Zdanění hazardu: Stát trestá hráče Sportky, radují se sázkovky



„Idealisté si od počátku představovali Senát jako radu moudrých, která bude držet na uzdě lidovou tvořivost poslanců,“ napsal nedávno sociolog Jan Jandourek.

Idealisté se v Česku vyrojili poté, co byl v listopadu 2019 ve sněmovně schválen daňový balík, jehož součástí je vyšší zdanění hazardu. Výslednou podobu kritizují odborníci na závislosti, opoziční zákonodárci a nelíbí se ani provozovatelům loterijních her.

Její schválení totiž znamená, že se od 1. ledna 2020 zvyšuje daň z hazardu pouze provozovatelům loterií, a to z 23 na 35 procent. U kurzových sázek a tombol zůstaly sazby na 23 procentech, a daň se nemění ani u výherních automatů (35 procent). Původní vládní návrh zvyšoval například i zdanění majitelům sázkových kanceláří či provozovatelům her v kasinech o sedm procent.

Senát nicméně kritiky potěšil a předlohu následně do sněmovny vrátil. Poslanci si tak celé hlasovací martyrium zopakují, a to pravděpodobně ještě do konce roku. Senátní veto de facto ponechává původní sazby daně, platné do letošního roku.

První vyhraná bitva

Schillerová tak zatím nevyhrála válku, dílčí úspěch si ovšem připsat může. Neprošel sice vládní návrh, ale byla přijata kompromisní varianta, jíž na popud svého stranického šéfa a se souhlasem ANO předložil poslanec Ondřej Veselý (ČSSD). Z ní se mohou radovat majitelé kasin, sázkových kanceláří a nakonec i heren s výherními automaty.

Kritici plánů místopředsedkyně vlády se ale – bohužel pro Babišovo hnutí – najdou i mezi poslanci koaliční ČSSD a komunistů. Experti na adiktologii i opozice proto věří, že napodruhé projde ve sněmovně „přijatelnější návrh, který nebude v rozporu s doporučením odborníků a evropskými standardy“.

V rozporu s vládní linií byla už před prvním hlasováním předloha poslanců Romana Onderky (ČSSD) a Jiřího Dolejše (KSČM). Většina opozice ji podpořila a doporučil ji i rozpočtový výbor. Přes Hamáčkovu snahu umravnit svůj poslanecký klub, zvedlo ruku pro Dolejšův a Onderkův návrh dokonce devět sociálnědemokratických poslanců. Pokud se přidají ještě zákonodárci ODS, kteří v prvním případě nehlasovali (a následně toho litovali), může Schillerové zdanění hazardu definitivně spadnout pod stůl.

Bič na Sazku?

Největší obětí politických licitací a lobbingu provozovatelů hazardních her je zatím Sazka (respektive loterie, binga a některé živé hry). Sázejících Sportky se totiž nové sazby daně dotknou nejvíce. „A to je naprosto absurdní situace. Jak chcete s hazardem bojovat tím, že potrestáte babičky sázející Sportku, a naopak podpoříte ty, co hrají na automatech?“ ptá se předseda sdružení Občané proti Hazardu Martin Svoboda.

„Zvýšení loterijní daně ze současných 23 procent na 35 procent je zcela v rozporu s doporučením odborné adiktologické veřejnosti a s Národní strategií pro boj se závislostmi. Česká republika má nejvyšší podíl tvrdého hazardu na trhu a nejnižší podíl nejméně nebezpečných loterií typu Sportka (16 procent). V zemích Evropské unie je tomu přesně naopak,“ reagoval mluvčí Sazky Martin Friedmann.

Ten, koho mrzí současný stav nejvíce, je třetí nejbohatší Čech Karel Komárek, majitel společnosti KKCG, a tedy Sazky. Sazka totiž v roce 2018 zvýšila tržby o pětinu na více než 13 miliard korun. Nejvíce lidí utrácelo za tipování čísel ve Sportce, utratili bezmála šest miliard korun. O dvanáct procent vyšší daň by pro Sazku znamenala roční ztrátu ve stamilionech.

Friedmann má podle odborníků na závislosti pravdu. Nikde jinde v Evropě nejsou „neškodné“ loterie zdaněny extrémně vysokou sazbou a jejich provozovatelé neplatí stejnou daň jako ti, kteří provozují nejškodlivější automatový hazard.

Martin Svoboda mluví dokonce o vražedném souboji nejbohatších Čechů: „Podle mého soudu jde o válku miliardářů. Pan Komárek moc vyrostl, a tak bylo potřeba přistřihnout mu křídla. Jako člověka by mne to nemuselo trápit, ale pokud chceme bojovat s hazardem, nemůžeme zdaňovat nejméně škodlivé loterie, a naopak podporovat nejnebezpečnější automaty.“

K dosavadním vítězům naopak patří například senátor a majitel společnosti Synot Ivo Valenta, který byl údajně při lobbingu ve sněmovně velmi aktivní. Mluví se dokonce o korupci konkrétních poslanců. Více si přečtěte v rozhovoru na straně 16.

Prchalovy lži?

Ministryně Schillerová trvá na tom, že ponechání současné sazby u výherních automatů a zvýšení u loterií (případně dalších typů „méně nebezpečných her“) přinese v boji státu se závislostí na hazardu pozitivní výsledky.

Dalším jejím argumentem je větší výběr daní. Zdanění hazardu podle vlády má do státní kasy přinést stamiliony korun navíc.

„Díky naší revoluční regulaci hazardu už naštěstí nejsou herny na každém rohu a občané jsou konečně chráněni před tím, aby hazardu propadli. Stále je ale u nás okolo půl milionu lidí, u kterých může závislost na hazardním hraní propuknout,“ prohlásila Alena Schillerová.

„Proto jsme se rozhodli oprášit původní návrh zákona o dani z hazardních her, který zavádí tři sazby zdanění hazardu podle škodlivosti her. Už v roce 2015 s ním přišel můj předchůdce Andrej Babiš, ale poslanci jej bohužel zmírnili. Je to promyšlený návrh, který nejenže nevytlačí hazard do ilegální zóny, ale naopak nás rychleji přiblíží k ostatním zemím, kde je ochrana občanů před závislostí na hazardu brána jako samozřejmost,“ doplnila.

Experti současné vládě přiznávají, že částečný úspěch v boji s hazardem přinesla dosud přijatá legislativa, například loterijní zákon z roku 2017.

V Česku se v posledních letech výrazně snížil počet nelegálních provozovatelů, a to zejména v internetovém světě. Současný návrh jde ale proti původní vládní strategii.

„Ještě před dvěma lety jsem ministryni Schillerové věřil, že myslí svůj boj a hazardem upřímně. Nevím, co se stalo, že se vláda do té doby naprosto zpronevěřila své strategii harm reduction (umenšování škod ze závislostí) a jde na ruku provozovatelům nebezpečného hazardu,“ ptá se Martin Svoboda.

Předseda sdružení si dnes nebere servítky a označuje opakovaná vyjádření ministerského předsedy a Schillerové za „nehorázné Prchalovy lži“ – tedy lži vrchního marketéra předsedy vlády Marka Prchala.

Protichůdné zájmy: Jen chaos

Poslední vývoj každopádně ukázal, kolik protichůdných zájmů se v boji o trh s hazardními hrami v Česku střetává.

Původní vládní návrh zlobil i provozovatele živých her v kasinech jako ruleta, poker či black jack. Jediný, kdo mohl zůstat v klidu, byli majitelé heren s automaty. Vláda totiž ani na okamžik neuvažovala o tom, že právě jim zvedne daně. Jen Dolejšův a Onderkův návrh by pro ně znamenal větší odvody státu.

Schillerová chtěla provozovatelům živých her v kasinech zvednout daň o sedm procent. Jaké následky by to pro ně mělo, se ptáme ředitele Institutu pro regulaci hazardních her Jana Řeholy.

„Zcela likvidační. Živé hry v kasinech, jako je ruleta, poker či black jack, jsou hry s velmi vysokým výherním podílem. Provozovatel si statisticky u rulety nechává jen 2,7 procenta ze vsazené částky. U hry black jack je výhoda kasina dokonce menší než jedno procento. S tak nízkou marží by se při zvednutí sazby daně na 30 procent živé hry fakticky nedaly legálně provozovat. A to by byla škoda,“ říká.

Řehola zároveň připomíná, že nejsou tak nebezpečné jako herny s automaty, na kterých si gambleři snadno vypěstují těžkou závislost. „Živé hry v kasinech hrají většinou lidé, pro které je to spíše společenská událost, spojená s jistou mírou prestiže. Pokud stát svou regulací znemožní tyto hry legálně provozovat, budeme u nás zase mít jen herny s automaty,“ myslí si Řehola.

Dolejšův a Onderkův návrh přitom chtěl ve většině ponechat nižší původní sazby a zvýšit daň právě jen provozovatelům heren s „bednami“ na 38 procent.

Kolik peněz do státní kasy?

Alena Schillerová od počátku plánovala, že návrh z dílny ministerstva financí přinese ročně do státní pokladny přes tři miliardy korun. Nakonec ministerstvo svůj odhad upravilo na zhruba 600 až 700 milionů. Po schválení poslaneckého návrhu to má být ještě o něco méně, zhruba 400 milionů.

Poslanec Jiří Dolejš ale tvrdí – a odborníci jeho slova potvrzují – že nejvíce peněz přinese státu právě navýšení daně z hazardu provozovatelům hracích automatů. Ty totiž tvoří gros českého trhu s hazardními hrami, a tak by pouhá tři procenta znamenala až miliardu korun do státního rozpočtu ročně navíc.

Jediné, na čem se v kakofonii desítek protichůdných vyjádření shodnou všechny strany a co nakonec uznala i ministryně financí, je zdanění výher nad milion korun. Původně totiž měli být hráči v sázkových kancelářích, případně ti, kteří hrají v kasinech nebo loterijní hry, zdaněni už při výhrách nad sto tisíc korun.

„Milionová hranice je přijatelná. Bude se to týkat skutečně malého procenta lidí a stát na dani z výher nevybere téměř nic,“ doplňuje ho Jan Řehola. Zároveň připomíná absurdní příklad, kdy by při kurzu 1,14 a vsazených 100 tisících mohla být výhra nižší než vsazená částka.

Zdanění výher ale není podle Řeholy řešením. „Plošně výhry nezdaňuje žádný stát EU. Tvrdí to dokonce samo ministerstvo ve své analýze RIA. Jsou státy, které daní výhry jen z určitých her, nejčastěji loterií. Z okolních států má zdanění výher jen Polsko a podle zprávy polského nejvyššího kontrolního úřadu z letošního roku se více než polovina všech sázek odehraje na černém trhu, mimo kontrolu státu. Hráč prostě nechce ze své výhry odevzdat 15 procent státu. Vždy bude hledat způsob, jak si ponechat výhru celou,“ varuje.

Podle odborníků je pak daleko větší šance, že se přesune do šedé zóny a bude sázet u nelegálních sázkovek. To podle Svobody i Řeholy hrozilo právě v případě, že by zůstala hranice zdanění na sto tisících.

Kde je registr?

Boj s hazardem ale není jen o daních. Odborníci na adiktologii si stěžují, že vláda rezignovala na prevenci a důležitá opatření, která by hazard zreguloval.

„Obrovským problémem je to, že ještě nemáme dokončený registr hazardních hráčů. Paní Schillerová mluví o tom, že by měl fungovat už příští rok, ale já jsem v tomto ohledu veliký skeptik. Na ten registr je navázáno spousta omezujících opatření pro hazard, které jsou v zákoně dobře ošetřeny, ale bez registru nejsou možné,“ říká Svoboda.

„Základem jeho funkčnosti je to, aby nehráli lidé, kteří hrát nemají. My jsme prosazovali, aby tam byli uvedeni především lidé, kteří mají exekuce. Nakonec tam budou jen hráči na sociálních dávkách, dávkách hmotné nouze a ti, kteří vyhlásili osobní bankrot. Podívejte se ale, kolik lidí v Česku vyhlásilo bankrot a kolik má proti tomu na krku exekuce. S deseti exekucemi hrát prostě nemůžete,“ doplňuje.

„Každá debata o regulaci hazardu se zvrhne jen v diskusi, kolik procent má mít ta která hazardní hra. Velmi bych si přál, aby se diskuse o regulaci hazardu přesunula ke skutečným problémům,“ přidává se Jan Řehola.

Podle Řeholy potřebuje stát především pomoci problémovým hráčům. Jak to udělat?

„Problémových hráčů ve společnosti jsou zhruba dvě procenta. Myslím, že místo plošného a povinného nastavování limitů, bychom měli svou pozornost přesně směřovat právě na ně. Měli bychom lidem vysvětlovat rizika hazardních her, vzdělávat je, zajistit účinnou a včasnou pomoc těm, kteří nad svým chováním ztratí kontrolu. To bychom podle mého názoru udělali lépe, než se každý rok dohadovat, jakou sazbou má být zdaňovaná kurzová sázka nebo bingo,“ dodává.

Přesná řeč statistik

Když stát zvedal daně z hazardu naposledy, kýžený efekt mu to nepřineslo. Zatímco analýza ministerstva financí počítala s výnosem asi dvou miliard do veřejných rozpočtů, nastal opak. Příjem státního rozpočtu se o tři miliardy snížil.

Na daních z hazardu se loni vybralo 9,7 miliardy, v roce 2017 to bylo 12,1 miliardy korun.

Podle odborných odhadů má v Česku problémy s hraním hazardních her a se závislostí na nich kolem 164 tisíc lidí nad 15 let. Patologických hráčů je pak bezmála 60 tisíc. Sázení a hraní nemá pod kontrolou asi 13 tisíc mladých do 18 let.

Češi a Češky loni za hazard utratili 249,5 miliardy korun. 

Jakub Procházka, převzato z časopisu Profit