Ženy dobývají český byznys, vedou v počtu nových živností



„Nudíš se, kup si medvídka mývala,“ dobírali si známí slovy klasika z Postřižin bývalou obchodní manažerku velké české firmy Karolínu Kadlecovou po dlouhých třech letech na mateřské. Zvíře si k dětem nepořídila, nudu zahnala tak, že rozjela vlastní živnost.

Hlavní důvod, proč opustila původní zaměstnání a rozhodla se postavit na vlastní nohy, je ale prozaičtější. „Chtěla jsem se vrátit do práce už rok a půl po porodu, jenže můj původní zaměstnavatel mi neumožnil práci z domova ani volnou pracovní dobu, ačkoli bych to bez problémů zvládla. Proto jsem se rozhodla, že budu na částečný úvazek matkou a na částečný úvazek PR manažerkou na volné noze,“ prozrazuje Kadlecová.

Podnikatelky jsou se svým životem i příjmem mnohem spokojenější než ženy v zaměstnaneckém poměru. Pouze jedno procento oslovených žen podnikatelek nechce, aby jejich děti v budoucnu podnikaly.

Žen, které v Česku během mateřské dovolené utíkají z původního zaměstnání a zakládají si vlastní živnost nebo firmu, jsou v Česku stovky ročně. Nový tuzemský fenoménmá řadu příčin.

Ženy válcují muže

Loňský průzkum agentury IPSOS pro Asociaci malých a středních podniků a živnostníků ukázal, že počet podnikatelských subjektů založených ženami v roce 2015 dvanáctinásobně převýšil počet firem, které rozjeli muži.

Předloni narostl počet podnikatelek v Česku o 7223 žen. Mužů podnikatelů přibylo jen 609. Zhruba pětina dam ze zmíněného počtu byla ve věku 25 až 34 let a nejčastěji šlo právě o matky s dětmi. „Z naší zkušenosti vyplývá, že ačkoli se do podnikání pouštějí ženy napříč celým věkovým spektrem, největší podíl tvoří ty ve věku 25 až 34 let. Již statisticky se tedy jedná o maminky s malými dětmi,“ potvrzuje manažerka společenské odpovědnosti společnosti GE Money Bank Markéta Vaňková.

Ženy na mateřské nutí k tomu, aby si pořídily živnostenský list, nejen nevstřícný přístup jejich zaměstnavatele, ale také to, že mají doma daleko více času uvažovat o svých šancích a možnostech. Nápady na jejich byznys často souvisejí právě s čerstvě narozenými potomky. Své firmy zakládají proto, aby lépe skloubily vydělávání peněz s péčí o rodinu. Příkladem může být Ivana Hlobilová, která hledala alternativu k jednorázovým plenkám, což ji přivedlo k založení specializovaného internetového obchodu.

Mahulena Pertlová, zakladatelka a spolumajitelka pražské rodinné firmy Kama, se kdysi na mateřské z dlouhé chvíle rozhodla, že uplete pro své děti svetry a čepice. Dnes její firma vyváží kvalitní pletené oblečení do celého světa a obléká například kanadskou biatlonovou reprezentaci.

Maminka malé dcerky Alice Štunda žila dlouho v Kanadě a po návratu do Česka nenašla školku, která by splňovala její nároky. Proto se rozhodla založit dvojjazyčnou školku a posléze i školu. Sunny Canadian International School aktuálně nabízí vzdělání od předškolního věku po maturitu a sbírá jedno prestižní ocenění za druhým.

„Je pro mě důležité být u toho, když synové vyrůstají, a to jde nejlépe, pokud pracuji blízko našeho bydliště. Přišlo mi zbytečné trávit každý den dvě hodiny cestou do Prahy, když mohu tento čas věnovat dětem. A protože jsem viděla, že v našem regionu chybějí služby pro seniory, rozhodla jsem se jim takové nabídnout,“ říká matka dvou synů ve věku pěti a osmi let Hana Habartová z Dobřichovic, původní profesí odpadová hospodářka.

Inspiraci pro podnikání našla v denním klubu pro maminky s malými dětmi, který pořádal desítky vzdělávacích kurzů. Rozhodla se rozjet podobný projekt, ovšem se zaměřením na odlišnou cílovou skupinu. A před třemi lety přivítala první klienty v soukromém denním centru pro seniory Barevný strom.

Odmítají riskantní kroky

Ženy mají k podnikání daleko odpovědnější přístup než muži – a jejich firmy mají nižší úmrtnost. Riskování v byznysu podle nich ovoce nepřináší.

„Ženy vstupují do podnikání velmi zodpovědně, jejich hlavní motivací není mimořádný úspěch a společenské postavení, naopak pragmaticky sledují efekt pro rodinu a vyšší stupeň nezávislosti. Uvažují hospodárně, snaží se z minima získat maximum a odmítají riskantní kroky. Tím se podstatně odlišují od mužů, kteří jdou za vyššími cíli, ale rovněž s větší dávkou rizika,“ potvrzuje předseda Asociace malých a středních podniků Karel Havlíček.

Polovina žen, které se rozhodly podnikat, míří do oblasti služeb, následuje drobný obchod. Průzkum IPSOS potvrzuje, že za zásadní faktor při rozhodování o oboru podnikání považují ženy právě možnost skloubit pracovní a rodinný život. Důležitou motivací je pro tři čtvrtiny žen uspořádání pracovní doby podle jejich představ, dvě třetiny považují založení živnosti za cestu k nezávislosti.

Téměř třetina podnikatelských novicek míří do oblasti poradenství, k čemuž využívá zejména práci z domova. Trendy jsou také malé provozovny typu kaváren, čajoven nebo prodejen vlastních ručních výrobků. A s rozvojem e-commerce roste zájem provozovat e-shopy.

Zaměstnavatelé by se museli víc snažit

Ženy se během mateřské dovolené snaží dosáhnout nezávislosti i proto, že jim firmy i stát házejí klacky pod nohy. A postavit se na ty vlastní považují za ideální řešení.

Čeští zaměstnavatelé sice většinou garantují mladým matkám návrat na původní pozici, na rozdíl od vyspělých zemí na Západě jim ale nenabízejí flexibilní pracovní dobu, práci na zkrácené úvazky či práci z domova. Rodičovská dovolená navíc patří k nejdelším v Evropě. A v konzervativním Česku se jí stále brání drtivá většina mužů, kteří by mohli svým partnerkám uvolnit ruce.

Částečné úvazky neposkytuje podle průzkumu platformy Byznys pro společnost ženám třicet procent firem, zhruba dvě pětiny jim pak nenabízejí možnost pracovat z domova. „V současné situaci, kterou na lokálním trhu práce máme, představují matky pro zaměstnavatele doposud spíše nevyužívaný potenciál. Je však již mnoho firem, které na rodiče myslí a aktivně pracují na tom, aby se mohli do práce vracet dříve a slaďovat pracovní a soukromý život,“ uvádí předsedkyně Byznys pro společnost Pavlína Kalousová.

Téměř polovina oslovených žen stále zůstává doma se svými dětmi minimálně tři roky, což je ve srovnání se Západem neúměrně dlouhá doba. A dvě pětiny se už do své původní práce nevrátí.

Kromě touhy osamostatnit se je častým důvodem ukončení pracovní smlouvy na dobu určitou či neochota zaměstnavatele nabídnout smlouvu jinou. Firmy, které se chtějí zbavit „neperspektivní ženy“ si občas pomáhají zrušením pracovního místa (z důvodu údajné reorganizace nebo nadbytečnosti).

Česko je sice zemí s nejnižší nezaměstnaností v Evropské unii, zároveň ale dosáhlo na jeden neblahý primát – je zde ve srovnání s ostatními zeměmi osmadvacítky nejvyšší procento nezaměstnaných matek dětí do šesti let. Zatímco celková nezaměstnanost klesla na rekordních pět procent, mezi matkami malých dětí nepracuje až 40 procent žen.

„Stát by se měl zaměřit především na vzdělané ženy, které se chtějí po porodu vrátit co nejdříve. Pokud jde o flexibilitu trhu práce, bohužel výrazně pokulháváme za zeměmi jako Nizozemsko, Německo či Británie. Místo demotivujících dávek by spíše pomohlo daňové zvýhodnění rodičů s dětmi a například také zkrácení doby, po kterou je vyplácen rodičovský příspěvek,“ potvrzuje proděkan Národohospodářské fakulty VŠE v Praze a odborník na sociální politiku Vojtěch Krebs.

Ženy od návratu do původního zaměstnání skutečně demotivuje i dlouhé vyplácení rodičovského příspěvku, který dostávají až po dobu čtyř let.

Hledáme chůvu. Zn.: Spěchá

Čtvrtina dotázaných firem také uvedla, že překážku pro jejich zaměstnankyně představují problémy se zajištěním předškolní péče. A potvrzují to i samotné matky, jež se shodují, že snadnější návrat do práce je možný jen tehdy, pokud existuje dostatek kvalifikovaných chův, hlídacích babiček a jeslí či školek. A tím se Česko chlubit nemůže.

Zatímco v sedmdesátých letech byla umístěno v jeslích až čtvrtina českých dětído tří let, dnes jde zhruba jen o jedno procento potomků českých matek.

„Počátkem 90. let rezonoval ve společnosti názor, že ženy by měly své děti vychovávat doma. K tomu se přidala klesající porodnost, a tak se začaly rušit jesle, ve kterých bylo v Československu přes 60 tisíc míst. V roce 2011 to bylo jen kolem 1400. To ženám vzalo možnost svobodné volby,“ doplňuje Krebs.

Pomoci by mohl projekt takzvaných mikrojeslí, které nabízejí pravidelnou profesionální péči o děti od šesti měsíců do čtyř let v kolektivu maximálně čtyř dětí. Ten je zatím v plenkách, v ČR jich funguje asi jen sedm desítek. A takzvaných dětských skupin a soukromých školek přibývá velmi pomalu.

„Jednoznačně platí – čím delší odmlka, tím složitější návrat. Na druhé straně bez zajištění péče o dítě v rámci jesliček a školek návrat pochopitelně možný není,“ shrnuje maminka, dotazovaná ve zmíněném průzkumu. A tak je tu cesta trnitá, ale schůdná: založit si vlastní firmu.

Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Jakub Procházka. Foto: Hynek Glos.