Soběstačné domy nepotřebují inženýrské sítě. Někde narážejí na stavební úřady



Existence inženýrských sítí, tedy napojení na elektřinu, případně vodovod či kanalizaci, patří v posledních desetiletích k nezbytným podmínkám pro stavbu nových domů. Moderní technologie, především solární panely a bateriová úložiště, ale umožňují tato omezení překonávat. A postavit dům téměř kdekoliv. Podobně, jako tomu bylo v minulosti po celá staletí. Ovšem s veškerým komfortem současnosti.

„V České republice se za rok vyrobí v průměru 50 procent veškeré elektrické energie z uhlí. Z toho přibližně třetinu spotřebují zásuvky v našich domácnostech. Jedna domácnost tak pouze na elektřině spotřebuje průměrně 1,3 tuny uhlí ročně. Věřím, že dává smysl stavět či rekonstruovat domy tak, že neplýtvají energií, část si jí k tomu samy vyrobí a na místě spotřebují,“ říká Pavel Podruh, zakladatel platformy Český soběstačný dům.

Podobně podle jeho slov existuje obrovský prostor i pro šetrnější nakládání se všemi dalšími přírodními zdroji či odpady. Na rozvoj těchto technologií se již čtvrtým rokem zaměřuje studentská architektonicko-technická soutěž. „Chce pomoci vybudovat generaci profesionálů, kteří takové domy umí navrhovat,“ dodává Pavel Podruh.

Většinu roku s vlastní elektřinou

V rámci čtvrtého ročníku soutěže letos porota vybrala nejlepší návrhy malých rodinných domů, které jsou po většinu roku nezávislé na dodávkách elektrické energie. Do letošního ročníku soutěže se přihlásily desítky studentů z celé České republiky a ze Slovenska s koncepty bydlení, které má maximálně šetřit pitnou vodou a více než polovinu roku pokrývat svou spotřebu vlastní naakumulovanou elektřinou.

Studenti měli letos navrhnout využití konkrétního pozemku v Českém Krumlově, který má rozlohu pouhých 374 m² a zastavitelnou plochu domu omezenou na 80 m². Výška objektu nesměla překročit 2 nadzemní podlaží či 1 podlaží s podkrovím. Tedy častá situace, se kterou se potýkají mladé rodiny hledající vhodné místo k bydlení.

Odborná porota vyhodnotila jako nejlepší projekt studenta Jiřího Petrželky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze. Jeho navrhovaná dřevostavba s originálním využitím sklolaminátových fasádních desek disponuje 106 metry čtverečními obytné plochy. Po většinu roku dům využívá elektřinu, kterou si sám vyrobí díky fotovoltaickým panelům integrovaným do střechy. Ty spolu s bateriovým úložištěm zajišťují domu energetickou soběstačnost po dobu 265 dní v roce.

Návrh počítá také s maximální recyklací šedé vody a s využitím dešťové vody, díky čemuž dokáže ušetřit až polovinu běžné spotřeby pitné vody. Celkové náklady na stavbu tohoto domu by měly, včetně všech potřebných technologií, dosahovat 4 milionů korun.

Návrhy se začnou stavět

Práce studentů přitom nekončí jen jako teoretická cvičení. Minulé ročníky soutěže ukázaly, že nejlepší návrhy se mohou skutečně realizovat. V září letošního roku začne například Český soběstačný dům stavět dva ukázkové ostrovní domy, které budou zcela nezávislé na jakýchkoli sítích.

Jde přitom o návrh studenta z prvního ročníku soutěže, dnes již úspěšně praktikujícího architekta ve vlastním studiu MLAA, Vojtěcha Lichého. „Zadání Českého soběstačného domu je každý rok velice náročné. Vždy koresponduje s vývojem trhu a zároveň se technologicky drží o krok před ním. Posouvá tak hranice i ve smýšlení lidí, což je velice užitečné. Pro veřejnost je přitom důležité vidět, že je možné postavit podobné domy a že nejde o žádná akademická cvičení,“ říká architektka Jana Hořická, zástupkyně vedoucího katedry architektury Fakulty stavební ČVUT v Praze.

Příští rok budou studenti poprvé navrhovat celou čtvrť ve skutečném developerském projektu. „Díky tomu můžeme otestovat využití prvků energetické soběstačnosti ve větším měřítku a také posunout zadání studentům na novou úroveň,“ říká Pavel Podruh.

Architekti i kutilové

Zatímco údaje o počtu pasivních domů v Česku jsou známé a země patří v tomto oboru ke světovým velmocem, u soběstačných domů je situace složitější. Kromě architektů je totiž vytvářejí také kutilové. „Nás především zajímá energetická soběstačnost na škále od jednoho malého solárního panelu po celou střechu s baterií v garáži. Takových samovýrobců jsou v ČR tisíce, ale pořád se spíše jedná o průkopníky. Zatímco u nás přibývají ročně stovky nových domácích elektráren, v Německu se to pohybuje každoročně kolem 50 000 nových instalací,“ konstatuje Pavel Podruh.

Postavit soběstačný dům není vždy jednoduché. Někteří stavebníci tvrdí, že měli problém se stavebními úřady, které požadují napojení na inženýrské sítě. „To už mluvíme o domech ostrovních, tedy off-grid, a těch jsou a budou naprosto minimální čísla, jednotky. Každý z takových domů má svůj příběh. Někomu se s úřady jednalo skvěle, někomu hůře. Pokud vím, v zákoně nutnost inženýrských sítí není, i přesto cesta k ostrovnímu domu není jednoduchá. Hodně záleží na otevřené mysli lokálních úřadů. To mluvím z vlastní zkušenosti,“ popisuje Pavel Podruh.

Také ministerstvo pro místní rozvoj připouští, že ostrovní domy mohou vyhovovat platné legislativě, i když je to poměrně složité. „Dle vyhlášky o obecných požadavcích na stavby musí být budova navržena a provedena tak, aby byla vhodná pro určené využití, aby byla hospodárná a aby splnila základní požadavky, kterými jsou mechanická odolnost a stabilita, požární bezpečnost, ochrana zdraví osob a zvířat, zdravých životních podmínek a životního prostředí, ochrana proti hluku, bezpečnost při užívání, úspora energie a tepelná ochrana,“ říká mluvčí resortu Vilém Frček.

Alternativa zákonům vyhovuje

Připojení staveb na sítě technického vybavení řeší podle jeho slov paragraf 6 této vyhlášky. Stanoví, že stavby podle druhu a potřeby musí být napojeny na vodní zdroj nebo veřejný vodovod a na rozvod vody pro hašení požárů, dále na sítě potřebných energií a na sítě elektronických komunikací. Dále musí být stavby podle druhu a potřeby napojeny na veřejnou kanalizaci, pokud je to technicky možné a ekonomicky přijatelné, jinak je nutno realizovat zařízení pro zneškodňování anebo akumulaci odpadních vod,“ vypočítává Vilém Frček. Odvádění srážkových vod se má zajišťovat přednostně zasakováním.

Ani tato kritéria však postavení soběstačného domu nevylučují. „Pokud stavba soběstačného domu splní výše uvedené požadavky, zejména ty týkající se bezpečnosti, ochrany zdraví osob a zvířat, zdravých životních podmínek a životního prostředí, to znamená, že je její funkčnost zajištěna jiným alternativním způsobem, je možné realizovat dům bez napojení na výše uvedené sítě již podle současné platné právní úpravy,“ podotýká Vilém Frček a navazuje: „Konkrétní stavební záměr je však potřeba posoudit v územním a stavebním řízení stavebním úřadem, na základě podané žádosti včetně projektové dokumentace a ostatních povinných náležitostí.“

Legislativu by mohl současným možnostem technologií více přiblížit chystaný nový stavební zákon. Podle autorů konceptu soběstačného domu však úprava legislativy není jejím hlavním cílem. „My usilujeme o to, aby se idea soběstačnosti, obzvláště té energetické, mohla více rozšířit, což se spíše týká energetického zákona a jeho novelizace, než stavebního,“ uzavírá Vilém Frček.

Krabicová řešení

Do oblasti ostrovních domů se začínají pouštět i velké firmy. To umožní výrazně větší rozšíření tohoto přístupu. Například společnost Nibe před časem představila energetické jádro NyrdenCore pro rodinné domy, které komplexně řeší vytápění, chlazení, větrání, ohřev vody, ekologickou likvidaci odpadních vod a biologického odpadu i výrobu elektřiny. Majitelé nulového rodinného domu, manželé Horovi, si díky němu mohli pořídit levnější pozemek bez připojení k inženýrským sítím a stali se tak zcela nezávislými na zdražujících se energiích.

Systém využívá tepelného čerpadla. „Ventilační tepelné čerpadlo je v zásadě systém na recyklaci energie. Nejdříve ji odebere teplému vnitřnímu vzduchu odváděnému pomocí ventilačního systému z interiéru a následně ji použije k vytápění či ohřevu vody. V oblasti zpětného získávání tepla tak předčí i rekuperační jednotky a díky maximálnímu využití tepelných zisků pokryje téměř celoroční energetickou potřebu domu. Toto zařízení navíc účinně brání vzniku a bujení plísní a vytváří zdravé vnitřní prostředí,” vysvětluje Jiří Sedláček, ředitel prodeje Nibe Energy Systems CZ.

Testování vlastního systému soběstačné výroby a dodávky elektrické energie dokončila také česká fotovoltaická skupina Solek Group. Nejde o ostrovní systém pro jednotlivé domy, ale celá města nebo továrny. Základem je fotovoltaická elektrárna o výkonu od 16kWp do 9 MWp a hlavní součástí jsou akumulační baterie. V případě nefunkčnosti fotovoltaické elektrárny, například kvůli zasněžení, může systém využít dieselagregát. Testování, které probíhalo od roku 2010 do loňska, prokázalo, že systém je zcela soběstačný a bez potřeby externí sítě zásobuje elektřinou odběratele v rozsahu od jednoho domu až po velký průmyslový areál nebo obec o počtu až 15 tisíc domácností.

Zatímco testovací zařízení bylo úspěšně spuštěno v Česku, obchodní nabídky předkládá Solek zatím jen na svém hlavním trhu v Chile. První komerční projekty pro tento bezemisní zdroj předpokládá Solek uzavřít v letošním roce. „Díky nové generaci jak solárních, tak akumulačních technologií dokážeme nabízet řešení, která klientům garantují nepřetržitou plynulou dodávku elektřiny,“ uvedl Zdeněk Sobotka, generální ředitel Solek Group.

Do budoucna by se však měly tyto systémy objevit také v tuzemsku. „Chile, kde úspěšně investujeme už pátý rok, je díky svým hospodářsko-politickým i přírodním podmínkám vhodnou destinací pro realizaci inovativních projektů s obnovitelnými zdroji energie. Doufáme však, že s dalším vývojem technologií a rozumně nastavenou regulací budeme schopni podobně efektivní řešení realizovat i v Česku, “ uzavírá Zdeněk Sobotka.

Dalibor Dostál