Se šéfem TRL Space Petrem Kapounem jsme si povídali také o misích na Měsíc, o tom, jak se daří kosmickému průmyslu v Česku, nebo jak to vypadá s družicí Drak, která má pomoci Ukrajině při obraně před ruským agresorem.

Obsah videa

Odkaz se otevře v novém okně na příslušném místě.

• 00:53 – Jak kosmické technologie pomáhají životu na zemi
• 06:01 – Unikátní TROLL nebude škodit. Naopak
• 14:26 – Pohled pod pokličku TRL Space a kosmického průmyslu v ČR
• 24:45 – Vesmírný byznys a jeho vliv na ekonomiku, ambice ČR
• 31:32 – Měsíční mise LUMI agentury ESA
• 35:41 – Brno Space klastr, mise Drak na obranu Ukrajiny
• 44:10 – Proč je důležitá rovnost pohlaví (nejen) ve vesmíru
• 49:21 – TRL a svět – zatím Afrika a JV Asie. Role vzdělávání

Zpět na začátek

To nejdůležitější, co v rozhovoru zaznělo

V lednu 2025 vynesla raketa Falcon 9 na oběžnou dráhu družici TROLL z dílny brněnské kosmické společnosti TRL Space do vesmíru hyperspektrální kameru. Nejen o jejích schopnostech a specifikacích hovořil její ředitel Petr Kapoun v rozhovoru natočeném v prosinci 2024. 

Co odhalí hyperspektrální kamera 

V současnosti je takových kamer ve vesmíru pět nebo šest. Na rozdíl od lidského oka nebo běžného foťáku dokáže hyperspektrální kamera vidět to, co běžně nevidíme. Rozkládá světlo a jeho odraz na jednotlivé prvky, díky čemu vidí například sloučeniny kovu zahrabaného v hlíně. Dokáže vidět nejen zalesněnou oblast, ale zároveň vidí množství chlorofylu v rostlinách a rozpoznat zdraví rostlin.  

Toho lze využít například v zemědělství: „Satelit přeletí nad obrovským územím, nad celou zemědělskou oblastí a je schopný vám říct, na kterých hektarech máte zdravé rostliny a na kterých ne,“ říká Petr Kapoun. 

Taková kamera generuje však obrovské množství dat, jejichž přenos a zpracování by stál mnoho času. V TRL Space proto posunuli technologii ještě o krok dál. Data jsou pomocí umělé inteligence vyhodnocována ještě dříve, než jsou odeslána na Zemi. K zákazníkovi se tak dostanou mnohem rychleji. 

Petr Kapoun dále vysvětluje, proč se firma vydala cestou, která je zatím běžná spíše v západní Evropě. Místo prodeje družice koncovým zákazníkům, firma družici nadále vlastní a prodává data z ní. Jedním z takových zákazníků je například Česká inspekce životního prostředí, která chce pomocí družice TROLL odhalovat nelegální skládky nebo znečištění vody. Družice přeletí nad Českou republikou každý den a dokáže rozpoznat, zda se něco změnilo nebo ne. Pás její dráhy je samozřejmě delší, a jsou mezi zákazníky i ti z jiných evropských zemí. 

Firma se nezaměřuje jen na samotnou stavbu družic. Součástí je i oddělení výzkumu a vývoje, kde TRL Space vyvíjí vlastní technologie, které na trhu chybí nebo jsou pro jejich potřeby nedostatečné. Produkty, které bokem při vývoji družic vznikají, pak firma nabízí ostatním firmám po celém světě. 

Kosmický průmysl v ČR stojí na pevných základech 

Jak popisuje Petr Kapoun českých firmem zabývající se kosmickými technologiemi je více. Namísto toho, aby spolu soutěžily a přetahovaly se o zakázky, spolu na vývoji technologií hojně spolupracují v expertních týmech nebo konsorciích. Málokterá firma je totiž schopna dodat kompletní řešení. 

Petr Kapoun je předsedou představenstva brněnského Space Clusteru. Toto sdružení firmám pomáhá například v komunikaci se státem nebo většími agenturami. „Známe se, jsme zvyklí spolupracovat, a hlavně jsme cítili potřebu koordinovat se a vytvořit silnější značku, kterou budeme schopni propagovat ve světě,“ vyzdvihuje výhody klastru Petr Kapoun. 

Umístnění v Jihomoravském kraji není čistě náhodné. Nejen, že se zde koncentruje kolem 70 % kosmického průmyslu, ale jsou zde i vědecké základny a technologické univerzity. Na VUT dokonce vznikl první český magisterský studijní program Space Applications zaměřený čistě na kosmické vědy. Právě výchova nových mladých talentů je podle šéfa TRL Space klíčová, aby bylo možné předávat vědomosti dál. První absolventi programu již působí v kosmických firmách, které klastr sdružuje. 

Oslovovat se ale daří i odborníky ze západní Evropy. I pro ně jsou mise, na kterých se české firmy podílejí atraktivní. Oproti velkým tradičním, ale podle Petra Kapouna zkostnatělým firmám, jako je Airbus, totiž malé firmy nabízejí větší výzvy. TRL Space tak dnes tvoří z půlky Češi a Slováci a druhou polovinu zaměstnanci ze zahraničí.  

Obecně má kosmický průmysl v Česku velkou tradici ještě z dob Československa. Zásadní byl vstup České republiky do programu Evropské kosmické agentury v roce 2008. Evropská kosmická agentura vypisuje jednotlivé tendry, o které usilují firmy ze všech zemí EU. Vedle toho má Česko tzv. Národní kosmický plán, který definuje, jakým směrem se chce ČR ubírat. Kosmický průmysl u nás spravuje převážně ministerstvo dopravy a ministerstvo životního prostředí.  

Jak Petr Kapoun uvádí, v roce 2008 bylo v Česku kolem pěti firem, které se orientovaly spíše na letecký průmysl. Postupně se přeorientovaly na kosmický a začaly dodávat produkty velkým západním firmám. V roce 2024 bylo u nás již kolem 150 subjektů. Český kosmický průmysl je vedle družic úspěšný například také v dodávkách různých komponent pro nosné rakety. Rozrůstá se nejen počtem firem, ale také rozpočtově se mu daří. 

Vedle Evropské kosmické agentury v současnosti zkušenější firmy usilují také o komerční zákazníky, ke kterým je však potřeba přistupovat jinak. „Už to není tak, že je nad vámi nějaká agentura, která vám zadá úkol, vy ho splníte a za něj dostanete zaplaceno. Ale jdete s kůží na trh,“ říká. 

Měsíční mise LUMI 

Evropská komická agentura nedávno vypsala otevřený program pro evropské firmy, aby přišly s návrhy na tzv. exploration – objevné výzkumné mise malých rozměrů na Měsíci. Přihlásilo se 70 projektů z celé Evropy. Vybráno bylo pět z nich, mezi nimi i mise LUMI od TRL Space, která má za cíl zmapovat jižní pól Měsíce. 

Mise LUMI od TRL Space byla zařazena do programu průzkumných misí Evropské kosmické agentury

Dlouhodobě se mluví o tom, že Měsíc bude čerpací stanicí pro další průzkumné lety. Na jižním pólu Měsíce se totiž nachází obrovská zmrzlá krusta ledu. „Nejenže voda podpoří život člověka, ale také z ní lze získat vodík, který slouží jako palivo – ať už pro pohon přístrojů, vozidel na Měsíci, nebo dokonce raket,“ uvádí Petr Kapoun. Další významnou energií, kterou družice a sondy využívají, je sluneční svit. Měsíc má díky své poloze místa, kam neustále dopadá sluneční svit.  

V současnosti mapy jižního pólu Měsíce pokrývají pouze 10 procent jeho území, zbytek ale zůstává neznámý. Skýtá tak obrovský potenciál. Právě LUMI má zmapovat 100 procent ve velmi vysoké kvalitě, s rozlišením 50 cm. Mapa bude mít pak obrovskou hodnotu o kterou bude mezi státy plánujícími mise na Měsíc velký zájem, vysvětluje Petr Kapoun. 

Družice Drak 

Jihomoravský kosmický klastr také přišel s nápadem mise Drak, respektive družicí pro Ukrajinu. Svůj název nese po jedné z nejslavnějších brněnských pověstí. „Jde o družici s kamerou s vysokým rozlišením, schopnou poskytovat detailní snímky, na kterých je možné vidět vozidla, lidi a podobně. To je samozřejmě pro obranné účely velká výhoda.“ 

Největší výhodu oproti jiným má tato družice v nízké nákladovosti a použití algoritmů AI, díky čemuž dokáže snímky rychle vyhodnocovat. Petr Kapoun se domnívá, že lepší snímkování území by Ukrajině mohlo pomoci konflikt efektivněji řešit. Družice Drak by našla své využití i po ukončení konfliktu na Ukrajině. Do budoucna by mohla sloužit jako obraný prvek, který by mohl hlídat evropskou hranici.  

Ženy (nejen) ve vesmíru 

Petr Kapoun je také ambasadorem organizace Women in Space. Ve své práci si všímá, že ženy jsou v mnoha průmyslech nesmírně důležitým elementem, ať už v inženýrské nebo třeba v analytické části. „Vidíme to i u nás ve firmě – dynamika týmu je s ženami naprosto jiná. Navíc je nesmysl vůbec dělit tyto obory na základě pohlaví, jako by inženýr musel být muž.“ 

Jako klíčovou vnímá zejména potřebu prolomit diskriminaci a odrazování žen od studia technických oborů, ke kterému podle něj stále dochází. Ženy si tak raději volí jiné obory. „V rámci mé funkce ambasadora jsem měl možnost potkávat se s těmito ženami. Dokonce jsme uspořádali několik panelových diskuzí s ženami, které uspěly. A je velmi smutné poslouchat ty příběhy.“ I v některých velkých technických firmách totiž stále přetrvává nedůvěra vůči ženám. 

V TRL Space se snaží tento stav změnit: „Za prvé nemáme žádné předsudky. Nábor je neutrální, rozhodujeme se podle schopností, a není to tak, že bychom mohli nějak korigovat zastoupení. Nicméně musím říct, že se nám daří, a máme ženy i na vysokých pozicích, včetně těch inženýrských.“Do budoucna by si ale v týmu představoval vyšší zastoupení žen. Domnívá se, že potřeba je změnit přístup už od středních škol a posouvat jej dále.   

TRL Space chce dokázat, že české produkty mají ve světe své místo 

Vedle Evropy rozšiřuje firma své působení také na další kontinenty. V Africe a Asii se zaměřují hlavně na zefektivnění zemědělství, které je pro tyto země velkou součástí HDP. Vedle zemědělství jsou dalšími oblastmi bezpečnostní a obranné účely a komunikační technologie, jako je pokrytí signálem a internetem. 

V tomto roce se plánují dostat také na jihoamerický trh. Austrálii se zatím vyhýbají. Přesto by do roku 2030 chtěli působit na všech kontinentech. „Na jednotlivých kontinentech investujeme do jedné vybrané země, kde založíme pobočku, vybudujeme infrastrukturu a předáváme české know-how místním týmům. Cílem je, aby za deset let byla tato země schopná technologie sama stavět a ovládat, čímž by se stala soběstačnou a nezávislou.“ 

Nyní firma pracuje na dvou měsíčních misích, hyperspektrálních satelitech a do budoucna plánuje přejít od družic k tzv. konstelacím. Ty místo jedné družice zvládnou častěji zasílat spolehlivá data a budou cenově dostupnější. V neposlední čadě již také vyvíjejí družici TROLL nové generace. 

Zpět na začátek

Přepis rozhovoru Martina Ziky s Petrem Kapounem

Rozhovor byl natočen v prosinci 2024, ještě před lednovým vypuštěním družice TROLL na oběžnou dráhu.

Martin Zika: Petře, dobrý den. Moc děkuji, že jste si na nás udělal čas. Vítám vás ve studiu portálu BusinessInfo.cz. 

Petr Kapoun: Dobrý den, já moc děkuji za pozvání a čas jsem si udělal rád. 

MZ: Někde jsem se dočetl nebo jsem slyšel, že jste říkal, že byste chtěl dostat českou vlajku na Měsíc. Je to pravda? 

PK: Je to pravda. 

MZ: Co to znamená? 

PK: Znamená to, že vlajku tam dostaneme, ale obrazně. Není to tak, že bychom poslali kosmonauta, který ji tam zapíchne. Ta vlaječka bude umístěna na sondě, která by potom, co oběhne několikrát Měsíc, a tím několikrát myslím v řádu třeba jednoho roku a udělá patřičné snímky pro vědecké účely, by na Měsíci měla ještě kontrolovaně přistát neboli na něj spadnout. A na jejím plášti má být česká vlajka. Dneska už je to realita, protože nám běží pod Evropskou kosmickou agenturou dvě mise a věřím, že jedna z nich, ta v roce 2030, to dotáhne až tak daleko, že bude opravdu až u Měsíce. 

MZ: My si o tom určitě budeme povídat podrobněji, ale ještě se vás zeptám na jednu věc. Mně jako laikovi přijde, že teď zažíváte jeden úspěch za druhým. Na jaře bylo oznámeno, že teď na podzim (2024) by Česká republika díky vám měla získat satelit TROLL, který, pokud jsem to dobře pochopil, je vybavený hyperspektrální kamerou a bude poměrně detailně sledovat životní prostředí, což je jedna věc. Včera jsem četl tiskovou zprávu, že se budete účastnit evropské mise LUMI, která má zkoumat jižní pól Měsíce. My se tomu budeme věnovat určitě, ale teď mě zajímá, jestli jsou ty věci opravdu tak významné, jak se to jeví mně, jako laikovi, a jak vy to vnímáte? Jaký z toho máte pocit? 

PK: Když začnu u toho pocitu, tak ta radost z štěstí je krásná, ale trvá jenom chvilku, protože potom, když v té firmě pracujete a všechno jsou to technologicky náročné věci, obrovské projekty, tak samozřejmě ta práce někdy převýší tuhle radost. Ale samozřejmě máme z toho obrovskou radost, protože myslím, že nejenom na české, ale i na evropské úrovni, to jsou opravdu velké úspěchy. Obecně dostat do vesmíru jakoukoliv družici, ať už má nějaké základní funkce, anebo je to něco pokročilejšího s hyperspektrální kamerou nebo třeba i s kamerou s vysokým rozlišením, tak to je, myslím, velký úspěch. Každá země, které se to povede, tak se tím chlubí.  

Stavět sondu k Měsíci, to myslím, že je ještě o úroveň dál a mezitím děláme spoustu menších projektů. Vždycky se mi na tom líbí, že je do toho zapojeno více českých firem. Není to jenom o naší firmě. My se snažíme ty projekty vést, designovat a ty mise dávat dohromady, ale samozřejmě potřebujeme k tomu spoustu dalších partnerů, protože neumíme všechno. A zároveň, když už se nám nepovede ty partnery najít v České republice, tak je hledáme v okolí na půdorysu střední a východní Evropy. Pořád se trošku snažíme ukázat Západu, že tady nejsme země, kde se žije na stromech. Teď to nemyslím špatně, ale některé země si to pořád myslí. 

MZ: Jasně. Navážu na to, co jste teď říkal. Já jsem také někde četl, a to je součástí asi nějaké vaší dlouhodobé strategie, že vaším cílem je narušit ten tradiční kosmický průmysl, ve smyslu inovovat, jestli to chápu správně, a dodávat kompletní kosmické mise. Co to narušení tradičního kosmického průmyslu znamená z vašeho pohledu?  

PK: Z našeho pohledu to znamená, nebo i z mého, že přicházíme k těm zákazníkům trošku jiným způsobem, a hlavně přicházíme takzvaně ke komerčním zákazníkům. To znamená, že ne všechno, co děláme, je pro Evropskou kosmickou agenturu, která má jasně daný program, vytendruje zakázku a vy ji stavíte. My ale používáme kosmické technologie proto, abychom vyřešili problémy, které máme tady na Zemi. A takhle to není inovace, protože běžně jsou aplikace jako navigace nebo pokrytí internetem, signálem tam, kde běžná pozemní infrastruktura nestačí, ale jsou tady různé další systémy. Vesmír používáme každý den k životu na Zemi.  

Zákazníkem může být třeba zemědělství, ať už stát nebo větší uskupení zemědělců nebo třeba ochrana životního prostředí, kde se snažíme nadesignovat to řešení, které existuje pomocí kosmických technologií a udělat ho mnohem lepší. Tím, že říkáme, že jsme schopni postavit celou misi, tak samozřejmě tím velkým aspektem je ta družice, to je neuvěřitelná technologie, ale je to pořád jenom jedna skládačka z celé té mise. Vy musíte vymyslet, co ta družice ponese, jakou má mít právě kameru, jak bude řešit ten problém na Zemi a zároveň potom, jak se ty informace dostanou k těm lidem, kteří se s tím problémem potýkají. To znamená, že celou tu infrastrukturu toho to vymyslet, nadesignovat, pak proto postavit vhodný systém, tu družici, a také ta data dostávat z družice na Zem, zpracovat je a tu informaci, kterou z těch dat dostaneme, dostat až úplně k tomu poslednímu uživateli. 

Tohle všechno jsme schopni pokrýt. Není to jenom o té inženýrské práci, je tam spousta analytické práce a taky té designérské ne ve smyslu designu hardwaru, ale i designu celé té mise nebo toho řešení. Nazývejme to řešení. V tom jdeme trošku proti proudu, protože běžná kosmická firma, bych odpověděl na tu otázku jednoduše, čeká na zákazníka, ten přijde, ví co chce a objedná si družici. My mu přinášíme řešení. Ten zákazník vůbec nemusí rozumět tomu, jak se družice staví nebo jaké požadavky má mít, protože ho zajímá, že mu na konci doručíme to řešení. 

MZ: Splňuje něco z toho, co jste už dělali, kritéria, o kterých jste teď mluvil? 

PK: Je to třeba TROLL, družice s hyperspektrální kamerou, která bude sloužit nejen pro Českou inspekci životního prostředí. Těch poptávek je dneska mnohem víc. V názvu TROLL jsou jednak skrytá písmenka naší firmy, a jednak je to trol, takový trošku vetřelec ve vesmíru. My jsme šli cestou, že neprodáváme tu družici, ale prodáváme z ní data. To je samozřejmě zase na Západě běžné. Ve střední a východní Evropě, že by si firma řekla, tak budu prodávat data ze svojí družice, to běžné nebylo. Šli jsme trošku proti proudu. Dneska už těch zákazníků je více, ale právě znovu byl nadesignován podle toho, jaké potřeby jsme schopni řešit. A třeba Česká inspekce životního prostředí má velký problém s odhalováním nelegálních skládek, které můžou být i trošku zahrabané. Díky hyperspektrálu jsme schopni vidět pod nějakou vrstvu třeba hlíny, která byla na nějaký odpad nanesena, a zároveň i čistotu vod, což hyperspektrální kamera je schopná poskytnout. 

Laicky si člověk řekne, tak můžou jezdit lidé měřit vzorky vody a můžou jezdit různě po lesích, já nevím, hledat skládky. Můžou, ale ta družice obletí nad Českou republikou, vyfotí její stokilometrový pás a každý den takhle updatuje, jestli se něco stalo nebo ne. Dokážeme si představit, že družice, což není jednoduchá a levná věc, tak její návratnost je docela krátká, když si spočítáte jiné technologie, které používáme. To je jeden z mnoha zákazníků. Je jich více a nejenom z České republiky, protože družice TROLL sice bude létat na Českou republiku, ale nejen nad ní, je to v určitém pásu zemí v Evropě. 

MZ: Mě by zajímalo, vy říkáte, že se snažíte přinášet řešení nějakých problémů. Jak to tedy děláte, že zrovna vás napadlo postavit družici TROLL, která bude sledovat situaci v oblasti životního prostředí? 

PK: Máme strategické oddělení, které vyhledává problémy, které, řekněme, se řeší neefektivně nebo možná i draze jinými způsoby a snažíme se najít tu aplikaci pro kosmický průmysl. Ne, že bychom si vytvářeli sami trh, ten trh existuje, ale právě hledáme tu neefektivnost v běžných pozemních systémech, které nahrazujeme právě těmi družicovými systémy. Je to taková analytická práce. Bádáme, a nejen v Evropě. Díváme se hodně i do rozvojových zemí, kde, když se ty technologie podaří zavést, je samozřejmě dopad mnohem rychlejší a výsledky jsou vidět mnohem dříve. 

MZ: Jak to tedy s TROLLem vypadá? Podle těch informací měl být vypuštěn letos na podzim. Jak to tedy je? 

PK: TROLL byl hotový, připravený a dneska už leží a je připraven v Americe ke startu, ale bohužel ten plánovaný start, který měl být právě na podzim, se posunul na konec roku. Teď se z konce roku posunul až na leden 2025. TROLL by měl podle aktuálních informací startovat 16. ledna. Ten posun není způsoben něčí vinou, ale raketa Falcon 9 SpaceX měla nějaké technické problémy. Vždycky, když má raketa problém, tak stejně jako u letadel se musí vyšetřit, aby se ta chyba neopakovala. Takže to bohužel posunulo ten start. Družice je nachystaná, čeká tam a zákazníci čekají na své snímky. 

MZ: Možná by bylo dobré upozornit, aspoň já jsem to četl, že TROLL je družice, jakých na světě moc není. Moc zemí nemá k dispozici takové družice, je to tak? 

PK: Ano, to je trošku další narušení toho trhu. My jsme se vydali cestou, že budeme dělat mimo jiné družice s hyperspektrální kamerou. Dneska jich je ve vesmíru asi pět, šest, tedy velmi málo, protože je to nová technologie. Na Zemi hyperspektrální kamery známe, ale do vesmíru se úplně běžně neposílaly, a ona nabízí obrovské možnosti využití. Ten nápad vznikl už před třemi lety, protože samozřejmě, než jsme tu družici nadesignovali, vyvinuli tu kameru a mohli postupně celou tu misi dát dohromady, tak to trvalo. A v době, před třemi lety nebyl ve vesmíru žádný satelit s hyperspektrální kamerou, takže jsme se vrhli trošku do vod, které nikdo neměl za podstatné.  

Tak, jak se TROLL stavěl, jsme viděli, že přibývají další a další firmy. Dneska jich je víc a víc, takže jsme rádi, že jsme chytli ten rozjíždějící se vlak úplně na začátku a hodláme v něm samozřejmě pokračovat. TROLL je jedna z družic, které plánujeme. Těch družic bude mnohem víc. Dokonce dneska už vyvíjíme TROLL nové generace, to znamená ještě lepší a pokročilejší družici, což zní divně, ta první ještě neletěla, ale je to jako u všeho. Když chcete vyvinout něco, co má být hotové za tři roky, tak začínáte mnohem dříve. 

MZ: Já se chci jenom zeptat, když jsem si pročítal materiály, mám dojem, že to byl někdo z České inspekce životního prostředí, tak říkal, že je klíčový ten způsob použití satelitu nebo té družice. Takže jsem pochopil, že to není úplně samo od sebe, jakým způsobem se využívá. Mohl byste k tomu něco říct? 

PK: Já možná i dovysvětlím, co je hyperspektrální kamera, pro někoho, kdo by nevěděl. Když si představíme třeba běžný foťák nebo i lidské oko, tak my vnímáme prostředí ve dvou tzv. bandech. Co je band, na to se mě úplně neptejte, protože nejsem fyzik, ale je to prostě nějaké prostorové vidění vlnové délky, světla a barev, které jsme schopni vidět. 

Hyperspektrální kamera má těch bandů 32 a může jich mnohem víc. Záleží na jejím typu a na jejím nastavení. To znamená, že je schopná vidět to, co pouhým okem nevidíme. Satelit, když pořídí snímek, je schopný nám říct sloučeniny. To je právě to, že jsme schopni vidět kov zahrabaný v hlíně, protože hyperspektrální kamera rozkládá světlo a jeho odraz na jednotlivé prvky. Opravdu vidíme kompozici všeho.

Vidíte skrz nejenom hlínu, ale třeba i zalesněnou oblast a zároveň můžete vidět i třeba množství chlorofylu v rostlině, což je naprosto geniální věc, protože to udává zdraví rostliny. Pokud satelit přeletí nad obrovským územím, nad celou zemědělskou oblastí a je schopný vám říct, na kterých hektarech máte zdravé rostliny a na kterých ne, tak opět můžete to dělat ručně, ale dokážete si představit, jak dlouho by to trvalo a každý den to dělat nebudete. V tom je ta inovace, ale tím to nekončí.  

Když si vezmete, že běžný optický foťák fotí ve dvou bandech a pořídí vám pěkný snímek, kolik má třeba GB, tak si představte, že to musíte vynásobit ne 32, ale ještě víckrát, takže to generuje obrovské množství dat. K tomu, aby tohle fungovalo, samozřejmě nestačí jenom kamera, v čemž my máme velkou výhodu, protože máme jednu partnerskou firmu, která vyvíjí na bázi umělé inteligence zpracování snímků samotnou družicí. Taková družice má kromě počítače, který ji řídí, ještě počítač, který zpracovává snímky.

Čelili jsme problému, že máme hyperspektrální kameru, obrovské množství snímků, které ani nestihneme na zem stáhnout a teď s nimi budeme muset ještě další měsíc pracovat a zpracovávat je, než je vůbec dostaneme k zákazníkovi. TROLL i jeho další generace už umí vyhodnocovat ty snímky ještě dříve, než nám je pošle na Zem. Pošle tedy jenom ty snímky, které potřebujeme. Družice ví, co hledá, použije tzv. Machine learing, prvky umělé inteligence, vyhodnotí to a na Zemi pošle buď snímek nebo třeba konkrétní informaci, protože rozeznal, že někde chlorofyl chybí. 

Hodně to zefektivnilo ten způsob. Dále je to o tom, že Česká inspekce životního prostředí chce hledat nelegální skládky, takže je to o hledání nějakých hmot v přírodě, které tam nepatří, což zase se TROLL dokáže naučit a pozná. Anebo právě znečištění vod. Tento algoritmus jsme pro ně vyvinuli. Když přijde další zákazník a bude chtít něco, co jsme zatím ještě neaplikovali, tak ta družice je ve vesmíru, ale třeba na Zemi ještě dva, tři měsíce budeme vyvíjet speciální algoritmus, aby potom už zákazník dostával opravdu, až skoro tu SMS zprávu, že se něco děje. 

Neutekly vám naše další zajímavé rozhovory? Povídali jsme si s odborníky třeba o elektromobilitě a o tom, jak velký náskok Číny v tomto odvětví způsobí „zemětřesení“ v evropském automobilovém průmyslu. Také jsme zjišťovali, jak může cirkulární ekonomika mimo jiné pomoci byznysu. Dále jsme se věnovali tématům, jako je ochrana citlivých dat před stále častějšími a nebezpečnějšími kyberútoky, nebo význam designu nejen v byznysu, ale i ve společnosti. A že jeho roli možná většina z nás podceňuje. Pokud vám některý z inspirativních rozhovorů portálu BusinessInfo.cz unikl, navštivte náš YouTube kanál a také podcastové účty a všechno si v klidu vychutnejte. 

MZ: Chtěl bych více přiblížit to, čím se vaše společnost zabývá, protože ono to není tak, že byste dělali jednu věc pořád dokola. Pochopil jsem, že to je poměrně pestré. Pokusil byste se trochu popsat, jak to u vás funguje? 

PK: Dalo by se to rozdělit na několik takových oddělení. Jedno je právě pro stavbu družic a tam se potom dělíme na ty hyperspektrální, to znamená TROLL a jeho další generace a takovou rodinu hyperspektrálních kamer a konstelací. Pak máme oddělení, které se zabývá stavbou družic s vysokým rozlišením. To znamená satelity, které jsou schopny poskytovat v normálním spektru viditelné, ale opravdu detailní snímky, které můžou sloužit k civilním, ale i k obranným účelům.  

Dále máme oddělení, které se zabývá měsíčními misemi. To je trošku i v našem DNA, máme to i v naší vizi. Dalo by se říct, že to je spíše vědeckotechnické oddělení, protože tam nejde jenom o tu komercializaci. Samozřejmě měsíční ekonomika je hezká věc, ale toto stavíme pro Evropskou kosmickou agenturu, která potom ta data poskytuje vědcům a bude je poskytovat i dál. Je to trošku jiná vrstva, a i když se dá říct, že pořád stavíme družici nebo sondu, tak on to vypadá podobně, ale není. Je rozdíl, jestli stavíte družici, která má mít nějaké komerční užití a má kameru, která poskytuje snímky anebo stavíte sondu, která má sloužit vědcům, kteří definují to, co máme postavit, a to je někdy velká zábava. 

Takové poslední oddělení je R&D, výzkumu a vývoje, protože tak, jak stavíme celé ty mise, tak samozřejmě zjišťujeme, které technologie na trhu chybí nebo nejsou dostatečné. Jedna z věcí, o kterou se jako firma i se všemi těmi partnery okolo snažíme, je posouvat trošku ty hranice dál. To znamená, pokud je možné inovovat tu technologii, zavádět novou, a teď to není jenom o zavedení AI, to je o tom, že si třeba vyvíjíme i vlastní elektroniku, protože chceme, aby byla výkonnější a vyvíjíme ji v souladu se softwarem.  

To znamená, když máme softwarové oddělení a oddělení vývoje elektroniky a spojíme to dohromady, tak samozřejmě vyvineme tu nejlepší desku pro ten software, takže je to výkonnější. A takto se všechny ty aspekty družice, kterých jsou tisíce, snažíme dávat dohromady, aby byly co nejvýkonnější a co nejpokročilejší. To dělá oddělení výzkumu a vývoje.  

Tu a tam z toho vypadne produkt, takže kromě toho, že děláme ty komplexní věci, tak pokud vyvineme něco pro sebe, tak si to nenecháváme jen pro sebe, ale velmi rádi to nabízíme všem ostatním konkurentům po celém světě. Tu novou desku nebo nový typ kamery nebo softwaru můžou od nás koupit. 

MZ: Kdybychom se teď trochu podívali do České republiky, jak to tady funguje. Registroval jsem, že za poslední roky počet firem, které působí v kosmickém byznysu, výrazně vzrostl. Jaká je tady konkurence? Dalo by se třeba říct, že je tady několik směrů, kterým se ty firmy věnují nebo hodně soutěží o podobné věci, nebo jak to funguje? 

PK: Není to úplně tak, že by si české firmy šly po krku a soutěžily jedna proti druhé. Myslím, že je zatím český průmysl docela dobře rozdělený na ty expertní týmy a konsorcia, takže firmy dohromady vždycky tvoří nějakou technologii nebo se uchází o tu misi. Pokud je to konkurence, tak je to tak, že se sejdou třeba dvě nabídky, není jich deset.  

Jak to v České republice funguje? Dalo by se říct, že ten novodobý kosmický průmysl, protože historie Sovětského svazu, a to, že tady v Česku máme mozky, které dělaly v kosmickém průmyslu celý život, to je pravda. Kdybychom vzali tu novodobou historii, tak v roce 2008 Česká republika vstoupila do programu Evropské kosmické agentury.  

Kosmický průmysl spravuje převážně ministerstvo dopravy a zároveň je tam i rozpočet z ministerstva životního prostředí pro určité vědecké účely. Ti spravují celý ten systém nejenom rozpočtu, ale udávají i směr České republiky, jak nás Evropská kosmická agentura bude vnímat. Evropská kosmická agentura vypisuje tendry, to znamená, musíte soutěžit. Ta konkurence je napříč celou Evropou, není to tak, že bychom konkurenci měli jenom tady v Česku. Větší konkurenci máme spíš v Evropě, než že bychom tady soutěžili mezi sebou. Evropská kosmická agentura vybírá podle toho, co je prioritou České republiky, a tu definuje tzv. Národní kosmický plán. Česká republika má svůj národní kosmický plán. Teď se píše nový, protože je vždycky na nějaké období a udává, kterým směrem se Česká republika chce formovat. 

Je třeba říct, že tam nejsou jenom družice, ale jsme taky úspěšní v dodávkách součástí a různých komponent pro nosné rakety, takže v České republice se dělá jak ta raketová věda, tak i ta družicová. Pak je tady samozřejmě spousta dalších produktů.  

Kdybych to celé shrnul, abych to uvedl do kontextu, tak v roce 2008 tady bylo možná čtyři, pět, šest firem, které se nějak orientovaly spíše na ten letecký průmysl a začaly se přeorientovávat na kosmický nebo dělali precizní výrobu a začali dodávat velkým kosmickým firmám v západní Evropě. Dneska v roce 2024 už je to skoro 150 subjektů, takže je vidět, že ten průmysl vzrostl. Vzrostl i rozpočtově a daří se nám vyhrávat více soutěží právě v rámci Evropské kosmické agentury.  

Teď vstupujeme do nové éry a do té vstoupila jenom hrstka firem. Není to jenom o Evropské kosmické agentuře, ale je to i o těch komerčních zákaznících, státech, různých jiných řešeních a také expanzi mimo Evropu, protože samozřejmě je potřeba se dívat i za hranice. 

MZ: Co znamená, že do té nové éry vstoupily jenom některé firmy? 

PK: Ten vstup je jednak drahý a náročný, jednak opravdu už to není tak, že je nad vámi nějaká agentura, která vám zadá úkol, vy ho splníte a za něj dostanete zaplaceno. Ale jdete s kůží na trh s tím, že zákazník vám nezadá úkol. Funguje to už tak, jak je ve světě běžné si kupovat cokoliv. Když chcete koupit auto, tak nekontrolujete výrobu toho auta, ale věříte, že si koupíte auto, ve kterém odjedete a bude fungovat. Evropská kosmická agentura tohle nedovolí, ta si vás pohlídá. Ale u zákazníka, kterému dodáváte, si opravdu musíte být jistí, že víte, co děláte, a to nejde dělat hned. To je opravdu dlouhá trpělivá cesta. Samozřejmě ta ideální cesta je, že pracujete pro Evropskou kosmickou agenturu třeba deset, dvacet let a když si věříte natolik, že to umíte, tak potom tedy můžete oslovit zákazníky. 

MZ: Jak je to náročné? Protože já jsem o vás četl nějaké články, rozhovory s vámi, ostatně říkal jste to i před chvilkou, že pořád tady jsou lidé, kteří mají tu technickou odbornost nebo nejenom technickou, ale že tady jsou. Na druhou stranu vím, že třeba pan Pavlica z Czech Space Alliance říkal, že logicky v České republice funguje ten byznys třeba deset, patnáct let, dejme tomu, a ve vyspělých zemích je to třeba padesát, takže logicky tam ten rozdíl musí být, že ti lidé asi nemohou mít třeba takové zkušenosti nebo takové know-how. Tak se jenom ptám, jak je pro vás obtížné se v té evropské, světové konkurenci prosazovat? 

PK: Je to samozřejmě obtížné. Je pravda, že ta historie je tady kratší, ale na druhou stranu deset let není málo. Myslím, že je potřeba to měřit i tím, jestli člověk měl možnost pracovat na nějaké misi a naučit se to. Protože pokud postavíte první nebo druhý satelit a jste u toho, tak to je dostatečná zkušenost na to, abyste už potom šli stavět další. A to nemusí trvat deset let, to může být kratší doba. 

Druhá stránka věci je potom také vychovávat mladé talenty, aby to právě třeba starší generace mohly předávat dál, což už se taky povedlo. Třeba na VUT v Brně vznikl vyloženě první magisterský program v České republice. Jmenuje se Space Applications a vyučuje vyloženě jenom kosmické vědy. Připravuje systémové inženýry pro kosmický průmysl a musím říct, že velmi dobře. Ten program vznikl před dvěma lety, nebo on vznikal dlouho, asi sedm let, ale před dvěma lety byli první studenti, kteří do něj nastoupili. Ti už dneska odpromovali, pracují v kosmických firmách, u nás nebo v ostatních firmách z aliance nebo z klastru, a jsou to skvělí inženýři. Řekl bych, že ten ekosystém je dobře nastavený. Ale ano, určité kompetence nám chybí a tam si myslím, že nezbývá nic jiného, než přetáhnout a oslovit i ty mozky ze západní Evropy, která má delší tradici a má větší zkušenosti. A to se nám taky daří.  

Nemyslím si, že Česká republika není atraktivní. Ty mise, o kterých jsem mluvil, jsou hezké v rámci Evropy, jsou to technické výzvy a nejsou to nějaké podřadné mise. Není problém oslovit, nechci říkat konkrétní země, ale někoho ze západní Evropy, kdo se přestěhuje do České republiky a bude na té misi pracovat.  

Ten paradox je v tom, že západní firmy díky své tradici a velikosti už jsou tak zkostnatělé, že samozřejmě je, myslím, normální, že po dvaceti letech práce v Airbusu si řeknete, tak chci něco nového, tak půjdu tady do menší firmy, která má i větší výzvy, než jsem doposud dělal a zkusím to. A to se nám děje. Dneska jsme v podstatě padesát na padesát. Padesát Česko a Slovensko a 50 zahraničí. Dokonce máme i jednu naši projektovou manažerku, která pracovala v Americe, v NASA a pro Pentagon a dneska žije v Brně a vede jednu z těch našich měsíčních misí. Tak myslím, že je úkazem toho, že v Česku máme atraktivní věci. 

Samozřejmě jsme hrdá česká firma, říkáme to často a chceme ukázat, že Česko a střední a východní Evropa opravdu může hrát světovou ligu v kosmickém průmyslu, ale to neznamená, že všichni pracovníci té firmy musí být Češi. Firma má být česká, má být v Česku a má tvořit české produkty, ale pokud přece přijde někdo ze zahraničí pro ni pracovat, tak je to pořád český výrobek. Takhle my jsme mentálně nastaveni. 

MZ: Když o tom mluvíme, dalo by se třeba obecně říct, jak je kosmický byznys důležitý pro českou ekonomiku? Já jsem si zkoušel najít nějaká čísla, ale zajímá mě, jak to vnímáte, jak byste to popsal? 

PK: Oficiální čísla říkají, že každé euro nebo koruna investovaná do kosmických aktivit se vrátí až osminásobně právě do ekonomiky. Ať už pomocí pracovních míst, daní a podobně, což v podstatě je pravda, ale je to pravda až potom, co vyvineme nějaký produkt, který můžeme dál prodávat.  

V případě těch výzkumných misí samozřejmě je ta návratnost jinde. Ta je v tom, že se vyvinou třeba nové prvky, které se dají zavádět v jiných průmyslech. To ostatně kosmický průmysl ukazuje už dlouhodobě. Vždycky se říká, že suchý zip a spousta věcí vznikla díky tomu, že byl program Apollo. 

To platí i dnes. I evropské programy tu a tam vyvinou produkty, které potom používáme v běžnějších průmyslech, ať už třeba automobilovém nebo nějakých jiných. To jsou takové jiné než ekonomické dopady, ale ten ekonomický dopad tam je. Pokud my skrze Evropskou kosmickou agenturu nebo jakoukoliv jinou platformu vyvineme družici a potom ji umíme udělat a je o takovou družici ve světě zájem, ale začneme ji prodávat, tak začíná ta návratnost. Něco jsme se naučili a teď to začínáme prodávat. Ta první investice jde státu, protože ten platí program Evropské kosmické agentury, ale to další už je komerční část, ze které se platí daně, vytváří pracovní místa, jdou odvody do státu a tam je potom to osminásobné číslo naprosto podložené a uvěřitelné. 

MZ: Já jsem našel nějaký údaj, zajímá mě, nevím, jaký je ověřený, co byste na to řekl vy, ale že pokud jde třeba o podíl na celkovém HDP země, tak jsem četl, že v České republice zatím není tento podíl měřen, ale že třeba v Evropě, by měl činit zhruba půl procenta celkového evropského HDP. V některých zemích až jedno procento, což asi není málo, když si vezmeme, že třeba zemědělství dělá zhruba dvě procenta. Nevím, jestli to nějak odpovídá tomu, jaké máte informace nebo povědomí, jestli to není úplně někde mimo. 

PK: Není to mimo, je pravda, že v České republice se to neměří. Myslím, že je to pořád ještě velmi nízké číslo. Na evropské úrovni by ta čísla podle mě měla být i větší, protože je potřeba si říct, to jsou vlastně kosmické technologie. To je klíčová infrastruktura, stejně jako třeba elektřina.

Bez ní už bychom dneska v moderním a rozvinutém světě nebyli schopni fungovat, protože to není jenom o navigaci, pokrytí signálem nebo internetem, ale to jsou veškeré bankovní systémy, výběry z bankomatů, takové běžné věci, které nás ani nenapadnou, až právě po efektivitu zemědělství, protože díky družicím jsme opravdu schopni nejenom tu úrodu zachránit, ale třeba některé státy jsou schopny díky informacím sklidit a zasít třeba dvakrát i třikrát ročně. Produkce se zvedá, protože pokud ji efektivně monitorujete, tak samozřejmě se to může dít. A takových aplikací je spousta.

V neposlední řadě je to samozřejmě obrana, bezpečnost, ale pak třeba také řízení letového provozu, řízení vlaků, lodí. To už dneska z velké části, ne všechny, ale z velké části je to řízeno díky družicím. Takže si představte, že kdyby ta infrastruktura neexistovala nebo bychom ji vypnuli, tak to bude vypadat podobně, jako kdybychom třeba přišli o tu elektřinu. A tím pádem si říkáte, když to zasahuje do každodenního života všech, v podstatě i do klíčových rozhodnutí, které dělá stát nebo nějaké větší instituce, tak jedno procento HDP není tolik. 

MZ: Taky jsem četl, že Česká republika má ambici dostat se mezi pět předních evropských zemí, pokud jde o kosmický průmysl. Je to tak? Chci se tím dostat k tomu, jestli z vašeho pohledu je to reálné a jestli ty podmínky, jak tady jsou nastavené, vy jste mluvil o strategii atd., jestli z vašeho pohledu je to dobré, nebo jsou tam nějaké věci, které třeba se vám úplně nezdají, nebo byste něco změnil? 

PK: Určitě je to dobrá ambice, a my s ní souzníme. Snažíme se to tlačit nejen prostřednictvím programů Evropské kosmické agentury nebo státní podpory, ale i vlastní cestou, protože si myslím, že je to hodně v rukách firem. Nemůžeme čekat jen na podporu státu. Firmy mohou udělat hodně pro to, aby se Česká republika stala lídrem kosmického průmyslu ve střední a východní Evropě, nebo dokonce dosáhla na pozici číslo pět, či výše, v evropském měřítku. 

Nicméně k tomu je potřeba nejen správně zaměřit priority, které si myslím, že jsou dobře nastavené, ale také zajistit dostatečné rozpočty. Když se podíváme na příklad Ameriky, vidíme, že stát – prostřednictvím NASA – vytvořil kosmický průmysl tím, že rozdal velké státní zakázky. Ty zakázky umožnily firmám získat zkušenosti, naučit se, jak tyto projekty realizovat, a následně prodávat své produkty dál. Jsou to spojené nádoby: firmy mohou a měly by hodně dělat samy, ale bez určité státní podpory je to dlouhá cesta. 

Nejsme jediná země, která takovou ambici má. Například Polsko každoročně výrazně navyšuje svůj rozpočet na kosmický průmysl a je vidět, že za posledních pět let zde tento sektor rychle rostl, možná i rychleji než u nás. Jde tedy o kombinaci průmyslu, který je ochoten jít do rizika, a státu, který průmysl podporuje a zadává mu klíčové zakázky. Tyto zakázky umožňují firmám získat první zkušenosti a následně přejít ke komerčnímu prodeji. 

Program Evropské kosmické agentury je samozřejmě důležitý, a i když do něj přispíváme nemalé částky, pokud chceme být jednou z předních zemí, je to stále málo. Vedle toho potřebujeme i národní program, kde stát jasně stanoví své priority, nejen ty definované evropským kosmickým programem, a řekne firmám: „Tohle vám zadáváme a tohle od vás potřebujeme doručit.“ 

Říkám, že to je nejdůležitější komponenta, ale dokážu si představit, že když se zvýší investice do firem, tak potom ty firmy porostou rychleji a budou mít na inovace prostor. 

MZ: Když mluvíme ještě o zemích, které patří k těm nejúspěšnějším v Evropě, je to Německo, Francie? 

PK: Tradičně ano, je to Francie a Německo, které jsou největšími přispěvateli do Evropské kosmické agentury, a tím pádem dost ovlivňují její program. Pak je tady Itálie, která má také nemalý rozpočet a obrovskou tradici. Dále je to třeba Nizozemsko, kde dokonce sídlí technické centrum Evropské kosmické agentury. 

Nesmíme podceňovat ani Velkou Británii, která má po brexitu sice už jiný status a nepatří do evropského programu tak, jak by mohla, ale stále má velký kosmický průmysl. Dnes už je trochu osamocená, ale nabízí velké příležitosti. To jsou asi ty nejvýznamnější tradiční země. 

MZ: Pojďme teď ještě k dalším projektům, které děláte buď vy osobně, nebo firma. Možná bychom mohli podrobněji zmínit vaši účast na misi LUMI, což je průzkum jižního pólu Měsíce. To zní také zajímavě. Můžete k tomu něco říct? 

PK: Určitě. Evropská kosmická agentura se rozhodla zaměřit také na Měsíc, což je, myslím, dobře. Zaměřuje se na něj spíše krátkodobě, není to úplně dlouhodobá věc, ale už bylo několik evropských misí ve spolupráci s Amerikou. Nedávno se rozhodla vypsat otevřený program pro evropské firmy, aby přišly s návrhy na tzv. exploration – objevné výzkumné mise, mise malých rozměrů na Měsíci. Z celé Evropy se přihlásilo sedmdesát projektů, což znamená obrovskou konkurenci. Z těchto sedmdesáti projektů bylo vybráno pět. Jedním z nich je LUMI, na což jsme opravdu hrdí, protože většina vybraných projektů směřovala spíše do západní Evropy. 

A proč je LUMI zajímavé? Nebo proč si myslíme, že zvítězilo? Není to jenom tím, že jsme, doufejme, navrhli kvalitní a hezké technické řešení, ale i díky hlavnímu cíli mise, kterým je jižní pól Měsíce. Ten je velmi zajímavý ze dvou důležitých důvodů. Prvním z nich je obrovská zamrzlá krusta ledu, která je klíčová, protože voda bude nezbytná pro budoucí osady nebo výzkumné stanice. Nejenže voda podpoří život člověka, ale také z ní lze získat vodík, který slouží jako palivo – ať už pro pohon přístrojů, vozidel na Měsíci, nebo dokonce raket. 

Dlouhodobě se mluví o tom, že Měsíc bude čerpací stanicí pro další průzkumné lety. Letět přímo ze Země na Mars nebo dál je extrémně nákladné, ale letět na Měsíc, tam dotankovat vodík, a teprve pak pokračovat, je mnohem efektivnější. Start z Měsíce je také jednodušší, protože překonávání gravitace je zde méně náročné. 

Kromě toho má jižní pól díky své poloze a mnoha pahorkům místa, kam neustále dopadá sluneční svit. Slunce je dalším zásadním zdrojem energie, protože ve vesmíru primárně využíváme solární panely – ať už na družicích, nebo sondách. Pokud by na jižním pólu byla stanice, která by permanentně čerpala energii ze slunečního svitu, bylo by to ideální. Zajímavé také je, že dnešní mapy jižního pólu pokrývají pouze deset procent jeho území, takže jde stále o neprozkoumanou oblast s obrovským potenciálem.  

LUMI má zmapovat sto procent. A nejenom, že zmapujeme sto procent jižního pólu, ale zlepšíme také kvalitu dat. V současnosti jsou nejdostupnější data v rozlišení pět metrů, což znamená, že pokud tam bude hora nebo kráter, na této mapě pokrývající deset procent ho ani neuvidíme. 

Naše mise LUMI nejenže dokončí mapování na sto procent, ale kamera, kterou LUMI ponese, bude mít rozlišení 50 cm. To znamená, že uvidíme detaily s přesností 50 cm, což poskytne kompletní a detailní obraz celého prostředí. Taková mapa je nesmírně důležitá nejen pro pohyb na povrchu Měsíce, ale především pro přistávání. Pokud totiž nevidíte například pětimetrovou horu a pokusíte se přistát, může dojít k havárii a zničení přístrojů. 

Detailní mapa tedy umožní bezpečně přistávat a pohybovat se na povrchu Měsíce. Navíc bude mít obrovskou hodnotu, protože jakmile ji budeme mít, ostatní státy, které plánují mise na Měsíc, ji pravděpodobně od nás nebo od Evropské kosmické agentury koupí. Proč by podnikaly další mise, když budou moci využít už hotovou detailní mapu? 

MZ: To zní fakt strašně zajímavě. 

PK: A přitom si člověk řekne, že to takový jednoduchý nápad, ale je to logická cesta. Podíváte se, co je zájmovou oblastí, která ještě není zmapovaná, řeknete si, že ji zmapujete, a pak musíte vymyslet technologii, která to zvládne. 

MZ: Chci se vás také zeptat na brněnský Space Cluster, což je hodně zajímavé sdružení. Četl jsem, že to je největší kosmická asociace v České republice. Vy tam jste předsedou představenstva.  

PK: Ano. 

MZ: Asi je to hodně obecná otázka, ale jak to celé vznikalo? Je to propojování firem, odborníků, vědy a podobně. Jsou podle vás v České republice dobré podmínky pro to, aby vznikala takováto důležitá sdružení? 

PK: Určitě, protože tato sdružení mají větší hlas a větší sílu, zvláště pokud jde o komunikaci se státem nebo většími agenturami. Je určitě lepší, když existuje takové uskupení. To funguje na celém světě. Cluster je navíc nádherný v tom – a toho si já osobně nejvíc cením – že vznikl opravdu zespodu. 

Proč se jmenuje Brno Space Cluster a proč vznikl v Brně? Jednak proto, že tam je opravdu velká koncentrace průmyslu, vědecké základny a technologické univerzity. Ne že by jinde nebyla, ale ta koncentrace je tam zkrátka velká. Myslím, že dneska zhruba sedmdesát procent průmyslových aktérů v tomto odvětví sídlí na jižní Moravě. Dohromady se dalo devět subjektů – firmy a dvě univerzity, konkrétně Masarykova univerzita a VUT. 

Tyto subjekty si řekly, že by bylo dobré spolupracovat ještě intenzivněji, protože už tak spolupracovaly. Když jde o tendry Evropské kosmické agentury nebo jiné, jedna firma je sice vede, ale potřebuje spoustu dalších expertů. Známe se, jsme zvyklí spolupracovat, a hlavně jsme cítili potřebu koordinovat se a vytvořit větší značku. Nekonkurujeme si, jsme zvyklí spolupracovat, ale chceme mít větší hlas a vytvořit větší celek a silnější značku, kterou budeme schopni propagovat ve světě. To je cílem klastru – mít nejen větší hlas vůči státu nebo v oblasti vzdělávání.  

Jak jsem zmínil například magisterský program, ten by pravděpodobně nevznikl, kdyby ho chtělo založit jen pár firem. Ale když za univerzitou přijde velké uskupení, které zaměstnává stovky lidí a jeho obrat i pracovní příležitosti dosahují obrovských čísel, tak se s vámi univerzity začnou bavit. 

Cílem klastru tedy není jen vytvoření společné značky, kterou můžeme vyvážet do zahraničí, ale také podpora vzniku ekosystému – včetně vzdělávání a dalších forem podpory. 

A co je krásné, že klastr vznikl přímo od firem. Vše jsme si odhlasovali a klastr založili. Během prvního roku jsme vyrostli na současných zhruba 25 členů, až skoro 30 členů. Máme tam teď všechny univerzity, průmyslové hráče a podobně. Důležité je, že jsme regionálním uskupením. Nikdy jsme neměli, a ani nebudeme mít, ambici stát se celostátním klastrem. Myslím si, že původ klastrů spočívá právě v tom, aby byly dobře řízené a měly jasné vize, které se za rok nerozpadnou. A toho lze dosáhnout, když jste z jednoho regionu – máte k sobě blízko a nebudete si přímo konkurovat. 

Samozřejmě, může se stát, že vznikne nějaký konkurent, ale většinou firmy v regionu vznikají na základě vzájemné potřeby a spolupráce. Kdybychom se rozšířili na celou republiku, bylo by mnohem těžší všechno koordinovat a udržet jeden jasný cíl. Proto si myslím, že je důležité zůstat regionálním uskupením, a jsem rád, že to tak je. 

Nejkrásnější a nejpodstatnější věcí ale je, že nejenže k sobě máme blízko, známe se a nekonkurujeme si, ale vytvořili jsme značku, kterou vyvážíme do světa. Funguje to tak, že většina firem v klastru má osm až deset zaměstnanců. Jsou to expertní firmy, které se specializují na jednu konkrétní součást kosmické mise. Takové firmy si nemohou dovolit jezdit na dvacet veletrhů ročně – nemají na to kapacity ani rozpočet. 

To, co klastr dělá, je, že má katalog kompletních řešení. Klastr jezdí po celém světě, účastní se konferencí a prezentuje toto kompletní řešení, které se skládá z komponent od všech 25 členů. To mi přijde jako věc, která dává smysl, a vidíme její výsledky. Na půdě klastru jsme například společně realizovali dvě velké mise. 

MZ: Říkal jste, že tam jsou nějaké společné vize a tak dále. Znamená to, že máte vypracované nějaké dokumenty, ve kterých si stanovujete, co budete společně dělat, aby to z dlouhodobého hlediska dávalo smysl, nebo to funguje jinak? 

PK: To už máme zapečetěno i ve stanovách, kde je jasně uvedeno, čím se chceme zabývat a jaké jsou naše priority. Každý rok také obnovujeme katalog kapacit, což znamená, že se snažíme sestavit kompletní nabídku toho, co jednotlivé firmy umějí a mohou dělat. Tento katalog pravidelně aktualizujeme a s touto nabídkou se pak snažíme oslovovat nejen státy, ale i různé komerční zákazníky. 

Jezdíme opravdu po celém světě, nejen po Evropě. A to se daří. Ve výsledku zákazník chce kompletní řešení – a to je rozdíl oproti přístupu Evropské kosmické agentury, která ráda zadává zakázky deseti různým firmám. Komerční zákazník ale chce „auto“ a je mu jedno, že na něm pracuje třeba sto lidí. Potřebuje někoho, kdo mu garantuje, že to auto dodá, a co se děje v pozadí, už nepotřebuje vědět. 

A to je samozřejmě potřeba si říct – neříkám, že je úlohou klastru zajišťovat obchodní část, ale je důležité zaštítit vše pod jednu značku. Ideálně regionální, kterou můžeme vyvážet do světa. Myslím, že tohle funguje i v jiných průmyslech a tady už vidíme výsledky. Začíná to fungovat. 

Druhá věc je, že v České republice, ani v Evropě, nebo v našem regionu Evropy, nemáme firmu, která by měla 5000 zaměstnanců a byla schopná dodat kompletní řešení sama. Logicky jsme tedy našli řešení v klastru. Klastr sice není firma, ale představuje značku, která je schopná zákazníkovi dodat kompletní řešení. 

MZ: Klastr se mimo jiné podílel nebo přišel s nápadem mise Drak, což je družice pro Ukrajinu. Můžete přiblížit, co přesně by to mělo Ukrajině přinést, v jaké fázi to je a jak se to vyvíjí? 

PK: Mise Drak nese název podle jedné z nejslavnějších brněnských pověstí o brněnském drakovi, takže Brno zde hraje velkou roli. Právě na půdě klastru a brněnských firem vznikl koncept této družice, která už byla dlouhodobě vyvíjena. Jde o družici s kamerou s vysokým rozlišením, schopnou poskytovat detailní snímky, na kterých je možné vidět vozidla, lidi a podobně. To je samozřejmě pro obranné účely velká výhoda. Ne že by podobné družice neexistovaly, ale Drak je výjimečný. 

Unikátnost družice spočívá jednak v její nízké nákladovosti – je zhruba na desetině nákladů oproti jiným družicím ze západního světa – a také v použití algoritmů umělé inteligence. Družice je schopná snímky nejen pořizovat, ale také vyhodnocovat, což znamená, že například rozpozná vozidlo nebo tank a rychle pošle informaci. Tato schopnost rychlého zpracování dat je klíčová a činí z Draka inovativní technologii. 

Když konflikt na Ukrajině přetrvával, spojily se dvě věci – vyvinutá technologie a potřeba řešení konfliktu. Není to můj nápad, ale pokud by Ukrajina měla k dispozici pravidelné družicové snímky, a její partneři by jí je poskytovali, což se neděje, mohla by konflikt efektivněji řešit. Družicové snímky by umožnily přesnou mapu ruských vojsk, což by výrazně zlepšilo plánování zásahů, například kam zamířit munici nebo přesunout techniku. 

Lidé se běžně skládají na pomoc Ukrajině, což je správné, ale je také potřeba tuto pomoc dobře zacílit. Ani drony, ani pozemní segment toto nezvládnou. A právě proto jsme tyto technologie spojili dohromady. 

Dlouhodobě se o tom vedly diskuze, ať už u nás na ministerstvu obrany, nebo na půdě NATO, ale primárně s Ukrajinou. Nakonec se vytvořil tento projekt. Družice samozřejmě není stoprocentně jen z Brna, ale velká část – ať už design, výroba, nebo montáž – probíhá a bude probíhat právě v Brně. Myslím, že je to krásná ukázka toho, co všechno jsme schopni dělat. 

Je potřeba si uvědomit, že i když je družice určená pro Ukrajinu, bude obíhat nad východní částí Evropy a monitorovat celou její východní hranici. Není to tedy jen o aktuálním konfliktu. Než družice odletí do vesmíru, můžeme doufat, že tento konflikt už nebude trvat. Nicméně bez obranného systému vždy hrozí, že začne další konflikt. 

Tato družice proto představuje dlouhodobý obranný prvek, který Evropě dosud chyběl. 

MZ: Takže bude využitelná i poté, co, doufejme, ten konflikt skončí? 

PK: Přesně tak. Evropskou hranici prostě musíme bránit a potřebujeme tam nějakého špiona, který ji permanentně monitoruje. 

MZ: Také mě hodně zaujalo, že jste ambasadorem organizace Women in Space. V nějakém rozhovoru jste říkal, že podle vás potřebujeme více žen ve vesmíru a rovnost pohlaví v technologickém průmyslu, že obecně je vám tohle téma velmi blízké. Také jste zmínil, že celá řada technologických konferencí, výstav a podobných akcí je stále spíše mužskou hrou, a právě proto jste se rozhodl přijmout roli ambasadora. 

Proč si podle vás myslíte, že je důležité, abychom se v těchto oblastech co nejvíce přiblížili rovnosti pohlaví? 

PK: Myslím, že je to opravdu škoda. I když se to postupem času zlepšuje. V mnoha průmyslech je ženský element nesmírně důležitý, ať už v inženýrské části, nebo třeba v analytické. Vidíme to i u nás ve firmě – dynamika týmu je s ženami naprosto jiná. Navíc je nesmysl vůbec dělit tyto obory na základě pohlaví, jako by inženýr musel být muž. 

Problém ale často začíná už na univerzitách, tam je to vidět. Myslím, že právě tam je potřeba zvyšovat tlak a jít příkladem. Chápu, že mladá dívka po maturitě, která se přihlásí na technický obor, může být odrazená, když přijde do místnosti plné kluků – a co si budeme povídat, často to nejsou muži, ale opravdu chlapci. Pokud ji to neodradí, což je vzácné, nadchne se pro technický obor, a nakonec se ocitne ve firmě, kde jsou tři generace mužů: chlapů a mladých absolventů. 

V rámci mé funkce ambasadora jsem měl možnost potkávat se s těmito ženami. Dokonce jsme uspořádali několik panelových diskuzí s ženami, které uspěly. A je velmi smutné poslouchat ty příběhy. Byly to otevřené diskuze, protože jedině tak můžete dát mladým ženám příklad. Snažíme se, aby v hledišti byly mladé perspektivní ženy, které se zajímají o technické obory. 

Bohužel, příběhy těchto žen se často shodují – zažívaly různé formy diskriminace, ať už na pracovišti, nebo mimo něj. Je smutné slyšet, že i ve velkých firmách, které nechci jmenovat a působí v kosmickém průmyslu, stále funguje taková stupidita, jako je nedůvěra vůči ženám: dostávají zabrat, jsou diskriminované, dostanou jinou pozici nebo menší důvěru. Nebo nejde bože mají prosklenou kancelář, aby je kolegové mohli pozorovat, co tam dělají. 

To vše ukazuje, že tuto diskuzi je potřeba stále vést. Toto téma je mi velmi blízké, protože mi připadá až nesmyslné, že ho pořád ještě musíme otvírat.  

MZ: Jak to funguje u vás? 

PK: Nechci říct, že preferujeme ženy, to určitě ne. Ale za prvé nemáme žádné předsudky. Nábor je neutrální, rozhodujeme se podle schopností, a není to tak, že bychom mohli nějak korigovat zastoupení. Nicméně musím říct, že se nám daří, a máme ženy i na vysokých pozicích, včetně těch inženýrských. Pořád ale nejsme na procentu, se kterým bych byl spokojený. Myslím, že jsme někde na poměru 75:25, což je za mě stále žalostně málo. 

Jako ambasador na tom pracuji, ale musím dodat, že problém je v tom, že není odkud brát. Je potřeba změnit celý systém. Právě proto jsem se tím začal zabývat a chápu, že výsledky nebudou hned. Musíme začít už na středních školách a postupně to posouvat dál. Ty výsledky se dostaví třeba za pět nebo šest let, a to je v pořádku. 

Je to podobné, jako když chceme založit nový studijní program. Trvá to, ale když pak vidíte výsledky, stojí to za to. Věřím, že časem bude kandidátek mnohem víc. 

MZ: No, ono je to téma na samostatný rozhovor. Přesto se vás ještě zeptám: mám dojem, že zastáváte takovou tu přirozenou cestu podpory. Co si myslíte o těch různých návrzích na kvóty a podobné věci, které by se snažily tuto situaci zlepšit? 

PK: To je těžká otázka, pravda. Myslím si, že kvóty nezpůsobí nic jiného, než že se lidé ocitnou na nesprávných místech a budou tam nešťastní. Pokud mám doplnit jenom nějaké číslo, firma mě vezme bez ohledu na to, jestli jsem kvalitní kandidát nebo ne, z pohledu firmy to není dobře. Z pohledu kandidáta to může znamenat, že mě sice někdo přeplatí a nabídne mi určitou pozici, kterou pro mě ani neměl, ale v té práci se nebudu rozvíjet ani nevyužiji svůj talent. 

Neříkám, že mám něco proti kvótám, ale myslím si, že každá firma i každý kandidát by se měl soustředit na svůj talent a na to, kam se chce kariérně posouvat. Firma by měla nabídnout odpovídající příležitost, stejně jako by kandidát měl nabídnout své schopnosti a ambice firmě. 

A nemůže se dívat na to, kolik takových míst má být muž a kolik z toho má být žena, protože potom to prostě… 

MZ: Takže je potřeba zaměřit se na ty podmínky tak, aby se nikdo necítil z různých pohledů diskriminován?  

PK: Přesně tak. A to začíná zase u firmy. Žádný manažer nemůže říct: „Já jsem o tom nevěděl.“ U nás funguje taková kultura. 

MZ: Vy jste také někde řekl, nebo to bylo uvedeno v nějakém prohlášení vaší společnosti, že do roku 2030 budete mít produkty a služby na všech kontinentech. Jak to vypadá? 

PK: Vypadá to dobře. Kromě Evropy jsme už v Africe a v jihovýchodní Asii. Austrálii se zatím hodně vyhýbáme – je to samozřejmě vzdálený trh, ale v nejbližším roce plánujeme otevřít trh Jižní Ameriky. Tím se postupně přibližujeme našemu cíli pro rok 2030. I když do něj máme ještě dost času, rozběhli jsme se velmi rychle, a dnes už působíme na třech kontinentech. 

Tohle všechno ukazuje naši globální ambici, která není jen o nás jako TRL nebo o mně osobně, ale o tom, že chceme dokázat, že české produkty mají ve světě své místo. Dostání českých produktů na všechny kontinenty demonstruje, že skutečně patříme mezi technologické velmoci. A právě na to směřujeme všechny naše síly. 

MZ: Můžete jenom stručně přiblížit, co konkrétně v Africe a v Asii teď děláte v tuto chvíli? 

PK: Je to hodně podobné, protože se soustředíme na země, kde kosmické technologie nemají velkou tradici, což často zahrnuje rozvojové země, ale nemusí to být vždy jen ony. Jsou i rozvinuté země, které tyto technologie začínají zavádět až nyní. Naším cílem je zvýšení přidané hodnoty dané země a podpora její ekonomické úrovně. Primárně se zaměřujeme na zemědělství, protože ve většině zemí Afriky i jihovýchodní Asie je zemědělství klíčovou součástí hrubého domácího produktu. Snažíme se zemědělství zefektivnit, chránit a zajistit, aby byla úroda co nejvyšší každý rok. 

Další oblasti zahrnují bezpečnostní a obranné účely a také komunikační technologie. Pokrytí internetem a signálem je v některých zemích stále problémem, takže řešíme i tuto oblast. Zaměřujeme se tedy na tři důležité aspekty moderního života. Přitom nefungujeme tak, že bychom tyto technologie jen posílali z Evropy. Naším cílem je předávat know-how přímo v těchto zemích. 

Na jednotlivých kontinentech investujeme do jedné vybrané země, kde založíme pobočku, vybudujeme infrastrukturu a předáváme české know-how místním týmům. Cílem je, aby za deset let byla tato země schopná technologie sama stavět a ovládat, čímž by se stala soběstačnou a nezávislou. To znamená, že naším cílem je vytvořit buňky na každém kontinentě takové, které jsou nezávislé a ta země může hrdě říct, že si to postavila. 

Je to samozřejmě nejtěžší a nejdelší cesta, ale dává nám obrovský smysl. Nejde jen o vesmírné technologie, ale také o přidanou hodnotu, budování geopolitické role České republiky a zvyšování životní úrovně i technologické vybavenosti těchto zemí. Inspiraci jsme čerpali ze západní Evropy, která podobným způsobem pomáhala nám, a nyní chceme stejnou možnost předat dalším zemím, aby se naučily klíčové technologie stavět a ovládat. 

MZ: Několikrát už tady padlo slovo vzdělání. Vy jste popisoval ten program, který vzniknul na VUT v Brně. Pokud mám dobré informace, tak vy jste byl iniciátor toho programu? 

PK: Nejenom já. Bylo tam samozřejmě více osob, ale bylo to velké procento zásluh. 

MZ: Chtěl jsem se vás ještě zeptat, vy jste údajně byl u zrodu mateřské školky, která se nějakým způsobem zaměřuje na vesmírné technologie. Je to tak? Nebo jak to tam je?  

PK: To byla školka, která vznikla v technologickém parku, v blízkosti firem, nejen kosmických, ale obecně technologických, které sídlí v podobném areálu. Ano, ta školka byla jednak v angličtině a jednak jsme se snažili podněcovat určité technické zájmy už v útlém věku. Věřím, že u každého dítěte můžete vzbudit technický talent nebo zájem. 

Když ten nápad vznikal, díval jsem se na to, kolik technologií pro děti od pěti či šesti měsíců existuje. Bylo až neuvěřitelné, kolik jednoduchých hraček a nástrojů je dnes dostupných, aby děti mohly postupně rozvíjet technologickou zručnost a zvědavost. Školku jsme tedy založili a dnes už funguje samostatně, což je dobře. Naším cílem bylo ji rozjet, což se podařilo. 

Dlouhodobě věřím – a v tomto směru také pokračujeme – že vzdělání a technické zájmy nezačínají na vysoké škole. Možná to nezačíná ani ve školce, ale talent u dítěte je často viditelný už do šesti let. Minimálně se dá rozpoznat, jak se dítě projevuje a kterým směrem by se mohlo vydat. 

Ale pak je to hodně o základních a středních školách, protože právě tam se děje to klíčové rozhodnutí a formuje se mladý kluk nebo mladá dívka. V tomto období si začínají vybírat směr, kterým se chtějí vydat. A pokud nemají dostatek informací, nemusí si vždy dobře vybrat vysokou školu. 

Navíc je potřeba říct, že to není jenom o vysoké škole. U nás ve firmě nepracují jen vysokoškoláci. Pro některé obory je naprosto dostačující střední škola technického zaměření. Ale i na těchto školách je potřeba probouzet zájem a motivovat. Myslím si, že je dobře, že se to děje. Není to jen o nás jako firmě – celá Česká republika se snaží vytvářet různé projekty, které mladým lidem ukazují, že i tady se něco děje. 

Není to jenom o NASA nebo amerických filmech. Podle mě je klíčové, aby mladí lidé viděli nějaký pěkný český vzor, který jim ukáže, že i oni mohou být kosmonautem, stavitelem družic nebo jiným odborníkem. Když takový vzor uvidí, mohou se rozhodnout pro studium nebo začnou mít o tuto oblast zájem. A to je úplně ten nejdůležitější a základní prvek, který potřebujeme. 

Jinak těm dětem těžko vysvětlíme, proč je to důležité. A pak jsou tady ještě rodiče, takže můžeme jen doufat, že i oni se tu a tam nadchnou. 

MZ: Když se ještě vrátím k té školce: předpokládám tedy, že to není tak, že by tam holčičky automaticky dostávaly panenky, ale že mají možnost se seznámit i s technickými věcmi? 

PK: Ano, všichni dostávají do ruky stejné hračky. 

MZ: Skvělé. Pojďme ještě k TRL Space. Co teď chystáte nového? Můžete prozradit, na co se těšíte? Co vás čeká? 

PK: Velkou výzvou, která nás čeká, a na kterou se moc těšíme, je přechod od jednotlivých družic k tzv. konstelacím. Už nyní pracujeme na velkých projektech, jako jsou dvě měsíční mise, hyperspektrální satelity nebo satelity s vysokým rozlišením. Přesto je právě tento přerod na konstelace tím klíčovým krokem, který nás čeká. 

Jedna družice totiž zmůže hodně, ale neposkytne pravidelně data. Za prvé, data z družice nejsou online – družice obíhá kolem Země a nestojí na místě. Za druhé, jedna družice obíhá tak, že se na jedno místo vrátí třeba jednou za týden nebo čtrnáct dní. Frekvence závisí na její orbitě, ale pokud potřebujete aktualizace dvakrát denně nebo i častěji, potřebujete těch družic víc. Třeba pět nebo šest. 

Největší přínos vidíme právě v těchto konstelacích, ať už jde o pozorování Země, pro zemědělství, obranu nebo komunikaci. Všechny družice, které vyvíjíme, jsou navrženy s maximální technickou efektivitou a nejvyšší možnou hodnotou, kterou mohou zákazníkovi přinést. Zároveň se však snažíme, aby byly cenově dostupné, protože necílíme na prodej jediné družice, ale celých konstelací. Díky tomu můžeme klidně spát a zákazníkovi zajistit pravidelná a spolehlivá data. 

Věřím, že v příštím roce, nejpozději v tom dalším, začne vznikat první naše konstelace.  

MZ: Držím palce, ať se vám to podaří a děkuji vám za rozhovor. 

PK: Já moc děkuji za pozvání, za příjemný rozhovor a přeji hezký zbytek dne. 

Zpět na začátek