English version
V průběhu posledních dvou let došlo v oblasti vývozu zboží a s ním spojeným platbám daně z přidané hodnoty k některým změnám. Jejich shrnutí vám nabízíme.
Protože v poslední době došlo v této oblasti k některým změnám, chtěli bychom se jim v tomto článku věnovat.
Na úvod zopakujme podstatu vývozu dle zákona o DPH. Vývozem se rozumí výstup zboží z území Evropské unie na území třetí země, jestliže zboží bylo propuštěno do celního režimu vývozu, pasivního zušlechťovacího styku nebo vnějšího tranzitu, nebo bylo zpětně vyvezeno.
Daňový doklad: Klasická faktura
Po dlouhou dobu bylo daňovým dokladem při vývozu rozhodnutí celních orgánů o propuštění zboží do režimu vývozu s potvrzeným výstupem zboží z Evropské unie. Toto bylo změněno novelou účinnou od 29. 7. 2016, od té doby je daňovým dokladem klasický daňový doklad vystavený v souladu se ZDPH (tedy zpravidla typická faktura obsahující veškeré potřebné náležitosti).
Nicméně rozhodnutí o vývozu do třetí země s potvrzeným výstupem zboží z Evropské unie bylo považováno za rozhodující důkazní prostředek prokazující uskutečnění vývozu pro účely DPH. Zákon však stále umožňoval, aby plátce mohl v případě, že výstup zboží z území Evropské unie potvrzen není, předložit jiné důkazní prostředky.
Novelou účinnou k 1. 7. 2017 došlo k další úpravě ZDPH, jako důkazní prostředek je striktně vyžadováno rozhodnutí celního úřadu o vývozu zboží do třetí země nebo jiné důkazní prostředky v případě ústního celního prohlášení pro vývoz zboží.
Celní prohlášení jen elektronicky
Podrobnější vysvětlivky k celé oblasti vývozu lze nalézt mj. v Informaci o uplatňování zákona o DPH u vývozu zboží vydané Generálním finančním ředitelstvím. Zde je jasně uvedeno, že celní prohlášení je třeba podávat elektronicky a důkazní prostředkem o uskutečnění vývozu je elektronická datová zpráva ve formátu xml, která obsahuje potvrzení celního úřadu o výstupu zboží z Evropské Unie. Tato je plátci či jeho deklarantovi zasílána až poté, co celní úřad výstupu na vnější hranici Evropské unie informuje o této skutečnosti elektronicky celní úřad vývozu.
Důkazním prostředkem o uskutečnění vývozu může být také ústní celní prohlášení, to se však vztahuje pouze na zásilky zboží obchodní povahy nepřesahující svou hodnotou 1000 eur nebo jejichž čistá hmotnost nepřesahuje jednu tunu. V tomto případě by sice mělo být podáno tzv. výstupní souhrnné celní prohlášení, avšak ZDPH připouští tzv. jiné důkazní prostředky, které mohou prokázat skutečný výstup zboží. Může se jednat například o kopii dodacího listu podepsaného příjemcem mimo celní území Evropské Unie, potvrzení o doručení získané z aplikace přepravce, doklad o zaplacení přepravní služby prokazující pohyb zboží apod.
Za den uskutečnění vývozu je z hlediska ZDPH považován stejně jako dříve den výstupu zboží z území Evropské Unie.
V praxi by bylo striktní dodržování tohoto postupu poměrně komplikované. Zpravidla totiž český vývozce vystavuje fakturu již při předání zboží dopravci kupujícího (v případech, kdy přepravu zajišťuje kupující), nicméně k výstupu zboží z území Evropské unie může dojít i o několik týdnů později. V těchto případech by musel prodávající umět ošetřit zahrnutí vystavené faktury do evidence pro účely DPH až později. Situací se zabýval nedávný příspěvek na Koordinačním výboru Komory daňových poradců a Generálního finančního ředitelství (dále jen GFŘ) č. 492/25.01.17.
V příspěvku bylo navrženo, aby byl údaj o uskutečněném vývozu v přiznání uváděn za období, v němž bylo z hlediska DPH skutečně převedeno právo nakládat se zbožím na kupujícího jako vlastník. Současně bylo navrhováno, aby nebylo považováno při vystavení daňového dokladu za závadu, pokud zde bude scházet datum dodání – a to z toho důvodu, že v některých případech při vystavení daňového dokladu ještě nemusí být známo. Jedná se o případy, kdy přepravu zboží do třetí země zajišťuje prodávající a kdy tedy k faktickému dodání dojde až mnohem později, než je den výstupu zboží z území Evropské unie.
Požadavek českého zákona na zahrnutí vývozu do zdaňovacího období, v němž zboží opustilo území Evropské unie, nemá oporu ve Směrnici. Ve Směrnici není vývoz zboží chápán jako specifické plnění, které by mělo mít speciálně upraveno den svého uskutečnění.
Datum vývozu: Dodání zboží nebo výstup z EU?
Je tedy třeba vycházet ze základních obecných ustanovení, podle nichž je rozhodující převod práva nakládat se zbožím jako vlastník. Na základě toho je v příspěvku návrh, aby bylo možné považovat za datum uskutečnění vývozu datum, kdy došlo k dodání zboží (je-li znám). S tím, že v praxi by měl mít plátce i nadále možnost uvádět jako okamžik uskutečnění plnění datum, kdy zboží vystoupilo z území Evropské unie.
Pracovníci GFŘ však dle svého vyjádření k příspěvku i nadále považují za rozhodující okamžik uskutečnění plnění při vývozu datum, kdy zboží vystoupilo z území Evropské unie, nicméně v souladu se Směrnicí připouštějí, že lze na daňový doklad uvést jako okamžik uskutečnění i datum, kdy došlo k dodání zboží. Nicméně trvají na tom, aby daňový doklad vždy konkrétní den uskutečnění plnění obsahoval.
Základ daně u exportu
Na závěr bychom se chtěli krátce zastavit u problematiky stanovení základu daně při vývozu. V dřívějších letech byl i k tomuto vydán příspěvek z Koordinačního výboru, podle něhož ještě Ministerstvo financí upřednostňovalo, aby byla za základ daně považována statistická hodnota z JSD (JCD), nicméně připustilo, že je možné za základ daně považovat také úplatu za zboží.
Základ daně by měl být dle ZDPH jednoznačně určen podle obecných ustanovení § 36 ZDPH (tedy fakturovaná částka včetně vedlejších nákladů). Ve zveřejněné Informaci k této otázce již GFŘ uvádí zcela jasně, že při stanovení základu daně u vývozu zboží se postupuje podle § 36 ZDPH.
Autor: Milan Kolář, auditorská a poradenská společnost Fučík a partneři
