Šikulové na hodinu



Na plný úvazek bych se neuživil, odhaduje Jan Lavička

Nevěřím, že hodinoví manželé mohou slušně uživit sebe či rodinu, říká Jan Lavička, který si přivydělává k důchodu.

Nabízíte především malování pokojů a kuchyní, montáže nábytku a instalatérské opravy. Měl by hodinový manžel jako univerzální pomocník v domácnosti zvládat práce všeho druhu?
Já se nevyhýbám ničemu. Když to shrnu, můžu dělat téměř všechno kromě elektřiny. Samozřejmě se stává, že chce klient něco, na co je potřeba zavolat odborníka, například složité instalatérské práce. Pak samozřejmě odmítnu. Mimochodem ačkoli jsem vyučený zámečník, na prvním místě nabízím malování. Pokud si zavolá malíře paní, která bydlí v malé garsonce, tak ji často odmítne.

Odmítnou jí vymalovat byt?
Není to pro ně kšeft. Pokud to není velký byt a navíc není, kam přestěhovat nábytek, tak to nedělají. Alespoň to od klientů slýchám. Tohle je výhoda hodinových manželů. Nábytek jednoduše přesunu a vymaluju podle přání zákazníka.

Jak napadne řemeslníka začít si vydělávat jako hodinový manžel?
Jsem vyučený zámečník, ale do roku 2010 jsem byl v invalidním důchodu. Asi se mnou doma nebylo k vydržení a manželka říkala, abych šel ještě něco dělat. A protože si myslím, že jsem celkem šikovný, tak jsem to zkusil a dělám to dodnes.

Kdo tvoří vaši klientelu? Platí obecně zažitá představa, že jde především o starší osamělé ženy?
Máte pravdu, že jsou to především starší, případně rozvedené ženy, které nemají nikoho, kdo by jim v domácnosti pomohl. Ale mezi zákazníky je i řada mladých lidí. Například do betonu u novostaveb se dneska normální vrtačkou nedostanete. Musíte mít pořádnou příklepovou vrtačku, i když chcete třeba jen přidělat hmoždinku. A tak se lidé obracejí na nás.

Myslím, že hodinových manželů nebude přibývat donekonečna. Trh je omezený.

Tvrdíte, že se zákazníkům v mnoha případech vyplatí objednat si místo řemeslníka hodinového manžela. Proč?
Představte si, že vám zavolá klient a potřebuje přidělat jednu poličku, pověsit dva obrazy, opravit vyviklanou garnýž, vyčistit odpad u dřezu a vyměnit silikon u vany. Pokud by se chtěl obrátit na klasické řemeslníky, musel by si jich objednat víc. A řekněte, koho si zavoláte na přidělání poličky. Já udělám všechno najednou a za rozumnou cenu. Navíc jsem flexibilnější. Například každá instalatérská firma má tolik práce, že může trvat řadu dní, než se ke klientovi dostanou, já přijedu většinou okamžitě.

Co znamená „rozumná cena“? Kolik si účtujete za hodinu práce a za dopravu?
Mám hodinovou sazbu, kterou jsem za šest let ani jednou nezvýšil. Za hodinu práce je to 200 korun, doprava je také za 200 plus parkovné v zónách. Materiál si účtuju zvlášť. Klasičtí řemeslníci jsou poněkud dražší a především mají vyšší cestovné.

Vaše profese je v kurzu. Je možné si v ní slušně vydělat?
Rozhodně si to nemyslím. Podle mě to není práce na plný úvazek, to bych se neuživil. Samozřejmě nevylučuji, že ti, co dělají větší zakázky, mají šanci. Ale lidé, které znám já, dělají jen menší věci a pouze si tím přilepšují. Pro nás důchodce je to ideální přivýdělek. Opravdu nevím, jak to řeší ti, co jsou hodinovými manželi na full time. Na druhé straně si myslím, že při jiné práci to zvládat nemůžete, protože vám to určitý čas zabere. Klienti se mi ozývají průměrně dvakrát třikrát do týdne.

Takže klientů nepřibývá?
Tak bych to neřekl. Klientů je určitě více než před lety. Většina se jich ke mně dostane díky doporučení těch, kterým už své služby poskytuji. Mám stálou klientelu, a jak se říká: Dobří holubi se vracejí. Těch zhruba dvacet lidí se na mě obrací vždy, když něco potřebují, a navíc mě doporučují svým známým.

Například každá instalatérská firma má tolik práce, že může trvat řadu dní,
než se ke klientovi dostanou, já přijedu většinou okamžitě.

Zákazníky máte jen v nejbližším okolí, nebo se nevyhýbáte cestám za Prahu?
Zákazníky mám po celé Praze a v blízkém okolí a nedá se tvrdit, že jich mám víc třeba na Praze 9, přestože bydlím ve Vysočanech. Za prací jezdím výhradně autem. Vozím s sebou hodně nářadí, a přestože se většinou zeptám, co má klient na srdci, tak mám zkušenost, že si lidé během návštěvy vzpomenou a chtějí něco dalšího. A proč jim nevyhovět. Určitě si nestěžuji, i když po mně zákazníci často chtějí bizarní věci. Ale musíte projevit jistou asertivitu.

Uvedete nějaký příklad?
Nedávno jsem u jedné paní věšel televizi na stěnu. Klientka si sedla ke stolu, dohodli jsme se na výšce, která jí vyhovovala. Jenže po instalaci si zřejmě uvědomila, že bude na televizi koukat vleže. Lehla si na gauč a řekla, že je to vysoko. Tak jsem to musel celé předělat a dát jí televizi o deset centimetrů níže.

Chystaná novela živnostenského zákona by měla údajně omezit nekalou konkurenci pro řemeslníky. Slyšel jste o této plánované změně? Mohla by se dotknout právě hodinových manželů…
Neslyšel jsem o tom. A ani nevím, že by se toho obával někdo z mých známých v branži. Obecně nevěřím tomu, že by nás to mělo ohrozit. Podle mě není pravda, že bereme práci kvalifikovaným lidem. Řemeslníci mají práce nad hlavu, i když přibývá hodinových manželů. Nesetkal jsem se ani s tím, že by nás řemeslníci brali jako nekalou konkurenci. Platí, že než bychom si konkurovali, spíše se vhodně doplňujeme. To je můj názor.

Podle předsedy Asociace malých a středních podniků a živnostníků Karla Havlíčka hodinoví manželé často odvádějí nekvalifikovanou práci, negarantují kvalitu ani bezpečnost a berou práci odborníkům.
Připadá mi, že je to řečeno od stolu, a nevím, jaké má pan Havlíček v této oblasti zkušenosti. Garancí kvality je moje jméno, moje pověst. Klienti přece vědí, kdo pro ně danou práci odvedl, dávám jim navštívenku a fakturu a samozřejmě bych byl nerad, kdybych měl neustále reklamace. Za kvalitou své práce si stojím.

Nenastane po obrovském boomu postupný soumrak hodinových manželů?
Myslím, že hodinových manželů nebude přibývat donekonečna. Trh je omezený a navíc – jak už jsem říkal – nemyslím si, že je snadné se tím uživit, respektive dát dohromady nějaký slušný výdělek. Musel byste to dělat osm hodin denně. Nevím, jestli můžete mít tolik zakázek.

Převzato z časopisu Profit, autor článku:Jakub Procházka, foto: Hynek Glos