Starosta soběstačných Kněžic: Obce mohou rozšířit obnovitelné zdroje, potřebují ale podporu státu



Obec Kněžice na Nymbursku s pěti stovkami obyvatel je považována za první energeticky soběstačnou obec v České republice. Přes 20 let tu je starostou Milan Kazda (Sdružení nezávislých Kněžice), který stál u myšlenky postavit bioplynovou stanici a také kotelnu na biomasu, jež poskytuje vytápění domácnostem.

V roce 2015 získala obec Evropskou sluneční cenu za mimořádné úsilí o obnovitelný a udržitelný rozvoj v ČR. Kazda v rozhovoru pro Euro.cz vysvětluje, jak po více než 12 letech projekt funguje, a přibližuje další plány.

Jak a kdy vznikl nápad postavit v obci bioplynovou stanici a centrální výtopnu, abyste se stali energeticky nezávislou obcí?
V roce 2000, kdy jsme připravovali Územní plán, vznikla myšlenka na kotelnu na biomasu a bioplynová stanice byla doprojektována v roce 2003.

Zařízení funguje od roku 2006. Co je na provozu finančně nejnáročnější, co naopak nejrentabilnější?
Provoz je pochopitelně velmi složitý. Vyrábíme plyn, elektřinu, teplo, máme teplovody, potřebujeme licence na každé zvlášť, zpracováváme vedlejší produkty živočišného původu, což spadá pod veterinární zákon, čerpáme zelené bonusy a prodáváme teplo, s tím spadáme pod ERÚ. Toto je administrativa.

Zpracováváme 16 až 20 tisíc tun odpadů za rok a zhruba 25 komodit v průběhu roku. Každý odpad má jinou sušinu, konzistenci a i rozdílné možnosti zpracování – drcení, hygienizace, přímé zpracování. Konzistence i od stejného producenta se mění a pro potřeby fermentoru je nutné mít 8 až 10 procent organické sušiny v cca 50 tunách denně, i toto je náročné na obsluhu. Legislativa se neustále mění, jenom uhlídat tyto změny je nadlidský výkon.

Finančně nejnáročnější je výroba tepla, ceny vstupů stále rostou a snažíme se udržet teplo na stejné úrovni, aby se obyvatelé nechtěli vracet k uhlí. Nejrentabilnější je výroba elektřiny a to díky zeleným bonusům, které se přibližně rovnají cenám ušetřených emisí CO₂. Provoz hodnotím pozitivně, protože fungujeme více než 12 let a splácíme úvěry, které jsme čerpali na výstavbu zařízení a byly na 15 let.

Jaká je životnost projektu a návratnost investice?
Životnost některých zařízení (čerpadla, míchadla) je třeba jenom rok a některých 50 let (nádrže), ostatní jsou někde mezi.

Máte další plány inovací, například na čerpací stanici?
Plánujeme lokální distribuční síť na přímý prodej elektřiny obyvatelům, fotovoltaiku, akumulaci i dobíjecí stanici.

Hovoří se o plánu ministerstva průmyslu zvýšit dotace na výrobu biometanu z odpadů, ale bez použití zemědělských plodin, jako je kukuřice. Může to být pro obce vaší velikosti zajímavé?
Vzhledem k tomu, že vytápíme obec zbytkovým teplem z bioplynové stanice a není u nás plynovod, do kterého by se plyn vtlačoval, tak ne.

Jak hodnotíte jako starosta fungování státu a jeho dotační politiku obnovitelných zdrojů? Co by starostům nejvíce pomohlo?
Určitě by nám nejvíce pomohla provozní podpora garantovaná státem na 15 až 20 let po dobu návratnosti projektu. Hlavně z pohledu delší návratnosti investic do obnovitelných zdrojů energie, protože je tato doba zpravidla více než 10 let a pro podnikatelský sektor je takto dlouhá návratnost nevýhodná.

Krom toho jsou obce i výrazně pomalejší z pohledu přípravy projektů, kdy se k nim vyjadřuje i široká veřejnost a podléhají veřejné kontrole. Dle mého názoru by díky tomu obce a města sehrály výraznou roli v rozvoji obnovitelných zdrojů v České republice.

Stanici jste přirovnal k železné krávě, kterou je třeba stále krmit, aby dávala mléko. Mohou se například větší sucha projevit ve zvýšení provozních nákladů, protože nebude například dostatečné množství biomasy?
Co se týká bioplynové stanice, tak na ni sucho nemá zásadní vliv, protože jede na odpady. Ale na ceně slámy se sucho projevuje.

Jako jednu z velkých výhod uvádíte využití splaškové vody v obci, tím ušetříte za budování kanalizace a čističky vody. Pro jak velké obce je takové řešení vhodné?
To se musí individuálně spočítat, protože je třeba dodržet množství sušiny na vstupu. Splaškové vody mají pouze cca 1 procento organické sušiny a fermentor potřebuje 8 až 10 procent. Spíše to je otázka toho, kolik sušiny budou mít ostatní vstupy a jak kapacitní je hygienizace, která musí kal předupravit.

Nyní se uvažuje nad tím, povolit zemědělským bioplynovým stanicím předúpravu BIO (drtit, hygienizovat) a následně využívat na výrobu bioplynu. Zemědělských bioplynových stanic je cca 420, skládek směsného komunálního odpadu asi 170 a asi 200 kompostáren. Z toho myšlenka zpracování BIO v bioplynových stanicích vychází dopravně nejlépe.

Jaký je vás názor na fotovoltaiku, případně větrné turbíny a jejich využití na obecní úrovni?
Já jsem určitě pro, tam kde to jde použít a dojde ke konsensu obyvatel, vedení obce, popřípadě podnikatelského subjektu. Osobně vidím velký potenciál v komunitních projektech fotovoltaiky, kdy by fungovala lokální distribuční síť obce a obyvatelé by měli možnost se se svojí střešní fotovoltaickou instalací napojit a elektřinu vzájemně sdílet. 

Jaké máte ohlasy mezi starosty ostatních obcí v ČR, případně návštěvníků ze světa?
Ohlasy jsou určitě pozitivní, ale podmínky v ČR pro něco obdobného nejsou vhodné. Je zajímavé, že se u nás vystřídalo i několik exkurzí z Jižní Koreje, ale odtamtud nemám zpětnou vazbu, jestli náš model zopakovali.

Převzato z webu Euro.cz. Autor: František Novák, foto: Robert Zlatohlávek.