Podnikatelský manuál k NOZ: Uzavíraní smluv (zejména) mezi podnikateli



7. Malý podnikatel v postavení slabší strany

Občanský zákoník poskytuje ochranu slabším. Přitom nekouká nalevo, napravo, zkoumá jen faktický vztah mezi dvěma subjekty. Klidně se proto může stát, že ochrana bude poskytnuta i slabšímu podnikateli vůči podnikateli silnějšímu. Důvodem je nejčastěji jejich hospodářská síla, resp. převaha jednoho nad druhým a možnost „diktovat“ si smluvní podmínky. Občanský zákoník však zároveň uznává, že podnikatelé jsou profesionálové a buď sám přímo vylučuje užití některých pravidel na podnikatelské vztahy (např. o lichvě), anebo nechává na smluvních stranách, zda zákonnou ochranu ponechají, nebo ji vyloučí svým ujednáním (např. pravidla o uzavírání smluv adhezním způsobem).

Hledisko profesionality se projevuje také v tom, že své slabší postavení musí podnikatel nejenom tvrdit, ale též dokázat. Teprve pak mu může být poskytnuta ochrana, nebyla-li předtím smluvně vyloučena. Ani podnikatel se však nemůže vzdát ochrany proti ujednání, které je uvedené mimo vlastní text smlouvy, je navržené druhou smluvní stranou a hrubě odporuje obchodním zvyklostem a zásadě poctivého obchodního styku.

Modelovým příkladem podnikatele ocitajícího se ve slabším postavení muže být malý dodavatel zemědělských produktu vůči nadnárodnímu obchodnímu řetězci. Zde je to právě ekonomická síla jednoho subjektu nad druhým, před kterou občanský zákoník chrání. Žádný podnikatel nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a_povinnostech stran.

8. „Souboj“ obchodních podmínek

Používání obchodních podmínek je mezi podnikateli velmi oblíbené, neboť předem připravené obchodní podmínky šetří čas a zohledňují potřeby každého jednotlivého podnikatele. Nezřídka se proto stává, že své obchodní podmínky ke smlouvě připojí obě smluvní strany. Co když jsou ale některá ustanovení takových obchodních podmínek v rozporu? Občanský zákoník stanoví, že pokud strany odkážou v nabídce a přijetí na obchodní podmínky, které si vzájemně odporují, je smlouva přesto uzavřena. Ujednání v obchodních podmínkách, která si odporují, se však vyruší.

Dodavatel má v obchodních podmínkách napsáno, že když poruší svoji povinnost dodat zboží řádně a včas, zaplatí smluvní pokutu ve výši 10 tisíc Kč. Odběratel má ve svých podmínkách napsáno, že když dodavatel poruší povinnosti dodat zboží řádně a včas, zaplatí 30 tisíc Kč. Je zřejmé, že obchodní podmínky jsou v tomto ohledu ve sporu. Vyruší se zcela? Nebo se z nich uplatní to, co je společné (tedy oněch 10 tisíc Kč)? Na to není jednoduché odpovědět, vždy je třeba posoudit všechny průvodní okolnosti.

Obecně pro tento případ můžeme říci, že když nebude žádné jiné ujednání, zřejmě se zcela vyruší. Je tomu tak proto, že bez dalších ujednání plní smluvní pokuta funkci paušalizované náhrady škody (jednoduše to lze vysvětlit tak, že když porušením povinnosti vznikne škoda, nemá odběratel právo na její náhradu, získá jen tolik, kolik činí smluvní pokuta – to může být i méně, než činí skutečná škoda). Kdybychom přijali závěr, že smluvní pokuta je ujednána ve výši 10 tisíc Kč, pro odběratele by to znamenalo, že získá daleko méně, než na kolik původně ocenil své riziko vzniku škody. Proto je spravedlivější, aby se ujednání o smluvní pokutě vyrušilo zcela a odběratel se mohl domáhat plné náhrady škody.

9. Splněni dluhu potvrzujte s rozvahou

Ocitne-li se podnikatel v roli dlužníka, jehož dluh se stal splatným, může po věřiteli požadovat, aby mu vydal potvrzení o tom, že svůj dluh splnil, tzv. kvitanci. Vždy by si měl pohlídat, že je v potvrzení vyznačeno jméno dlužníka i věřitele, předmět plnění a místo a čas, kde a kdy byl dluh splněn.

Je-li podnikatel v opačném postavení, tedy tím, kdo kvitanci vystavuje, měl by být velmi obezřetný. Kvitance totiž dokáže být v rukou dlužníka mocným důkazním prostředkem. Je-li v kvitanci třeba potvrzeno, že dlužník zaplatil celou jistinu (tedy bez započítání úroků a dalšího příslušenství), pak se předpokládá, že dlužník vyrovnal i příslušenství (i kdyby tomu tak nebylo). Věřitel by musel později prokázat, že mu dlužník úroky ještě nezaplatil. Obdobné pravidlo se týká i situace, když má dlužník plnit opakovaně po delší dobu. Předloží-li kvitanci o tom, že splnil pozdější plnění, předpokládá se, že splnil i to, co bylo splatné dříve.

Pro věřitele z_toho plyne jasné doporučení: vždy by mel do kvitance poznamenat např. to, že přijal pouze jistinu a již ne úroky, nebo to, že přijal pouze určité plnění a stále ještě není zaplaceno plnění dřívější. Vyvaruje se tím pozdějších důkazních problému.

Text je součástí publikace Podnikatelský manuál k novému občanskému zákoníku, kterou vydala Asociace malých a středních firem a živnostníků ČR