Společensky odpovědné je i třídění odpadů

Podobně zaběhnutá praxe funguje i v mnoha kancelářích, školách, na úřadech či v obchodních centrech. Firmy si dokonce čím dál častěji dávají třídění odpadu jako dobrovolný závazek, jak se chovat odpovědně ke společnosti i prostředí, ve kterém podnikají.

Jak nám jde třídění? Díky dobrým podmínkám, které pro třídění v ČR máme, a také díky tomu, že aktivně třídí již tři čtvrtiny obyvatel, každý z nás za rok 2022 vytřídil v průměru 78 kg odpadu. Ze zhruba 1,3 milionu tun obalových odpadů vzniklých v ČR se loni podařilo 81 % předat k recyklaci nebo energetickému využití.

Nejvyšší míry recyklace (91 %) se podařilo dosáhnout u papírových obalů a lepenky, u skleněných obalů (85 %) a u železných (85 %). Velmi dobrou zprávou je, že u plastových obalů se míra materiálové recyklace zvýšila z předchozích 43 % na 46 %.

V Česku třídí odpad 75 % obyvatel

Společensky odpovědné chování

Stejně jako domácnosti se i firmy snaží chovat ohleduplně ke svému okolí. A třídění odpadu na pracovišti již bývá jakýmsi standardem. To, zda se firma chová společensky zodpovědně ke svému okolí, může mít pro její prosperitu velký význam. Lze tím získat dokonce konkurenční výhodu, protože veřejnost klade na environmentální stránku nyní daleko větší důraz, než tomu bylo v minulosti. Proto se dnes setkáváme na výrobcích, respektive na jejich obalech, například s informacemi, že výrobek pochází z udržitelného zemědělství, že výrobce využívá energii z fotovoltaiky, či dešťovou vodu. Jiné společnosti zase třeba sází na služební elektromobily.

V případě výrobních podniků je ale společenská odpovědnost také o tom, jaké produkty uvádějí na trh. A nejen kontrolní orgány, ale i spotřebitelé se dnes velmi detailně zajímají o to, z jakého materiálu výrobek je, jaký vliv na životní prostředí jeho výroba má, odkud pochází, nebo jestli je recyklovatelný. A ještě více toto zákazníky zajímá u jejich obalů, protože těch se většinou zbavují ihned po nákupu či spotřebě výrobku nebo konzumaci produktu. Firmy si tedy tuto stránku musí kvůli svému kreditu velmi pečlivě hlídat. Na pultech obchodů se díky tomu setkáváme třeba s obaly z recyklátů, dlouhodobě se optimalizuje jejich velikost a ubývají na nich barvy i další marketingové ozdůbky.

Význam environmentálních projektů

Kromě toho také firmy často zmiňují svou účast v environmentálních projektech, jako je například Zodpovědná firma, Ukliďme Česko, #bezdopadu, nebo informují veřejnost o tom, že pravidelně platí poplatek za zpětný odběr a likvidaci obalu do Systému EKO‑KOM. A pravidelně také zveřejňují své certifikáty od EKO‑KOMu o roční úspoře CO₂. Tento jejich přínos spočívá v tom, že z poplatků, které firmy do Systému zaplatí, se pak financuje sběr, svoz, dotřídění, recyklace nebo energetické využití obalových odpadů v ČR. A právě další využití tříděných odpadů a následné využití druhotných surovin ve výrobě pomáhá snižovat takzvanou uhlíkovou stopu, tedy množství emisí CO₂ vypouštěných do ovzduší. Je to opravdu velmi jednoduché! Čím méně odpadu vytvoříme a čím více budeme ten vzniklý třídit, tím menší uhlíkovou stopu za sebou zanecháme.

Životní cyklus výrobků

Dopad výrobku a jeho obalu na životní prostředí dokáže posoudit studie LCA. Jedná se o metodiku, která posuzuje životní cyklus výrobků nebo služeb a jejich dopad na životní prostředí. Řeší i dopad obalových odpadů. Zabývá se především otázkou, zda je efektivnější vyrábět nové produkty z primárních surovin, nebo z vytříděných obalů, tedy z druhotných surovin. Posuzuje dopad vytříděného obalu na životní prostředí od jeho vhození do barevného kontejneru až po jeho vstup do nového výrobku. Tedy kolik energie a CO₂ je spojeno s jeho svozem, dotříděním, úpravou a zpracováním. Na druhé straně se zjišťuje, kolik energie a CO₂ je spojeno s výrobou z primárních zdrojů surovin. Právě porovnání environmentálních dopadů druhotných surovin primárních surovin ukazuje přínos celého procesu sběru a recyklace obalových odpadů.

Ke společensky zodpovědnému chování patří i úspora energie. A ta se šetří i díky třídění odpadů. Respektive využíváním druhotných surovin při výrobě nových výrobků. U kovů lze dosáhnout například až 75% úspory energie, když využijeme při výrobě druhotnou surovinu oproti primární získávané z rudy. A ještě lépe to vychází v případě recyklace skla – pokud využijeme při výrobě recyklát, spotřebujeme až o 90 % méně energie než při výrobě.

Převzato z časopisu Komora. Autorka článku: Lucie Müllerová