English version
Nestává se často, aby byla Česká republika ve světě v něčem první. Na světové výstavě Expo 2015 se to povedlo, český pavilon byl dokončen jako vůbec první ze všech. Podařilo se to i díky systému modulů vizovické společnosti Koma Modular, ze kterých je pavilon vytvořen.
Pomyslná cesta společnosti k milánské výstavě začala v roce 1992. Tehdy došlo k privatizaci zemědělského družstva Vizovice, které patřilo pod známé JZD Slušovice. V jednotlivých zemědělských budovách vyrábělo maringotky a vagonové nástavby. „Do roku 1995 jsme vypláceli jednotlivé členy družstva. Postupně jsme vybudovali moderní sofistikovaný výrobní závod, který je založen na principech automobilové výroby,“ vzpomíná ředitel společnosti Stanislav Martinec.
Podnik postupně vsadil na modulární systémy, tedy stavební prvky založené na principu kontejnerů, jejichž různé kombinace umožňují budování množství variant obytných, výrobních, administrativních a dalších typů objektů.
„V modulární výstavbě vidíme budoucnost. Do dnešního světa, kdy je vše v pohybu, modulární výstavba prostě zapadá. Z tohoto důvodu tento systém dlouhodobě popularizujeme, pořádáním konferencí, workshopů, architektonických soutěží, také přednáškami a literární činností,“ vysvětluje Stanislav Martinec.
První výsledky popularizačního snažení společnosti jsou vidět například v již běžně užívaných modulárních mateřských školách. V roce 2009 firma postavila první modulární Mateřskou školu v Rychnově u Jablonce, poté první vícetřídní patrovou Mateřskou školu v Jihlavě nebo první nízkoenergetickou modulární firemní Mateřskou školu v Otrokovicích.
„Dnes naší popularizační činnosti využívá i konkurence, ale to, že jsme byli první a systematicky tuto metodu popularizujeme, nám nikdo nevezme,“ dodává Stanislav Martinec.
Stavba jako stavebnice
Modulární budovy lze v čase rozšiřovat nebo naopak zmenšovat. Mohou se přemístit jinam, kde poslouží jinému účelu. Díky tomu je tak možné postavit mateřskou školu v místech, kde není jistá využitelnost tohoto školského zařízení po skončení baby boomu.
„Tím, že modulární výstavbu popularizujeme mezi architekty, se snažíme dosáhnout, aby tuto metodu architekti přijali a přidali jí i estetickou hodnotu. To se nám u progresivních investorů daří, což můžete vidět i na současném modulárním českém pavilonu pro Expo 2015 v Miláně,“ podotýká ředitel společnosti.
Spolupráce na dodávce Expo pavilonu byla výsledkem předchozích marketingových a obchodních činností. Autory pavilonu se stali architekti Ondřej Chybík a Michal Krištof. Ke stavění z modulů se dostali díky účasti v soutěži Modulární architektura, kterou Koma Modular pravidelně vypisuje.
Jsou autory podnikové modulární jídelny ve Vizovicích. Jejich návrh pavilonu pro Expo vybrala komise v čele s „šumným“ architektem Davidem Vávrou, a jejímiž členy byli například architektka Eva nebo matador českých pavilonů Miroslav Řepa.
Firma rovněž zúročila spolupráci s agenturou CzechTrade, s níž kooperovala v roce 2009 na dodávce 22 třídních škol pro 600 dětí do zemětřesením postiženého italského města L´Aquila.
„Malým, ale důležitým střípkem úspěchu bylo i napsání knihy I love Module. No a potom vše nabralo rychlý spád. Když kancelář generálního komisaře hledala uchazeče pro druhé výběrové řízení, doporučila italská kancelář CzechTrade naši společnost jako možného potenciálního dodavatele pavilonu. Stali jsme se tak jedním z oslovených možných dodavatelů,“ popisuje Stanislav Martinec vznik spolupráce.
Jednoznačně nejtěžší byla podle něj nutnost vše stihnout v krátkém termínu jednoho měsíce. Obtížné bylo také navrhovat pavilon bez znalosti záměru výstavných exponátů.
„Určitě by se lépe pracovalo, kdyby se pavilon navrhoval souběžně s expozicemi tak, abychom vše připravili v předstihu. Nakonec i zádrhely v přípravě plochy a přípojek ze strany organizátora a jejich překonávání nepřidalo hladkému průběhu výstavby,“ vzpomíná Stanislav Martinec.
„Nicméně myslím, že se za výsledek nemusíme stydět. Zvlášť, když italská strana ohodnotila náš pavilon jako jeden z pěti, který je třeba navštívit a který má nejkrásnější střechu. Koncepce je lehká, vzdušná, působí na návštěvníky klidem a svobodou,“ hodnotí ředitel firmy výsledek.
Celý projekt se podařilo stihnout ve velmi krátkém čase. Po oznámení, že firma vyhrála výběrové řízení, následovalo dvouměsíční upřesňování zakázky. Poté čtyřměsíční projektové a přípravné práce.
Po předání staveniště v červenci začala příprava základů. Výroba modulů trvala měsíc. V září byly navezeny jednotlivé moduly a do konce roku dělníci vybudovali hrubou stavbu a obálku pavilonu bez interiérů, což bylo předmětem soutěže.
„Do konce března jsme dokončovali interiéry a pomáhali s instalacemi exponátů. V dubnu probíhal zkušební provoz a prvního května bylo zahájeno samotné Expo,“ popisuje ředitel firmy finální kroky.
Pavilon ve vlastní režii
Pavilon je v majetku dodavatelské společnosti. Proto jsou náklady, které firma do výstavby investovala, vyšší, než finance přislíbené od státu. Další náklady naskakují s tím, že po celou dobu výstavby musí zaměstnanci společnosti držet údržbovou službu tak, aby případné poruchy byly odstraněny okamžitě.
„Není to vše. Další náklady budeme mít ještě s demontáží pavilonu, odvozem do ČR a úpravou plochy do původního stavu. Takže pokud mluvíme o nákladech, hovoříme o ceně, za kterou bychom případně pavilon prodali některému zájemci v České republice. Ta se pohybuje kolem devadesáti milionů. Bude potřeba připočítat cenu dopravy na místo určení a úprav pro budoucí užití včetně úprav tak, aby vyhovovaly českým normám,“ vysvětluje Stanislav Martinec.
O český pavilon již projevilo zájem pražské výstaviště, další variantou využití je odkoupení soukromým investorem. „V poslední době ale u nás začíná převládat názor, že bychom si pavilon měli ponechat, odvézt ho do Vizovic, kde by částečně sloužil jako galerie pavilonů Expo v minulosti a částečně jako naše administrativní budova s bazénem a odpočinkovými plochami v googlovském stylu,“ popisuje Stanislav Martinec.
V případě takového využití by však nebyla zachována restaurace, protože ve Vizovicích již mají modulární jídelnu. Z ušetřených dílů by tak Koma Modular mohla postavit svoji firemní a vizovickou mateřskou školu.
„Neradi bychom, aby náš pavilon dopadl podobně jako úspěšný bruselský pavilon, kdy po počátečním nadšení investor nevěděl, co s ním, až nakonec vyhořel,“ konstatuje ředitel společnosti.
Hlavním cílem spolupráce na českém pavilonu nebyly pro firmu nové zakázky na italském trhu. Přesto úspěch přitáhl pozornost italských architektů, se kterými má nyní firma rozjednáno několik konkrétních projektů.
„To, že jsme dokázali v tak krátké době navrhnout, dopravit a zrealizovat tuto modulární stavbu, ubezpečilo naše stávající obchodní partnery, že naše firma je stabilní a ta pravá, s kterou je dobré spolupracovat,“ podotýká Stanislav Martinec.
„Potvrdili jsme naše postavení lídra na tuzemském trhu a případné nové zákazníky nemusíme složitě přesvědčovat o našich kvalitách a odlišnostech od konkurence. Na druhou stranu, je to pro nás velký závazek, který přijímáme s pokorou, a dále je naším cílem být firmou, s kterou se dobře spolupracuje,“ dodává Stanislav Martinec.
Koma Modular exportuje svoje výrobky od počátku vzniku společnosti. Zahraniční odběratelé a jejich požadavky na kvalitu a inovace byly pro českého výrobce důležitou inspirací. Vizovická firma díky tomu například začala obytné kontejnery v Česku pronajímat jako první. Dříve bylo spíše zvykem, že stavební firmy obytné kontejnery vlastnily.
Většina jde na export
V současnosti se výše exportu podílí na obratu více než osmdesáti procenty. Od počátku se tento podíl pohybuje nad 70 procenty. Pouze v roce, kdy firma uskutečňovala velké dodávky pro zázemí modernizací tepelných elektráren, se tuzemský podíl zvýšil na 50 procent celkového obratu.
Společnost vyváží hlavně do německy mluvících zemí a Beneluxu. Dále do Francie, Itálie a severských zemí. Z evropských států zatím neuskutečnila dodávku pouze do Běloruska, Moldávie, Makedonie, Řecka, Turecka, na Kypr a Maltu.
„Do všech ostatních evropských zemí jsme více či méně obytné a sanitární moduly dodali. Nejdále na východ jsme uskutečnili dodávku do Mongolska, na západ do Mexika, na sever do Grónska a na jih do Jihoafrické republiky,“ popisuje Stanislav Martinec.
Podnik v současnosti zaměstnává 200 zaměstnanců, z čehož je 50 techniků. Vyrábí ve třech plnohodnotných směnách a někdy si kvůli přetlaku poptávek pomáhá i pracovními sobotami. Před dvěma roky firma atakovala půlmiliardové tržby. Loni půlmiliardovou hranici překonala o sto tisíc, a pokud udrží stejné tempo tržeb jako v prvním pololetí, bude letos atakovat miliardovou hranici.
Dalibor Dostál
