Zelené střechy proti výhni jsou trendy

Rostoucí teploty posledních let netrápí jen zemědělce, kterým usychá úroda, nebo lesníky, jimž horka a kůrovec likvidují stromy. Stále více zasahují i do životů obyvatel měst. Rozsáhlé vybetonované plochy vytvářejí takzvané tepelné ostrovy, kde letní výheň komplikuje život lidí. 

Mezi moderní trendy městské výstavby se tak stále častěji prosazují i takzvané zelené střechy porostlé vegetací. Ty ochlazují město a zároveň zadržují cennou dešťovou vodu. Jejich počty v Česku za rok vzrostly o čtvrtinu. 

Podle údajů Svazu zakládání a údržby zeleně (SZÚZ) přírůstek plochy zelených střech v ČR dosáhl zhruba 247 tisíc metrů čtverečních. „Ve srovnání se zahraničím je to však stále málo,“ uvedl Pavel Dostal ze SZÚZ a doplnil: „Například jen v samotném Mnichově již přesahuje celková plocha zelených střech 3,1 milionu metrů čtverečních, ve Vídni je to 2,6 milionu a v Berlíně dokonce čtyři miliony metrů čtverečních.“ 

České ministerstvo životního prostředí proto zvažuje, že by pro komerční stavby tento typ střech zavedlo jako povinný. „Zkušenosti ze světa ale ukazují, že účinnější než nařízení je motivace. Příkladem mohou být různé podpory, dotace nebo úlevy na stočném za vodu, kterou se podaří zadržet,“ vysvětlila výkonná ředitelka České rady pro šetrné budovy Simona Kalvoda.

V Česku vede Brno

V zahraničí, kde jsou se zelenými střechami výrazně dál, se obvykle kombinuje regulace prostřednictvím územního plánu s motivačními opatřeními na celostátní i lokální úrovni. Jde o různé dotační programy, příspěvky na realizaci či úlevy na stočném. Příspěvky na zřízení zelených střech se za českými hranicemi pohybují obvykle ve výši od dvou do 35 eur na metr čtvereční plochy zelené střechy, a to podle druhu vegetace, typu stavby a její velikosti. Dotace tak pokrývají až polovinu nákladů. 

I v ČR již některá města přistoupila k řešení zelených střech pomocí příspěvků. Například Brno zavedlo program na podporu zelených střech v roce 2019. Podpora směřuje nejen na novostavby, ale i rekonstrukce. „Brno poskytuje dotace na akumulaci srážkových vod a zelené střechy. Program je velmi úspěšný. Město na něj vyčlenilo téměř 20 milionů korun a osm milionů již je vyčerpáno,“ řekl ředitel Kanceláře architekta města Michal Sedláček.

Na vzniku tohoto dotačního programu se podílela brněnská Nadace Partnerství. Ta již v roce 2012 dokončila rekonstrukci svého sídla a výstavbu centra Otevřená zahrada, jehož součástí byla právě zelená střecha.

Zkušenosti ze světa ale ukazují, že účinnější než nařízení je motivace. Příkladem mohou být různé podpory, dotace nebo úlevy.“ Simona Kalvoda, Česká rada pro šetrné budovy 

Inspirace z minulosti 

Zeleň na střechách byla součástí architektury již před desítkami let. „Zelené střechy integrovali do svých ikonických staveb i slavní funkcionalističtí architekti meziválečného období. V Brně například Mies van der Rohe do vily Tugendhat nebo Arnošt Wiesner do budovy dnešního Českého rozhlasu na Beethovenově ulici. Tehdejší hydroizolační technologie ale nebyly tak dokonalé jako dnes, střechami začalo zatékat a vegetační souvrství bylo nahrazováno lepenkou nebo dlážděnou terasou,“ připomíná strategický ředitel Nadace Partnerství Miroslav Kundrata. 

Nadace v současnosti radí, jak na zelené střechy nejen na novostavbách, ale i u starších budov.  „Vždycky je jednodušší integrovat zelenou střechu do novostavby. Ale ani rekonstrukce nemusí být nákladná. My jsme si například v nadaci udělali extenzivní vegetační střechy na třech venkovních dřevěných stavbách svépomocí. Zvládne to každý kutil třeba u garáží, kde černá lepenka přehřívá vzduch v mnoha vnitroblocích a zvyšuje pak i noční teploty v bytových domech,“ popisuje Miroslav Kundrata.

Vegetace na střechách přitom nebude jen doménou Brna. Například Praha v širším centru vytipovala 1950 budov, které jsou vhodné k ozelenění. Mohlo by na nich vzniknout více než 1,5 milionu metrů čtverečních rovných nebo i šikmých zelených střech. 

Cesty, jak motivovat vlastníky budov k zájmu o zelené střechy, ukazuje zahraničí. V Německu podpořilo jejich výstavbu rozdělení stočného na odpadní vodu a dešťovku. Úlevy na stočném za zadrženou vodu se tak staly zdaleka nejvyužívanějším nástrojem pro podporu zelených střech u našich západních sousedů. 

„Tuto formu podpory využívá přibližně polovina měst nad deset tisíc obyvatel, která se zapojila do výzkumu. V Česku je ale situace složitější vzhledem k množství provozovatelů vodovodů a kanalizací,“ poznamenal Pavel Dostal. 

Mokřad na střeše

Některé tuzemské projekty šly přitom ještě dále a kromě zeleně vytvořily na střeše přímo mokřad. „Inspiroval nás požadavek na zelenou střechu společně se žádostí stavby kořenové čistírny na přečištění studny. Tam vznikl nápad postavit kořenovku na střeše,“ vzpomíná Michal Šperling, zakladatel společnosti Filipendula, která stojí za značkou Kořenovky.cz ,produkující kořenové čističky odpadních vod, i za projektem mokřadní střechy. 

Právě spojení mokřadní střechy s kořenovou čističkou je největším přínosem projektu realizovaného v pražských Letňanech. Zelená střecha s nízkou hmotností navíc neklade vysoké nároky na statiku a nosnost střechy. Další výhodou je vyřešení častého problému zelených střech, který spočívá v nedostatku nebo naopak velkém množství vláhy. Tento problém se u zelených střech nejčastěji řeší zvýšením vrstvy substrátu, což ale klade vyšší nároky na statiku střechy.

Mokřadní střecha je bujně porostlá rozmanitým výběrem mokřadních rostlin, jako jsou různé druhy ostřic, sítina, orobinec, chrastice rákosovitá, skřípinec jezerní, kosatec žlutý a další. Zatímco jejich květy plní estetickou funkci, jejich kořeny pomáhají čistit odpadní vody vznikající z provozu domácnosti. Kořenová čistička na střeše tak přispívá k recyklaci vody v domácnosti a ke snížení spotřeby pitné vody až na polovinu. Přečištěnou vodou se v domě splachuje či se s ní zalévá jeho okolí. Kromě toho zelená plocha střechy přináší do lokality vlhkost a příznivé klima, což majitelé i okolí oceňují zejména v horkých letních měsících.

Pohodlnost a neznalost

Změny k lepšímu podle odborníků zatím v Česku nepostupují takovým tempem, jak by bylo potřeba. „Rychlejšímu zavádění těchto postupů do praxe brání kromě pohodlnosti lidí zejména neznalost projektantů a investorů, nepružnost legislativy a chybějící systémová podpora i tlak ze strany státu. Náš úkol vidíme v tom, že chceme veřejné správě i soukromému sektoru cestu k těmto inovacím usnadňovat. K tomu slouží například i soutěž a inspirační databáze dobrých řešení na stránkách soutěže AdapterraAwards,“ uzavírá Miroslav Kundrata.

Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Dalibor Dostál.