Životní pojištění prošlo v roce 2015 změnou, která ovlivnila celý trh



Výraznou změnou prošlo v roce 2015 životní pojištění. Na daňové zvýhodnění totiž nově dosáhnou pouze ty pojistky, ze kterých klienti nevybírají finanční prostředky. Novela tak zabránila daňovým únikům, kdy zaměstnavatelé část mzdy vypláceli formou mimořádného pojistného na smlouvu životního pojištění.

Zaměstnanec pak mohl tento příspěvek v podstatě okamžitě z životního pojištění vybrat a zaměstnavatel ani zaměstnanec nemuseli zpětně odvádět odvody. Částka příspěvku zaměstnavatele byla osvobozena od odvodů na sociální a zdravotní pojištění a pro zaměstnance tento příspěvek nebyl zdanitelným příjmem. Stát takto přicházel o odvody do státní pokladny.

Loni se proto klienti museli rozhodnout, zda si ponechají možnost daňového zvýhodnění, ale vzdají se průběžných výběrů, nebo o daňové zvýhodnění přijdou, ale naspořené peníze budou moci vybírat. V prvním případě mohou využít dosavadní daňový režim, tedy osvobození příspěvků zaměstnavatele od daně až do částky 30 tisíc korun ročně a snížení základu daně o jím zaplacené pojistné až do částky 12 tisíc korun ročně.

„Převážná část klientů preferovala ponechání daňového režimu. U oslovených pojišťoven byl poměr daňového k nedaňovému režimu přibližně 80 : 20,“ vysvětluje Pavel Krejčík, pojistný analytik Partners.

Mezi pojišťovnami však byly značné rozdíly. „V případě Kooperativy se změna týkala asi 500 tisíc smluv, ovšem pouze menšina z nich, méně než 10 procent, ve skutečnosti mimořádné výběry aktivně využívala. Většina dotčených klientů ponechala smlouvy v původním režimu, případně si klienti část peněz vybrali,“ popisuje Milan Káňa, mluvčí Kooperativy. „Bylo to zhruba půl na půl,“ popisuje Václav Bálek, tiskový mluvčí Allianz pojišťovny.

Poctivé pojišťovny prodělaly

Podle Petra Milaty, tiskového mluvčí ČSOB Pojišťovny, tato pojišťovna při úpravě daňového režimu pojistných smluv svých klientů dodržela postup požadovaný Českou národní bankou, aby dodatek k pojistné smlouvě upravující pojistnou smlouvu na nové podmínky daňového režimu byl klientem podepsán a vrácen zpět pojistiteli.

„Proto významně převažovali klienti, kteří si svoji pojistnou smlouvu na nové podmínky neupravili, protože úprava pojistné smlouvy vyžadovala jejich aktivní součinnost. Aktivně si svoji pojistnou smlouvu na nové podmínky upravila necelá čtvrtina klientů,“ dodává Petr Milata.

„Pojišťovny, které výzvu ČNB neakceptovaly a v rozporu s ní požadovaly aktivní odpověď klienta pouze v případě nesouhlasu s dodatkem k pojistné smlouvě, budou mít tento poměr samozřejmě obrácený,“ podotýká Petr Milata. „V závěru roku 2014, kdy měli klienti ještě možnost realizovat výběr bez vlivu na budoucí daňovou uznatelnost pojistné smlouvy, byla četnost výběrů zhruba 3 až 4násobná v porovnání s rokem předchozím,“ připojuje.

Změnu považují odborníci za potřebnou. „Byla krokem správným směrem. Stát umožňuje daňové zvýhodnění primárně z důvodu tvorby finanční rezervy na stáří. Toto bylo poměrně zneužívané a lidé si peníze, zejména od zaměstnavatele, vybírali často průběžně,“ říká Pavel Krejčík. Za nepovedené však považuje velmi krátký čas na realizaci rozhodnutí, který daňový režim zvolit. Zákon byl schválen na konci roku 2014 a klienti měli na rozhodnutí čas pouze do konce března 2015.

„Dále opět chybělo pořádné vysvětlení toho, proč se tato změna děje. Je to podobný příklad, jako II. důchodový pilíř. Kdyby byl lépe vysvětlován jeho přínos, mohl dopadnout jinak ,“ dodává Pavel Krejčík.

ČNB nezvládla kontrolu

Podle některých pojišťoven navíc stát naprosto nezvládl svoji kontrolní funkci. Pojišťovny totiž začaly se změnou smluv tak, že požadovaly aktivní souhlas klienta pouze v případě převedení na nedaňový režim. „Česká národní banka s tímto způsobem smluvní kontraktace vyjádřila nesouhlas a vyzvala pojišťovny k nápravě. Tu ale důsledně nevyžadovala po všech subjektech pojistného trhu,“ popisuje Petr Milata.

„Tento administrativní zásah vytvořil na pojistném trhu značnou nerovnováhu a uvedl pojišťovny navzájem do nerovnoprávného postavení z pohledu toho, jaký způsob akceptace dodatku k pojistné smlouvě zvolily a do jaké míry podlehly tlaku regulátora na způsob kontraktace,“ dodal Petr Milata.

Jiné pojišťovny však vidí ve změně i výhody, například zpřehlednění trhu. „Nově si klienti při přesněji uvědomí účel uzavírání smlouvy: dlouhodobé spoření na penzi nebo možnost flexibilního výběru prostředků. A díky tomu si mnohem lépe zvolí i investiční strategii. Nově se také klienti více zaměřují na poplatkovou strukturu a odmítají produkty s nesmyslnými poplatky,“ popisuje Václav Bálek.

Situace, kdy lidé přestali životní pojistky vnímat jen jako zdroj nezdaněných příjmů, vytvořila v tomto oboru reálnou konkurenci. „Pojišťovny postupně vylepšují rozsah krytí. V podstatě všechny pojišťovny již nabízí krytí invalidity všech tří stupňů. Ještě před několika lety to umělo pouze pár pojišťoven. Obecně je pojištění více používáno na krytí rizika a investiční složka se omezuje,“ konstatuje Pavel Krejčík.

„V roce 2016 zřejmě více pojišťoven připraví změnu připojištění závažných nemocí, které jsou již poměrně dlouho bez větších úprav. Na začátku roku některé z nich tento krok učinily. I nadále je třeba lidem vysvětlovat, že pojistka má krýt především vážné a dlouhodobé zdravotní problémy,“ podotýká Pavel Krejčík.

„Je třeba se soustředit na riziko invalidity, smrti a dlouhodobé pracovní neschopnosti. A u všech tří oblastí krýt obecnou příčinu, tedy úrazovou i nemocenskou. Na krátkodobé zdravotní problémy by měla sloužit především rezerva,“ zdůrazňuje Pavel Krejčík.

Dalibor Dostál