Úrokové sazby pro komerční zemědělství se pohybují od 7 do 12 %, zatímco rodinné zemědělství využívá sazby mezi 0,5 a 6 %. V únoru pozastavilo brazilské ministerstvo financí uzavírání nových smluv o financování venkova s vyrovnáváním úrokových sazeb v rámci programu Plano Safra kvůli rostoucím úrokovým sazbám (v současnosti 13,25 % ročně).

Pozastavení je rovněž spojeno se zpožděním při schvalování zákona o ročním rozpočtu, který měl být původně schválen v prosinci 2024, ale byl odložen na březen 2025. Zemědělští producenti vyjádřili obavy z neschopnosti zajistit nové financování, což brání výrobě i investicím. V reakci na to vydala vláda 24. února dekret, kterým uvolnila 4,17 miliardy brazilských reálů v podobě mimořádného úvěru na uspokojení těchto požadavků.

ExportMag.cz: Výrobci alternativních potravin spolupracují v organizaci ProVeg

Zemědělští producenti tvrdí, že finanční prostředky se zdají být nedostatečné – předpokládá se, že se sójové boby budou pěstovat na ploše 47,6 milionu hektarů, ozimá kukuřice 18,45 milionu hektarů a letní kukuřice 3,75 milionu hektarů. Tyto plodiny by si dohromady vyžádaly téměř 300 miliard brazilských reálů na pokrytí provozních nákladů.

V hypotetickém scénáři, kdy se zemědělci spoléhají výhradně na veřejné zdroje pro financování produkce kukuřice a sóji, by to představovalo 75 % celkového financování z veřejných zdrojů přiděleného na sezónu 2024/25, což by ponechalo omezené zdroje pro ostatní plodiny. Rozdíl mezi veřejným financováním a rychlým rozvojem brazilské zemědělské produkce zdůrazňuje naléhavou potřebu dalších nástrojů a zdrojů financování.

Brazilští producenti obilovin a olejnin spoléhají na různorodé financování při nedostatku veřejných prostředků. Každý zemědělec může získat z veřejných zdrojů jen omezený limit, který je dán velikostí venkovského pozemku, druhem pěstované plodiny a dalšími faktory.

Vzhledem k tomu, že veřejné financování nepokrývá náklady na produkci všech plodin, staly se zásadními vlastní zdroje producentů a soukromé společnosti. Tato podpora je poskytována prostřednictvím přímých investic, půjček a barterových operací, při nichž zemědělci směňují zemědělské produkty za důležité zemědělské vstupy, jako jsou hnojiva, herbicidy, fungicidy a insekticidy.

Z průzkumu vyplývá, že veřejné financování pokrývá přibližně 18 % vstupních nákladů producentů obilovin a olejnin, především u pěstitelů kukuřice a sóji. Dalších 39 % finančních prostředků pochází z vlastních zdrojů producentů. Barterové operace se podílejí na financování přibližně 29 % a finanční instituce poskytují 14 %.

I přes nedávnou intervenci do úvěrů v Brazílii se očekává, že produkce hlavních plodin zůstane stabilní. Veřejné financování sice v minulosti rozšířilo zemědělské plochy, zejména pro malé a střední zemědělce, ale jeho podíl na celkovém financování se snížil, protože se objevily alternativní možnosti financování. Zemědělci se při rozhodování o výsadbě často spoléhají na veřejné financování kvůli jeho nižším úrokovým sazbám ve srovnání s tržními sazbami, ale při utváření jejich záměrů výsadby hrají významnější roli jiné faktory. Hlavní hnací silou rozšiřování ploch však zůstává ziskovost, kterou ovlivňují prodejní ceny obilí a základní vstupní náklady.

Autor: Martin Lošťák, místní zástupce ČR pro agro-potravinářství v Brazílii.

Více informací o nástrojích Ministerstva zemědělství na podporu exportu naleznete na webu mze.gov.cz v Proexportním okénku. Zdroj: www.spglobal.com