Udržitelnost a cirkularita se stává světovým megatrendem. Proč to v českém byznysu nejde rychleji?

Z rozhovoru s Kristýnou Spěvákovou se dozvíte i to, jak může firmám pomoct Český cirkulární hotspot, který Kristýna vede a jehož členy jsou dnes už desítky firem. Také uslyšíte o úspěšných cirkulárních projektech a zjistíte, jak podle Kristýny při zavádění těchto principů postupovat.

Obsah videa

Odkaz se otevře v novém okně na příslušném místě.

• 00:42 – Proč potřebujeme cirkulární ekonomiku
• 06:37 – Přechod na cirkulární principy je pomalý. Čím to je?
• 11:50 – Jaké existují podpůrné programy pro firmy
• 21:53 – Cirkulární Česko vs. svět
• 31:21 – Jak může pomoct a co všechno dělá Český cirkulární hotspot
• 38:30 – Cirkulární principy v praxi: jak na to
• 50:30 – Program Cirkulárka (SIC) a plány na rok 2024

Zpět na začátek

To nejdůležitější, co v rozhovoru zaznělo

Dosavadní konzumní systém funguje na principu tzv. „take-make-waste“ neboli „vytěž-vyrob-vyhoď“. Podle Kristýny Spěvákové jsme se honbou za stále gradujícím ziskem jako lidstvo vyčlenili z přírody, kterou vnímáme jako zdroj k vytěžení. Důsledkem této honby vyvstávají problémy s emisemi, změnou klimatu, globálním oteplováním, vymíráním druhů či ztrátě biodiverzity, čímž ohrožujeme naší existenci na planetě Zemi.

Jako protipól k lineární ekonomice stojí cirkulární ekonomika, která se naopak snaží o využívání veškerých materiálů, které si bereme z přírody tak, aby byly v oběhu co nejdéle a přinášely lidem hodnotu. Zdrojů je na zemi omezené množství a lidé by s nimi podle Kristýny Spěvákové měli nakládat co nejcirkulárněji.

Bariéry přechodu na cirkularitu

Kristýna Spěváková také tvrdí, že zásadní bariéra není ani tolik technologická, ale kulturní. Společnost v naší části světa je na lineární model natolik navyklá, že je pro ni obtížné se na koncept cirkulární ekonomiky nastavit. Češi jsou obzvláště konzervativní a drží se svých oblíbených značek, produktů a nejsou příliš ochotní zkoušet nové věci. Na rozdíl od Západu u nás není povědomí o ekologii a udržitelnosti zatím pevně zakořeněno.

Další bariéry vidí Kristýna Spěváková ve spojení s ekonomikou. Lineární řešení bývají nejlevnější, a tak firmy často směřují za rychlým ziskem a tolik nehledí na negativní dopady. Investici do cirkularity a přechod na nové technologie vnímají jako příliš vysokou. K udržitelnosti firem nenahrává ani nedostatek kontaktů a know-how o tom, co cirkularita obnáší a jaké jsou možnosti.

Vedle kulturních a tržních bariér může být další překážkou také legislativa. Souvisí to třeba s tím, že například poměrně přísné hygienické normy v gastronomii vedou k vyhazování velkého množství nespotřebovaného jídla.

V Institutu cirkulární ekonomiky (INCIEN) se zabývají také tím, jaké nástroje může využít, jak stát, tak velké firmy ve spolupráci se svými dodavateli. Jako jednu z možností v rozhovoru Kristýna Spěváková uvádí například vypisování veřejných zakázek na strategické projekty jako je stavba budov, železnic a dálnic dle tzv. cirkulárních principů. Konkrétními požadavky na šetření se zdroji a využívání recyklátů dodavateli je možné při realizaci velkých projektů uvést cirkulární principy do praxe. Před několika lety k této problematice INCIEN vydal metodiku.

Cirkularita by mohla snížit emise o 40 %

Česká republika je silně založena na průmyslu a je druhou nejprůmyslovější zemí v EU. „Naše ekonomika stále hodně stojí na těžkém průmyslu: výrobě oceli, cementu, hliníku, resp. jejich dalším zpracování. Neméně náročné na zdroje je i chemická výroba a především výroba plastů.“ Jak uvádí Kristýna Spěváková, pokud bychom přepočetli vyprodukované emise na obyvatele, Čech je emisně náročnější než Číňan.

Institut cirkulární ekonomiky už předloni vydal studii o roli cirkulární ekonomiky v dekarbonizaci průmyslu. Přestože nejspíše nikdy nebude možné snížit emise na nulu, může cirkulární ekonomika výrazně přispět k efektivnímu nakládání s materiály a výrazně tak snížit emisní stopu. „Dle střízlivých scénářů, tak se odhaduje, že cirkularita by mohla snížit emise o 40 % a dle některých optimističtějších scénářů je to dokonce o 60 %.“

Podpůrné programy a inovační centra

Evropská unie za tímto účelem vypisuje podpůrné programy, zaměřené jak na finanční, tak i znalostní podporu. „My máme některé takové i u nás v Českém cirkulárním hotspotu, třeba společnost Mida Consulting, která právě pomáhá se získáváním dotací na cirkulární projekty. Jsou tu ale i možnosti poměrně intenzivní podpory, co se týče know-how, transformace dosavadního byznys modelu a tomuto se věnují právě třeba regionální inovační centra, která my také sdružujeme v naší platformě,“ říká Kristýna Spěváková.

Ve zmiňované platformě jsou Moravskoslezské inovační centrum, Jihomoravské inovační centrum, Středočeské inovační centrum nebo Pražský inovační institut, které mají inkubační programy pro malé a střední podniky. Touto formou mohou firmy požádat o podporu v přechodu na cirkularitu.

Podle Kristýny Spěvákové je zásadní, aby byla myšlenka přechodu na cirkularitu propsána takřka do DNA firmy. Nestačí, aby se jím zabývalo například jen oddělení marketingu, ale musí být ukotvena ve strategiích dalšího směřování firmy.

Český cirkulární hotspot

Český cirkulární hotspot vznikl v roce 2022, Kristýna Spěváková jej vede od roku 2023. Motivací pro vznik této komunitní platformy v rámci Institutu cirkulární ekonomiky (INCIEN) bylo volání firem po informacích, které by jim pomohly stát se cirkulárními. Chyběl jim network, znalosti a neměly se na koho obrátit. V rámci INCIENU se vytvořila široká síť lidí, kteří se cirkularitou zabývali. Velkou inspirací pro jeho vznik byly také podobné hotspoty ze západní Evropy, zejména z Holandska nebo Skandinávie.

„Já si myslím, že jsme ideální pro firmy, které jednak nejsou v cirkularitě tak daleko a potřebují, jak jsem už říkala, nabrat nějaké kontakty, dostat se do komunity cirkulárních lídrů a i k nějakému cirkulárnímu know-how. Protože máme i tu výhodu, že v rámci Institutu cirkulární ekonomiky máme své vlastní výzkumné oddělení, které publikuje naše vlastní autorské studie, rešerše, podílí se na různém připomínkování politik,“ říká Kristýna Spěváková.

Český cirkulární hotspot organizuje webináře, semináře, tematické konference a pravidelně informuje prostřednictvím newsletteru. Díky tomu, že své členy dobře znají a vědí, čím se zabývají, dokážou je propojovat také na společné projekty. Své místo zde proto najdou jak firmy, které s cirkularitou začínají, tak ty, které chtějí své cirkulární know-how předat dál.

Jak začít zavádět cirkulární principy?

Pro začátek radí Kristýna Spěváková začít se sebevzděláváním a o cirkulatitě si něco zjistit a načerpat know-how. Je podle ní důležité, aby rozhodnutí vycházelo od managementu firmy a aby vedení pochopilo, že cirkularita neznamená jen „být zelení“, ale že to může být cesta k ušetření nákladů a materiálové soběstačnosti firmy.

„V souvislosti s tím je důležité, aby si firma uvědomila, proč do toho chce jít, co je ta primární motivace a tím se pak řídila v dalších jednáních. Když chce firma jít více do detailu a skutečně probrat, vytvořit svoji cirkulární strategii anebo třeba jenom optimalizovat dílčí části ve svém hodnotovém řetězci, třeba práci s dodavateli nebo zefektivnit výrobu, tak se pak určitě nabízí oslovit experty na toto téma,“ uvádí Kristýna Spěváková.

Oslovit externí experty je vhodné zejména pokud firma nemá interní kapacity. „Probíhá úvodní schůzka, kde se nastíní problémy, vzájemná očekávání, a pak se typicky jede na místo. Potom náš tým pracuje na strategii nebo na nějakém výstupu, průběžně si čekuje výstupy s naším klientem, dodá řadu doporučení,“ doplňuje Kristýna Spěváková s tím, že vždy záleží na individuální domluvě.

V nedávné době uzavřel Český cirukulární hotspot spolupráci se Středočeským inovačním centrem, kde Kristýna Spěváková působí jako expertka v programu Cirkulárka. V rámci tohoto programu pomáhá středočeským firmám v přechodu k cirkulárnějšímu fungování.

Aktuální plány

Výzkumné centrum se v současnosti věnuje dekarbonizaci průmyslu, přesněji oceli, cementu, hliníku a plastům. „Věnujeme se i odvětvím, do kterých mají tyto kritické suroviny nebo materiály největší přesah, a to je právě stavebnictví, kde teď máme projekt na prodloužení životnosti budov. Máme tam i projekt na zvyšování cirkulárních kompetencí ve stavebnictví a na digitalizaci stavebnictví,“ upřesňuje Kristýna Spěváková.

Vedle automotive, kde se věnují prodloužení životnosti vozidel a recyklaci autobaterií, se v INCIEN věnují také tématu textilu. „Textil je zodpovědný za 10 % světových emisí, tedy více než letecká a námořní doprava dohromady. Přichází také nová legislativa v oblasti textilu, a to nejenom třeba v podobě Green Claims Directive.“ Tato úprava bude spočívat v tom, že označení produktu za udržitelný, zelený nebo „Eco frinedly“ budou muset být založena na pravdě, důvěryhodnosti a budou kontrolována. Dále se i u nás chystá zavedení povinného sběru textilu, který by měl začít platit od roku 2025.

Zpět na začátek

Přepis rozhovoru Martina Ziky se Kristýnou Spěvákovou

Martin Zika: Kristýno, dobrý den. Děkuji, že jste dorazila do studia portálu BusinessInfo.cz.

Kristýna Spěváková: Dobrý den, děkuji moc za pozvání.

MZ: Já mám pro vás na úvod trošku záludnou otázku. Mě by zajímalo, jak jste spokojená s tím, jak se Česká republika posouvá nebo vyvíjí směrem k, řekněme, udržitelné společnosti, ve které bude hrát velkou roli cirkulární ekonomika.

KS: Začala bych možná náhledem obecně na tu situaci v udržitelnosti, potažmo cirkulární ekonomice z té globální perspektivy. Rovnou můžu dát i spoiler, že není to úplně růžové nebo není to úplně zelené. My jsme teď ve fázi, kdy máme za sebou pár století gradace našeho ekonomického systému, ekonomicko-společenského systému, ve kterém se pohybujeme. Tomuto ekonomickému systému nelze upřít, že umožnil akumulaci bohatství, která měla velmi pozitivní dopady. Nicméně v posledních letech se tento systém dostal do té fáze, kdy za mě, dá se říct, jeho negativní dopady kolikrát značně převyšují ta pozitiva.

Náš stávající konzumní systém jede na principu, který je zcela opačný od toho, o co my se v cirkulární ekonomice snažíme. Funguje totiž na principu tzv. „take-make-waste“ neboli „vytěž-vyrob-vyhoď“. A právě v honbě za tím neustále gradujícím ziskem, tak jsme se jako lidstvo vyčlenili, dá se říct, z přírody, z životního prostředí. Jako bychom vůbec nebyli součástí přírody a ta příroda se stala jenom jakýmsi zdrojem k vytěžení. Dostali jsme se do stavu, kdy díky této lidské ekonomické aktivitě máme svět, ve kterém nám prudce narůstá problém s emisemi a v důsledku toho i s klimatickou změnou, s globálním oteplováním.

Jsme ve světě, kde právě čelíme šestému masovému vymírání druhů, extrémní ztrátě biodiverzity a překročili jsme šest z devíti planetárních hranic. Planetární hranice je koncept, který se poslední dobou hojně používá, který nám ukazuje devět klíčových hranic, limitů naší planety. Je to třeba právě globální oteplování, kyselost oceánů, využívání půdy atp. – 9 klíčových faktorů.

MZ: My jsme teď na šestém faktoru?

KS: My jsme teď překročili šest z těchto faktorů. Když je překročíme, tak se dostáváme za nebezpečnou mez, kdy ohrožujeme vůbec naší existenci na této planetě.

MZ: Já jsem měl právě dojem, že tohle to si lidé nebo lidstvo, a jestli to tak můžu říct, v poslední době začalo uvědomovat, a právě proto se začaly zavádět do praxe principy cirkulární ekonomiky atd. Tak mě zajímá, jestli máte dojem, že ta reflexe funguje a že se to začíná nějak projevovat?

KS: Já si myslím, že funguje, ale zatím v malé míře a velmi pomalu. My tady máme množství různých akademiků, ekonomů nebo i lidí přímo z praxe, z byznysu, kteří se věnují nějakým možným alternativám nebo klíčovým opatřením, která by mohla tento vývoj nějak zvrátit, nebo která by mohla být alternativou tomu konzumnímu systému, na kterém dneska jedeme. Tomu take-make-waste.

Mně se třeba hodně líbí koncept Doughnut Economics od oxfordské ekonomky Kate Raworth. Je to česky Ekonomie koblihy. Ona tam právě dává do takového grafu nebo vizuálu ve tvaru donutu právě ty planetární limity a zároveň i klíčové lidské potřeby, které by lidstvo mělo mít naplněno: přístup k potravinám, vzdělání, čisté vodě atp. Dává tam do souhry to naplnění lidských potřeb a hranice naší planety. A právě v tom jejím konceptu cirkulární ekonomika hraje naprosto klíčovou roli.

Cirkulární ekonomika totiž je v kontrastu k tomu take-make-waste, k té lineární ekonomice. Je to přístup, který tvrdí, že veškeré materiály, které si bereme z přírody, protože všechno kolem nás, když se rozhlédneme, tak jednou bylo součástí přírody, všechny objekty, kterými jsme obklopení. Cirkulární ekonomika tvrdí, že bychom s těmito materiály – protože země má omezené zdroje – měli nakládat co nejvíce cirkulárně. Tedy měli bychom se snažit, aby tyto materiály byly co nejdéle v oběhu a přinášely lidem hodnotu.

MZ: Já mám pocit, že na tom, co říkáte, panuje shoda. Je to tak, nebo není? Je někdo, kdo tohle ještě dneska zpochybňuje?

KS: Já si myslím, že tyto principy jsou velmi těžko zpochybnitelné a téměř nikdo vám neřekne, že to nedává smysl. Naopak, když tohle lidem řeknu, a já se docela pohybuji napříč sociálními bublinami, tak všichni jsou pro: „Jo, to je super, vždyť to dává smysl, takhle by to mělo být nebo takhle to bývalo za našich babiček a dědů.“ Takže lidem se tenhle ten koncept líbí.

MZ: Ale ta realita teda…

KS: Ale ta realita je jiná. Zvláště v byznysu. A tím nechci říct, že byznys by tohle nějakým způsobem nějak vehementně zpochybňoval, ale určitě je tady mnoho bariér, které brání zavedení nebo přechodu na cirkulárnější ekonomiku, která s těmi zdroji nakládá šetrněji a může tedy být výraznou pomocí v boji nebo ve zvládání té naší klimatické krize.

MZ: Které bariéry to konkrétně jsou?

KS: Já si myslím, a čerpám zároveň i z materiálů, které mám načtené, hezky to je shrnuté třeba v příručce Cirkulární Česko, kterou INCIEN vydal před pár lety.

MZ: INCIEN = Institut cirkulární ekonomiky.

KS: Ano, Institut cirkulární ekonomiky. Ta zásadní bariéra není, jak by se mohlo na první pohled možná zdát, technologická, ale je kulturní.

MZ: Co to znamená?

KS: Znamená to to, že obecně lidstvo, aspoň v té naší části světa, je jako tak navyklé na ten lineární model ekonomiky, že cirkulární ekonomika je zprvu těžko pochopitelný koncept, ale zároveň je o ní i velmi nízké povědomí. Tohle se samozřejmě liší napříč zeměmi, ale když se tedy teď budu dívat konkrétně na Česko, tak Češi a Češky, když se podívám na populaci ve smyslu zákazníků, tak Češi jsou poměrně konzervativní. Drží se nějakých svých zajetých značek, produktů, které mají rádi, moc nechtějí zkoušet nové věci.

Zároveň mám pocit, že tady nějaká osvěta ve smyslu ekologie, udržitelnosti není tak pevně zakořeněná. Já jsem třeba prošla vzdělávacím systémem, od základní školy přes gymnázium po bakalářské studium, tady v Česku a nevybavuji si, že bychom někde měli nějak intenzivnější výuku směrem k udržitelnosti nebo ekologii. Takže zkrátka není to tady tak zakořeněno jako třeba na západě, kde to porovnání mám jak z Anglie, tak třeba ze Skandinávie. Tak to je jedna věc, to je ta kulturní bariéra.

Od toho se odvíjí i to, že tohle téma není propsané třeba i do nejvyšších politických pater. Já musím říct, že třeba i v současné politické reprezentaci – a je za mě třeba fajn, že máme teď aktivního ministra životního prostředí, ale od zbytku vládního kabinetu musím říct – a sleduji zprávy docela dost, že tam úplně důraz na udržitelnost a na to, že bychom měli směřovat k nějakým zeleným inovacím, neslyším.

Jedna bariéra určitě kulturní a druhá sada bariér souvisí s trhem, souvisí s ekonomikou. Tím, že systém je dnes nastavený na linearitu, tak často ta lineární řešení bývají ta nejlevnější. Firmy častokrát ještě dneska směřují zatím rychlým ziskem a moc nehledí na negativní dopady. A investice do přechodu k cirkulárnějšímu fungování, přechodu na nové technologie nebo nějaké upravení jejich byznys modelu, tak toto vnímají jako značně nákladné a moc se jim do toho častokrát nechce.

MZ: Čili ono to není tak jednoduché, že by si firma řekla, tak od téhle chvíle se budeme chovat podle principů cirkulární ekonomiky, ale je potřeba k tomu nějaká investice, nějaké změny atd., aby se na ten systém dalo najet.

KS: Přesně, jak říkáte. Vůbec to není jednoduché, protože ekonomický systém, to je hyper objekt, to je strašně spletitá záležitost. Když se jedna firma rozhodne, že chce být cirkulární, že chce být udržitelnější v tom svém fungování, tak velmi zřídka to může udělat sama. Protože ta firma je součástí trhu, má třeba nějaké dosavadní know-how, které třeba cirkularitu nezahrnuje, nemá kolikrát kontakty, za kterými by mohla jít, kde by se mohla nachytřit o tom, co obnáší cirkularita, jaké třeba má možnosti.

Zároveň má na sebe navázáno spoustu dalších subjektů, jako třeba dodavatele. Když se někdo do té cirkularity chce pustit opravdu komplexněji, tak musí myslet nebo měl by myslet na všechny tyto složky, a to často není jednoduché.

MZ: Já mám pocit, že tyhle ty principy udržitelnosti, cirkularity, že speciálně Evropská unie na to hodně tlačí a že i je za tímto účelem vypisováno poměrně hodně podpůrných programů. Peněz, které na to jsou určeny, je poměrně hodně. Může to pomoct firmám v přechodu s tím, o čem jste mluvila?

KS: Určitě. Možnosti podpory tady rozhodně jsou. Jsou to jak možnosti finanční podpory, tak ale i třeba podpory znalostní. Jsou tady různé možností financování, se kterými tady určité firmy nebo agentury pomáhají, pomáhají toto financování získat. My máme některé takové i u nás v Českém cirkulárním hotspotu, třeba společnost Mida Consulting, která právě pomáhá se získáváním dotací na cirkulární projekty.

Jsou tu ale i možnosti poměrně intenzivní podpory, co se týče know-how, transformace toho byznys modelu a tomuto se věnují právě třeba regionální inovační centra, která my také schraňujeme v naší platformě. Máme tam Moravskoslezské inovační centrum, Jihomoravské inovační centrum, spolupracujeme se Středočeským inovačním centrem a Pražský inovační institut nesmím zapomenout.

Tato centra jsou skvělá v tom, že mají kolikrát své vlastní inkubační programy nebo třeba zcela dotované možnosti odborných konzultací, kde firmy, většinou tedy malé a střední podniky, si mohou o tyto formy podpory zažádat a získají úplně excelentní podporu v tom jejich přechodu na cirkularitu. Bohužel obecně v České republice, a to se asi obecně ví, nejsme úplně dobří v čerpání dotací. My bychom reálně mohli těch dotací vyčerpat mnohem víc.

MZ: Takže to platí pořád, i v tomhle případě?

KS: Ano, platí to pořád. Já na toto téma nejsem úplně expertka, ale co slýchám a čtu, tak je to přetrvávající problém. Nicméně možnosti podpory tady jsou. Asi je pravda, že člověk, který kolem sebe nemá network, který by se těmhle tématům věnoval, tak třeba úplně neví, kam sáhnout, ale od toho tady právě fungují platformy, jako jsme třeba my, nebo jak jsem říkala, ta krajská inovační centra pro podporu podnikání.

MZ: My se k tomu, jak by firmy měly postupovat ve chvíli, kdy se rozhodnou, že budou chtít principy cirkularity implementovat, dostaneme. Ale chci se ještě zeptat, já jsem narazil na nedávný průzkum Asociace malých a středních podniků právě na téma cirkulární ekonomiky a tam z toho vyšlo, pokud jsem si to správně zapsal, a mě zajímá, jestli to vnímáte, že poměrně velká část firem už nějaké principy zavádí, nebo to minimálně plánuje.

Ten hlavní motiv je snaha ušetřit, ale také následovat nějaké trendy. Pak mě docela zaujalo, že jako problémy nebo překážky vnímají nedostatek pracovních sil, zkušeností a také informací. Tam je zajímavé mimochodem, že v té samé tiskové zprávě, už nevím, kdo to tam komentoval, že sice vnímají nebo tvrdí, že mají nedostatek informací, ale že asi jenom třetina z nich se někdy zúčastnila nějakého školení nebo něčeho takového. Jak to vnímáte?

KS: Já to mohu z vlastní zkušenosti jenom potvrdit a velmi často se setkávám s tím, že firmy, jak třeba u nás v hotspotu, ale tak i třeba zájemci o hotspot, tak mi říkají: „Já bych se strašně rád/ráda víc zapojil/zapojila do vašich aktivit, ale my na to nemáme teď kapacitu a vlastně bychom se tomu nemohli věnovat tak, jak bychom chtěli.“

Já si myslím, že ten problém tkví v tom, že cirkularita, potažmo udržitelnost, možná ještě řeknu, že udržitelnost často bývá velmi vágní, hodně greenwashovaný pojem. Tak, jak nad udržitelností smýšlím, tak je to nějaký princip, aby naše aktuální ekonomická aktivita neohrožovala naplnění nějakých životních potřeb budoucích generací.

MZ: Abychom nepřekračovali ty kritické hranice, které jste zmiňovala.

KS: Přesně tak. Takže když firmy chtějí být udržitelnější, nebo když řeší toto téma, tak já pořád vnímám jako problém, že v té firmě není dostatečně akcentovaná důležitost toho přechodu k nějakému udržitelnému směřování.

MZ: Což by asi mělo jít ze shora.

KS: Přesně tak. Přesně, jak říkáte. Častokrát se dnes děje to, že to nevychází proaktivně od vedení, ale oni jenom reagují na povinnosti, které na ně přichází. Takhle se stává, že téma udržitelnosti a cirkularity, které pro mnoho, zvláště třeba výrobních firem, je velmi technické, tak padne na nějakého chudáka z marketingu, který se s tím snaží nějak popasovat, ale není to propsané vůbec do DNA firmy nebo do nejvyšších pater vedení a není ta udržitelnost součástí kritických strategií pro další směřování firmy.

To si myslím, že je dnes klíčový problém, že by tyto iniciativy měly opravdu jít od toho vrcholného managementu. S tím souvisí právě i to, že na toto téma nejsou delegovány kapacity a podniky se tomu potom reálně nemůžou věnovat. I když by chtěly sbírat know-how a nějak se v tomto tématu vzdělávat a trénovat.

MZ: Chtěl jsem se ještě zeptat, když se bavíme tady o tom, jestli z vašeho pohledu jsou třeba nějaké překážky i na legislativní úrovni? Jestli tam by se něco mělo změnit?

KS: Určitě. Kromě kulturních a tržních bariér, tak tím třetím významným typem bariér jsou právě regulatorní překážky, kterým dnes podniky čelí. Souvisí to s tím, že máme mnohdy poměrně přísné hygienické normy, například v gastronomickém sektoru. Tam se právě často řeší – a jsou tady organizace, které na to mnoho let upozorňují, třeba Zachraň jídlo – problém, že v gastronomii uvařené jídlo se do určitého počtu hodin musí prodat, sníst, anebo se potom vyhazuje. Navíc jsou velmi přísné normy na to, aby se toto jídlo dalo darovat atp. Tohle se nám děje v opravdu obrovské míře.

MZ: Je to české specifikum?

KS: Je to české specifikum, nebo aspoň tak, co mám navnímáno z různých konferencí.

A ještě k tomu jídlu: 1/3 celkového objemu jídla, která se na světě vyprodukuje, tak je vyhozena, vyplýtvána. To je také jeden z důsledků lineární ekonomiky, na které jedeme. Nicméně není to jenom téma s regulatorními překážkami. My se na tyto bariéry snažíme reagovat právě i v Českém cirkulárním hotspotu, kde zakládáme pracovní skupiny, kterými se snažíme iniciovat dialog kolem těchto systémových problémů.

Nejstarší pracovní skupina, kterou máme, se věnuje právě výkladu odpadového zákona. Setkali jsme se s tím, že vícero z našich členů napříč odvětvími – a může to být stavebnictví, může to být vytápění budov, sběr kávové sedliny – se setkává s tím, že ve výrobě nebo logistických procesech, využijí nějaký produkt nebo materiál, něco vyrobí a zbydou jim třeba palety. Nebo využijí chladivo v budovách a potřebují ho vyměnit a vznikne jim odpad, odpadní chladivo. Využiji konkrétně tento příklad chladiva, protože to řešíme docela hojně. Toto chladivo by se krásně dalo takzvaně zregenerovat. Tedy precizně vyčistit tak, aby znovu plnohodnotně plnilo svojí původní úlohu.

Ale může se stávat, že právě díky naší legislativě nějaký materiál nebo produkt spadne právně do režimu odpadu a firma se ho pak musí zbavit. Občas může právě tato regulace být překážkou v cirkularitě. My v rámci našich pracovních skupin, právě se zástupci byznysu, ale i neziskové sféry, upozorňujeme na tyto bariéry, a formulujeme doporučení pro veřejnou sféru. Na všechny tyto naše aktivity máme záštitu od Ministerstva životního prostředí. Tedy dialog mezi námi je docela živý a snažíme se propojovat reálné podněty z byznysu s veřejným sektorem.

MZ: Než se k činnosti Českého cirkulárního hotspotu dostaneme podrobněji, tak se chci ještě zeptat, když se bavíme o tom, jak je na tom Česká republika z hlediska implementování principů cirkularity, existují třeba nějaká mezinárodní srovnání?

KS: Úplně nemám v hlavě srovnání České republiky z hlediska jenom cirkulární ekonomiky s Evropskou unií nebo se zbytkem světa. V čem je Česká republika specifická, tak to je určitě to, že jsme pořád velmi průmyslově založená země, jsme druhou nejprůmyslovější zemí v Evropské unii a jsme na druhé až třetí příčce v množství emisí na obyvatele. Často se poukazuje na rozvojové země nebo na Čínu, ale když se to přepočte na obyvatele, tak Čech je více emisně náročný než Číňan. Naše ekonomika stále hodně stojí na těžkém průmyslu – tj. výroba oceli, cementu, hliníku nebo jejich zpracování, a dále potom chemická výroba s důrazem na plasty. Přičemž zároveň máme někdy poměrně ambiciózní závazky v rámci Evropské unie.

Máme tady Green Deal, který chce, aby se Evropská unie stala prvním uhlíkově neutrálním kontinentem do roku 2050. Ale přitom náš průmysl v tuto chvíli zabírá nějakých 30 % emisí České republiky, hned po energetice, která je nejvíc emisně náročná. V jejím případě to souvisí s tím, že pořád pálíme hodně uhlí, nemáme moc rozvinuté obnovitelné zdroje energie. A proto se na průmysl v INCIEN zaměřujeme. Vydali jsme v roce 2022 studii o roli cirkulární ekonomiky v dekarbonizaci průmyslu. Tento proces by teď měl běžet na plné obrátky, ale v realitě nejsme v dekarbonizaci úplně dobří.

MZ: Takže neběží na plné obrátky?

KS: Zatím neběží na plné obrátky a je to škoda. Nějakým způsobem se určitě řeší energetika, pomalu se do toho dostáváme a to je super. Co trošku zaostává nebo na co se úplně nehledí, je potenciál zavedení principu cirkulární ekonomiky právě v našem těžkém průmyslu.

MZ: Chci se zeptat, jestli tento typ průmyslu se dá tímto způsobem změnit? Protože logicky to zní tak, že průmysl je energeticky nesmírně náročný čili by mu to mohlo i pomoct.

KS: Určitě. Průmysl, zvláště ta ocel, cement, to jsou extrémně energeticky náročné obory. Asi nikdy nebude možné, aby zkrátka neměli žádnou stopu. Ale co se týče nakládání s těmi materiály, tak cirkulární ekonomika má opravdu velký potenciál pro snížení emisí z těchto sektorů. Dle střízlivých scénářů se odhaduje, že cirkularita by v ČR mohla snížit emise o 40 % a dle některých optimističtějších scénářů je to dokonce o 60 %.

Ale cirkulární opatření V ČR stále nejsou úplně ve hře. Například v ocelářském průmyslu se moc nepoužívá ocelový šrot. Tedy že bychom různé úlomky – které vznikají v různých fázích výroby – znovu tavili a používali znovu tuto ocel. To se teď moc neděje.

MZ: Pardon, vy jste říkala, že se na těžký průmysl hodně zaměřujete. Co tam vnímáte jako překážku nebo problém? Proč toto nefunguje tak, jak by mohlo?

KS: Na toto by určitě lépe odpověděli kolegové z našeho výzkumného oddělení. Já nejsem v těchto věcech tak úplně v detailu, ale tyto těžké průmysly jsou často docela konzervativní. Já jsem nedávno byla na schůzce s lidmi právě z oblasti recyklace kovů. A ti mi říkali, že je zajímavé, jak se mění paradigma. Dříve byli oni vnímáni jako jakýsi popeláři, jako špinavci a dnes najednou jsou recyklátoři kovů cool, protože jsou zelení a mladé lidi to láká.

Ale ten sektor je pořád ještě docela konzervativní. Myslím si, že není třeba častokrát úplně nakloněn inovacím a že v té dnešní ekonomice kolikrát pro ně třeba může vyjít výhodněji, když ten šrot prodají do zahraničí, než aby s ním dál nakládali, aby to recyklovali. Toto já vnímám jako bariéry.

Zároveň určitě velkou bariérou je, když stát nebo veřejná sféra těmto firmám nepomůže dostatečně, protože tyto firmy častokrát jsou ti první, protože jsou obrovské, na které dopadají regule nebo legislativa. Oni se musí v tom tématu začít orientovat, nějak své emise snižovat, ale stát kolikrát nehraje aktivní roli a nepomůže jim s nějakou road mapou, kudy by se tedy ta dekarbonizace těchto klíčových sektorů u nás měla vydat.

MZ: Čili tam by asi stálo za to, nebo bylo by dobré, s těmi kapitány průmyslu se sejít a tyhle věci diskutovat a pomoct jim nasměrovat.

KS: Ano, přesně tak. Tohle třeba výborně funguje v Holandsku. Já jsem o tom nedávno poslouchala podcast se Soňou Jonášovou, zakladatelkou Institutu cirkulární ekonomiky a byl to podcast ze série Revize Česka od Hospodářských novin. Ona tam o tom mluvila, že v Holandsku, což je takový pionýr cirkulární ekonomiky, opravdu mají za cíl do roku 2050 být stoprocentně cirkulární a do roku 2030 polovičně cirkulární nebo o 50 % zvýšit tu svoji cirkularitu.

Je to i z toho důvodu, že ta země je maličká a ubývá jim rozloha, protože se zvyšuje hladina oceánu atd. Tam ta spolupráce státu a firem funguje velmi dobře v tom, že tam jsou velmi specifické plány na přechod na cirkulární ekonomiku. Tam, kde jsou slepá místa, kde se jim to nedaří implementovat, ta cirkulární řešení, tak svolávají různé pracovní skupiny nebo kulaté stoly, kde si právě zvou zástupce průmyslu a firem a tam to s nimi diskutují.

Takových uskupení udělali snad na 300 a opravdu se snaží o soulad soukromé a veřejné sféry. A to je něco, co právě vnímáme, že tady chybí. Částečně se tohle snažíme saturovat i u nás v hotspotu, ale ten rozsah toho našeho průmyslu a byznysu úplně nestačíme pokrýt v celé šíři.

MZ: Takže je to tak, že pokud si to stát vytkne jako prioritu, tak se tím skutečně zabývá.

KS: Ano. A zároveň ten stát může udělat poměrně jednoduchá, v uvozovkách jednoduchá, opatření třeba v tom, že začne vypisovat tzv. cirkulární veřejné zakázky. Stát má nějaké své strategické projekty, něco tady buduje, stavbu budov, dálnic atp., obrovské projekty, a právě do těch kritérií stát kromě třeba ceny, rychlosti dodání, když poptává dodavatele, tak může zařadit i cirkulární principy. K tomu jsme i před pár lety, není to tak dlouho, vydali metodiku.

Takže tímhle tím tématem se jako Institut cirkulární ekonomiky také zabýváme a vnímáme, že toto je skutečně silný nástroj, který může využít jak stát, tak ale i soukromé firmy, kdy třeba korporáty nebo velké firmy ve spolupráci se svými dodavateli, tak také mohou zahrnout tato cirkulární kritéria. A to pak i prokape k těm menším firmám, dodavatelům, které to bude motivovat k tomu, aby sami byli udržitelnější.

MZ: Můžete uvést nějaký příklad cirkulárního principu, který třeba může být součástí veřejných zakázek?

KS: Může to být, že dodavatel využívá recyklát, třeba recyklovaný beton, dneska polovina veškerého odpadu, který se nám tady v České republice tvoří, tak je ze stavebnictví a vznikají tady nové projekty, které se právě recyklaci té stavební suti nebo betonu věnují a tohle může být jedno z těch kritérií.

MZ: Pojďme teď k Českému cirkulárnímu hotspotu, jehož jste od roku 2022 šéfkou. Nepletu se?

KS: Je to od roku 2023. Hotspot vykopávala tehdy Soňa Jonášová, naše zakladatelka spolu s kolegy z INCIENu Ninou Hromádkovou, Pavlem Zedníčkem a dalšími. Já jsem se po chvíli přidala.

MZ: Já jsem u vás na webu četl, že jste největší česká komunita, která se zabývá cirkulární ekonomikou. Co to přesně znamená? Kdo jsou vaši členové a čím se zabýváte? Pojďme to všechno probrat.

KS: Super. Já začnu motivací pro vznik Českého cirkulárního hotspotu. My jsme tady mluvili částečně o těch bariérách, které dnes brání firmám k přechodu k cirkulární ekonomice, ale i zároveň o tom, co by těm firmám pomohlo. A jednou z motivací pro vznik této komunitní platformy, která by se věnovala cirkulární ekonomice, bylo právě to, že jsme od firem slýchali, jak je to mnohdy těžké, když se chtějí stát cirkulárními, že jim chybí například network, že jim chybí znalosti, že neví, na koho se mají obrátit. To byla jedna z těch motivací pro náš vznik.

Druhá bylo i to, že Institut cirkulární ekonomiky působí už řadu let, teď jsme v nějakém devátém roce našeho fungování. Od toho roku 2014/2015, kdy jsme vznikli, tak díky našim projektům, což byly třeba různé odpadové analýzy a spoustu dalších počinů, tak se kolem INCIENu vytvořila docela široká síť lidí, kteří se dále chtěli setkávat, řešit cirkularitu atp. Zároveň v zahraničí, právě třeba v tom Holandsku nebo i ve Skandinávii, podobná uskupení, konkrétně cirkulární hotspoty už fungují, takže byla to i velká inspirace ze západní Evropy. V roce 2022 jsme tedy vznikli s nějakými čtyřiceti zakládajícími členy.

Dneska směřujeme pomalu k osmdesátce, takže bereme si to jako takový znak toho, že taková platforma tady byla potřeba. Mám pocit, že firmy na toto téma víc a víc slyší. I podle nejnovějšího Circularity Gap Reportu od holandské organizace Circle Economy, což je takový opravdu vedoucí subjekt mezinárodně na poli cirkulární ekonomiky, kdy oni zpracovávají každoročně studii, ve které identifikují, nakolik je svět cirkulární.

Tak asi před týdnem nebo tento týden vyšla nová studie (konec ledna 2024 – pozn. redakce). Uvádí v ní, že se cirkulární ekonomika stává opravdu mega trendem a že za posledních pět let se ztrojnásobil počet mediálních výstupů, které nějak zahrnovaly nebo se týkaly cirkulární ekonomiky. Takže vnímáme, že toto se pomalu děje i tady v České republice a jsme moc rádi, že se k nám přidává víc a víc firem.

Co se týče našeho poslání, tak to je vytvářet bezpečnou, podpůrnou komunitu, kde její členové získají průvodce nebo podpůrné nástroje pro to, aby mohli být cirkulárnější.

MZ: To znamená, že když firma chce být cirkulární, tak se na vás může obrátit a vy jí kompletně provedete tím procesem, nebo pomůžete ji tím provést.

KS: Nedá se úplně říct, že bychom ji kompletně provedli, nebo kompletně jí pomohli vypracovat nějakou cirkulární strategii. Já si myslím, že jsme ideální pro firmy, které jednak nejsou v cirkularitě tak daleko a potřebují, jak jsem už říkala, nabrat nějaké kontakty, dostat se opravdu do komunity cirkulárních lídrů i k nějakému cirkulárnímu know-how.

Protože my máme i tu výhodu, že v rámci Institutu cirkulární ekonomiky máme své vlastní výzkumné oddělení, které publikuje naše vlastní autorské studie, rešerše, podílí se na různém připomínkování politik a my se právě do Českého cirkulárního hotspotu snažíme toto know-how nějakou srozumitelnou formou přenášet. U nás je to hlavně o vzdělávání, kdy organizujeme různé webináře, semináře, tematické konference a pravidelný informativní newsletter.

Pak je to o propojování, kdy my naše členy dobře známe, víme, čím se zabývají, s čím by potřebovali pomoct a dokážeme je třeba dobře párovat pro nějaké společné projekty. Je to určitě i o nějakém sdílení příležitostí. Já si troufnu říct, že jako INCIEN jsme hubem cirkulární ekonomiky tady v Česku, a obrací se na nás opravdu spousta subjektů s různými pozvánkami na konference, s různými návrhy na spolupráce, dostáváme se i k zajímavým možnostem financování, které můžeme doporučit našim členům. A snažíme se jim tyto příležitosti hojně sdílet.

Je to právě i o dialogu s veřejnou správou, kdy organizujeme naše pracovní skupiny a kde se spojujeme za různé systémové změny. Hotspot funguje spíš na této bázi, že je to příslušnost k nějaké komunitě, kde jde o vzdělávání, inspiraci a propojování, získávání nových příležitostí. Já si myslím, že to je úplně ideální pro firmy, které s cirkulární ekonomikou chtějí začít, ale zároveň tam máme i firmy, které jsou hodně napřed a chtějí to své cirkulární know-how předat dál.

Oni se tím velmi rádi pochlubí. Logicky, když někdo je v něčem dobrý, něco mu jde, tak se s tím často rád pochlubí, a to je super, protože to funguje jako inspirace pro další firmy a je to ukázka toho, že cirkulární projekty jsou možné právě i přes ty bariéry, o kterých jsme tady mluvili.

MZ: My jsme to možná explicitně nezmínili, ale vašimi členy jsou především firmy. Můžete zmínit, jaké firmy například?

KS: Máme v současné chvíli skoro osmdesát členů a máme tam zástupce jak z velkých nadnárodních společností typu Škoda Auto, Daikin, Skanska, tak tam máme ale i česká esemíčka (MSP – pozn. redakce) a startupy typu reKáva, Myco a máme tam i akademické instituce, univerzity, Univerzitu Karlovu, Fakultu sociálních věd, Mendelovu univerzitu, plzeňskou univerzitu, univerzit tam je víc.

Dále tam máme i třeba Public Private Institutions, což jsou právě třeba lokální inovační centra. Máme záštitu od Ministerstva životního prostředí. Také spolupracující partnery, kteří nám i hotspot pomáhali zakládat, jako je holandská ambasáda tady v Česku, anebo CzechInvest, národní agentura pro podporu podnikání a investic.

MZ: Pojďme se teď podívat na trošku praktičtější stránku té věci. Když byste měla říct, když za vámi přijde firma nebo obecně poradit, když se nějaká firma rozhodne, že by chtěla opravdu začít zavádět cirkulární principy do své praxe, jak by podle vás měla postupovat? Kdo jim s tím nejlíp poradí? Kam se obrátit?

KS: Já už jsem to částečně nastínila, ale myslím si, že tam hodně záleží na tom, jak ta firma je daleko. Když ta firma začíná, tak si myslím, že vůbec nejdůležitější je se do toho tématu nějak dostat. Trošku si o tom něco zjistit, načerpat nějaké know-how, načerpat kontakty, a proto je ideálním místem právě Český cirkulární hotspot.

Teď jsme updatovali i trošku nabídku a ceník, snažili jsme se ty naše členské poplatky přizpůsobit právě i třeba velikosti firmy, aby to bylo férovější k malým podnikům, kterým bychom chtěli být otevřenější. Takže za poměrně přijatelné peníze si může firma zajistit pravidelný přísun toho nejdůležitějšího, co se v cirkularitě děje, přístup k expertům a expertkám z našeho institutu atp. Takže já bych začala tímto, sebevzděláním.

Myslím si, že je důležité, jak už taky bylo řečeno, aby to téma vycházelo od managementu ve firmě, od vedení a aby vedení samo pochopilo důležitost přechodu na cirkulární ekonomiku. Aby pochopili, že to není jenom o tom „být zelení“, protože to je trendy, ale že to může být i cesta k ušetření nákladů a k vlastní udržitelnosti ve smyslu soběstačnosti materiálové atp. a že to je prostě jeden z trendů, který do budoucna bude jenom narůstat.

V souvislosti s tím je důležité, aby si firma zvědomila, proč do toho chce jít, co je ta primární motivace a tím se pak řídila v dalších jednáních. Když ta firma chce jít více do detailu a skutečně probrat, vytvořit svoji cirkulární strategii anebo třeba jenom optimalizovat dílčí kusy v tom svém hodnotovém řetězci, třeba práci s dodavateli nebo zefektivnit výrobu, tak pak se určitě nabízí oslovit experty na tohle téma.

My v Institutu cirkulární ekonomiky kromě hotspotu a výzkumného oddělení, máme ještě jedno oddělení, a to je oddělení konzultací, kde máme konzultanty a konzultantky, kteří se věnují různému nastavování strategií. Ať cirkulárních, nebo ESG, věnují se odpadovým analýzám, optimalizaci nakládání s odpady, v zásadě čemukoliv, co se týká cirkulární ekonomiky. Pak za mě dává smysl jít do takového projektu.

Obzvláště pokud firmy nemají na toto vybudované kapacity, je použití externího týmu na místě. V zásadě se to řídí a funguje jako v jakémkoliv jiném konzultačním projektu. Probíhá nějaká úvodní schůzka, kde se nastíní problémy, vzájemná očekávání a pak se typicky jede na místo, a náš tým pracuje na strategii nebo na nějakém výstupu, průběžně si čekuje výstupy s naším klientem, dodá řadu doporučení.

Úplně ideální by bylo, kdyby se i ti naši kolegové z konzultací mohli dostat třeba i do fáze implementace, že by firmě pomohli opravdu se zavedením těch cirkulárních principů. Častokrát se ale ještě dnes bohužel stává, že to skončí jenom u doporučení a my pak vůbec nevíme, jak to vlastně nakonec dopadlo. A to bychom rádi změnili.

MZ: Předpokládám, že obecně to funguje tak, že nejenom, že za vámi přijde firma a řekne, že by třeba chtěla zavést cirkulární principy do oblasti odpadů, ale že vy jste schopni přijít tam a udělat nějakou studii, identifikovat místa, kde to dává největší smysl, nebo nějaké logické kroky atd. Je to tak?

KS: Ano, přesně tak to je. Záleží to vždycky na individuální domluvě, jestli to bude o komplexnější spolupráci, anebo jestli právě třeba jenom o analýze odpadu.

MZ: Mohla byste uvést nějaké příklady konkrétních cirkulárních projektů, které uskutečnili vaši členové? Takové příklady dobré praxe.

KS: Určitě. Já jsem moc ráda, že právě i přes ty bariéry nebo přestože to nemusí být jednoduché s cirkulární ekonomikou v současné chvíli, tak tady máme úžasné příklady dobré praxe jak v zahraničí, tak i třeba tady v Česku a jsem moc pyšná, že to je právě i z řad našich členů. Já bych se možná podívala, než přejdu k našim členům, do Holandska. Tam mám úplně úžasný příklad dobré praxe ve stavebnictví.

My jsme o tom stavebnictví tady už mluvili, resp. o materiálech, co jdou do stavebního sektoru. Můžu zde uvést kancelářskou budovu s názvem CIRCL, což je budova, kterou zřídila jedna holandská banka a ta budova je úplně krásným příkladem toho, jak opravdu komplexně lze přistoupit k cirkularitě v budovách. Od toho, že nosnou nebo klíčovou konstrukcí budovy je dřevo a je to vlastně částečně dřevostavba.

Ta budova je z velké části modulární. To znamená, že až doslouží svému účelu, tak se dá rozmontovat a použít nějakým jiným způsobem, anebo naopak v průběhu jejího fungování, když je to potřeba trošku pozměnit, tak je možné ji měnit. Zároveň jsou tam izolační materiály využity třeba ze starých džínů, a to i od zaměstnanců, kteří pracují přímo v té budově. Samozřejmě sbírá ta budova dešťovou vodu, se kterou se potom splachuje, na rozdíl od pitné vody v ČR ve většině domácnostech, nechybí zelená střecha atp. Takže to bych určitě doporučila se i podívat na detaily. To je krásný příklad dobré praxe.

Když se podíváme trošku k tomu B2C směru, tak tam třeba i já ze své vlastní zkušenosti ze zahraničí znám dobře fungující cirkulární obchody. Jedná se o obchody se secondhandovým zbožím, není to jenom oblečení, ale můžou to být i knížky, nábytek, různé vybavení, domácnosti, velmi často tyto obchody mají i nějaký charitativní účel, takže zisky, po vyplacení zaměstnanců a nákladů, jdou potom zase na řešení nějakých problémů. Tohle v zahraničí funguje velmi dobře.

My jsme tady v Česku na toto měli v roce 2023 pilotní projekt ve Westfield Chodov, což je člen Českého cirkulárního hotspotu, a za tím projektem stála naše současná ředitelka Michaela Kloudová, kdy rozjížděli první český cirkulární obchoďák a testovali po dobu jednoho měsíce, jak se Češi a Češky staví k secondhandovému nakupování.

MZ: Jak se k němu staví?

KS: Dobře. Závěry byly docela pozitivní. Různé stereotypy s tím, že to secondhandové zboží by mohlo být nehygienické nebo nekvalitní, tak pomalu ustupují a opravdu měli velký zájem o tento obchod. A co se týče Českého cirkulárního hotspotu, tak tam máme strašně moc příkladů dobré praxe ve stavebnictví. Máme opět například společnost Skanska, která je už takovým evergreenem, nebo já to říkám docela často, mluvím často o jejich projektu remolice budovy Mercuria, což byla kancelářská budova nebo administrativní budova někdy ze sedmdesátých let v Holešovicích.

Oni tu budovu koupili a stávající praxe je většinou taková, že se vyplatí těmto firmám budovu zbořit, odvést to někam na skládku nebo část suti dát na šotolinu, na cesty, ale v zásadě finančně výhodnější pro ně často bývá zbourat to a postavit novou budovu. Skanska se rozhodla, že na to půjde jinak. Rozhodli se provést tzv. remolici, což je šetrná renovace/demolice, kdy oni starou budovu po částech rozebírají a všechny materiály, které už v ní neupotřebí, tak se snaží nějakým způsobem dál zužitkovat. Buďto darují, nebo to prodají atp.

My jsme tam měli i v rámci Českého cirkulárního hotspotu exkurzi, kdy jsme, díky Skansce, která je naším členem, tu budovu mohli projít. Tak to bylo moc fajn. Máme i další naše členy, kteří se věnují cirkularitě. Jak na úrovni postupných inovací, tak ale i třeba mají celé byznys modely, které se týkají cirkularity.

Příkladem může být startup Myco, který produkuje výrobky z houbového mycelia a tradiční plasty nahrazují právě tímto biologicky rozložitelným materiálem z hub. Takže třeba obalové materiály a může se to využít i ve stavebnictví jako izolace. Máme tam třeba startup reKáva, který sbírá kávovou sedlinu z kanceláří a pak na ní pěstuje hlívu ústřičnou, která se potom dá jíst, je to výborná potravina. A spoustu dalších projektů.

Ještě můžu zmínit jeden, digitální odpadové tržiště a poradenskou společnost v oblasti nakládání s odpady a materiály Cyrkl. Toto je zase Cyrkl s tvrdým Y. A to je krásný příklad toho, jak když začneme vnímat odpady ne jako něco špinavého, čeho se chceme zbavit, nebo ideálně, aby nás toho někdo zbavil za nás, ale začneme to vnímat jako cenný zdroj, jak firma nejenom, že může snížit svojí environmentální zátěž, ale může třeba i vydělat nebo ušetřit.

Mám tady jeden konkrétní příklad, kdy Cyrkl se svým klientem – nemůžu úplně konkrétně jmenovat, oni to ani nezveřejňují, co to bylo za klienta, ale byl to český výrobce nebo producent kabelů. Cyrkl s nimi dělal optimalizační projekt na nakládání s odpady a upozornil je na to, že přehlíží příležitost v přeprodávání jejich odpadů, které jim ve výrobě z kabelů vznikají. Oni jsou schopni z té drťky kabeláže a mědi, která je uvnitř, vytvořit granulát, který je potom schopný přetřídit a oni tu měď mohou prodat dále. Takhle Cyrkl svému klientovi pomohl ušetřit přibližně 130 tun emisí CO₂ ročně a zároveň i získat více jak 30 milionů Kč. Potom ta návratnost cirkulárních projektů může být skutečně značná.

MZ: Když jsme u těch praktických věcí, já jsem zaznamenal, že jste nedávno uzavřela spolupráci se Středočeským inovačním centrem, kde budete působit jako expertka v programu Cirkulárka. Mě ten program docela zaujal. Možná by bylo fajn k tomu něco říct, protože si myslím, že může být firmám hodně prospěšný.

KS: Přesně tak. Za mě to je jeden z úžasných příkladů podpory malých a středních podniků. Pro mě to je ještě srdcovka, protože sama bydlím ve Středočeském kraji, takže budu moc ráda, když se tam to podnikání zkultivuje směrem k cirkularitě. Středočeské inovační centrum je subjekt, který místním podnikům, hlavně esemíčkám (MSP – pozn. redakce), pomáhá v podnikání.

V rámci projektu Cirkulárka, který má za cíl podpořit ta středočeská esemíčka v přechodu k cirkulárnějšímu fungování, mohou podniky ze Středočeského kraje si zažádat o expertní podporu skrze Středočeské inovační centrum. SIC jim umožní z jejich sítě expertů si zvolit nějakého experta. Probíhá tam typický matchmaking, tedy není jenom o tom, že podnik si vybere, ale dostane na výběr nějakého experta nebo expertku a pak se i vidí, jestli ten daný expert či expertka se vnímá jako dobrá volba. Výběr určitě není nahodilý a v rámci tohoto programu může získat konzultační spolupráci od toho daného člověka v rozsahu 40 hodin. 100 % nákladů kryje Středočeské inovační centrum.

Může tam jít o spolupráci v různých odvětvích, může to být spíše třeba technické: od energetické optimalizace, efektivizace výroby atp., ale můžou to být i třeba softovější věci v rámci marketingu, v rámci tvorby třeba nové odnože udržitelného produktu, vůbec nastavení nového udržitelnějšího byznys modelu atp.

MZ: Pokud by tedy někdo chtěl tuto službu nebo možnost využít, tak předpokládám, že informace a kontakt najde na webu Středočeského inovačního centra.

KS: Ano, Středočeské inovační centrum, program Cirkulárka.

MZ: A ještě mi řekněte, prosím, jaké plány má cirkulární hotspot? Co chystáte nového v letošním roce?

KS: V letošním roce bychom rádi navázali jednak na to, čemu se věnuje naše výzkumné oddělení. Za nás to naše výzkumné oddělení se věnuje tomu, co má velký dopad v byznysu a respektive, co jsou aktuálně nejkritičtější sektory. Teď máme projekty, které se týkají dekarbonizace. My jsme v této úvodní studii k roli cirkulární ekonomiky v dekarbonizaci průmyslu, tak jsme se věnovali oceli, cementu, hliníku a plastům. Tomu se věnujeme i teď, ale do většího detailu, kde máme separátní projekty navazující v tématu oceli.

Věnujeme se i odvětvím, do kterých mají tyto kritické suroviny nebo materiály největší přesah, a to je právě stavebnictví, kde teď máme projekt na prodloužení životnosti budov. Máme tam i projekt na zvyšování cirkulárních kompetencí ve stavebnictví a na digitalizaci stavebnictví. Takže stavebnictví teď u nás hodně frčí. Pak tam máme projekt na automotive, kde se věnujeme také prodloužení životnosti vozidel a tématům recyklace autobaterií. Takže automotive je určitě zvlášť pro naší na automotive založenou ekonomiku velmi stěžejní téma.

Pak se ještě věnujeme tématu textilu, což je určitě také zásadní téma. Textil je zodpovědný za 10 % světových emisí, víc než letecká a námořní doprava dohromady. Přichází také nová legislativa v oblasti textilu, a to nejenom třeba v podobě Green Claims Directive, což tedy je super záležitost, která byla představena právě v tomto týdnu, nebo tedy její finálnější znění. Bude to spočívat v tom, že nově prohlášení nebo nálepky o tom, že nějaký produkt je udržitelný nebo Eco friendly nebo zelený, tak už nebudou moct být používána jenom tak, ale nově tato tvrzení budou muset být vždycky nějakým způsobem založena na pravdě, na důvěryhodnosti.

Takže ta vágní označení nebude možno už používat a zároveň tady budou externí kontrolní subjekty, které to budou ověřovat. Tak to je jedna věc, která dopadá na textil a kterou budeme řešit teď, že na konci března na toto budeme mít i přímo akci. Na to se moc těším. Informace k tomu najdete na našem webu.

Zároveň se chystá povinný sběr textilu nebo textilního odpadu v obcích, který by měl začít platit od příštího roku. Jsem si jistá, že vy, možná i diváci, jste si všimli různých kontejnerů na textil, které se postupně více a více začínají v obcích a městech objevovat, kam lidé mohou dát starý textil, tak tohle bude nově povinnost pro obce tento textilní odpad sbírat. Tomuto se také věnujeme.

Máme na to ve výzkumu mezinárodní projekt, který děláme s tou proslulou organizací Circle Economy z Holandska. Takže toto budou klíčová témata, která do hotspotu přinášíme. Zároveň v našich pravidelných webinářích Hotspot Talks navazujeme na strategický dokument Cirkulární Česko 2040. V každém tom webináři, který se odehrává zhruba jednou za kvartál, tak si bereme na paškál jednu z těch 10 klíčových oblastí, které jsou vytyčené v tom strategickém dokumentu.

Také chceme reagovat v tomto roce hodně na aktuální trendy, což je určitě digitalizace, AI, IoT a další různé digitální technologie, takže na jaře budeme dělat osvětovou akci na téma Jak digitalizace může akcelerovat cirkulární opatření.

Pak bychom se chtěli na podzim věnovat tématu financí, financování cirkulárních projektů, finanční podpoře v přechodu na udržitelnější řešení atp. Zároveň vedle našich akcí, vzdělávacích výstupů a tak, budeme určitě i vymýšlet další služby nebo produkty, které by našim členům pomohly.

MZ: Takže plánů máte hodně. Přeji, ať se daří a děkuji vám za rozhovor.

KS: Já děkuju za pozvání a díky, že se těmto tématům věnujete.

Zpět na začátek