Šikulové na hodinu



V osm hodin ráno, před prací, měli dorazit pánové ze specializované firmy na výrobu a montáž venkovních žaluzií. Pár minut před devátou volají, že špatně odhadli délku cesty a že dorazí tak zhruba za hodinu až dvě. Vůbec nechápali, že bych třeba i já mohl jít do práce.

S povzdechem mi tedy dali číslo na centrálu, kde jsem si měl domluvit náhradní termín. Paní na telefonu bylo zcela ukradené, že mě její kolegové nechali zbytečně čekat, a bez špetky pochopení nebo vstřícnosti neustále opakovala, že mi může nabídnout termín nejdříve až za tři neděle. Během tohoto jednání s velkou firmou, kde má zaměstnanec na starost dílčí úkol a výsledek, tedy spokojený zákazník, je mu zcela ukradený, jsem pochopil, proč zažíváme takový rozmach takzvaných hodinových manželů, řemeslníků s živnosťákem, kteří pracují na sebe.

Hodinoví manželé začínali drobnými opravami v domácnostech a postupně se vypracovali až k rekonstrukcím a různým specializacím. Mají svoji pověst ve vlastních rukou, pokud je s nimi zákazník spokojený, dá jim dobrou referenci, díky níž dostanou další zakázku. Pokud ale odvádějí špatnou práci, rychle se to rozkřikne a brzy o zakázku nezavadí. Pokud by si dovolili to, co firma s žaluziemi, už by si v oboru neškrtli.

Obor, který vznikal živelně posledních několik let, se ale nelíbí vlivné Asociaci malých a středních podniků a živnostníku ČR. Předevšíma jim vadí, že hodinoví manželé často vykonávají i práce, na které nemají živnostenské oprávnění. A chtějí to v připravované novele živnostenského zákona změnit. Zejména chtějí přetřídit živnosti, které jsou volné a vázané.

Pro hodinové manžele to může být první výraznější komplikace v podnikání. Představujeme příběhy, práci i názory třech řemeslníků, kteří se dali na dráho hodinových manželů.

• Práce je strašně moc, říká Milan Roubal
• Na plný úvazek bych se neuživil, odhaduje Jan Lavička
• Do firmy bych se už nevrátil, rezolutně prohlašuje Roman Krupka

Převzato z časopisu Profit, autor článku: Petr Švihel, foto: Hynek Glos