Sucho zemědělcům letos na jaře nehrozí, vyloučit jeho příchod během roku ale nelze

Únorové sněžení by mělo citelně zlepšit i situaci v některých místech západních a severozápadních Čech, kde pětiletá suchá epizoda přetrvávala i v lednu.

Podle bioklimatologa Miroslava Trnky z vědeckého týmu projektu InterSucho, na němž se podílí Mendelova univerzita v Brně a Ústav výzkumu globální změny CzechGlobe, je situace lepší, než bývala v posledních pěti letech. Zvláště loni v dubnu, než začalo pršet, zasáhlo Česko největší sucho za posledních 500 let. Ale říct, že je situace tak skvělá, že by sucho nemohlo znovu Česko zasáhnout, rozhodně nejde.

Trnka upozornil, že i když to vizuálně v polovině února vypadalo na velké množství sněhu, prakticky nikde ho nebylo nadprůměrné množství ve srovnání s průměrem z let 1961 až 2010 a například v Brně nenasněžila letos ani polovina průměru. Podprůměrné množství napadlo například i na Šumavě. „Situace je taková, že pokud přijde zemědělské sucho, začne se projevovat proti jiným rokům později. V severozápadních Čechách se budeme se suchem potkávat podle dlouhodobých prognóz možná už v květnu,“ uvedl Trnka. To proto, že se tam na rozdíl od Moravy i větší části Čech nepodařilo dosytit podzemní zdroje. Zlepšit situaci by mohlo tání současných zásob sněhu, které jsou v postižené oblasti poměrně vydatné.

Že je v současnosti situace se zásobou vody v půdě a v podzemí lepší na Moravě než v Čechách, je podle Trnky poměrně nezvyklá situace. „Pro nás je to nové a tedy zajímavé. V posledních 200 letech bývalo obvyklé, že když bylo sucho v Čechách, bylo i na Moravě. A dále řada suchých epizod postihla jen Moravu a ne Čechy. Posledních devět měsíců je to naopak, protože Morava byla relativně dobře nasycená na rozdíl od Čech,“ poznamenal Trnka.

Loňský rok však po srážkově chudých letech ukázal, že zemědělci se nemusejí potýkat jen se suchem, ale i s opačným extrémem, tedy intenzivními srážkami, které jim znemožňují obdělávat půdu. S oteplující se atmosférou se totiž zvyšuje ve střední Evropě riziko intenzivních srážek, často přívalového charakteru, které mohou mít na svědomí i povodně. Zatímco se tak několik let mluvilo především o suchu, je zřejmé, že krajinu je nutno co nejrychleji přetvářet tak, aby si dokázala poradit s oběma extrémy, což je o dost náročnější. 

„Je zřejmé, že potřebujeme rozmanitější krajinu, která se dokáže po extrémním suchu i srážkách rychleji vrátit do provozuschopného stavu. Ale neexistuje žádné zázračné tlačítko k rychlé přeměně. Mnozí lidé mají pocit, že zemědělství žije v binárním prostředí, že něco je dobře a něco špatně, jenže případná změna krajiny do funkčnějšího stavu je mnohem složitější a komplexnější,“ míní Trnka.

I tak lze podle něj v krajině postupně sledovat postupnou proměnu. „Bohužel jsme ztratili spoustu času tím, že jako vědci jsme museli přesvědčovat společnost, že ke změně klimatu dochází, místo abychom dělali opatření jako v Dánsku či Nizozemsku a dokázali včas nejhorším dopadům předejít. O to rychlejší a efektivnější bychom teď měli být,“ uvedl Trnka.

Redakčně upravená tisková zpráva Mendelovy univerzity v Brně