English version
Jen v obcích s méně než pěti tisíci obyvateli, kde je situace nejhorší a úbytek restaurací nejvýraznější, ukončilo za posledních pět let svojí činnost zhruba 1500 podniků.
„Podnikání ve veřejném stravování je stále náročnější, navíc trpíme kritickým nedostatkem zaměstnanců a stále přibývají regulace. To vše se ve světle snížené spotřeby domácností promítá do rozhodnutí některých podnikatelů z tohoto oboru odejít,“ říká prezident Asociace hotelů a restaurací ČR Václav Stárek.
Je zavřená, nepřežila krizY
´Škoda. Je zavřená, nepřežila krizy´. Smutný povzdech jednoho z recenzentů s půvabnou gramatickou chybou upozorňuje na webu mapy.cz na neblahý osud populárního hostince Chodská chalupa na vrchu Hrádek u Domažlic.
Ještě rok po uzavření vítaly hosty na příjezdové cestě k objektu cedule, že je otevřeno. Na místě ale našli jen zřídka otevřený stánek s občerstvením.
Nostalgická připomínka lepších časů možná souvisí s tím, že byl hostinec pro provozovatele Václava Hrbáčka z nedalekých Radonic – podle jeho vlastních slov – srdeční záležitostí. Do roku 2010 objekt zrekonstruoval, podařilo se mu zachovat jeho původní ráz a přilákat do něj tisíce lidí, které zde celoročně vítala sympatická obsluha v chodském kroji.
„Vzhledem k současné realitě – ceny energie, plynu i potravin, která nás radikálně a neomylně likviduje, jsme restauraci uzavřeli,“ oznámili nicméně po více než deseti letech úspěšného podnikání provozovatelé.
České gastro nabralo dech. V sektoru podniká nejvíc firem v historii
Hrbáčkovi ale nezavřeli svůj podnik sami, podobný osud potkal po roce 2020 stovky hostinských. Za posledních pět let zmizela z mapy téměř pětina českých vesnických hospod. Podle dat Plzeňského Prazdroje je v obcích s méně než pěti tisíci obyvateli situace nejhorší a úbytek restaurací nejvýraznější. Od roku 2020 bylo takto uzavřeno asi 1500 podniků.
Tři morové rány pro gastro
Český gastro sektor zasáhly za posledních osm let tři morové rány. První byl zákaz kouření ve vnitřních prostorách restaurací v roce 2017. Druhá výraznější krize přišla s pandemií covid-19, kdy se v prvním pololetí roku 2020 tržby českých podniků propadly zhruba o třicet procent.
Lidé si navíc zvykli na domácí konzumaci lahvového, ale také sudového piva. Během pandemie se rozmohla garážová konzumace alkoholu. Mnoho lidí si koupilo pípu a dobře si spočítali, že je doma čepované sudové pivo levnější než v hospodě.
Chlapi se prostě složí na sud, pípu, něco k tomu a udělají si hospodu u souseda v garáži nebo v obecní hasičárně.
Luboš Kastner, AMSP ČR
Třetí ranou pak byla loňská dvouciferná inflace a výrazně vyšší ceny energií a dalších vstupů, které donutily hostinské zdražovat, čímž ale odlákali další zákazníky.
Podle dat provozovatele pokladních systémů Dotykačka podražilo točené pivo v Česku (bez ohledu na stupňovitost) z průměrných 36 korun v roce 2019 na letošních 53 korun, tedy o více než 45 procent. Svou roli samozřejmě sehrálo i to, že se točené pivo od 1. ledna 2024 přesunulo z desetiprocentní do vyšší jednadvacetiprocentní sazby DPH.
Udržet v Česku nad vodou venkovské hostince bylo obtížné už před rokem 2020 – a to přesto, že mnoha provozovatelům vycházely místní samosprávy vstříc a poskytovaly jim slevy na nájmech. V současnosti to podle zástupců podnikatelů v gastro sektoru nedává ekonomicky smysl vůbec.
Čtvrtou pohromu mohl přinést Evropskou komisí navrhovaný zákaz kouření ve venkovních prostorách včetně zahrádek restaurací. Evropský parlament nicméně „šikanózní“ návrh „bezkuřácké generace 2040″, který nedávno vyvolal ostré diskuze, v listopadu odmítl. O doporučení Evropské komise budou nyní jednat členské státy.
Pád na dno nebo zázračné oživení?
Paradoxem je, že se podle dat společnosti Dun & Bradstreet český gastro byznys v posledních dvou letech vzpamatoval a přichází nebývalé oživení. Na konci roku 2024 podniká v Česku podle této analýzy ve zmíněném odvětví nejvíce podniků v historii. Trh se v roce 2022 odrazil ode dna a od té doby roste.
„Rekordní množství firem vznikalo ještě před zákazem kouření, tedy v letech 2016 a 2017, v posledních dvou letech se ale čísla postupně zlepšují,“ tvrdí obchodní ředitelka Dun & Bradstreet Kateřina Klosová.
„V roce 2018 odstartoval několikaletý kontinuální pokles, přičemž minima bylo dosaženo v roce 2022, kdy vzniklo jen 922 firem, což je téměř třikrát méně než v rekordním roce 2016. Loni pak bylo založeno 1 224 gastro podniků, tedy nejvíce za poslední tři roky a letos bude vývoj s největší pravděpodobností ještě optimističtější,“ dodává Klosová.
Pivovarníci varují před dopady zvýšení DPH na čepované pivo a nealkoholické nápoje
Podle databází Dun & Bradstreet podniká v tuzemsku v odvětví 24 237 společností s ručením omezeným nebo akciových společností. Od začátku roku jich vzniklo téměř 1200. Budou-li nové firmy přibývat stejným tempem až do konce roku, vznikne letos nejvíc gastropodniků za poslední čtyři roky. Na jednu zavřenou firmu v pohostinství připadá podle Dun & Bradstreet v roce 2024 2,2 nových.
„Gastro povstalo z popela jako bájný pták Fénix? Podle analýzy to tak možná vypadá, situace bude ale složitější. Řekl bych, že se spíše mění struktura gastro podniků a Česko přichází o své národní stříbro – malé hospůdky na venkově, kde se lidé scházeli a pěstovali komunitní život,“ glosuje poradce Michal Dvořáček.
Proč ničíme společenský život na venkově?
Podle zástupců podnikatelů v sektoru HORECA čísla Dun & Bradstreet poněkud zkreslují realitu a naznačují maximálně změnu skladby podniků v pohostinství.
Podle prezidenta Svazu obchodu a cestovního ruchu (SOCR) a viceprezidenta Hospodářské komory Tomáše Prouzy přibývá na úkor klasických hostinců a zejména malých venkovských hospod fast foodů a stánků s rychlým občerstvením. Zelenou mají také nové koncepty ve větších městech.
„Asi bychom se měli podívat na metodiku a jít do většího detailu. Když se projdete po ulicích měst, rozhodně nevidíte masivní nárůst gastro podniků, jak by zmíněná čísla naznačovala,“ prohlašuje Tomáš Prouza.
„Navíc zanikají klasické hospody a restaurace, což je problém zejména tam, kde už zavřel obchod i pošta a hospoda byla posledním místem, kde se lidé mohli potkávat. Tenhle zánik společenského života na venkově by měl politiky hodně trápit a nutit je přemýšlet, proč na jednu stranu dotují záchranu vesnických obchodů, ale na druhou stranu nesmyslnou byrokracií a přebujelým počtem kontrolorů ničí na vesnicích klasická místa společenského života,“ nešetří kritikou Tomáš Prouza.
S jeho slovy souhlasí i člen představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků (AMSP ČR) a spolumajitel pražské restaurace Červený jelen Luboš Kastner: „Rád bych tu analýzu prostudoval, protože mi nepřijde jako plně důvěryhodná. Je patrné, že gastronomický trh skomírá a klesá v něm ziskovost. Je ale pravda, že se daří bistrům a kavárnám, které do jisté míry kompenzují pokles u formátů hospoda a restaurace.“
„To, že vznikne nové IČO, ještě neznamená, že vzniká nový podnik. Zavírání a otevírání společností má i jiné důvody. Proto musí jít analýza vždy více do hloubky, aby z ní bylo možné dělat kvalitní závěry,“ dodává zástupce AMSP ČR.
Na logickém vysvětlení se se zástupci SOCR a AMSP ČR shodne i prezident Asociace hotelů a restaurací ČR Václav Stárek: „Z dostupných informací bych řekl, že nárůst zaznamenáváme spíše v segmentu Fast Food a Street Food. Je to dáno jedná stále vyššími nároky na provoz restaurací a jednak také změnami v preferencích zákazníků, zvláště v poledním stravování.“
Když nám pan Babiš zavedl nižší daň na čepované…
Dobrat se přesných čísel a jejich kvalitní analýzy je podle Luboše Kastnera složité. „My se soustřeďujeme na analýzu tržeb, ze které lze v podstatě vše ostatní dovodit. Od ledna do října 2024 česká gastronomie klesla o dvě nominální procenta. S šestiprocentní inflací tak trh reálně klesá o osm procent. Příčinou je zejména zdražování, způsobené růstem DPH u nápojů a zvyšujícími se náklady na mzdy z důvodu vyšších životních nákladů zaměstnanců,“ popisuje.
Kritická situace venkovských hospod ovšem nemusí nutně znamenat, že nastávají těžké časy pro provozovatele restaurací v celé republice. Majitel restaurace U divadla v pražských Holešovicích Jakub Hála se odlivu zákazníků ani po těžkých zkouškách neobává.
Průzkum: Pětina českých restaurací chce skončit
Obavy prý měli se zákazem kouření a nestalo se nic – lidé jen začali chodit ven. Vrásky mu nedělá ani vyšší cena točeného piva. Zvýšení DPH považuje Hála jen za návrat do normálu poté, co „nám pan Babiš zavedl nižší daň na čepované“.
Na tom, že jsou nejohroženějším druhem malé venkovské podniky, se pak shodují všichni podnikatelé v oboru bez výjimky a připouštějí to i zástupci státu.
Podle Luboše Kastnera je v současnosti roční obrat celého segmentu v České republice zhruba 200 miliard korun. Třicet tisíc provozoven zaměstnává asi 150 tisíc lidí. Točené pivo přitom v Praze představuje v Praze pouze deset procent z celkových tržeb, na venkově je to 40 procent a víc.
„Poptávka klesá, náklady (zejména ty mzdové) rostou. Na venkově mají samozřejmě větší podíl na tržbách nápoje. Prodej tvrdého alkoholu klesl téměř o čtvrtinu, lidé přesunuli spotřebu k sobě domů, a spotřeba piva buď stagnuje nebo klesá. Hospody jsou opticky prázdné, nebo plné jen v pátek a sobotu. Nižší marže pak následně neumožňuje podnikatelům vydělat si na důstojné živobytí. Jejich příjem je dlouhodobě nestabilní. A to i přesto, že se hospodský všemožně snaží hosty přilákat,“ krčí rameny Kastner.
Prouza: Za většinou krachů je inflace
Podle Tomáše Prouzy přinesla většinu krachů v gastru inflační krize a to, že lidé během ní utráceli mnohem méně za zážitky, kam návštěva restaurací a kaváren spadá. A problémy nesouvisejí jen s cenou piva a alkoholu.
„Gastro je energeticky hodně náročný provoz – a když máte jedny z nejdražších energií v Evropě, bohužel vás to poškodí. Vedle toho řada gastro podniků bojuje se změnou zákaznického chování – lidé si oblíbili dovážku jídel místo toho, aby si zašli do restaurace a tam si kromě jídla koupili i nápoje, dali si kávu a dezert… Vedle toho vidíme, že padá spotřeba alkoholu, zejména tvrdého, a klesá také počet hostů u podniků jako jsou kluby či diskotéky,“ dodává prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu (SOCR) a viceprezident Hospodářské komory.
Když to zjednoduším – máte menší počet hostů a menší útratu na hosta, máte vyšší provozní náklady a více času trávíte byrokracií a řešením různých kontrol, místo toho, abyste se věnoval hostům a růstu svého byznysu.
Tomáš Prouza, SOCR
Co by pomohlo?
Vláda podle Luboše Kastnera učinila několik nesmyslných rozhodnutí. Růst DPH u piva a nápojů je podle něj nefunkční a devastuje unikátní českou kulturu.
„Růst spotřebních daní je také nefunkční. Objem dramaticky klesl a spotřeba se přesunula z kontrolovaného do domácího prostředí, kde jsou sociální škody větší. Socializace práce formou dovolených u DPP jsou nesmyslné, a tak dále. Úředníci se odtrhli od reality. Takže nejvíce by pomohlo, kdyby jich bylo podstatně méně a dělali podstatně méně rozhodnutí. To by zvýšilo pravděpodobnost, že vznikne méně nesmyslů. To by jako první krok stačilo,“ tvrdí Kastner.
Podle Tomáše Prouzy je řešení hned několik a jsou pro zlepšení situace v gastro sektoru klíčová.
„Především je to legalizace spropitného, jako to funguje v řadě evropských zemí. Spropitné je tam oficiálním příjmem pracovníků v gastru, ale má nulovou sazbu daně z příjmu a nezahrnuje se do základu pro výpočet sociálního a zdravotního pojištění. Ale když si jdete požádat třeba o půjčku do banky, je oficiální součástí vašeho příjmu a tak dosáhnete na lepší podmínky,“ popisuje.
Na provozy, které jsou většinou velmi sezónní, dopadly negativně změny v režimu zaměstnávání pracovníků na dohodu
Václav Stárek, AHR
Druhou zásadní změnou je omezení byrokracie a šikany kontrolních orgánů. Průměrný podnikatel v Česku má podle analýzy Hospodářské komory přes 1 100 povinností.
„To je úplně šílené. A kontroly? Ty se často překrývají, různé kontrolní orgány chtějí stejné věci, opakovaně předkládáte stejné papíry. A čím kvalitnější podnik máte, tím častěji k vám chodí na kontrolu, zatímco do různých pochybných podniků, kde nikdo nemluví česky, kontrola nepřijde ani jednou za rok,“ upozorňuje.
„Za třetí je to nastavení smysluplného daňového systému, v našem případě třeba toho, že nedává smysl mít vyšší DPH na nápoje než na potraviny. To je čistá diskriminace bez jakéhokoliv rozumného důvodu. A nakonec ještě jedna věc, které se spousta lidí bude bránit – vrátit systém, který jasně říkal, že daně se mají platit. Dnes jsme v situaci, kdy se vyplácí být nepoctivý a obcházet pravidla. To je ale pro kulturu a poctivost podnikání to nejhorší, co mohla vláda udělat,“ dodává Tomáš Prouza.
S řešením v podobě snížení byrokracie a nadbytečných regulací souhlasí také Václav Stárek. „Co se týká DPH, jeho zvýšení, a zvláště zásadní nárůst u nealkoholických nápojů, bylo velkým zásahem do ekonomiky restaurací a promítlo se přímo do konečných cen spotřebitelů a tím i do změny v poptávce. Všeobecně na provozy, které jsou většinou velmi sezónní, dopadly negativně změny v režimu zaměstnávání pracovníků na dohodu,“ dodává.
Jakub Procházka
