obtížně zpracovatelné materiály dál bez postihu. Podle zástupců společnosti Stabilplastik tak nejsou problémem plasty jako takové, ale především jeho nadspotřeba a plýtvání.

Úspěch v soutěži

I když se firma obecně staví k dotacím kriticky, ty dostupné a smysluplné se snaží využívat, aby zachovala svoji konkurenceschopnost. Využila například finanční podporu na vybudování solární elektrárny, která je umístěná na střechách společnosti a obnovitelným způsobem dokáže pokrýt až 30 procent spotřeby elektrické energie v podniku.

Společnost rovněž využila možnost kreativního voucheru Ministerstva kultury ČR, díky kterému vyvinula zcela nový modulový prvek nejen pro městský mobiliář, konkrétně plastové svodidlo, díky kterému chce rozšířit portfolio uživatelů také o radnice a jednotlivé spotřebitele.

V roce 2024 obsadila firma Stabilplastik druhou příčku v soutěži Firma roku ve Středočeském kraji. „Je to pro nás do velké míry satisfakce za dosud odvedenou práci. Byli jsme pionýry cirkulární ekonomiky v České republice a po dvě dekády jsme pozorovali přesun trendu ze západní Evropy k nám. Je zajímavé vidět, jak je východ stále konzervativní a skeptický k řešením, které jinde fungují řadu let a kde také přinášejí vyšší efektivitu podnikatelské činnosti. I díky takovýmto řešením jsou schopny firmy šetřit na pravém místě a dlouhodobě těžit z jejich přínosů,“ konstatuje Patrik Luxemburk a dodává: „I naše umístění v takto prestižním klání s tolika zajímavými projekty ukazuje, že patříme ve svém oboru mezi špičku a budeme se i nadále snažit toto postavení co nejdéle udržet.“

Perspektivní obor zasáhla krize

Loni podle jeho slov firma zpracovala 3400 tun plastového odpadu, který neskončil na skládce. To vše při dvaceti zaměstnancích a zatím s využitím kapacity na 75 procent. Další rozvoj si společnost slibuje od nastupujících trendů.

„Nevidíme Green Deal jako hrozbu, jak se nám ho náš mainstream snaží předkládat, ale jako nevyhnutelný fakt a příležitost získat konkurenční výhodu pro Českou republiku. Dokud si ale firmy a jednotlivci neuvědomí, že dokud sami nezačnou používat výrobky z recyklátu, nebude se žádná recyklace vyplácet, a tedy nemá cenu ani odpad třídit, současná situace se nezmění,“ zmiňuje Patrik Luxemburk.

Změna k lepšímu se podle něj nepodaří bez lepší podpory materiálové recyklace v Česku, která zatím stále chybí. „Náš obor prochází největší krizí za posledních deset let a pokud okamžitě nedojde k zásadní změně přerozdělování finančních prostředků v rámci sběru, třídění a recyklace plastových obalových odpadů, celý obor zanikne a nezbyde nám zase nic jiného, než skládkovat a platit tučné pokuty z kapes občanů,“ uzavírá Patrik Luxemburk.

Dalibor Dostál

Portál BusinessInfo.cz je partnerem soutěže Firma a Živnostník roku