English version
Česko tak po vzoru západních států podpoří rozšíření obnovitelných zdrojů energie. Přispěje tak nejen k vlastní energetické nezávislosti, ale zároveň tím zvýší využitelnost zemědělských ploch. Problémem zůstává vztah agrovoltaiky k územnímu plánování, což je v gesci Ministerstva pro místní rozvoj ČR (MMR).
Zemědělcům agrovoltaika přináší řadu výhod. Nejenže díky ní ušetří za energie, což by se mohlo v konečném důsledku projevit i na cenách potravin, ale také pomáhá chránit samotnou plodinu. Fotovoltaické panely totiž při vhodném nastavení fungují jako ochrana plodů a květů před prudkým deštěm, kroupami nebo před ptactvem.
V horkých letních měsících navíc skýtají stín, prudké slunce tak nemá příležitost sežehnout rostlinky. To je potřeba již dnes a s postupující klimatickou změnou bude tato potřeba stále silnější.
Multifunkčnost zemědělské plochy
„Agrovoltaické systémy umožňují jak pokračování zemědělské činnosti, tak výrobu elektrické energie. Různé druhy agrovoltaických systémů umožňují zemědělcům aplikovat je na různé druhy plodin. Můžeme se tedy bavit o vysoké konstrukci pro ochranu ovocných sadů, ale i vertikálních systémech na povinně zatravněné plochy,” popsal Ing. Jiří Bím, doktorand katedry ekonomiky, manažerství a humanitních věd Fakulty elektrotechnické ČVUT.
„Podmínkou agrovoltaických systémů je zachování zápisu dané plochy ve Veřejném registru půdy (LPIS), kde jsou vedené veškeré zemědělské plochy, na kterých opravdu probíhá zemědělská činnost a kterým je následně vyplácena dotace,” dodal Bím k chystaným změnám.
Původním záměrem, na němž stojí současná legislativa, totiž bylo využívat fotovoltaiku zpravidla na nezemědělské půdě a tzv. brownfieldech. Pokud si tedy farmář nyní nechá nainstalovat fotovoltaickou elektrárnu na pole, nesmí ho už použít pro zemědělské účely. V praxi to ovšem znamená, že ztrácí nárok na veškeré dotace. To mnoho lidí od pořízení fotovoltaiky odrazuje.
Jiří Bím, který se tématu agrovoltaiky věnuje ve své disertační práci, současně působí jako vedoucí příslušné sekce a její garant v Solární asociaci. Díky tomu se také jako konzultant podílel na přípravě legislativních změn. Pokud zmíněná novela projde, od 1. ledna 2024 bude moci půda i po nainstalování fotovoltaických panelů zůstat v Zemědělském půdním fondu.
Před instalací fotovoltaiky tak bude stačit získat územní a stavební povolení a potvrzení od orgánů ochrany Zemědělského půdního fondu. Právě územní řízení ale v současné době stále vrací agrovoltaiku na úroveň fotovoltaiky. Aby tomu tak nebylo, je třeba změna stavebního zákona.
Fotovoltaika pro vinice i brambory
Ministerstvo zemědělství (MZe) společně s MŽP chce agrovoltaiku povolit jen na pozemcích s ovocnými sady, chmelnicemi a vinicemi, což by znamenalo zásadní omezení rozvoje agrovoltaiky v ČR.
Seznam plodin bude specifikovat společná vyhláška obou ministerstev, která je v současné době v přípravě. Fotovoltaické panely by tak mohly v budoucnu stát i vedle zeleniny. To ocení například pěstitelé brambor, což je plodina, které nevadí občasný stín.
„Pro Českou republiku nedává smysl, aby byla agrovoltaika povolena jen pro pěstitele ovocných sadů, chmelnic a vinic. Hlavním důvodem jsou geografické a klimatické podmínky, které mohou být v České republice vhodné právě pro instalaci vertikálních systémů. Ty mohou za určitých okolností vyrobit i více energie na jeden instalovaný kWp než instalace jižní,” vysvětluje Bím.
Agrovoltaiku rozvíjí především Francie, Nizozemsko a Německo. A právě do Francie odjel Jiří Bím spolu s dalšími českými experty v rámci exkurze Solární asociace nastudovat technické řešení různých typů fotovoltaických panelů.
V rámci dalších exkurzí navštívil i projekty v Rakousku, Nizozemsku nebo Itálii. První pilotní projekty jsou připravené i v ČR, jejich povolení ale není o nic snazší než u těch komerčních, čekají tedy na změnu legislativy.
Střešní elektrárny nestačí
„Pokud chce Česko brát dekarbonizaci vážně, nemůžeme vsadit pouze na střešní elektrárny. Energetická spotřeba průmyslu, dopravy a bytových domů je mnohonásobně větší. Agrovoltaika je vhodným nástrojem, jak umožnit výstavbu solárních elektráren na volné ploše a neztratit přitom plochu ze zemědělského půdního fondu,” říká výkonný ředitel Solární asociace Jan Krčmář.
„V mnoha ohledech Česko rozvoj obnovitelných zdrojů zaspalo, připravený zákon zavádějící agrovoltaiku nám ale dává šanci proniknout mezi evropské lídry,” dodává Krčmář.
Obavy z masivního záboru orné půdy na místě nejsou. „Pokud bychom postavili všechny potřebné solární elektrárny v příštích desetiletích jen na orné půdě a ani jeden panel na střeše, zabere to méně než jedno procento orné půdy,” dodává Jiří Bím. Tato kalkulace vychází z finálního cíle Německa vztaženého k České republice, podle tohoto přepočtu bychom u nás měli postavit kapacity o 45 GW.
Solární asociace je profesní sdružení podnikatelů v solární energetice a příznivců fotovoltaiky. Asociace s 690 členy má 60procentní podíl na českém solárním průmyslu. Jedním z jejích partnerů je i Laboratoř diagnostiky fotovoltaických systémů na Fakultě elektrotechnické ČVUT.
