Stát začíná důsledněji trestat chyby zemědělců



Soudě i podle čerstvého případu „zaječí genocidy“ na Brněnsku bude spíše druhá možnost pravdou. A to můžeme mluvit o výrazném navýšení postihů. Ona dvě promile, tedy 41,6 milionu v absolutních číslech, o něž Státní zemědělský a intervenční fond (SZIF) zkrátil zemědělcům dotace, je totiž dvaapůlnásobek pokut, které úřady udělily před dvěma lety. Týdeník Euro se proto rozhodl důkladněji zmapovat, zda a jak jsou farmáři za prohřešky vůči životnímu prostředí vlastně trestáni.

Na rozdíl od jiných sfér české společnosti není trestání zemědělců nic jednoduchého. Pravidla sankcí se až do roku 2016 řídila bodovým systémem, jenž zemědělcům při kontrolách přiznával kladné body za záležitosti, které měli v pořádku. Jako by podnapilý řidič nepřišel – o řidičák, protože s sebou předpisově vozí reflexní vestu.

Dnes nezodpovědní agrárníci plusové body nedostávají, přesto má i současné nastavení do ideálu stále daleko. Podle kritiků jsou podmínky někdy nastaveny nesmyslně, přírodě spíše škodí a zemědělce k nešetrnému chování motivují.

„Současnou podobu zemědělské dotační politiky nelze považovat za příznivou ve vztahu k ochraně přírody a zejména biologické rozmanitosti. Opatření, která směřují do této oblasti, nebývají vždy funkční, případně jsou nastavena tak striktně či komplikovaně, že mohou být pro zemědělce až demotivující,“ říká Zdeněk Papoušek z oddělení ochrany přírody České inspekce životního prostředí (ČIŽP).

Pokuty české a pokuty dotační

Pro pochopení je nejprve třeba vysvětlit, jak dohled nad zemědělci funguje. Zajišťuje jej hned několik úřadů – Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ) dohlíží na pesticidy a hnojiva, ČIŽP bdí nad vodami či ptactvem, Česká plemenářská inspekce nad evidencí dobytka a Státní veterinární správa nad tím, zda je o zvířata dobře postaráno.

Za porušení jakýchkoliv pravidel mohou kontroloři viníky pokutovat, což se opravdu děje. Třeba ÚKZÚZ letos varoval před závadnými herbicidy objevenými ve skladech společnosti Navos, která spadá do holdingu Agrofert ze svěřenských fondů Andreje Babiše. Společnost Bílovská zemědělská zase loni dostala 600tisícovou pokutu od ČIŽP za nevhodné uložení nebezpečných látek a jejich následný únik, stejně jako nepovolený odběr podzemních vod.

V tomto případě jde o jednorázové pokuty udělované podle české legislativy. Kolik takových trestů jednotlivé úřady farmářům celkově za rok udělí, lze jen obtížně dohledat. Některé instituce dohlížejí i na jiné než zemědělské subjekty, jiné se zaměřují na oblasti nijak nesouvisející s ekologií.

Navzdory trestům eroze neubývá

Jde však jen o ty méně bolestivé sankce. Paralelně s běžnými kontrolami probíhají i takzvané kontroly podmíněnosti neboli cross compliance, jejichž negativní výsledek obvykle bolí zemědělce mnohem více než „obyčejná“ pokuta. Mají totiž dopad na dotace.

Jejich příjemci musejí dodržovat kolem stovky pravidel vztahujících se k životnímu prostředí. Každý rok prověří úřady minimálně jedno procento z více než třiceti tisíc žadatelů, a kdo kontrolou neprojde, přijde o jedno, tři, pět a při opakovaném porušení až sto procent dotací.

Z údajů SZIF vyplývá, že nejvíce prohřešků i udělených pokut se týká administrativních povinností evidence a identifikace dobytka. Inspektoři poměrně lehce odhalí chybějící štítek v uchu krávy v konkrétním kravíně a podle toho stanoví viníka. Zjistit, zda uhynulého dravce nalezeného uprostřed lesa zahubilo neúměrné užití zemědělské chemie, a odhalit původce, je ve srovnání s tím detektivní úkol. A to se odráží i ve výsledcích kontrol.

Druhým nejčastěji pokutovaným prohřeškem je nedodržování podmínek, které mají zabránit erozi půdy. „Erozní standardy mají nejčastější chybovost a je to dáno především nepřesností v hospodaření. Chceme třeba, aby bylo vyseto podle vrstevnic, což v terénu nejde vždy dodržet. Pravidla jsou však velmi striktní,“ potvrzuje ředitelka odboru přímých plateb ministerstva zemědělství Kateřina Bělinová.

Konkrétně se jako nejproblematičtější ukazuje takzvaný standard DZES 5, který zakazuje na silně erozně ohrožených půdách pěstovat plodiny, jako jsou kukuřice, brambory či řepa, které k úbytku cenné půdy přispívají. Na erozí ohrožené půdě se sice pěstovat mohou, ovšem jen za použití půdoochranných technologií, jako jsou zasakovací či přerušovací pásy. Jen loni porušilo toto pravidlo 116 kontrolovaných zemědělců, kteří přišli celkem o 16 milionů korun na dotacích. To je více než trojnásobek oproti předchozímu roku.

Zastavit poškozování orné půdy se však nedaří. Podle monitoringu Státního pozemkového úřadu bylo loni zaznamenáno 276 případu eroze, absolutně nejvíce za dobu, co se tento jev sleduje. Do poloviny letošního srpna to bylo už 233 případů, a vše tak nasvědčuje tomu, že neblahý rekord bude překonán. Škody způsobené erozí způsobují ročně mnohamiliardové ztráty.

Remízek by se měl hýbat

Problémem jsou někdy samotná pravidla. Zdeněk Papoušek z ČIŽP uvádí jako příklad podmínky pro krajinné prvky, které mají pomoci udržet vodu v krajině a bránit erozi. Politici tak navenek vykazují bohulibý zájem, v praxi jsou však parametry definovány příliš byrokraticky. I nepatrný posun může vést ke zkrácení nebo neposkytnutí podpory. Než by toto zemědělci riskovali, nové prvky raději vůbec nezakládají a ty stávající udržují v původním rozsahu. „Z pohledu biodiverzity by přitom bylo žádoucí, kdyby se krajinný prvek spíše vyvíjel v čase, někde ubyl, jinde přibyl, což bylo součástí tradičních forem hospodaření. Ale toto se zřejmě špatně píše do zákona nebo do metodiky kontroly,“ vysvětluje Papoušek.

Inspekce je jednou z mnoha institucí, které nad chováním zemědělců bdí. Jako jediná však nespadá pod ministerstvo zemědělství a její zaměstnanci mají na rozdíl od kolegů z „agrárních“ úřadů v mnoha případech kritičtější pohled.

Zemědělci například podle ČIŽP nejsou nijak motivováni, aby na svých pozemcích zachovávali mokřady, které mohou sehrát v boji se suchem důležitou roli. A selháním systému je také třeba neomezené mechanizované sečení travních porostů. Ty zadrží vodu v krajině lépe než pole, jejich celoplošné sekání výkonnou technikou však za ekologický přístup označit určitě nelze.

„V širším rozsahu tato praxe představuje naprostý exodus pro početnost a druhovou pestrost, zejména bezobratlých živočichů, kteří jsou nositeli mnoha ekologických funkcí. Pro zemědělce je to však ekonomické chování a nastavení základních podmínek péče o travní porosty je nijak nemotivuje ke změně přístupu,“ říká Papoušek.

Podle předsedy Asociace soukromého zemědělství (ASZ) Jaroslava Šebka jsou pravidla Evropské komise upravená pro menší zemědělce, u nichž se očekává, že budou hospodařit s větším citem. „Panuje tu schizofrenie, protože nerespektujeme model evropského zemědělství založeného na rodinných farmách, na které jsou dotace nastaveny, a také proto některá opatření selhávají. Jsou přizpůsobena socialistickému velkozemědělství, které je odtržené od vlastnictví půdy, od venkova,“ míní Šebek.

Zpřísnění přichází pomalu

Stát reaguje pomalu, ale i podle inspektorů ČIŽP se systém postupně zlepšuje a některé největší absurdity z minulosti už zmizely. Například zrušení bodového systému vedlo ke skokovému nárůstu hodnoty udělených sankcí. Podle Bělinové lze pak ve statistikách za letošní rok očekávat další významný růst zkrácených dotací kvůli zpřísnění erozních standardů platných od letošního ledna.

Podobný efekt bude nejspíš mít i další opatření platné od příštího roku. I to se týká eroze – na ohrožených pozemcích už nebude možné pěstovat monokultury na ploše větší než 30 hektarů. Zemědělci je tak budou muset osadit více plodinami nebo je rozdělit pásy. To se dotkne čtvrtiny veškeré orné půdy v Česku a zhruba 2300 zemědělských podniků. Není divu, že se o toto pravidlo léta bojovalo.

Po roce 2022 pak odstartuje nové sedmileté dotační období, o jehož podobu se v současnosti vedou v Bruselu i mezi jednotlivými členskými státy ostré debaty. České ministerstvo zemědělství se při nich mimo jiné snaží omezit zastropování podpory pro velké podniky (což by mimochodem postihlo zemědělskou část byznysu premiéra Andreje Babiše).

Zda uspěje, se teprve uvidí, jisté však je, že ekologický aspekt bude v nové evropské zemědělské dotační politice hrát ještě větší roli než nyní. Tlak na zemědělce, aby se chovali vůči krajině ohleduplně, tedy zesílí. V očích většiny těch velkých ale zřejmě zůstane pole spíš průmyslovou zónou než součástí přírody.

Převzato z týdeníku Euro, Autor: Jan Brož