English version
Až do současnosti se vzniklý odpad v některých chovech vypouštěl rovnou do kanalizace, což studentovi rybářství Lukáši Harabišovi přišlo škoda. Aktuálně proto nečistoty zkouší přeměnit na hnojivo pro rostliny.
Ve dvou experimentálních akvarijních místnostech chovají na Agronomické fakultě například pstruhy duhové nebo sumečky africké. Voda v nádržích díky čerpadlům neustále koluje a čistí se. Při biologické filtraci se z vody odbourává amoniak, při filtraci mechanické se zase odděluje velké množství odpadních kalů a výkalů ryb, které jsou vzhledem ke složení krmiva bohaté na dusík nebo fosfor.
„Mám rád, když se dokáže něco ušetřit nebo znovu použít. Proto mi přišlo škoda, že se všechen kal vypouští pryč a nijak se nezužitkuje. Ten odpad je výborným zdrojem živin, které jsou důležité pro růst rostlin,“ vysvětlil Harabiš, který coby doktorand působí na Oddělení rybářství a hydrobiologie AF MENDELU.
Cílem studenta je přeměnit vzniklý odpad za pomoci aerobní digesce na kapalné hnojivo, které by se dalo využít při hydroponickém pěstování rostlin. „Aerobní digesce je ve své podstatě proces, při kterém různé skupiny heterotrofních organismů rozkládají rybí výkaly až na jednotlivé minerály,“ přiblížil Harabiš. Takto získané živiny by podle doktoranda mohly najít uplatnění například při produkci listového salátu.
„Chtěl bych vytvořit hnojivo, které bude srovnatelné s běžně dostupnými chemickými minerálními hnojivy, na jejichž výrobu je potřeba minerály těžit. To ale nebude řešením napořád, nabízím proto obnovitelnou alternativu,“ řekl student.
Kvalitu produktu by Harabiš rád otestoval přímo s kolegy na MENDELU, kteří se specializují na pěstování rostlin. „Samozřejmě, podle složení odpadu a toho, kolik živin se nám podaří mineralizovat, budeme hnojivo upravovat. Počítám s tím, že bude nutné ho například naředit, abychom rostlinu nespálili,“ upřesnil. Sám ale předpokládá, že půjde spíše o doplňkové hnojivo, které zajistí plodinám dostatek dusíku, fosforu a jiných minerálů.
Se svým výzkumem cílí doktorand na praxi, s některými chovateli už je dokonce v kontaktu. „Důležitá je pro nás jednoduchost celého procesu. Chovatelé by si buď odpad mohli zpracovávat sami nebo by ho mohli nabízet výrobcům hnojiv,“ popsal Harabiš. Cokoli je však podle něj lepší, než vypouštět odpad ven.
„V povrchových vodách je dneska obecně hodně fosforu. Původ má v hospodářství, průmyslu, do vody se dostává i z domácností, například z pracích gelů a podobně. V létě je pak v rybnících živnou půdou pro růst sinic. Jakákoli možnost, jak snížit výskyt fosforu v přírodě, mi proto přijde dobrá,“ zamyslel se.
Obecně počet recirkulačních chovů ryb celosvětově stoupá. Podle Harabiše je výhodou ve srovnání s klasickým rybníkářstvím snazší dodržování hygienických podmínek i větší efektivita chovu. „Nádrže máte někde pod halou, takže je menší pravděpodobnost, že si do chovu zavlečete nemoci, nemají se tam jak dostat predátoři, spotřebujete velice málo vody. A navíc, pokud bude i do budoucna populace stále růst, potřebujeme lidi nějakým rozumným způsobem nakrmit,“ dodal Harabiš.
Redakčně upravená tisková zpráva Mendelovy univerzity v Brně
