English version
Je podle vás vládní pomoc podnikatelům v cestovním ruchu dostatečná?
Považujeme-li současnou virovou krizi za zásah vyšší moci, stát podle mě už nemá dávat „jen tak“ peníze postiženým firmám – ať už v cestovním ruchu, nebo v průmyslu. Stát by měl cíleně pomáhat spíše lidem, které krize postihla nejvíc, aby nestrádali hlady a měli kde bydlet. Člověk ale nemá mít právo na zachování místa pobytu, pracovního oboru a životního standardu – to jest třeba byt v Praze, steak obden a (teď střílím do vlastních řad) cesty k moři každý rok. Můžeme přece nějaký čas bydlet v Ústí nad Labem, jíst víc brambor a koupat se v Bílině. Pak se rychleji zvedneme a nezadlužíme stát na generace.
Takže by stát postiženým firmám přímo pomáhat neměl?
Přímá státní podpora firmám, úvěry a v případě cestovního ruchu lex voucher jen „zploští křivku“ krachů – ty tak přijdou později a následky budou trvat déle. Naše cestovní kancelář se o žádnou státní pomoc podnikatelům zatím neucházela a prý je to administrativně složité – tak to možná necháme být. Mimochodem neslyšel jsem ani slovo o tom, že by se měl uskrovnit státní aparát a úředníci v počtech i v platech. Bylo by to na místě.
Neohrožuje ale krize přímo vaši existenci? Tržby a zisk se vám letos předpokládám výrazně sníží…
Nás přímo neohrožuje. V každém případě letos proděláme nejvíc za 30 let, i pokud by zájezdy od léta fungovaly podle plánu. Jsme ale velmi konzervativní, takže máme rezervu. Geotour si nikdy žádné peníze nepůjčil, žádný úvěr, žádná auta na leasing. I kdybychom letos neodjeli jediný zájezd, přežijeme. V takovém případě bych ale musel vložit do firmy nějaké vlastní peníze, což bych podle zásad podnikání u eseróčka dělat neměl. Třicetiletá tradice a důvěra nejen zákazníků, ale spolupracovníků a obchodních partnerů jsou pro mě ovšem zavazující. Dělám tak vlastně ze svého s. r. o. společnost s ručením neomezeným.
Jak dlouho bude podle vás trvat návrat k normálu? Nebo se cestovní ruch po koronaviru výrazně promění?
Střelím teď trochu od boku – dva roky. Návrat do předvirových kolejí to ale nebude, cestování se skutečně změní. Dojde k jeho decentralizaci. Hromadné zájezdy ustoupí, lidé budou cestovat celkově méně; individuálně a také blíž – tedy tam, kam se dostanou po zemi. Do zahraničí pak pojedou na delší dobu v kuse spíš než na několik prodloužených víkendů. Převáží „malé formy“ a „měkké“ cestování: malé penziony, rodinné hotýlky a priváty na úkor velkých resortů, menší lodě pro desítky lidí místo obřích plovoucích hotelů, venkov na úkor velkých měst.
Není pro letošek konec se zahraničními dovolenými?
Chtěl jsem ještě říct, že lidé budou radši trávit ve svém volnu větší část dne ve volné krajině na čerstvém vzduchu sami nebo s blízkými, než aby se pohybovali v davech po „profláklých“ památkách v chumlu za průvodcem se vztyčeným deštníkem a uvnitř budov. Ty nejznámější světové památky a „must-see“ lokality si raději prohlédneme 3D na internetu, abychom o nic nepřišli – teď v karanténě jsme se to naučili. Pokud jde o nás, druhou část jarních zájezdů jsme 29. dubna zrušili až do konce června. Přesto věřím, že v létě znovu po Jadranu vyplujeme.
Hůř zřejmě dopadnou ty cestovní kanceláře, které se specializují na letecké zájezdy…
Ano, myslím, že nejtěžší to budou mít kolegové, kteří pořádají hromadné letecké zájezdy do větších hotelů ve vzdálenějších zemích. Lety zdraží a obstrukce spojené s odbavením na letištích se zvětší. A v letecké dopravě lze očekávat větší nepravidelnosti a narušení provozu než v dopravě po zemi.
Předpoklady pro návrat k normálu
Jsou dva: minimální obstrukce, tedy omezení a zdržování při cestování a zachování aspoň nějaké platební síly lidí, aby jim na cesty něco zbylo. Krize urychlí restrukturalizaci organizovaného cestovního ruchu. Skončí velká část firem, které nabízejí tradiční „lehací“ pobyty ve větších hotelích a tradiční poznávací zájezdy, při kterých je větší skupina stále pohromadě se svým průvodcem. Prosperovat budou cestovní kanceláře, které nabídnou aktivní, nezávislé a originální formy cestování, které si lidé nemůžou zařídit jednoduše sami. Ideálně s možností přizpůsobení programu, abychom si i během cesty sami mohli zvolit, co a jak budeme chtít dělat.
Co klienti, kteří měli zaplacené zájezdy, ale vinou pandemie nemohli nebo nemohou odcestovat. Vracíte jim peníze?
Nechtěli jsme naše zákazníky nechávat v nejistotě, a tak jsme jim ještě před schválením „lex voucher“ zároveň s postupným zrušením zájezdů nabídli buď vrácení všech jejich peněz bez jakékoliv podmínky, nebo poukaz na jimi zaplacenou částku s platností do konce roku 2021. Původně jsme zamýšleli vrátit peníze bez další možnosti, ale mnozí zákazníci si eventualitu nechat peníze u nás na budoucí zájezd v podstatě vyžádali. Pohlazením a odměnou pro nás je důvěra klientů projevená právě volbou toho poukazu – ten si vybrala zatím zhruba polovina z nich, druhé polovině peníze právě vracíme.
Jednou z cest, jak pomoci domácímu cestovnímu ruchu, by podle vlády mohly být poukazy na domácí dovolenou. Považujete to za smysluplné?
Je to naprostý nesmysl. Kdo si nenaplánoval zahraniční cestu na letošní léto ještě před začátkem epidemie, do světa teď vyjet moc chtít nebude. Rekordní počet Čechů stráví toto léto v Česku. Ubytovací kapacity v českých rekreačních oblastech nejspíš nebudou ani stačit – mnohdy už teď mají obsazeno až do září. A na to má stát ještě přispívat? To by bylo skutečně sypání peněz z letadla – tam, kde to není potřeba.
Neobejdou se ale lidé, kteří chtějí cestovat po Česku, bez asistence cestovek?
Ano, při cestách u nás se obejdeme většinou bez cestovky. Česko je krásné jako málokterá země, ale nemá moře. Bez „svého“ nejbližšího teplého moře – Jadranu – Čech dlouho nevydrží a bude ochoten i víc šetřit, byť k němu třeba nevyjede tak často jako doteď. Geotour občas udělá nějakou zajímavou akci u nás doma, ale zájezdy po Česku nabízet nebudeme.
Je možné, že bude v letošní letní sezoně možné cestovat do Chorvatska… Co váš projekt Kololoď?
Ano. Kololoď odpovídá trendu – po většinu dne jste na kole na čerstvém vzduchu s ostrovní krajinou, s přírodním pobřežím s odlehlými panenskými plážemi a malými kamennými vesničkami. Sami, nebo s těmi, které si pro společnou jízdu na kole vyberete, během jízdy se stavíte v malých hospůdkách, kde se zpravidla sedí venku, a během přeplavby jste taky často na otevřené palubě. A na lodi je míň lidí než v průměrném hotelu, navíc se často znají a mají k sobě vzájemnou důvěru. Na čerstvém povětří posílíte svoji imunitu.
Nemohou být dnes majitelé cestovek klidnější díky povinnému pojištění proti úpadku?
Zákonným pojištěním proti úpadku jsou chráněni zákazníci cestovních kanceláří, tj. lidé – ne ty firmy. Dojde-li ke krachu, pojišťovna zákazníkům musí plnit, bez výjimky a bez omezení. Slušným majitelům cestovních kanceláří se tedy bude krachovat s lehčím srdcem, protože se budou svým zákazníkům moct podívat do očí – o peníze je sice jejich firma připraví, ale dostanou je od pojišťovny. To bude i případ této krize. Pojišťovny jsou zase samy pojištěny u velkých zajišťoven – jejich akcionáři bezesporu teď dost prodělají, předtím déle vydělávali.
Nemůže být tato krize svým způsobem i očistná? Nepřežijí ji cestovky, které rozumně hospodaří a nabízejí to, co je odlišuje od konkurence?
Ano, krize může být i očistná – vzpomeňme, jak válkou doslova zruinované západní Německo za patnáct let předběhlo většinu Evropy nebo jak se zašlý pražský Karlín po povodních 2002 rychle vylepšil k nepoznání. Zdravé firmy vydrží, unavené a nezdravé firmy to položí a noví, mladí s novými nápady budou mít lepší šanci začít podnikat. Mnozí lidé objeví ztracenou chuť pracovat. Stát ale nesmí plošnými dotacemi agonii prodlužovat.
Zdeněk Kukal (56)
Vystudoval ekonomickou a regionální geografii na UK v Praze. Pracoval v Encyklopedickém institutu ČSAV. V roce 1990 založil Geotour, jednu z prvních soukromých cestovních kanceláří v Československu, kterou vede dodnes.
Autor: Jakub Procházka. Článek vyšel v časopisu Profit
