Vláda prosazuje kratší pracovní dobu, firmy jsou proti



V Česku začíná debata o největší změně pracovního trhu za posledních několik let. Politické strany se začínají zabývat plánem ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové zkrátit pracovní týden ze současných 40 hodin na 37,5 hodiny. Zaměstnanci by tak odcházeli z práce o půl hodiny dříve než nyní.

Pod praporem odborů

Do boje za kratší pracovní týden vytáhl již loni šéf odborářů. „Český zaměstnanec podle aktuálně zveřejněných údajů OECD, které jsou za rok 2016, odpracoval 1770 hodin. Jeho kolega v Německu 1363 hodin. Za jeden rok odpracuje český zaměstnanec o čtyři sta hodin více. Za čtyři roky dokonce o jeden rok více. A za čtyřicet let aktivního ekonomického života dokonce o deset let více,“ vypočítává Josef Středula, předseda Českomoravské konfederace odborových svazů.

Požadavek podle něj není pro firmy likvidační, protože v 77 procentech kolektivních smluv, které odboráři sjednávají, je už 37,5hodinová pracovní doba bez ztráty mzdy dohodnuta.

Podnikatelské organizace však podobné plány odmítají. „Plošné, zákonem dané snížení stanovené týdenní pracovní doby ze 40 na 37,5 hodiny týdně je líbivé téma stejně jako například zavedení povinného pátého týdne dovolené, ale určitě by teď nemělo být na pořadu dne. V některých oborech je už nyní tato zkrácená pracovní doba uzákoněná. Jinde upravují kratší pracovní dobu kolektivní smlouvy. Rozhodnutí o zkrácení pracovní doby by mělo být na firmách. Záleží na tom, co si mohou ekonomicky dovolit,“ zdůrazňuje ředitelka komunikace Svazu průmyslu a dopravy ČR Eva Veličková.

Ohrožená konkurenceschopnost

Povinné zkrácení stanovené týdenní pracovní doby na 37,5 hodin pro všechna odvětví, obory a profese by podle ní mělo negativní dopad na konkurenceschopnost firem a ve svém důsledku by neprospělo ani zaměstnancům. „Předpokladem pro takové snížení je vysoká produktivita práce a dostatek volné kapacity na pracovním trhu. Ani jedna z těchto podmínek u nás není splněna,“ konstatuje Eva Veličková.

K podobným závěrům došel i průzkum Hospodářské komory. Podle něj jen 16 procent firem s tímto návrhem nemá problém. Naopak 37 procent velkých firem by tento krok poškodil, u středně velkých firem má tyto obavy dokonce polovina společností.

„Pokud snížíme lidem úvazek, firmy budou potřebovat další pracovníky, aby nahradily vzniklý výpadek. Kde je vezmou? Jelikož je v Česku nenajdou, budou stěhovat své haly, stroje a kanceláře do jiných zemí,“ varuje Tomáš Surka, řídící partner společnosti Devire.

„Důvodem, proč ve statistikách ČR vychází jako země, kde se týdně odpracuje výrazně více hodin, je fakt, že tu jen velmi málo zaměstnanců pracuje na částečný úvazek.“ Miroslav Novák, Akcenta

Podle podnikatelů data ukazují, že země, které mají vyšší počet odpracovaných hodin na jednoho pracovníka, mají též nižší produktivitu práce. „Zkracování pracovní doby si mohou dovolit státy, které mají tak vysokou produktivitu, aby pomohla vykrýt výpadek, který vznikne ve fondu pracovní doby. Mezi takové země Česká republika zatím nepatří. Naše ekonomika není na plošné zkrácení připravena, odvětví s nižší produktivitou práce potřebují pro splnění zakázek dostatek odpracovaných hodin,“ upozorňuje Eva Veličková.

Na druhé straně odpůrci tohoto pohledu upozorňují, že právě současné podmínky na trhu práce jsou jedním z důvodů, proč se v Česku koncentruje výroba s nižší přidanou hodnotou a ne náročnější typy výroby.

Kdo zaplatí přesčasy?

V praxi je ale již nyní při současném nedostatku zaměstnanců v některých oborech nutné pokrývat zakázky přesčasovou prací a vyplácet za ni příplatky. To by se po zkrácení pracovní doby ještě zhoršilo. Stejně jako problémy s čerpáním dovolených a dodržením povinných „denních“ a „víkendových“ přestávek v práci. „Pokud by došlo ke zkrácení pracovní doby, byli by zaměstnanci ještě více ve stresu, aby plnili své pracovní úkoly ve zkráceném čase a z narůstající přesčasové práce. To se může odrazit na jejich bezpečnosti i zdraví,“ poukazuje Eva Veličková.

Ekonomové přitom upozorňují, že s délkou pracovní doby je to poněkud jinak, než říkají odbory. „To, že v průměru v ČR za týden odpracujeme více hodin než v západoevropských zemích, je značně zavádějící. Pokud se podíváme na statistiky, tak je sice počet odpracovaných hodin týdně u nás vyšší než v eurozóně, ale důvodem není to, že by se u nás více pracovalo, ale to, že tu pracuje výrazně vyšší počet zaměstnanců na plný úvazek než v eurozóně,“ upozorňuje Miroslav Novák, analytik společnosti Akcenta.

„Když vyjdu z dat Eurostatu, tak zaměstnanci v ČR s plným úvazkem v roce 2017 týdně odpracovali v průměru 41,7 hodin, v eurozóně 41 hodin a v Německu 41,2 hodin. Největší počet hodin z uvedených zemí možná trochu překvapivě odpracovali Rakušané, a to 42,7 hodin,“ porovnává Miroslav Novák.

Řešení: kratší úvazky

Příčiny toho, proč Češi tráví v práci tolik času, tak podle něj nejsou v délce pracovní doby. „Hlavním důvodem toho, proč ve statistikách ČR vychází jako země, kde se týdně odpracuje výrazně více hodin, je fakt, že tu jen velmi málo zaměstnanců pracuje na částečný úvazek. Zatímco v Nizozemsku pracuje na částečný úvazek skoro polovina zaměstnanců, tak v Německu a v Rakousku to je lehce přes čtvrtinu a v případě ČR a dalších zemí V4 je to jen kolem šesti procent všech zaměstnanců, či dokonce ještě méně,“ konstatuje Miroslav Novák.

„Rozhodnutí o zkrácení pracovní doby by mělo být na firmách. Záleží na tom, co si mohou ekonomicky dovolit.“ Eva Veličková, Svaz průmyslu a dopravy ČR

Právě na tuto oblast by se podle něj mělo Česko zaměřit. „Cesta ke zkrácení pracovní doby tak vede především přes větší podíl zkrácených úvazků. Délka pracovní doby, ať již její zkrácení, nebo prodloužení, rozhodně není cestou, jak se dostat mezi vyspělé země,“ upozorňuje Miroslav Novák.

Podobně se na věc dívají i další ekonomové. „Nedá se říct, že by ten návrh byl čistě výstřelek. Ve Francii je pracovní týden výrazně kratší a v Německu se odbory se zaměstnavateli dohodly, že si zaměstnanci za nižší mzdu můžou pracovní dobu zkrátit. Diskuse probíhají i v jiných zemích,“ zmiňuje Viktor Zeisel, hlavní ekonom Komerční banky. Také on však nevidí současné načasování při aktuálním nedostatku pracovních sil jako vhodné.

Svět a čtyřdenní týden

V mnoha vyspělých zemích přitom míří diskuse o pracovních podmínkách zaměstnanců ještě dál. Stále více firem se zabývá otázkou zavedení čtyřdenního pracovního týdne. Novozélandská společnost Perpetual Guardian před časem na zkoušku zkrátila svým zaměstnancům pracovní týden o jeden den. Po dvou měsících vyhodnotila tento pokus jako jednoznačný úspěch a zavedla čtyřdenní pracovní týden natrvalo. Menší počet odpracovaných hodin totiž neměl žádný dopad na celkový objem odvedené práce, naopak zaměstnanci byli odpočatější a motivovanější.

O zkrácení pracovního týdne se diskutuje i takových zemích, jako je Japonsko, kde jinak smrt z přepracování patří k poměrně častým příčinám úmrtí. Za svůj cíl si snížení počtu pracovních dnů na čtyři stanovili také odboráři v Británii. 

Zdroj: http://ec.europa.eu/eurostat

Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Dalibor Dostál. Foto: Hynek Glos.