Vinařství získává uznání nejen za svá netradiční oranžová vína

„Lepší než Josko Gravner,“ usmívá se degustátor a sommelier Michal Březina poté, co znalecky poválí na jazyku oranžové víno z rodinného vinařství Vican v Mikulově. „Oranžové víno od Gravnera jsem ochutnával přímo ve sklepech v Gorizii ve Friuli. Tohle české má sice stejně robustní, ale zároveň lahodnější a méně „ovocnou“ chuť,“ srovnává Březina mok z Mikulova s produktem nejslavnějšího negruzínského výrobce netradičního vína.

Slova znalce potěší, vinař a zároveň filmový producent Tomáš Vican je ovšem na ocenění zvyklý. Přes relativně krátkou historii má jeho vinařství na kontě mnoho cen. Stalo se vítězem soutěže Vinařství roku v roce 2019, získalo zlaté medaile v Salónu vín ČR i na jedné z nejprestižnějších výstav Double Goldy v New Yorku, a také cenu Best of Nation Award v San Francisku.

Vinař a milovník stříbrného plátna

Jsou lidé, ze kterých máte dojem, že se narodili na šťastné planetě a téměř všechno, do čeho se pustí, jim vyjde. Patří mezi ně i Tomáš Vican, majitel prosperujícího vinařství, rodinné Farmy Pálava a zároveň známý filmový producent.

Na výrobě oranžového vína mě nejvíc fascinoval jednoduchý postup, díky kterému jde o přírodní víno bez aditiv, nesíří se, neprochází filtrací, zraje na matolině

Prosadil se jako producent snímků Bobule, Lidice, Bajkeři, či známého seriálu Vinaři. Přes to všechno zůstává klasicky bodrým Moravanem. Miluje ovšem i jiné druhy umění než to filmové. Před dvaceti lety založil s manželkou Martinou Vinnou galerii v Brně.

„Nepřišli jsme s ničím novým. Spojení vína a umění je známé už z antiky, dochovaly se pomalované amfory s různými náměty včetně portrétů boha vinné révy Dionýsa. My ale dlouho hledali vhodné místo vyhovující oběma záměrům – sklepní vlhkost prospívá vínu, ale obrazům škodí. Nakonec jsme našli nevyužité prostory u Lužáneckého parku, kde se to dalo s úpravami uskutečnit. Přesto dáváme přednost výstavám grafiky, galerijního sochařství a fotografií, kde riziko poškození není tak velké,“ říká Vican.

Jeho cesta k filmu ani k vínu nebyla plánovaná. Začínal jako marketér u firmy Hartmann-Rico, kde se za devět let vypracoval do vysoké manažerské funkce. Následně se stal prezidentem České asociace dodavatelů zdravotnických prostředků Czechmed.

Ke stříbrnému plátnu ho přivedl kamarád Adam Dvořák, který měl za sebou produkci diváckého hitu Rafťáci. „Já měl v hlavě plán natočit romantickou komedii z prostředí vinařů. Když zajdete do sklípku a dáte se do řeči se starými fachmany, uslyšíte nejen řadu vtipných historek, ale i moudrosti předků,“ vysvětluje s úsměvem Vican.

Inspirace ve filmu

Tato desetiletí opomenutá látka dala vzniknout zmíněnému filmu Bobule i seriálu Vinaři, který se stal při premiéře na TV Prima vůbec nejsledovanějším v její historii. Tomáš Vican mohl být spokojený, ale inspirace, kterou načerpal při natáčení, ho přivedla k úvaze, že se bude věnovat vinařství profesionálně.

Před lety odkoupil zanedbané vinice a jeho manažerský instinkt ho opět nezklamal – dnes plodí výjimečnou révu. Zisk investoval do nákupu dalších vhodných pozemků.

Cvrčci a červi běžnou součástí jídelníčku: Startup nabízí Čechům exotiku

Svá vína nabízí Vican kromě vinoték a špičkových restaurací i na své rodinné Farmě Pálava. Farma navíc vyrábí i sýry, jejichž produkci má na starosti pro změnu jeho dcera. Ta dostala nelehký úkol: přizpůsobit chuť sýra jednotlivým odrůdám vína. To je rarita, se kterou se nikde jinde v Česku nesetkáte.

„Dcera má naštěstí dobrý jazýček, tak se často do buketu vína trefila brzy. Nejvíc práce nám dalo vymyslet sýr, který by se hodil k zejména těžším červeným vínům. Šlo o metodu pokus omyl, který nakonec přinesl výsledky v podobě kávy jako jeho ingredience. I když někteří hosté zpočátku tomuto spojení nevěřili, nakonec ocenili jeho naprostou výjimečnost,“ líčí Tomáš Vican.

Brand slavné osobnosti. Rodenova vína zná každý

Podnikavého vinaře zároveň napadlo využít trend, kdy se vinaření věnují slavné osobnosti jako George Clooney, Pierre Richard, Gerard Depardieu nebo John Malkovich.

Oslovil známého českého herce Karla Rodena, milovníka lahodného moku, se kterým se seznámil při natáčení filmu Lidice a ten bez váhání souhlasil. „Jeho“ vína jsou dnes jednou z vlajkových lodí vinařství. Řídí se přitom filozofií slavných výrobců. Ti při špatné úrodě víno ani nestáčí, aby nepřišli o prestiž – prodají ho pod jinou, méně známou značkou.

Každá láhev nese hercův podpis a hedonistickou výzvu: „Méně spěchu, více chuti,“ v reakci na dnešní hektickou dobu, kdy spousta lidí nemá čas na posazení u sklenky s přáteli. O jeho kvalitě nejlépe svědčí mimořádné úspěchy, a to i přes silnou konkurenci známých značek.

Roden vítězí na celé čáře nejen v Evropě (například v Berlíně a Portugalsku) ale i v USA. Zlatou medaili získala jeho vína i v soutěži The Great American v New Yorku a hned dvě ocenění má na kontě z nejuznávanější americké degustační soutěže IWC v San Franciscu. Vína uspěla i v Asia Wine Trophy v Jižní Koreji.

Netradiční oranžové víno: Putování za révou

Další vášní Tomáše Vicana je cestování, nerad se ale jen povaluje na pláži. Hledá zážitky, inspiraci, a to pochopitelně i v zemích, kde pěstují vinnou révu. Největší objev nakonec učinil v Gruzii, kde narazil na víno nezvykle oranžové barvy. To patří k nejstarším na světě, vyrábí se zde už osm tisíc let.

Šťáva z hroznů (mnohde se tu šlape jako kdysi zelí) se včetně slupek vlije do obřích hliněných nádob (kvevri). Nádoby se kvůli udržení teploty zakopou do země a víno se v nich nechá macerovat týdny, měsíce a někdy i roky, mimo jiné kvůli důkladné extrakci látek ze slupek i třapin. Jinak s ním neděláte vůbec nic, jen čekáte na výsledek.

„Nápad vzešel od mých kamarádů Vlasty Nešetřila a Mojmíra Baroně před několika lety. Já si nejdřív přečetl o gruzínském zvláštním vínu a řekl jim, že hned koupíme kvevri, abychom je ještě v říjnu naplnili. Smáli se, já to ale myslel vážně,“ popisuje začátky Tomáš Vican.

Koupit nádoby z vypálené hlíny je jedna věc, jejich transport druhá. „První kamión k nám jel deset dní, průměrnou rychlostí 30 kilometrů za hodinu.  V noci jsme náklad sundali na farmě Pálava u Mikulova, hned ráno zakopali do sklepa a už následující den naplnili. Jako první odrůdu jsme zvolili tramín červený.“ A právě tu oceňuje znalec a sommelier Březina jako výjimečnou.

Zdravá výživa ve znamení inovací: Firma nabízí kvalitu, která chutná

Hrozny v zemi

„Ve sklepě na Farmě mám patnáct nádob, v decentním osvětlení připomínají dračí vejce a do každé se vejde se do tisíce litrů,“ popisuje Tomáš Vican.

„Na výrobě oranžového vína mě nejvíc fascinoval jednoduchý postup, díky kterému jde o přírodní víno bez aditiv, nesíří se, neprochází filtrací, zraje na matolině. Člověk má přitom jen minimální roli, vlastně se udělá samo,“ usmívá se.

A díky vyššímu obsah křemíku a stříbra v hliněných amforách má i antibakteriální účinky, připomíná vinař.

Nadšení Vicana a jeho přátel vedlo k založení Kvevri klubu, který se postupně rozrostl a dnes má asi dvacet členů. V jeho stanovách je zajímavá klauzule: láhev nikdy nesmí stát méně než 150 korun. „Tak levné oranžové víno stejně nikde neseženete,“ směje se degustátor Michal Březina.

Když Tomáš Vican poprvé naléval šťávu do kvevri, nemohl si být jist úspěchem. Věřil ale svému úsudku a ten ho nezklamal, ochutnávka první várky ho nadchla. Víno bylo dokonale vykvašené, mělo nezaměnitelný buket přezrálého podzimního ovoce a akátového medu. Ohromilo ho sytou až měděnou barvou. 

A na co se úspěšný vinař těší teď? „Až přijde na řadu to, co ještě dozrává. Čas je u každého lahodného moku vinařovým spojencem.“ Díky Vicanově nápaditosti mají ale už dnes čeští milovníci lahodného moku nevšední zážitek.

Jan Janula