English version
Občas se do regionu podaří podpořit vývoz českých malých a středních podniků, ale pojistit větší obchodní případy s dlouhodobými riziky je mnohem obtížnější. Dlouhodobé zkušenosti s těmito riziky má EGAP jen v Gabonu. S ohledem na rapidně rostoucí poptávku českých vývozců v posledních cca 5 letech však EGAP nyní již pomáhá realizovat obchody s dlouhodobou splatností i v dalších subsaharských zemích, např. Ghaně, Senegalu a Pobřeží slonoviny.
Gabon
Do počátku roku 2020 byl Gabon zemí s jednoznačně největší angažovaností EGAP v subsaharské Africe. Tradice pojišťování do Gabonu započala již v roce 1999 a od té doby Gabon patřil mezi stálice EGAP v subsaharské Africe, a to i v oblasti střednědobých a dlouhodobých rizik. Mezi hlavní pozitiva Gabonu dlouhodobě patřila zejména stabilní politická situace i rychle rostoucí hospodářství.
Velmi silný potenciál na budoucí ekonomický rozvoj se Gabonu bohužel nepodařilo plně využít a zejména v oblasti diverzifikace ekonomiky významně zaostal. V dnešní době tvoří ropný sektor stále zhruba třetinu HDP, dvě třetiny celkového exportu a skoro polovinu příjmů vlády. Vláda rovněž nebyla schopna zajistit inkluzivní hospodářský růst, který by znamenal zvyšování životní úrovně většiny obyvatel.
Z hlediska životní úrovně (měřeno HDP na hlavu) sice Gabon patří k nejvyspělejším africkým zemím, zároveň se ale řadí také k nejvíce sociálně nerovným ekonomikám. Přibližně pětina obyvatel dlouhodobě marně hledá práci a třetina populace žije pod hranicí chudoby.
Hlavní příčinu promarněných šancí na stabilní a rychlý ekonomický rozvoj lze hledat v politické oblasti. Gabonu dlouhodobě autokraticky a se zřejmými sklony ke kleptokracii vládne rodina Bongo. Otec současného prezidenta, bývalý prezident Omar Bongo Ondimba, který zemi vládl 42 let, byl nejdéle sloužícím africkým prezidentem a ve své době údajně patřil mezi nejbohatší lidi světa. Snahy o stabilnější rozvoj ekonomiky, tvorbu pracovních míst nebo sociální rovnost jednoznačně nepatřily mezi priority jeho vlády.
Ani jeho syn Ali Bongo Ondimba od svého nástupu do funkce v roce 2009 nebyl o moc progresivnějším panovníkem. Jistá příležitost k politické změně se naskytla po prezidentských volbách v roce 2016. Nejednotná opozice však při následných protestech veřejnosti proti zmanipulovaným výsledkům voleb slibný moment na změnu vlády prováhala. Další šance na změnu režimu přijde až v prezidentských volbách v roce 2023, do kterých bude kandidovat teprve 30letý a nezkušený syn současného prezidenta.
Většina snah o potřebné reformy tedy bohužel přicházela ze zahraničí. S poklesem ceny ropy na globálním trhu v letech 2014-15 se tak v Gabonu naplno projevila zranitelnost nediverzifikované ekonomiky. Negativní trend se od té doby postupně odrazil na vývoji externích ratingů i kategorizaci OECD. Zatímco v roce 2014 byl při vysokých cenách ropy rating Gabonu nedaleko od investičního stupně, dnes jej Fitch i Moody´s hodnotí hluboko ve spekulativním pásmu, jako velmi vysoké kreditní riziko.
Problémy s poklesem cen ropy se projevily i ve schopnosti vlády splácet své dluhy, a to i externí. Nejprve k nim došlo v roce 2016 a pomohlo až schválení tříletého reformního programu MMF. I když měla vláda vyrovnat všechny své externí dluhy do konce roku 2017, stalo se tak až se zpožděním v dubnu 2019. Snahu vlády o fiskální konsolidaci pak přerušila pandemie koronaviru a ve druhé polovině roku 2020 se vláda opět dostala do platební neschopnosti i u externího dluhu.
Pozitivní obrat přišel opět až po dohodě s MMF a schválení nového tříletého programu. Gabon nicméně nikdy nepatřil při implementaci doporučení MMF mezi premianty a existuje řada rizik plánované fiskální konsolidace. Mezi největší rizika patří pomalá vakcinace a pandemie koronaviru, proměnlivé ceny ropy, velmi slabé instituce a politické riziko před volbami v roce 2023. Navíc mezi prosincem 2022 a prosincem 2025 jsou plánovány výrazně vyšší splátky externího vládního dluhu.
Zatímco atraktivita gabonského trhu pro zahraniční investory v posledních letech výrazně slábla, významně rostla atraktivita jiných subsaharských trhů. To se projevilo rovněž na podpoře EGAP, která již před lety pozastavila pojišťování do Gabonu a naopak podpořila rozsáhlé vývozy do Ghany, Senegalu a Pobřeží slonoviny. Společným pojítkem těchto tří zemí je kromě jejich geografické polohy v západní Africe také poměrně rychlý hospodářský růst v posledních letech a silný budoucí potenciál.
Na rozdíl od Gabonu nedisponovaly rozsáhlými zásobami ropy a jejich vlády byly mnohem více tlačeny do reforem a diverzifikace ekonomiky. Všechny tři země také dlouhodobě udržují velmi dobré vztahy s mezinárodním společenstvím a především MMF, z nichž významně profitují. Právě díky štědré finanční pomoci MMF se zmíněným západoafrickým státům podařilo výrazně rychleji vyrovnat s negativními ekonomickými i společenskými dopady pandemie koronaviru a všechny momentálně opět zaznamenávají poměrně rychlý hospodářský růst.
Také doporučujeme: Jaké obchodní aktivity mají v portugalsky hovořících zemích Afriky české firmy se dočtete na ExportMag.cz
Ghana
Ghana patří mezi dlouhodobě nejdemokratičtější, nejstabilnější a nejbezpečnější země v regionu s poměrně transparentní a předvídatelnou vládní politikou. Od roku 1993, tedy od oficiálního přechodu k funkční demokracii, se v Ghaně u moci téměř pravidelně střídají dvě hlavní politické strany NPP a NDC.
Momentálně zemi vede již od roku 2016 politická strana NPP, jejíž dosavadní působení lze navzdory jisté nespokojenosti veřejnosti s nepopulárními fiskálními opatřeními a častým protivládním protestům hodnotit poměrně pozitivně. Bez ohledu na to, která politická strana je aktuálně u moci, se obě hlavní parlamentní strany snaží vytvářet příznivé podnikatelské prostředí a jejich postoj k zahraničním investorům zůstává dlouhodobě konzistentní a přátelský.
Velkou předností ghanské ekonomiky je její nemalé přírodní bohatství a vysoká rozmanitost vyvážených surovin. Oproti Gabonu, který je závislý primárně na vývozu jedné suroviny, vyváží Ghana ve větším měřítku zlato, kakao a v posledních letech také ropu.
Na druhou stranu i Ghanu trápí zásadní strukturální problémy, které zvyšují zranitelnost místní ekonomiky, a to zejména nízká míra industrializace a související orientace spíše na vývoz surových komodit než na vývoz výrobků s vyšší přidanou hodnotou. Přesto lze v dalších letech předpokládat, s ohledem na rostoucí těžbu nerostných surovin i probíhající postupný rozvoj průmyslové báze, dlouhodobě udržitelný a poměrně rychlý hospodářský růst kolem 4 až 5 % HDP ročně.
Největší slabinou Ghany jsou tak momentálně především velmi napnuté vládní finance. Vládní dluh Ghany v roce 2021 dosahuje asi 83 % HDP a pouze na platby úroků každoročně padne více než 40 % vládních příjmů. Tíživá finanční situace vládě neposkytuje dostatečnou flexibilitu pro nové rozsáhlé investice či expanzivní fiskální opatření v případě externích šoků.
Pozitivní jsou v tomto ohledu výše zmíněné dlouhodobě přátelské vztahy s mezinárodním společenstvím, které prostřednictvím MMF, Světové banky, EU či AfDB značně pomáhají Ghaně snižovat riziko krize vládní likvidity. V dalších letech by se měly pozitivně projevit fiskální reformy přijaté do roku 2019 týkající se efektivnějšího výběru daní a postupného snižování zadlužení. V reformách je nezbytné pokračovat a snižovat vládní dluh co nejrychleji.
Senegal
Podobně jako Ghana patří i Senegal mezi dlouhodobě nejstabilnější a nejdemokratičtější země v subsaharské Africe. Stejně jako dalším africkým zemím se však ani Senegalu nevyhýbá rozšířená korupce, favoritismus a jisté autokratické tendence. Současný prezident Macky Sall, který vyhrál prezidentské volby v roce 2012 i v roce 2019, byl v minulosti často označován za příklad demokratického vůdce v subsaharské Africe a zároveň se prezentoval jako zastánce proreformní politiky a boje proti korupci.
V souvislosti s korupčními skandály spojovanými s jeho nejbližší rodinou i s údajně politicky motivovaným obviňováním a vězněním několika opozičních politiků v průběhu minulých let však popularita stávajícího prezidenta u veřejnosti významně klesá. Přesto stále považujeme Senegal za jednu z nejstabilnějších zemí v regionu, což je dáno i neexistencí významných rozdílů mezi etnickými a náboženskými skupinami.
Z hlediska HDP na hlavu je Senegal chudou rozvíjející se zemí a ze zmíněných západoafrických zemí je jednoznačně nejchudší ekonomikou, přičemž výše HDP na osobu v Senegalu dosahuje v současné době pouze dvou třetin HDP na osobu v Ghaně či Pobřeží slonoviny.
Pozitivní je v tomto ohledu skutečnost, že se Senegalu daří udržovat dobré vztahy s mezinárodním společenstvím, které zajišťují dostatečné zdroje financování. Díky velkému podílu zvýhodněných půjček se výrazně snižuje riziko krize vládní likvidity, plynoucí z poměrně vysokého vládního dluhu, jenž v roce 2021 dosahuje asi 66 % HDP.
Úroveň rozvoje senegalské ekonomiky zůstává nicméně stále relativně nízká, a není proto překvapením, že Senegal je dosud do značné míry závislý na rybářství, zemědělství a turismu. Na druhou stranu ve střednědobém časovém horizontu lze v Senegalu očekávat velmi pozitivní hospodářský vývoj podpořený pokračující diverzifikací.
Hlavním tahounem diverzifikace bude především těžební průmysl. Senegal již nyní vyváží fosfáty a zlato, ale disponuje i dalšími surovinami jako např. železnou rudou, ropou a zemním plynem. Zejména produkce ropy, která by mohla být spuštěna již v roce 2023, znamená pro Senegal velmi dobré vyhlídky do budoucna. Očekává se také postupné rozšiřování domácí výrobní základny a snižování momentálně vysoké závislosti na dovozu.
Pobřeží slonoviny
Na rozdíl od Ghany a Senegalu je politická situace v Pobřeží slonoviny s ohledem na turbulentní politickou historii této země poměrně křehká. Země si v nedávné historii prošla dvěma občanskými válkami. Populace Pobřeží slonoviny je dlouhodobě fragmentována na základě etnicity i náboženství a mezi jednotlivými skupinami přetrvává značné napětí.
První občanská válka byla zažehnuta v roce 2000, kdy došlo k vojenskému převratu a v následných volbách bylo hlavnímu politickému představiteli muslimského severu země Alassanemu Ouattarovi znemožněno kandidovat. Následovalo násilí v ulicích mezi stoupenci Ouattary a stoupenci Laurenta Gbagba, hlavního prezidentského kandidáta křesťanského jihu. Ačkoliv v roce 2002 došlo k oboustranně výhodné politické dohodě mezi představiteli obou zmíněných skupin, ozbrojené jednotky nespokojené s výsledky jednání a nucenou demobilizací se vzbouřily a násilně ovládly severní část země. Rozpoutala se krvavá válka, která oficiálně trvala až do roku 2007.
Druhá občanská válka trvala několik brutálních měsíců na přelomu let 2010 a 2011 a jejím spouštěčem byla neochota prezidenta Gbagba uznat porážku ve volbách a vítězství nového prezidenta Ouattary. Boje byly ukončeny, když byl Laurent Gbagbo v dubnu 2011 zatčen mezinárodními vojenskými jednotkami. V čele země tedy od roku 2010 stojí Alassane Ouattara, který v roce 2020 navzdory jistým protestům veřejnosti nastoupil do třetího funkčního období.
Momentálně se situace v Pobřeží slonoviny jeví jako poměrně stabilizovaná a riziko eskalace v podobě občanské války jako v letech 2000 a 2010 není příliš vysoké, přesto místní společnost zůstává stále hluboce rozdělena. Každé volby v Pobřeží slonoviny proto nadále znamenají nemalé riziko a potenciální nestabilitu politické situace.
Navzdory složitějšímu politickému vývoji disponuje Pobřeží slonoviny velmi slušným ekonomickým potenciálem. Oproti ekonomice Ghany či Senegalu je silnou stránkou Pobřeží slonoviny zejména poměrně dobrá odolnost rozsáhlého exportně orientovaného a značně mechanizovaného zemědělského sektoru, která zemi nejednou uchránila od významnějšího hospodářského šoku či recese.
Pobřeží slonoviny je největším vývozcem kakaa na světě, ale disponuje rovněž dalším přírodním bohatstvím. Pozitivní hospodářský výhled do budoucna slibuje pokračující diverzifikace ekonomiky a především rozvoj těžby zlata a budoucí růst těžby ropy. Naopak hlavní slabinou místního hospodářství je podobně jako v Senegalu a Ghaně nedostatečně rozvinutá průmyslová báze a závislost na vývozu nezpracovaných komodit.
Také Pobřeží slonoviny dlouhodobě udržuje velmi dobré vztahy s mezinárodním společenstvím a aktivně spolupracuje s MMF. Oproti Ghaně a Senegalu je však finanční situace Pobřeží slonoviny výrazně lepší, neboť navzdory jistému navýšení vládního dluhu v roce 2020 jeho výše stále nepřesahuje ani 46 % HDP.
Růstový potenciál subsahraské Afriky
Růstový potenciál subsaharské Afriky je obrovský v mnoha oborech zajímavých pro české exportéry počínaje energetikou, přes dopravu a logistiku až po zdravotnictví. Na druhé straně nabyté zkušenosti potvrzují, že obchodovat s touto částí světa není jednoduché.
Na příkladu Gabonu je vidět, jak se může atraktivita i dlouhodobě politicky relativně stabilní země s rozsáhlými přírodními zdroji postupně vytrácet a vláda se opakovaně dostávat do problémů se splácením externích závazků.
Naštěstí se i v tomto rychle se rozvíjejícím regionu postupně rodí země s odolností vůči externím šokům, které za podpory mezinárodního společenství dokáží rychle a udržitelně rozvíjet své hospodářství a životní úroveň obyvatel. Nezbývá než si přát, aby těchto zemí bylo čím dál více a riziková mapa EGAP subsaharské Afriky byla pestřejší.
Převzato z Magazínu ze světa exportu (12/2021). Autor: Jiří Nakládal, Kateřina Šotková, Odbor teritoriálních a odvětvových analýz EGAP
