Šikulové na hodinu



Do firmy bych se už nevrátil, rezolutně prohlašuje Roman Krupka

Práci hodinového manžela se věnuje Roman Krupka z Hradce Králové sedm let. Podle jeho slov není jen o řemesle, musí být i psycholog.

Jak jste se původně dostal k práci dnes označované jako hodinový manžel?
Dva a půl roku jsem působil jako stavbyvedoucí ve stavební firmě. Ale pak už jsem toho měl dost, bylo to fyzicky a hlavně psychicky vyčerpávající.

Souviselo to nějak s ekonomickou krizí, která právě stavebnictví silně zasáhla?
Nesouviselo. Když máte rozjetých pět šest staveb, musíte po všech lítat a ostatní vám házejí klacky pod nohy. Tady vám seberou náklaďáky, tamhle vám vezmou bagry nebo zedníky. Začal jsem být vzteklý a řekl jsem si, než tohle, tak raději nic. Před sedmi lety jsem se tedy rozhodl odejít.

Jak se o vás první zákazníci dozvěděli?
Roznášel jsem hlavně letáčky do schránek. Ale moc to nefungovalo. Půl roku mi trvalo, než se ozval první zákazník. Pak to začalo postupně narůstat. Změna přišla hlavně s tím, když jsem si polepil auto a takhle propagoval své služby.

Změnil jste nějak způsob propagace, kladete třeba větší důraz na internet?
Určitě se internetu věnuji, ale hlavní zdroj zákazníků představují doporučení. V dnešní době někteří řemeslníci dělají to, že vyberou od zákazníka zálohu, a už se mu neozvou. I proto je doporučení stále důležitější.

O jaké práce byl zpočátku největší zájem? Souviselo to nějak s vaším působením ve stavebnictví?
Vůbec ne. Většinou jde o práce, jako je sestavení nábytku, přivrtání poličky a podobně. Může se to zdát na první pohled jednoduché, ale třeba sestavení montovaného nábytku podle návodu nemusí zvládnout bez zkušeností každý.

Mění se zájem v průběhu sezony? Pracujete například přes léto více na zahradách?
Zahradní práce jsem zrušil, nevyplácelo se to. Hlavně kvůli povinnému servisu sekaček, křovinořezů a další techniky. Pokud má být zachována bezpečnost zákazníků a člověk nemá trnout, jestli ze sekačky neodlétne nějaká součástka, musí se technika dávat na pravidelné servisní prohlídky a ty něco stojí.

Věnujete se této práci na plný úvazek, nebo je to pro vás přivýdělek k jiné činnosti?
Věnuji se pouze práci hodinového manžela.

Stavební firmy to samozřejmě štve, protože kvůli hodinovým manželům přicházejí o zakázky,
ale z části vlastní hloupostí. Mají spoustu zaměstnanců, vedení, sekretářky.

Kdo je váš typický zákazník? Jsou to stále hlavně ženy, nebo už přišla éra nešikovných mužů?
Musím vás poopravit, nešikovní lidé neexistují. Každý umí něco jiného. Já třeba neumím s počítači. Ale pracuji pro lékaře, který musel šest let studovat medicínu a svůj obor výborně ovládá. Takže hovořit o šikovnosti a nešikovnosti, toho bych se vyvaroval. Každý člověk je v něčem dobrý. Když bych měl popsat svoje zákazníky, určitě to nejsou jenom ženy. Jsou to hospody, cukrárny, malé firmy. Přišly totiž na to, že je zbytečné si objednávat pět šest firem, když to může udělat firma jedna.

Může hrát roli i vysoká cena nářadí, které je potřebné?
Určitě. I chlapi, kteří by práci zvládli, si mě objednávají proto, že než by si nakoupili nebo vypůjčili všechno potřebné nářadí, vyplatí se jim službu si zjednat. Jde jak o peníze, tak o čas. Raději se budou věnovat rodině a na práci si někoho zaplatí. Mám zákazníky, kteří mi dají klíče, řeknou, co potřebují udělat, a jdou s rodinou ven.

Jsou nějaké práce, které děláte vyloženě nerad?
Malířské. Je to pro mě nevděčná práce, asi mě to nejméně baví.

Platí u vás, že kovářova kobyla chodí bosa? Jsou u vás doma nějaké práce nebo opravy, které dlouho čekají na dodělání?
Málem jste měl pravdu. Ale minulý týden jsem vyčlenil tři dny, kdy jsem dodělal kuchyň. Jinak to však tak samozřejmě bývá, protože chlap přijde večer domů, je unavený a strhaný. Protože ta práce není jenom manuální, ale je i psychicky náročná. Lidé si s vámi chtějí povídat, vyprávějí vám svoje problémy, příběhy. A když si s nimi nepopovídáte, tak si myslí, že jste nafoukaný, nevstřícný.

Některé profesní organizace se chystají omezovat hodinové manžele. Co si o tom myslíte?
Je pravda, že spousta hodinových manželů dělá bez potřebného oprávnění. Pracují jen na volnou živnost. Spousta živností je vázaná, ať je to malířina, truhlařina nebo suché stavby. Stavební firmy to určitě štve, protože kvůli hodinovým manželům přicházejí o zakázky, ale zčásti vlastní hloupostí. Mají spoustu zaměstnanců, vedení, sekretářky. A ti se musejí zaplatit. Proto je potřeba cenu nadstřelit a v konkurenci se živnostníky přicházejí o zakázky. Já jako živnostník dělám jen na sebe, když potřebuji, najmu si brigádníka, takže nemusím ceny zákazníkům natahovat. Druhá věc je, že spousta drobných živnostníků nejsou plátci DPH a na to slyší hodně domácností, bytových družstev, malých firem. Samozřejmě že nižší ceny jsou pak některým firmám trnem v oku.

Projevuje se to nějak?
Když jsem začínal, nastavil jsem určitou cenovou hladinu. A stalo se mi, že jsem měl propíchané pneumatiky, ulámaná zrcátka. Vím, že to bylo od konkurence, ať už to byli lakýrníci nebo zedníci, protože po čase se člověk podobné věci dozví. Hradec není tak velký, každý tu ví o každém všechno.

Jak postupujete, když po vás zákazníci chtějí práce, na které nemáte kvalifikaci?
Doporučím kolegy, o kterých vím, že umějí, dělají, a když slíbí, tak skutečně přijedou a jsou dochvilní. Když chce někdo například plyn, doporučím kolegu, který je z oboru.

Jaká je v Hradci Králové sazba za hodinového manžela?
Je to dvě stě padesát korun za hodinu. Samozřejmě že každou práci nelze měřit hodinově, takže třeba pokládání dlažby nebo zednické práce se platí za metr čtvereční.

Dokážete si po letech, kdy jste na volné noze, představit, že byste se někdy opět vrátil do firmy, měl nadřízené…
Ne. Člověk si zvykne na svobodu a už by se těžko někomu podřizoval. Už by to nebylo ono.

Převzato z časopisu Profit, autor článku: Dalibor Dostál, foto: Hynek Glos