English version
Opírá se především o špičkový design, mimořádné řemeslné zpracování a hodinky navíc zákazníkům dokáže nakonfigurovat podle přání. Proč se značka jmenuje Robot a co všechno obnáší její budování?
Obsah videa
Odkaz se otevře v novém okně na příslušném místě.
- 03:38 – Jak se staví nová značka hodinek na zelené louce
- 09:30 – Neznalost problematiky jako výhoda
- 14:03 – Jak oslovit zákazníky
- 19:36 – Důraz na design, přesnost a úspěchy průmyslu
- 23:52 – Plány prodeje zatím nesplněny: pomoct má export
- 29:33 – Po třech letech je z Bohematicu Robot
To nejdůležitější, co v rozhovoru zaznělo
„Obchodním partnerům říkám, že vyrábíme manufakturní, ručně skládané originální kousky, které jsou individuálně upravené. A že se snažíme používat samá nej, abychom zákazníka přesvědčili a on nám dal koupí našeho produktu důvěru,” říká Josef Zajíček.
Jeho firma, jejíž manufaktura Bohematic vyrábí hodinky pod značkou Robot v Novém Městě nad Metují, klade velký důraz na designovou stránku hodinek – mimo jiné spolupracuje se špičkovým studiem Olgoj Chorchoj – a snaží se tímto způsobem zdůrazňovat úspěchy československého průmyslu.
Josef Zajíček vysvětluje, že základem je snaha skloubit design s funkčností. Hodinky musí být jednak přesné a také se musí lidem líbit. Zároveň musí vzbudit emoce, aby je nosili rádi a chlubili se s nimi. K tomu slouží již zmíněné motivy odkazující na zajímavé produkty či osobnosti, které v naší zemi v minulosti i přes značná omezení daná komunistickou érou působily. A tak se každé hodinky, které firma uvádí a bude uvádět na trh, pojí s unikátním příběhem z historie Československa.
Fakt, že po více než dvaceti letech podnikání v oblasti automobilového průmyslu přesedlal na úplně jiný obor (byť v automotive částečně stále působí), Josef Zajíček vysvětluje tím, že chtěl dělat něco svého a ovlivňovat celý výrobní proces, což dříve nemohl. Když se jednoho dne dozvěděl, že je na prodej český tradiční výrobce hodinek Prim, zaujalo ho to. K dohodě ovšem tehdy nedošlo. Ale když pak po určité době zjistil, že z této firmy odcházejí profesionálové, kteří se hodinkám věnují celý život, rozhodl se, že toho využije. A tak před třemi lety vznikla společnost Bohematic a rozjela se výroba.
Normální člověk by to asi neudělal, komentuje své tehdejší rozhodnutí Josef Zajíček. „Já jdu ale mnohdy na hranu, vstupuji do neznámých oblasti. Uvěřil jsem lidem, uvěřil jsem svému nosu a zkusil jsem to. Vybudovat dnes novou značku je velmi obtížné, nesmírně náročné na finance, na čas i na zkušenosti. Mám ale kolem sebe skvělé lidi, kteří tomu rozumějí a radí mi. Já podle toho tvořím byznys plán a společně se posouváme pomalými krůčky kupředu,” popisuje Josef Zajíček.
Firma Bohematic navíc začala hodinky prodávat v roce 2020, což bylo období covidové pandemie, které pochopitelně nepřálo setkávání lidí. Bohematic přitom právě to potřeboval, představovat své produkty lidem napřímo. Josef Zajíček vzpomíná, jak s koženým kufříkem objížděli vytipované zákazníky. A vysvětluje, jak je obtížné přesvědčit někoho, že má zaplatit sto tisíc a víc korun za hodinky, které nejsou Rolex.
„Právě proto musíme lidem všechno ukazovat, vysvětlovat, pouštět jim příběhy aerodynamických Tater pana Sutnara, závodní vůz Minor, který máme, ukazovat jim videa z výroby nebo je odvézt do manufaktury, aby opravdu viděli, jak je to náročné, jak člověk pod mikroskopem kompletuje hodinky atd. Teprve pak v nás zákazník získá určitou důvěru a vrací se k nám nebo naší filozofií, náš nápad, posílá dál mezi rodinu, mezi přátele. A takhle to funguje,” zdůrazňuje Josef Zajíček.
Firma dnes prodává desítky hodinek ročně, ale zatím se jí nedaří naplnit prodejní plány, např. rok 2021 byl pro ni horší než rok předchozí. Jak chce situaci zlepšit? Například se víc zaměřit na zahraničí. Lidé z Bohematic objíždí dealery a vytipovali si státy, ve kterých by chtěli mít kamenné prodejny. Podle Josefa Zajíčka je to ovšem běh na dlouhou trať, protože každý se okamžitě zeptá, proč by měl prodávat neznámou českou značku.
„Přesvědčit je, že stojí za to hodinky Robot aspoň zkusit, se nepodaří hned. Kromě objíždění kamenných prodejen také hodně pracujeme na online, účastníme se různých lokálních mikro výstav, kde se scházejí milovníci hodinek, také se snažíme dostat na weby, kde se o hodinkách diskutuje a podobně,“ vypočítává šéf Bohematic.
„Prodáváme desítky kusů ročně, ale nestačí to, abychom pokryli kompletní náklady, protože nejvíc peněz stojí budování značky a marketing. Odborníci mi říkají, že to může trvat pět až deset let, než vůbec si nás začne někdo vážit a všímat. Tohle období tedy musíme přežít a věřit, že se to zlepší,” uzavírá.
Martin Zika
Přepis rozhovoru Martina Ziky s Josefem Zajíčkem
Doslova na zelené louce vybudoval Josef Zajíček po 20 letech podnikání v automobilovém průmyslu novou značku luxusních hodinek. Snaží se s ní konkurovat takovým hráčům, jako je třeba legendární Rolex. Opírá se především o špičkový design, mimořádné řemeslné zpracování a hodinky navíc zákazníkům dokáže nakonfigurovat podle přání. Proč se značka jmenuje Robot a co všechno obnáší její budování? I na to přišla řeč během našeho rozhovoru.
Martin Zika: Pane Zajíčku, vítám Vás tady. Díky, že jste přijal naše pozvání.
Josef Zajíček: Já děkuju za pozvání a jsem rád, že jsem tady mezi vámi.
MZ: Vy jste před třemi lety po poměrně dlouhé době působení v oblasti automotive založil v Novém Městě nad Metují novou značku hodinek, firmu Bohematic, která pod značkou Robot dnes vyrábí, můžeme říct, luxusní hodinky. Založil jste ji s dalšími spolupracovníky. Když dneska nebo kdykoliv představujete své hodinky obchodním partnerům nebo komukoliv jinému, co o nich říkáte? Co z vašeho pohledu je na nich unikátní? V čem se liší od konkurence?
JZ: Ano, je to pravda. Máme sídlo v Praze, ale výroba a manufaktura se nachází v Novém Městě nad Metují, kde je naše druhá česká konkurenční značka. Máme zkušený personál a co říkám obchodním partnerům? Že vyrábíme manufakturní, ručně skládané, originální kousky, které jsou individuálně upravené. Že se snažíme používat samé nej, abychom toho zákazníka přesvědčili a dal nám tu důvěru a koupil si náš produkt.
MZ: Mně přišlo hodně zajímavé, že kladete velký důraz na designovou stránku hodinek a snažíte se pomocí designu zdůrazňovat určité úspěchy českého a československého průmyslu. Co za tím je? Proč zrovna toto?
JZ: Určitě, protože máme ve firmě designéra. Musím přiznat, že další nové modely, které budou přicházet, tak budou i od jiných designérů. Nebude to jenom od našeho firemního designéra, ale snažíme se skloubit jak design, tak i funkčnost. Hodinky musí být za prvé funkční. Musí být přesné a musí se lidem líbit. Musí vzbudit emoce, aby je nosili rádi, aby se s nimi chlubili, takže to je prvořadý cíl a úkol. Ale jinak jak jste říkal, jsme Češi a rádi se chlubíme v zahraničí úspěchy.
Myslím si, že v dobách československých, když jsme tady měli komunistickou éru, která nás velmi omezovala, tak i přesto se našlo pár zajímavých produktů, lidí, osobností, které stojí za to, abychom vytáhli a přinesli nové generaci. Takže ano, každé hodinky, které budeme uvádět na trh, mají unikátní příběh z historie Československa.
MZ: My se k tomu designu dostaneme později. Vy jste dlouho působil v oblasti automobilového průmyslu, vlastně ještě pořád působíte. Mimo jiné jste majitelem Autodromu Most, založil jste firmu Bennet Holding. Řekl jste, že jste dlouhé roky plnil přání automobilek: vyráběli jste náhradní díly. Impuls, proč založit firmu Bohematic pro vás bylo to, že jste chtěl dělat něco svého, chtěl jste ovlivnit celý výrobní proces. Ale proč zrovna hodinky?
JZ: Ano, je to pravda. Já jsem dodával a dodávám do automobilového průmyslu, kde dostáváme zakázky a musíme podle přání a rozkazů daných automobilek vyrobit, dodat a být zticha. Já jsem vždycky trošku vybočoval z řady a snažil jsem se automobilkám vnutit i nějaké naše názory, můj názor, design, nápad. Jednou, dvakrát, třikrát se mi to podařilo, jinak ne. Jak šel čas, tak jsem si říkal, že bych určitě chtěl mít něco v portfoliu, kde dokážu ovlivnit celý ten řetězec. To znamená od myšlenky až po ten samotný produkt s marketingem.
Hledal jsem v České republice, co by se dalo koupit, zařídit, založit atd. Tenkrát mě oslovil kamarád, který dělal auditora, že je ten druhý český výrobce hodinek na prodej. Tak jsem zajel do Nového Města. Koupil jsem si tam dvoje krásný český hodinky, byl jsem na ně pyšný, že je mám, ale tenkrát jsme se nedohodli, takže jsem tu myšlenku pustil z hlavy. Nerozvíjel jsem to dál a šel jsem si svojí cestou. Až pár měsíců na to jsem se dozvěděl, že od tohoto výrobce odcházejí zajímaví lidé, kteří se celý život točí kolem hodinek.
Když jsem se s nimi zkontaktoval a sešel, tak mi bylo úplně líto, že takoví lidé, kteří rozumí hodinkám, jsou zběhlí v hodinářském průmyslu, který je miniaturní tady v České republice – tady nemáme tradici a je tady opravdu mizivé procento lidí, kteří se tomuto oboru věnují, a tito lidé měli odejít mimo obor. Úplně: na poštu, do Lidlu, prostě mimo. Tak mi to bylo úplně líto, že jsem se s nimi zkontaktoval, dali jsme řeč a pak z toho vyplynulo, že bychom mohli založit novou značku hodinek, luxusních hodinek. Tak se stalo. Založili a rozjeli jsme konstrukci a rozjeli jsme výrobu. Dnes jsme asi třetím rokem na trhu.
MZ: Když to takto říkáte, tak tomu úplně rozumím, přijde mi to naprosto logické. Na druhou stranu ty dva obory jsou od sebe poměrně vzdálené. Nebál jste se, že to je přece jenom pro vás hodně neznámé? Nebo tam funguje, že si člověk řekne, podnikat už umím, to jsem si ověřil, tak prostě zvládnu i toto?
JZ: Normální člověk by to asi neudělal, musím říct. Já mnohdy jdu na hranu, mnohdy jdu do neznámé oblasti. Uvěřil jsem lidem, uvěřil jsem svému nosu a zkusil jsem to. Je to těžké jako každý začátek podnikání, budování značky je velmi těžké, a zvláště v dnešní době. V devadesátých letech, kdy se začalo podnikat, tak to relativně šlo rychle, protože tady byl hlad, nic tady nebylo. Dnes je to velmi obtížné. Dá se to, ale je to hodně náročné na finance. Je to hodně náročné na čas a na zkušenosti. Jak jde čas, tak mám kolem sebe skvělé lidi, kteří tomu rozumějí, kteří mi radí a já podle toho usuzuju. Tvořím si byznys plán a v tom kolektivu se posouváme pomalými krůčky kupředu.
MZ: Co všechno na začátku proběhlo? Říkal jste, že jste uvěřil lidem, kteří byli zkušení v oboru. Co všechno proběhne ve chvíli, než řeknete definitivně: „Ano, jdu do toho.“?
JZ: Já si myslím, že toto vyjednávání bylo velmi rychlé, intenzivní a krátké. My jsme během tříhodinového setkání tady v Praze, bylo to 28. 10. 2018, což bylo 100 let České republiky nebo Československa. Během třech hodin jsme se dohodli, že to prostě dáme, že to založíme, že do toho půjdeme. Takže to jsme si plácli, pak jsme hledali vhodné prostory. Ty se našly během pár měsíců a začali jsme kreslit první hodinky.
Máme ve firmě vlastního konstruktéra, který je zkonstruoval, a to už se paralelně zařizovala manufaktura, což taky trvalo pár měsíců. Pak se to rozjelo a spustili jsme konstrukci a než nám přišly první komponenty a než jsme mohli složit první hodinky, tak uběhl rok a půl a mezitím už se zase kreslily další hodinky. Takže takhle nějak to vypadá.
Je velmi těžké v dnešní době, když seženete nápad, seženete peníze a chcete to zrealizovat, tak sehnat správné komponenty. My se pohybujeme pouze v Evropě, zatím nechceme komponenty z Asie. Převažují švýcarské komponenty a plus české. Je to škoda, ale bohužel v Čechách komponenty nebo výroby vůbec neexistují. Takže to, co lze koupit v Čechách, tak kupujeme v Čechách a jinak se vozí komponenty ze Švýcarska, které jsou vyráběné na základě našich dat.
MZ: Dokážete říct, jak silná je ta touha uspět, získat uznání, přijít s něčím novým? Tak, že člověk do určité míry přimhouří oko nad těmi riziky, která jsou. Ten myšlenkový proces na začátku mě hodně zajímá.
JZ: Moje výhoda v tomto okamžiku, jak tady popisujete, byla to, že jsem byl neznalý věci. Kdybych byl znalý věci, tak do toho třeba nejdu. Prostě jsem chtěl něco dokázat, chtěl jsem něco, jak jsem říkal v úvodu, něco svého hezkého, krásného, takže to se stalo. A cesta zpátky už pak není.
MZ: Také jste do toho projektu spoustu peněz investoval.
JZ: Přesně tak. Je to o velkých penězích a je to o tom, dát tomu čas. Já jsem takový netrpělivý. Na druhou stranu jsem zase takový, že když se do něčeho zakousnu, tak jsem buldok a jdu dál a tahám s sebou ty lidi, aby ve stejném pracovním nasazení a elánu šli se mnou.
Mnohdy to jde, mnohdy ne. Jak jsem říkal, kdybych se teď zpětně podíval na ty tři roky, tak možná bych něco udělal jinak. Možná bych do toho ani fakt nešel, protože my jsme vstoupili na trh v covidovém roce a teď je zase jiná krize. Takže musím říct, že ty tři čtyři roky, co teď tady prožíváme a budeme ještě asi chvilku prožívat, tak jsem dlouho nezažil. Já jsem sice ve svém podnikání zažil krizi 2008-2009, to byla jiná krize. Takže jsme přišli na trh s tímto zbožím ve špatnou dobu, ale holt to tak je. Musíme se s tím poprat, takže motivace byla velká a věřím, že to klapne, že se prosadíme.
MZ: Už jsem se ptal, jestli si člověk řekne, podnikat už umím, protože se mi prostě něco povedlo, jsou nějaké podnikatelské principy, které jsou uplatnitelné obecně v jakémkoliv oboru podnikání?
JZ: Rozhodně jsou. Myslím si, že majitel nebo zakladatel firmy nemusí až tak na 100 % rozumět produktu nebo výrobě atd. Jak jde čas, kdo má zájem a věnuje tomu ten čas, tak se s tím seznámí. Já jsem začal v automobilovém průmyslu a viděl jsem, že auta troubí, mají klakson a jezdí, to jsem věděl, ale prostě za běhu se člověk naučí a když chcete, tak to dáte. Ale musíte tomu věnovat čas.
Já podnikám 25 let, nebo jak dlouho, a když tomu člověk nedá ten čas a nevěnujete se tomu miminku, tak to opravdu pak nejde. Zažil jsem i podnikatele v investorské podobě, že dají peníze, jedou na dovolenou a jednou za půl roku se zastaví. Z mého pohledu to nefunguje. Já jsem úplně opak. Já, když už něco založím, tak se tomu intenzivně opravdu věnuji.
MZ: Firmu jste založil nebo respektive začali jste hodinky prodávat v roce 2020, což bylo období covidové pandemie. Říkal jste, že jste neměli žádnou kamennou prodejnu, neměli jste žádné prostředníky a že pro vás bylo důležité lidem osobně představovat novou značku, nové hodinky. Jaké to bylo?
JZ: My jsme měli a máme kancelář v Praze a odtamtud jsme s takovým koženým kufříčkem objížděli zákazníky, vytipované zákazníky, kteří projevili aspoň nějaký minimální zájem a ukazovali jsme to. To funguje a jinak to dneska nejde, protože člověk, když chce vydat 100 000-150 000 Kč za hodinky, tak si představí známé ikonické švýcarské značky a ví, do čeho jde, ví, kde si je má koupit.
Kdežto my, když přijdeme s českými hodinkami a chceme ty stejné peníze za hodinky, tak už je to takové podezřelé. A právě proto musíme lidem ukazovat, vysvětlovat, pouštět jim příběhy aerodynamických Tater pana Sutnara, závodní vůz Minor, který máme, ukazovat jim videa z výroby nebo je odvezeme do manufaktury, aby opravdu viděli, jak je to náročné, jak člověk pod mikroskopem kompletuje hodinky. Ten člověk pak získá, dá se říct, důvěru a vrací se nám nebo tu naší filozofií, ten náš nápad, posílá dál mezi rodinu, mezi přátele a takhle to funguje.
MZ: Jak vypadá hlavní způsob, jakým se k těm lidem dostáváte? Vytipujete si podle vás vhodné lidi, ty kontaktujete a pak je třeba pozvete na jakou prezentaci?
JZ: Minimum lidí k nám chodí, nebo nás oslovuje, že nás někde viděli v inzerátu nebo někde o nás něco četli. To je fakt minimum. Funguje to, že když jsou různé sešlosti, firemní akce, nejlepší právník roku, nejlepší banka roku a takové akce, kde přijde mnoho lidí, zajímavých lidí, tak my se snažíme tam mít prezentaci. Snažíme se tam ukazovat naše produkty, tam získáváme kontakty. Ty lidi následně musíte oslovit, napsat jim, zavolat jim, přijet k nim, pozvat je k nám na tu prodejnu. Máme teď rok otevřenou prodejnu v centru Prahy a funguje nám, že tam pořádáme jednou za 14 dní prezentační večery. Lidi vytipujeme, pozveme, dáme jim napít a najíst a ukážeme u toho hodinky. Pár lidí se tam třeba za týden vrátí a hodinky si koupí.
MZ: Co se týká dalších marketingových kanálů, jsou pro vás důležité nebo ne?
JZ: Ano, rozhodně. Samozřejmě to všechno závisí na penězích, takže máme budgety. Mnohdy se daří, někdy ne, takže to musíme neustále korigovat, ale jak jsem popisoval tento obchodní model, tak funguje už v dnešní době internet a hodně online marketing. To znamená, že se snažíme zkontaktovat různé světové portály, diskusní fóra atd., protože lidé, kteří milují hodinky, to je taková trošku nemoc, jsou slučováni do různých skupinek, které si stále někde píšou.
My, když se tam dostaneme a začnou tam psát i o nás, tak to je veliké plus pro nás a lidé si nás pak prohlídnou a stává se, málo zatím, ale stává se, že opravdu přijde objednávka přes náš e-shop z Německa, z Turecka, z Ameriky. Jsou to kusovky, zatím takové vlaštovky, ale nám to dělá obrovskou radost. Úplně neznámá paní koupila manželovi za 180 000 Kč hodinky a zaplatila kartou. My jsme to poslali a vyřízeno a paní je spokojená.
MZ: My se k tomu zahraničí určitě ještě dostaneme. Co funguje tady v České republice? Co je pro vás ten argument? Je to důraz na národní historické věci? Protože asi každý v této sociální skupině chce rolexky. Pravděpodobně je tady, jak jste sám zmiňoval, jedna tradiční česká značka, tak co je pro vás ten hlavní argument, že by si měl někdo pořídit vaše hodinky.
JZ: Máte pravdu, že když se někdo rozhoduje, že si koupí mechanické hodinky za 100 000 Kč a výš, tak už si o tom něco načte. Jako první všichni vidí Rolex, vidí zaběhnuté ikonické značky a ty si taky koupí. Ale někdo už má třeba patery hodinky a pak už vyhledává něco zajímavého, co je ojedinělé, malosériově vyráběné atd. A tam už třeba přicházíme na řadu my.
My zákazníka trošku hýčkáme v tom, že opravdu ten zákazník, když se na nás podívá a přijde se k nám podívat na prodejnu, tak my mu sestavíme hodinky podle jeho přání, což velké švýcarské firmy nenabízejí. My mu to dáme barevně dohromady tak, jak si řekne, jak si zadefinuje, upravíme mu monogramy, nápisy atd. Tedy to, co opravdu zákazník chce, tak to od nás dostane a dostane to s tím příběhem. A dostane to v takové kvalitě a v takovém provedení, co mnohdy švýcarské firmy ani nejsou schopné nabídnout.
Takže hledáme samozřejmě rozdíly, a to je náš argument tomu zákazníkovi. Ale musí ten zákazník hodinkám rozumět, protože normální člověk, který přijde, tak ho nějaké věci ani nenapadnou. Ani tomu nerozumí, ani to nevidí, ale když mu to vysvětlíme, ukážeme a porovnáme, tak pak zjistí. Třeba naše pouzdro se ani strojově nedá vyrábět. Finiš musí udělat člověk, protože zatím takové frézy nejsou, aby docílily tak přesné hrany. Takže to jsou věci, které opravdu musíme vždycky vypíchnout a na základě toho zákazníka pak přemluvíme. A on nám udělá radost a koupí si naše hodinky.
Ještě bych dodal, že opravdu hrajeme na to, že jsme Češi a česká značka a podpořte nás atd. To zatím v České republice trošku funguje. Dělá mi to radost, kdyby toho bylo víc, byl bych radši, ale zatím jedeme na této vlně, že český člověk podpoří český design a českou výrobu. Tak to má být, takhle to ve světě všude funguje, že Francouzi jezdí francouzskými auty, Němci německými. A my Češi jezdíme německými auty, no.
MZ: O tom důrazu na designovou stránku jsme už mluvili. Dva designéři ze známého studia Olgoj Chorchoj, Jan Němeček a Michal Froněk, jsou členy vašeho týmu a s těmi jste připravili základní modelové řady. Jak tato spolupráce funguje? Kdo tam přichází s nápady? Potkáváte se u toho společně? Jak to funguje?
JZ: Já jsem Michala Froňka a Honzu Němečka znal už z předchozích aktivit. Ne dlouho, ale nezačínali jsme u hodinek. Vím ale, že kluci dělali hodinky pro tu druhou českou značku, jeden nebo dva modely. A právě oni mě přivedli k lidem, kteří odcházeli a šli na ty pošty a do Lidlu atd. Takže díky nim jsme dali tu skupinu lidí dohromady. A funguje to tak, že debatujeme s klidnou chladnou hlavou, horkou hlavou, a vymýšlíme, co bychom lidem mohli na trh přinést a vždycky někdo přijde s nějakými nápady.
Filtruje se to nějakým způsobem, pak padne rozhodnutí, že budeme dělat hodinky, které jsou odkazem starých aerodynamických Tater. Michal dostane za úkol vždycky udělat první skici. Takže taková horlivá debata a na závěr z toho vždycky vznikne nějaký koncept hodinek. No, a pak to dostane do ruky konstruktér. Ten musí nejdřív ověřit, aby to šlo vůbec vyrobit a pak se do toho musí napasovat komponenty, aby tam šel vhodně pasující strojek, aby hodinky vypadaly krásně a aby plnily funkci, kterou mají.
MZ: Když nějaký nápad vznikne, vy se na něčem domluvíte, ukazujete to dopředu i širšímu okruhu lidí? Nebo to je opravdu mezi vámi, v tom nejužším vedení?
JZ: První modely jsme si rozhodli my v malé skupince. Dnes ano, už to funguje, že máme trošku větší firmu, už je nás asi deset, bylo nás na začátku šest. Je nás o něco víc, takže už to konzultujeme. Hlavně máme jednoho zahraničního zaměstnance nebo kolegu Švýcara, který bydlí ve Švýcarsku. Ten pracuje v tomto průmyslu asi 35 let, takže s ním se to konzultuje.
Jak jsem říkal, nové modely máme takové, že design dělají kluci a už máme i švýcarského designéra, který se živí pouze designem hodinek a dělal i pro ikonické švýcarské značky. I s ním se to konzultuje, takže dneska už do toho zasahuje vícero lidí. Nemáme postup, jaký dělají automobilky, že představí někde showcar a zjišťují rok na to, jaká bude reakce odborné veřejnosti, a i potenciálních klientů. My si to prostě musíme rozhodnout ve skupince 12-15 lidí, pak se to odsouhlasí interně a projekt se rozběhne.
MZ: Mimochodem pro zajímavost, čí byly nápady na jednotlivé modelové řady? Protože tam je silný odkaz na automobilový průmysl, což bych trošičku přičítal vám.
JZ: Můj nápad byl až ten třetí, to byl ten Aerodynamic, protože máme tu Tatru. Základ je použitý Tatra 77, což je unikátní a ojedinělé auto. Já vlastním Tatru 97, protože někde na fotkách ji máme taky, ale je to ta aerodynamická Tatra s ploutví na zádech, takže i to máme. Druhý model Minor je odkaz na závodní vůz, který tenkrát jel v Le Mans a vyhrál svoji kategorii.
My ten závodní vůz i vlastníme. Koupili jsme ho, zrenovovali a závodíme s ním. Jezdíme Le Mans Classic. Takže se vždycky snažíme najít kolem sebe něco, jak jsem říkal, co bylo v Československu zajímavé. Těch produktů je hodně a myšlenek taky. Teď máme čtyři modelové řady, pátá přijde teď a šestá, která je už teď ve výrobě, také bude mít odkaz na zajímavý produkt, který se v Československu tenkrát vyráběl.
MZ: Vy jste mi říkal, že prodáte desítky hodinek ročně. Nicméně, že se vám úplně nedaří naplnit prodejní plány, že rok 2021 byl horší než předešlý rok. Vyhodnotili jste si nějak, co je tou příčinou? A hlavně co s tím? Jak tu situaci zlepšit?
JZ: Těžká otázka. My prodáváme zatím jenom v České republice, i marketingově aktivní jsme v České republice. Zatím jsme tedy pár krůčků udělali směrem do zahraničí. V tomto roce 2023 se to zlepší, takže spoléhám na to, že i začneme trošku více být viděni a naše aktivita bude směřovat do celého světa. Ale naše hodinky jsou drahé a dosahujeme cen, které mají švýcarské značky. A český národ je mnohdy nepřející, když to takhle řeknu, není nacionalisticky nebo patrioticky zaměřený jako všichni ostatní, takže o to je to pro nás těžší.
Prodáváme desítky kusů ročně, ale nestačí to na to, abychom pokryli kompletní náklady, protože nejvíc peněz stojí budování značky a marketing. Odborníci mi říkají, že to může trvat 5-10 let, než vůbec si nás začne někdo vážit a všímat, takže toto období teď musíme přežít a pak pevně věřit, že se to zlepší.
MZ: Jak jste říkal, jeden z těch způsobů, jak tu situaci zlepšit je, zaměřit se i na zahraničí. Jak to v současnosti vypadá? Děláte už nějaké konkrétní kroky?
JZ: Objíždíme dealery, vytipovali jsme si státy, kde bychom chtěli mít kamenné prodejny. Na tom se teď pracuje a je to velmi těžké je přesvědčit. Padnou otázky typu: „A proč bych měl prodávat nějakou neznámou českou značku?“ Takže to je běh na dlouhou trať, abychom je přesvědčili, ukázali jim, že opravdu ten produkt stojí za to aspoň zkusit.
Takže kamenné prodejny se objíždějí a pracuje se teď hodně na online. To znamená, že teď jsou různé lokální mikro výstavy, kde se scházejí milovníci hodinek. Jsou různé weby, kde se diskutuje o hodinkách, kde se prezentují hodinky. Jsou specializované magazíny o hodinkách, které se vydávají v Evropě, takže ty oslovujeme a s těmito redakcemi začínáme spolupracovat a musí o nás psát.
Už to je dobrý krůček k tomu, že když já přijedu k nějakému hodinářovi v Německu a řeknu: „Hele, my jsme tahle značka, podívej se, už o nás tady v Německu psali, už se o nás ví,“ tak je to už lepší situace. Už máme dveře pootevřené, protože když on mi řekne: „Já jsem o vás vůbec neslyšel,“ tak je špatné ho pak přesvědčovat. Lepší je, když už řekne: „Jo, někde jsem to postřeh, tak to pojďme zkusit.“ Takže je to velmi intenzivní práce, která obnáší hodně času a peněz. Určitě ten čas tomu musím dát. Jinak to nejde.
MZ: Na jaké země se zaměřujete? Zmínil jste Německo.
JZ: První etapa je obsadit německy mluvící státy: Německo, Švýcarsko, Rakousko a pak zbytek Evropy: Francie, Itálie, Anglie je velmi silná. Ono bylo i Rusko silný, ale to teď nepřipadá v úvahu. Potom jsou asi Emiráty, Japonsko, Amerika. Díky našemu kolegovi ve Švýcarsku dostáváme z Asociace švýcarského hodinářského průmyslu různé informace, takže sleduji, jaké trhy jsou na vzestupu a které trhy padají dolů. A americký trh velmi roste nahoru. Teď počítáme s tím, že Asiati začnou opět létat a cestovat do Prahy, protože tenkrát to byla klientela, která u nás v Pařížské ulici kupovala hodinky. Takže Asie, Amerika a Evropa, to je náš cíl na další tříletý období.
MZ: Před chvílí jste vysvětloval, jaké prodejní argumenty používáte v České republice. Jak je to ve světě? Předpokládám, že tam důraz na národní prvky asi moc nefunguje, ale funguje tam to, co jste zmiňoval. To znamená ta možnost v podstatě sestavit hodinky na míru, že to je něco trochu jiného než ty známé Rolexy atd.
JZ: Když odborníkům v Německu ukážu hodinky, tak tam samozřejmě nehraje roli, že jsou české. I když na druhou stranu měl jsem tady teď před několika týdny starého pána, který vlastní právě magazín o hodinkách a celý život píše a miluje hodinky. A on mi řekl: „Hele Josefe, my všichni píšeme o švýcarských značkách, všichni všechno víme, všichni všechno četli, takže pro nás je to velká výzva, když přijde nějaká nová značka a ještě, že je česká.“
Protože vlastníci hodinek, kteří si je kupují, jsou lidi, kteří mají dvacet hodinek. Jsou lidi, kteří opravdu mají i 100 hodinek, ale mají 80 švýcarských hodinek, mají možná nějaký 3–4 německé značky a pak mají nějaké exotické třeba z Asie. A už by chtěli třeba něco úplně nového. A pro ně my tady jsme.
My nebudeme asi značka, po které by teď člověk, který si jde koupit první mechanické hodinky, sáhnul. My budeme až když už budete mít pět a více, tak pak přijdeme na řadu. Takže tohle jim ukazujeme a pak, když je to odborník a podívá se o to lupou, tak vidí to zpracování. Vidí ty použité materiály, šití řemínků atd., tak to rozhodně ocení. Ale musí to být odborník.
MZ: My jsme už na začátku zmínili, že jste v loňském roce změnili název z Bohematic na Robot. Proč k tomu došlo?
JZ: My jsme si na začátku hráli a přemýšleli o správném názvu značky nebo hodinek. Tenkrát jsme měli na stole asi čtyři možnosti. Zvolili jsme Bohematic jako Bohemia a tic jako technologie, tic jako hodinky, takže to bylo docela vtipný, ale tenhle vtip v zahraničí nefunguje. Potom se ještě stalo, že jsme registrovali naši značku, tak musím přiznat a my se za to nestydíme, v České republice máme registrováno, ale v Evropě jsme už skoro měli taky, až nás tam napadla konkurenční švýcarská značka, která měla před 20 lety limitovanou edici Bohéme a evropský úřad jim dal zapravdu, že oni Bohéme jako Bůh a my Bohematic jako Bohemia Česká republika. Prostě nebyli jsme schopní si to obhájit a vysvětlit jim to. Takže teď je taková paradoxní situace, že v České republice nás český úřad podržel. Ten řekl, že Bohematic zůstává ochrannou značkou společnosti Bohematic z České republiky, ale v Evropě ne. Takže to byl jeden důvod.
My nejsme tak silní, abychom válčili s nadnárodní globální značkou. Druhý důvod byl, když jsem objížděl zahraniční trhy a bavil jsem se s prodejci a s potenciálními klienty, tak pro ně bylo Bohematic dlouhý slovo, nepochopitelný. Když jsem řekl: „Hele, ale máme ještě registrovaný Robot.“ Tak říkali, že robot zní hezky. Já říkám, že to je český slovo, to jsme dali celému světu. A když jsem jim vyprávěl příběh o Čapkovi o hře atd., tak to říkali, že úplně úžasný. Pět písmenek, to je prostě geniální. Když pak večer v restauraci jsem jim to vysvětlil všechno, tak všichni byli pro Robot. Tak říkám, že to přejmenujeme. Takže dva důvody.
MZ: Spojit značku s příběhem.
JZ: Rozhodně. Dneska už máme katalogy, na internetu už to taky máme, kde vypichujeme, jak vzniknul Robot tady v České republice.
MZ: Vy jste sám mluvil o tom, jak je důležité budování brandu, značky. Nepůsobí vám to problémy, že teď po dvou třech letech existence tu značku měníte?
JZ: Já jsem stál před rozhodnutím tento krok učinit a říkal jsem si, že radši to uděláme teď, ještě v tom prvopočátku, než třeba za pět nebo za osm let. Takže jsme to udělali opravdu ještě minutu před dvanáctou s tím, že jsme stále na českém trhu, protože ještě před rokem, když jsme to měnili v létě minulého roku, tak jsme ještě nekoketovali tak úzce a vážně s tím zahraničním trhem. Takže do zahraničí už jdeme jako Robot, tam Bohematic je jenom společnost, manufaktura Bohematic. Pozastavili se nad tím lidi, rozhodně někomu se to líbí, někomu ne, což tak v životě bývá. Ale když jim to pak vysvětlíme, tak proč ne. Takže jedeme s Robotem dál.
MZ: Jaké máte další plány? Mluvil jste o plánované expanzi do zahraničí, mluvil jste o tom, že rozšiřujete svoje modelové řady. Něco dalšího chystáte?
JZ: Modelové řady rozšiřujeme. Vývoj hodinek a konstrukce jsou zhruba dva roky. Bohužel teď se ještě natahují dodací lhůty, protože díky covidu a energetické krizi se přetrhly dodavatelské řetězce. Takže co nám dodávali výrobci během půl roku, tak dneska to je rok. Dva a půl roku trvá přivedení nového modelu na trh. To je teď náš tříletý výhled, a i když prodeje neodpovídají mým představám a plánům, tak i přesto investujeme do vývoje, přesto investujeme do nových modelů, aby to naše portfolio bylo široké, abychom oslovili každého fanouška, který nám svěří peníze a chce si u nás něco koupit. Takže nabídneme vícero modelů. V tomto určitě jdeme a expanze rozhodně je potřebná.
Důležité je udržet kvalitu a punc originality, abychom zákazníka nezklamali. Budeme pracovat určitě na modelech spíš ve vyšší cenové hladině, protože trh je krizí v hodinkovém segmentu od 20 000 Kč po 60-70 000 Kč hodně poškozen, takže my spíš budeme směřovat do segmentu od 100 000 Kč do 200 000 Kč a kolem 200 000 Kč.
MZ: Tak ať se daří, děkuji Vám za rozhovor.
JZ: Já taky děkuji, mějte se hezky.
