English version
Sběr dat se uskutečnil ve dnech 27. 7. až 3. 8. 2020 a zúčastnilo se jej 100 podnikatelských subjektů. Hlavním cílem této ankety bylo zjistit, v jaké kondici se nacházejí malé a střední firmy, jak pohlížejí na situaci spojenou s následky po vypuknutí pandemie Covid-19 a jak využily či plánují využít program COVID III.
Polovině firem se již byznys opět pomalu rozjíždí, třetina jich dokonce funguje stejně tak jako před krizí, nicméně desetině malých a středních firem se zatím nedaří obchodní aktivity opět nastartovat.
Výsledky průzkumu mírně ovlivnil charakter vzorku respondentů, kde asi třetina z nich se pohybuje v obchodě (spotřebitelský trh již naskočil) a ve stavebnictví – což je mimochodem obor, kam krize zatím příliš nedolehla, stejně jako v minulé krizi kolem roku 2010 se tam logicky projevila značná setrvačnost rozjetých projektů.
Tam, kde není stále situace růžová, je obecně průmysl, export, výrobní firmy ve zpracovatelském odvětví, a bohužel to v celostátní statistice nebude jen těch 12 %, ale násobně více. Problém se přesunul do B2B sektoru, kde zatím není tolik na očích veřejnosti, ale může být brzy vážným problémem, živí totiž až z 80 % naši zemi.
Až 72 % malých a středních podniků plánuje realizaci nových investic v příštích 12 měsících. Většina z nich s nimi ale vyčkává na vývoj situace do konce letošního roku. Nejčastěji se tyto investice budou týkat nákupu strojů a technologií či nákupu firemních vozidel. Nejvíce je firmy plánují pokrýt z vlastních zdrojů, bankovní úvěr hodlá využít zhruba třetina firem. O něco více výhledově plánují nové investice firmy s obratem nad 60 milionů Kč, ale jsou při plánování také obezřetnější a více jich vyčkává na situaci do konce roku. Naopak více firem s nižším rozpočtem je plánuje realizovat již v nejbližší době.
To, že firmy čekají na vývoj situace je zcela logické – o situaci v průmyslu ví, export je značně omezen, a bohužel zatím není zcela jasné, kam se byznys celosvětově pohne. Také je třeba zmínit, že nový typ koronaviru není uzavřená záležitost, ale jedna z proměnných v podnikatelské rovnici.
Záruční program COVID III využila necelá čtvrtina malých a středních podniků. Další necelá pětina malých a středních firem, která zatím tento program nevyužila, zvažuje v rámci tohoto programu zažádat o podporu do konce roku.
Evžen Reitschläger, místopředseda představenstva AMSP ČR s gescí za export k tomu uvádí: „Ukazuje se, že české firmy byly před koronavirem v dobré finanční kondici a nepotřebovaly tak nutně čerpat z programu COVID III. Více než tři čtvrtiny firem úvěr ani záruku nečerpaly. Může to však částečně odrážet i otázku dostupnosti a ceny tohoto typu financování. Více než 80 % firem o jeho využití v roce 2020 ani neuvažuje. Může to být též způsobeno dojezdem mnoha projektů z předchozích období. Skutečná pravda se v jednotlivých odvětví ukáže na přelomu roku 2020/2021.“
Mezi nejčastější důvody, proč zatím firmy tohoto programu nevyužily a ani ho neplánují využít, patří skutečnost, že mají dostatek vlastního kapitálu či se nechtějí zadlužovat.
Nejčastěji firmy o podporu v rámci záručního programu COVID III žádaly u bankovních společnosti KB, ČSOB a Česká spořitelna v rozsahu od 15 až 40 %. Nejčastějšími důvody pro podání žádosti o tuto podporu bylo získání financí na pokrytí fixních nákladů (41 %) a uhrazení mzdových nákladů (41 %).
Pavla Břečková, místopředsedkyně představenstva AMSP ČR k tomu dodává: „Zde se naplno ukazuje, jak slabý je v ČR program Antivirus – na podporu udržení zaměstnanosti (kurzarbeit) – firmy byly nuceny sáhnout k financování mezd z úvěru, což dlouhodobě není zdravým ekonomickým jevem. Úvěr se zajištěním tohoto typu by měl v dané situaci sloužit téměř výhradně k pokrytí fixních nákladů, které firmě vznikají, ať funguje či téměř nefunguje. Mzdy jsou/měly by být variabilní – a z hlediska financování průběžnou – složkou. Pokud je firma náhle v kritické situaci a stát deklaruje podporu, pak by to měla být skutečně podpora, a nikoli hra na podporu. Tedy jen drobný příspěvek jako v případě Antiviru (kdy firmy reálně doplácí více než 40 % celé mzdy pracovníka, přestože je např. výroba zcela uzavřena).“
„Čerpání z programu COVID III je přes vysoká čísla výrazně nižší, než jsme předpokládali. Důvodů je podle průzkumu IPSOS více. Hlavním je skutečnost, že firmy mají dostatek vlastního kapitálu. To uvedla více než třetina dotázaných. 29 % firem se nechce zadlužovat a 20 % omezilo své výdaje na nutné minimum. Zajímavým zjištěním bylo, že 77 % firem, které využily program COVID III, by opětovně využilo program v případě možnosti zajištění i investičních úvěrů. Je to určitý návod pro stát, jakým směrem by se další podpora české ekonomiky mohla ubírat,“ uvedla Dita Pasquier, zodpovědná za Firemní financování v Komerční bance.
V případě, že by program COVID III umožnoval také zajištění investičních úvěru, by jeho využití zvažovala další třetina těch firem, která jej zatím nevyužila a zatím jej ani neplánuje využít. Nejvíce malé a střední podniky uvádějí, že by jim v aktuální situaci pomohlo získání více zakázek či státní podpora ve formě dotací. Mezi individuálně uváděnými oblastmi, které by firmám v této situaci nejvíce pomohly, patří získání dostatku nových a kvalifikovaných zaměstnanců, které se firmám nedaří v současné době najít.
Je dobrou zprávou, že z těch, kteří v COVID III uspěli, většina hodnotí proces zpracování žádosti až po financování jako uspokojivý. Nespokojenost byla zaznamenána v oblasti zdlouhavosti procesu nebo ve výsledné výši poskytnutých (zajištěných) financí. Potvrzuje se zde mimo jiné, že má-li být pomoc efektivní, musí být v takto vypjatých obdobích skutečně rychlá.
Na druhé straně dobrou zkušenost prokazují tři čtvrtiny z firem, jež na záruku COVID III dosáhly, i tím, že by celý proces absolvovaly i v případě, že by bylo možné takto zaručit i investiční úvěrování.
Potenciální využití programu COVID III pro případné zajištění investičních úvěrů by využilo zhruba dvě třetiny firem. Výsledek této otázky reflektuje počáteční část tohoto průzkumu – a tedy to, že firmy mají chuť nebo považují za nezbytné INVESTOVAT. Z větší části šlo o rozšíření produktového portfolia nebo hodnotového řetězce, což jim umožní vyšší přidanou hodnotu, možná se tím přiblíží k finálnímu produktu, a tím si zvyšují své šance na mezinárodních trzích. Pro průmyslové firmy je export otázkou přežití, protože česká ekonomika je velmi malá. Firmy by proto evidentně uvítaly finanční nástroj či produkt, který jim investici umožní a zbytečně neprodraží.
Nejvíce malé a střední podniky uvádějí, že by jim v aktuální situaci pomohlo získání více zakázek či státní podpora ve formě dotací.
Firmy se evidentně stále točí kolem stejných témat: potřebují, aby v krizi stát na přechodnou dobu převzal na sebe náklady na zaměstnance (protože skončí-li na úřadu práce, tak náklady bude muset převzít tak či tak), a firmy tak nemusely mzdy financovat z úvěrů, které musí jednoho dne splatit. To stejné platí pro odpuštění plateb sociálního a zdravotního – odvodové břemeno placené firmami je v ČR jedno z nejvyšších v EU. Na exportéry pak velice doléhá omezení cestování – bez něj nemohou často získat nové zakázky, ale ani ukončit ty rozjeté – a tím jim v tom leží peníze, jenž nelze proměnit v inkaso.
