English version
Více než deset let pracovala v reklamních agenturách jako grafička, vypracovala se na kreativní ředitelku. Pak si ale uvědomila, že jí přece jen něco chybí. „Vždycky jsem tíhla k nějaké kreativní činnosti rukama. Na Vánoce jsem od přítele dostala svůj první šicí stroj. Začala jsem zkoušet šít různé jednoduché věci a to, co mi na trhu chybělo, jsem si vytvořila sama pomocí programů a zkušeností, co jsem používala denně v agentuře,“ vypráví Jitka Čechová.
Tak vznikla první látka s předtištěným střihem „hnízda“ pro miminko. „Byl o to velký zájem, a tak jsem zkoušela další a další látky,“ dodává. Konec loňského roku pak znamenal zásadní průlom. Přišel pocit vyhoření a s ním i touha věnovat se šití: „Řekla jsem si, že chci zkusit ještě nějaké dobrodružství.“
Do začátku neměla žádné zvláštní finance, a jak sama říká, vlastně je ani moc nepotřebovala. „Většinu práce jsem si udělala sama: grafické návrhy střihů, tisková data a podobně. Jediné, na co jsem vždy potřebovala větší obnos, je role potištěné látky. Takže prodejem látek vydělávám na další a další tisky. Je to takový koloběh a doufám, že časem to přinese i nějaké větší zisky.
Čmáráním k látkovým kamarádům
Princip Jitčiných produktů je velice jednoduchý – vystřihnout a sešít. Kde se ale berou návrhy a nápady? „Vlastně si pořád něco čmárám,“ směje se Jitka, „když mě něco napadne, tak si to nejdřív nakreslím. Třeba návrh na indiánské teepee nebo medvídka, také se snažím navrhovat věci, které maminky zajímají, což se dozvím díky čilému provozu mého facebookového profilu.“
Pak si zkusí něco ušít a použitý střih překreslí do počítače. Všechno je ve vektorové grafice, což je důležité, aby kresba na látce nebyla zubatá nebo neostrá. Když je hotovo, posílá připravená data k tisku a čeká na vzorky látky.
Díky minimalistickému a roztomilému designu může mít každý vlastnoručně vyrobenou
výbavičku pro miminko a přitom výsledek vypadá vkusně a profesionálně.
Když přijdou, pečlivě šiji a dokumentuji každý krok, vyrábím vlastně takový fotonávod práce,“ upřesňuje. Výhodou je, že když se něco nedaří nebo se objeví chyba, dá se snadno korigovat. Svůj vlastní střih a návrh totiž může upravit tak, aby při šití žádné problémy nebyly. Protože jinak by šití maminky nebavilo nebo by si s ním neporadily.
Základem mého produktu je vlastně ta jednoduchost a snadná cesta k dárku nebo ručně šitému produktu. Stačí vystříhat a sešít pomocí přiloženého návodu. Díky minimalistickému a roztomilému designu tak každý může mít vlastnoručně vyrobenou výbavičku pro miminko a přitom výsledek vypadá vkusně a profesionálně,“ líčí Jitka. Ví moc dobře, o čem mluví, protože jak sama přiznává, na začátku ani ona sama skoro neuměla šít: „Všechno jsem se učila sama stylem pokus-omyl. Díky tomu jsem se ale mohla vcítit do začátečnic, pro které jsou hlavně mé látky určené.“
Jenom šití nestačí
Na cestě k úspěchu Jitčina projektu byla samozřejmě i zklamání nebo škobrtnutí. „Nejhorší je odhadnout, co se bude líbit, a co bude naopak propadák. Kolikrát věci, nad kterými jsem seděla dva týdny, jsou mnohem méně úspěšné než ty, co jsem měla za večer vymyšlené,“ přiznává. Nejvíce jí fungují sociální sítě. Facebook a Instagram jsou nejsilnější prodejní kanál.
Každá švadlenka své výtvory sdílí s mým hashtagem, a tak se značka dostává virálně dál. Látky prodávám nyní hlavně na Fleru, kde nabízí své výtvory většina lidí, co něco začínají vyrábět. Pak pomocí jiných prodejců, jako je třeba kavárna s obchodem Vnitroblock, v českém hračkářství Hugo chodí bos nebo na e-shopu pouze s českou tvorbou Proprcky.cz,“ vysvětluje. A kdyby si mohla vybrat, co by jí nejvíce pomohlo v podnikání, volila by zase online. „Sdílení mých látek v různých skupinách o šití na Facebooku nebo třeba pomocí blogerek, které z mých látek šijí svým dětem, by bylo pro moji propagaci určitě nejlepší,“ dodává. Pak už by, jak říká, stačil jen její „klon“, aby toho víc zvládla.
Neokoukanost vítězí
Originalita a novátorství se přece jen pořád cení, i když to tak v současném digitálním věku na první pohled nevypadá. Sama Jitka je příjemně překvapená, že ji po půl roce provozování tohoto projektu její práce uživí: „Myslela jsem si, že to bude náročnější, ale nyní si stačím vydělat na žití a ještě mi zůstává na další tisk látek. Uvidíme, jak se bude dařit dále.“ Má totiž spoustu dalších plánů a nápadů.
Každá švadlenka své výtvory sdílí s mým hashtagem, a tak se značka dostává virálně dál.
Chtěla bych začít hračky a další doplňky vyrábět i hotové a sešité,“ plánuje, „každý třetí dotaz, co mi chodí do zpráv, je žádost o již sešité výrobky. Nyní řeším certifikaci, protože to není zrovna levná záležitost, prodávat produkty pro miminka do tří let.“
Kromě vlastní fantazie ji inspirují i zákaznice, které jí píší, co jim nejde ušít a jestli by nedokázala udělat nějaký konkrétní střih. „Novinek v mé hlavě a notesu jsou miliony. Jen ten čas a finance na další a další natisknuté role. Toho, co se dá ušít, je nekonečné množství, jen musím pomalu. Mám v povaze netrpělivost a musím mít všechno ihned hotové. To je můj každodenní boj,“ svěřuje se Jitka.
V podnikání pomáhají růžové brýle
Se svým šitím, ale hlavně se střihy a nápady dobývá trh zatím jen krátkou dobu na to, aby měla někdy chuť se vším praštit. „Asi mám ještě pořád nasazené růžové brýle,“ směje se. Svou roli tu ale hraje i pomoc rodiny a zpětná vazba od těch, kdo její výrobky kupují. „Mám velké štěstí, že mám doma šikovného kluka, co dělá skvělé fotky. Díky tomu vše vypadá profesionálně nafocené a mám v něm podporu třeba i při prodejních akcích. „Je pro mě moc důležité, že celá rodina mě v této profesní změně podpořila,“ říká Jitka.
Kromě toho jsou pro ni motivací i desítky fotografií od zákaznic. „Nikdy mě nepřestane překvapovat, co všechno jsou schopné vymyslet. Ty příběhy o tom, jak babička vytáhla stroj po deseti letech a společně s dcerou šijí pro miminko výbavu, jsou prostě nakopávací,“ směje se. Při tom všem neztrácí smysl pro humor: „Mám hlavu plnou nápadů a občas některé věci vymyslím dvakrát. Začnu něco malovat, celý nápad dokončím a pak za týden najdu obdobnou věc rozpracovanou v jiném notesu. Jsem v tomhle hrozný bordelář a už asi rok si říkám, že potřebuju jeden obrovský skicák místo milionu papírků všude po stole.“ Právě díky neutuchající kreativitě a chuti zkoušet něco nového se jí ale může dařit naplňovat slogan, který pro svůj projekt zvolila – Co budu dneska šít?
Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Josef Žídek.
