English version
Současná epidemie koronaviru covid-19 ukázala, jak zranitelný je svět, kde je všechno propojené se vším. Včetně energií či zásobování vodou. Pojem soběstačnost, který byl ještě nedávno okrajovým tématem, se rychle dostal mezi priority a nejčastěji skloňované výrazy.
Ať už se jedná o potraviny, ochranné pomůcky nebo energii. Zatímco v minulých letech se v tuzemsku architekti a designéři pokoušeli vytvořit soběstačný dům, a podařilo se jim vyprojektovat několik velmi zajímavých řešení, nyní se snaha o soběstačné bydlení začíná upírat k náročnějším úkolům. Vytvoření celé soběstačné čtvrti.
Postupně tak vzniká vize první městské čtvrti, která si dokáže sama vyrobit více než polovinu roční spotřeby elektřiny pro zajištění potřeb obyvatel a zároveň umí šetrně hospodařit s pitnou i dešťovou vodou a cíleně zmírňovat oteplování krajiny vlivem takzvaného městského tepelného ostrova. Za ideou s pracovním názvem Green District stojí mezinárodně ceněný projekt Český soběstačný dům a developerská společností V Invest. Návrh čtvrti je součástí zadání studentské architektonicko-technické soutěže.
Využitelné nápady
Její zadání navrhuje vytvoření alternativního urbanistického řešení části projektu Nová Valcha v Plzni na rozloze 4,4 hektaru. Součástí zástavby mají být bytové i rodinné domy, centrální park a další vegetace. Autoři přitom budou muset zohlednit také ekonomickou proveditelnost svých vizí. Cílem soutěže je vygenerovat nápady, které bude možné použít v jednom z budoucích projektů V Investu.
„Cílem této soutěže není vytvořit neproveditelné vize, vznášedla a zelené mrakodrapy, ale rozumné koncepty, které vychází ze současného stavu poznání,“ říká Pavel Podruh, výkonný ředitel projektu Český soběstačný dům, jehož misí je již pátým rokem urychlovat využívání šetrnějších technologií při stavbě či rekonstrukcích domů a bytů.
Zapojení developera je podle něj velmi důležité. Umožnilo zasadit vize čtvrti Green District do reálné lokality s konkrétními parametry. „Zároveň do zadání pro studenty vnesl i nekompromisní ekonomickou stránku věci, která oklikou celý záměr zreálňuje. To je myslím dobře obecně ve vztahu k novým technologiím a obnovitelným zdrojům, aby nezůstaly jen naším přáním na papíře, bez ekonomického rácia,“ doplnil Pavel Podruh.
Náročné zadání
„Soutěž vnímáme jako generátor nápadů, které nám mohou pomoci nastartovat využívání prvků soběstačnosti v některých našich budoucích projektech. I proto jsme chtěli, aby studenti pracovali s reálnými podklady a na jejich základě navrhli komplexní řešení. Zadání soutěže je tedy velmi náročné, ale to je realita našeho oboru,“ říká Jaroslav Vondřička, partner a ředitel společnosti V Invest.
„Kromě šetrnějších technologií a maximalizace výroby vlastní elektrické energie ze slunce klademe také velký důraz na zadržování a využívání dešťové vody. To vše s důrazem na ekonomickou racionalitu a proveditelnost,“ dodává Jaroslav Vondřička.
Studentská soutěž Český soběstačný dům se koná pravidelně od roku 2016, letos však poprvé řeší takto velký celek zástavby. Porota soutěže bude při hodnocení klást velký důraz i na klíčové technické detaily. Například na propracovanou integraci fotovoltaických panelů do obvodových konstrukcí domů. Studenti dostanou i přesné informace o ideální orientaci panelů vůči Slunci a data k výpočtu potřebného množství akumulace. Využít můžou také videokurz navrhování domů s vlastní výrobou a ukládáním elektřiny, který je k dispozici na webu projektu Český soběstačný dům a za kterým stojí česká společnost GWL, jeden z největších dodavatelů lithium-fosfátových bateriových článků v Evropě.
Ostrůvky divočiny
Studenti by také ve svém urbanistickém návrhu měli cíleně vytvářet ostrůvky divoké zeleně s vysokým porostem, které mohou být využity k přivedení a vsakování dešťové vody, ale zejména, které tuto vodu využijí ke „klimatizování“ okolí a zmírní tak jev často zvaný jako „městský tepelný ostrov“. Cílem je zachycení a využití maxima srážkové vody, k čemuž můžou pomoci například i drobné vodní plochy. Snížit vliv městského tepelného ostrova mohou také zelené střechy nebo fasády. Studenti mají možnost odevzdávat své návrhy do 14. června 2020 a jsou pro ně připraveny finanční ceny přesahující 100 000 korun.
„Cílem naší studentské soutěže je mimo jiné vytvořit skupinu mladých profesionálů s odborným náskokem, kteří budou připraveni na decentralizovanou budoucnost. Již teď se na nás obrací celá řada lidí, kteří se o tyto profesionály zajímají. Díky vysokému zájmu lidí o šetrnější bydlení třeba už nyní pomáháme nastavovat našemu partnerovi Hypoteční bance její Zelenou hypotéku směřující k akceleraci výstavby domů se začleněným užitím obnovitelných zdrojů,“ doplňuje Pavel Podruh.
Dům z 3D tiskárny
Alespoň na částečnou soběstačnost domů se zaměřují i další projekty v Česku. Sochař Michal Trpák letos vytvoří první český dům vytištěný ve 3D robotickým ramenem. Celoročně obyvatelný dům ze speciální směsi betonu vyroste za 48 hodin. Dům Prvok je nabitý technologiemi, díky kterým je částečně soběstačný a vhodný do přírody, města či na vodu. Odborníci předpokládají, že s masovou výstavbou v Česku stavaři začnou v horizontu tří až pěti let. Tištěné domky se ve srovnání s klasickými stavbami mohou dostat až na polovinu nákladů a vznikají i sedmkrát rychleji.
První tištěný dům o velikosti 43 metrů čtvrtečních vyroste v Česku letos v létě. Hrubá stavba nezabere déle než dva dny a celkové dokončení maximálně dva měsíce. Prvok bude mít tři místnosti – koupelnu se záchodem, obývák s kuchyní a ložnici. Stavba pro dvojčlennou rodinu bude ukotvená na pontonu.
Dům majitelům nabídne moderní technologie, jako je například rekuperace, recirkulační sprcha, vzdálené ovládání, vlastní nádrže na pitnou, šedou i černou vodu. „Unikátní je nejen technologiemi a formou, ale zejména materiály a zelenou střechou. Principy upcyclingu nás dovedly k užití recyklovaného dřeva. Se společností ERC-TECH testujeme také speciální betonový recyklát,“ říká Michal Trpák, sochař a autor návrhu Prvoka. Dům je navržen tak, aby v jakémkoliv prostředí vydržel minimálně sto let. „Do budoucna budou moci majitelé stavbu na vrcholu životnosti rozdrtit a stejným materiálem ji vytisknout znova,“ zmiňuje Michal Trpák.
Robot z automobilky
Dům vytiskne robotické rameno, jímž protéká speciální materiál přímo na místo určení. Robot tiskne rychlostí 15 centimetrů za sekundu, což jsou 2 procenta možného výkonu. Sám robot je přitom českou novinkou z dílny Trpákovy iniciativy Scoolpt. „Mladý architekt a programátor Jiří Vele naprogramoval automotive robota pro 3D tisk betonem. Jiří přeprogramoval příkazový kód robota tak, aby se místo jednoduchých pohybů používaných v automotive průmyslu pohyboval po komplexní geometrii tvaru domu,“ říká Michal Trpák.
Projekt přináší úspory v oblasti pracovních sil i dopadů na životní prostředí. „Oproti klasickým stavbám ušetří ovzduší až o 20 procent z produkce CO2. K tisku jednoho domu je také zapotřebí přibližně 25 pracovníků, což je o čtyři desítky méně, než u běžné stavby,“ říká Libor Vošický, generální ředitel Stavební spořitelny Buřinka, která je garantem projektu.
Podobných projektů by podle odborníků mělo v Česku přibývat. Stavby a jejich provoz způsobují třetinu emisí skleníkových plynů na světě. „I tak konzervativní obor, jakým je stavebnictví, proto musí začít myslet udržitelně. Architekti a projektanti musí navrhovat domy šetrné k životnímu prostředí a investorům se musí vyplatit je stavět. Jinak se k uhlíkové neutralitě ani nepřiblížíme,“ podotýká výkonná ředitelka České rady pro šetrné budovy Simona Kalvoda.
Potřebu šetrných přístupů si přitom uvědomuje především mladší generace. Mladý brněnský architekt Ondřej Chybík zdůrazňuje ve svých návrzích především to, jak důležitou roli hraje architekt při snižování ekologické stopy staveb. „Architekt je jako dirigent orchestru a musí počítat se všemi nástroji,“ říká. Šetrnost je podle něj důležitým kritériem například při výběru použitých materiálů. Vedle energetické náročnosti výroby by podle něj měl architekt při výběru materiálů zvažovat také jejich dopravu a recyklovatelnost po ukončení životního cyklu budovy.
Dalibor Dostál
