English version
Se zkratkou ESG, která označuje anglické výrazy Environmental, Social a Governing, tedy okruhy zahrnující životní prostředí, sociální oblast a řízení, se až donedávna setkávali především bankéři a investoři. Právě pro většinu finančních institucí je totiž takzvaný ESG reporting povinný od roku 2018.
Pokud bude přijata novelizace směrnice EU o podávání zpráv podniků o udržitelnosti (CSRD), měl by se ale ESG reporting od 1. ledna 2023 vztahovat i na velké firmy s více než 250 zaměstnanci a obratem vyšším než 50 milionů eur a aktivitou vyšší než 43 milionu eur. A od 1. ledna 2026 pak i na podniky malé a střední.
Právě malé firmy přitom často zatím téměř netuší, jaká povinnost je za několik let čeká. Pojem ESG je totiž v Česku skloňován relativně krátkou dobu. Debata kolem kritérií ESG se začala objevovat zhruba před rokem, v zahraničí je přitom pojem ESG daleko starší a je také jedním z důležitých indikátorů pro rozhodování investorů a bank.
Doplněk ke společenské odpovědnosti
„V případě ESG se opravdu jedná o relativně nový termín ve srovnání se společenskou odpovědností firem (CSR). V zásadě poprvé je o ESG konceptu v jeho současné podobě zmínka v roce 2006 v Principech o odpovědném investování vydaných OSN. Koncept CSR je znám od druhé poloviny 20. století, kdy začaly ve Spojených státech vznikat první obří korporace, které v rámci svého fungování významně ovlivňovaly každodenní dění ve společnosti. Oba zmíněné termíny respektive přístupy k podnikové udržitelnosti jsou vzájemně úzce propojené a není možné je plně vymezit,“ vysvětluje Ladislav Tyll, akademický ředitel programu CEMS/Master in International Management na Vysoké škole ekonomické v Praze.
Podle jeho slov se CSR obvykle definuje jako dobrovolný závazek firmy chovat se společensky odpovědně ve vztahu ke svému okolí. „A to jak vnějšímu, tedy zákazníkům, společnosti, obchodním partnerům, konkurenci a podobně, tak i vnitřnímu okolí, tedy vůči zaměstnancům, vlastníkům a podobně. Jednou ze slabin CSR je její více méně kvalitativní povaha a vazba na interní porozumění společenské odpovědnosti a udržitelnosti ze strany firmy. V důsledku toho, že firmy měly tendenci vidět CSR skrz svojí interní perspektivu, bylo velice obtížné standardizovaně měřit CSR aktivity firem a srovnávat firmy mezi sebou,“ konstatuje Ladislav Tyll a navazuje: „V reakci na tyto problémy byl představen koncept ESG, který se snaží dopady a aspekty společenské odpovědnosti firem měřit skrze externě definované environmentální (E) a společenské ukazatele (S), ke kterým přibyla také kritéria odpovědného řízení společnosti (G).“
Právě objektivní posouzení skutečných dopadů společenské odpovědnosti by tak mělo patřit k hlavním přínosům ESG. „Pokud se společnosti hlásí k CSR (corporate social responsibility), říkají, že jim záleží na tom, jaké dopady má jejich činnost na jejich okolí. Jde o závazek podnikat zodpovědně. ESG je komplexní rámec, který pomáhá zainteresovaným stranám získat kvalitní informace a posoudit, jak se společnostem jejich úsilí o zodpovědné podnikání daří. Lze říci, že bez CSR by nebylo ESG, ale tyto pojmy nejsou vzájemně zaměnitelné, spíš se doplňují,“ doplňuje Stanislav Klika, vedoucí poradenství v oblasti řízení rizik společnosti BDO.
Jak se to měří?
První firmy, které koncept ESG v Česku zavádějí, se nevyhnuly některým obtížím. „Spousta českých firem o udržitelnost usiluje, aniž si to mnohdy samy uvědomují. Například majitelé se starají o své zaměstnance, často jim pomáhají, pokud se ocitnou v nepříznivé životní situaci. Firmy se snaží naslouchat svým zaměstnancům a byznysovým partnerům a zohledňovat jejich očekávání a potřeby. I v ochraně životního prostředí udělaly společnosti velký pokrok. V posledních letech se také daleko lépe chováme k osobním údajům jiných lidí. V dílčích oblastech se tedy udržitelný přístup již léta úspěšně prosazuje. Firmy však i přesto zatím udržitelnost nepovažují za strategickou oblast, která jim v dlouhodobém horizontu může výrazně pomoci uspět na trhu. Tato skutečnost je může brzdit v jejich dalším rozvoji a připravit je o cenné příležitosti,“ popisuje Stanislav Klika.
Podniky také tápou v tom, jak některé aspekty ESG měřit. Například na měření sociálního dopadu (S) stále neexistuje přesná metodika. „Sociální zodpovědnost se uvnitř organizace projevuje například tím, že se firma zajímá o své zaměstnance, dodržuje zákoník práce nebo odmítá práci dětí. Navenek, to znamená vůči společnosti, jde třeba o vztah ke klientovi, podporu neziskových organizací a účast na dobročinných projektech. Patří sem i CSR aktivity nebo etické chování firmy na finančním trhu,” vysvětluje Hana Matějková Fabíková, manažerka společnosti SocioRating Institute, který se věnuje hodnocení sociálního prostředí ve firmách.
Pro firmy vytvořila postup, jak sociální dopady měřit. „V naší metodice jsme „S“ definovali jako souhrn úrovně inovativnosti, důvěry, identifikace zaměstnanců se společností, spokojenosti a odpovědnosti ve firmě, a my o něm mluvíme jako o vitalitě firmy. Čím vitálnější firma je, tím má menší fluktuaci zaměstnanců, je stabilnější a je schopna mnohem efektivněji reagovat na změny. Takovým firmám predikujeme udržitelný rozvoj i přes všechna úskalí, která na ně na trhu čekají,“ pokračuje Hana Matějková Fabíková.
Malé firmy mají obavy
Protože se s oblastí ESG zatím s obtížemi potýkají i velké firmy, rostou u malých podniků obavy ze vzniku další administrativní povinnosti. „Případný povinný reporting bude samozřejmě znamenat další zátěž, která v posledních letech neustále přibývá a bobtná. Navíc téma ESG je pro malé a střední podnikatele obtížně uchopitelné, nebudí v těchto podnikatelích důvěru, a pokud bude spojeno s další administrativou, jen prohloubí averzi,“ říká Josef Jaroš, předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR.
Do Česka přichází povinnost reportovat ESG. Jak se zorientovat v nefinančním reportingu?
Podniky, které nezvládnou zpracování reportů vlastními silami, podle něj budou muset počítat s dalšími náklady. „Přímé poradenství je doménou odborných firem a je pochopitelně nutné, pokud se podnikatel nerozhodne řešit vše vlastními silami, počítat s dalšími náklady. O jejich přesné výši můžeme zatím pouze spekulovat, nepochybně však půjde o vyšší tisíce či desítky tisíc, a to se bavíme o segmentu malých a středních podniků,“ navazuje Josef Jaroš.
Obavy podnikatelů do určité míry sdílejí také odborníci. „Připravit ESG reporting bude pro firmy určitou zátěž představovat. Na druhou stranu jde o významnou příležitost, jak získat náskok, uspět před konkurencí na trhu a získat nové obchodní partnery. Například pro více než polovinu občanů České republiky je společenská odpovědnost důležitá a může ovlivnit jejich rozhodování o nákupu, jak ukazují výsledky průzkumu společnosti Ipsos z roku 2020. Dokonce až 65 procent Čechů je podle výzkumu ochotno si připlatit za produkt, který je společensky odpovědný. A nakonec až pro 94 procent dnešních vysokoškoláků je důležité, zda se jejich budoucí zaměstnavatel chová společensky odpovědně, jak ukázal průzkum z roku 2019. Je tedy patrné, že udržitelnost, a s tím související ESG reporting, se může stát důležitou součástí firemní marketingové komunikace,“ podotýká Stanislav Klika.
Jak ověřit pravdivost
Firmy budou muset především reportovat řadu informací, které dosud nezpracovávaly. „Je pravdou, že povinné ESG reportování bude představovat pro firmy dodatečnou zátěž spojenou především s monitoringem svých aktivit a sběrem dat, které budou úřady, banky a jiné instituce vyžadovat. V obou případech zde existuje veřejný zájem, aby se firmy chovaly odpovědně, jak v oblasti nakládání s osobními údaji, tak ve vazbě ke svému okolí obecně,“ konstatuje Ladislav Tyll.
Z hlediska vymahatelnosti a kontrolovatelnosti však podle něj existuje podstatný rozdíl mezi chystaným ESG reportingem a jinými typy informací, které firmy již nyní povinně předávají veřejným institucím. „V případě ESG nelze u mnoha kritérií nařídit jejich konkrétní hodnoty, jelikož ty jsou ovlivněny mnohdy kontextem fungování konkrétních firem. Půjde spíš o informaci dovnitř i vně firmy, jak se jí dlouhodobě daří naplňovat zásady společensky odpovědného podnikání. Jiné to může být v případě získávání externích zdrojů financování, kdy mohou banky i jiní investoři přímo požadovat dosahování minimálních hodnot v některých reportovaných kritériích. Otázkou pak nicméně bude schopnost těchto institucí ověřit pravdivost daného reportingu,“ podotýká Ladislav Tyll.
Nová kategorie prestižní soutěže
Právě kvůli značné komplikovanosti v této oblasti chystají expertní organizace programy, které podnikům pomohou s orientací ve složité tematice, Asociace společenské odpovědnosti zařadila v rámci letošního ročníku Cen SDGs, který odstartoval symbolicky na Den Země 22. dubna 2022, první ESG Rating v Česku. „Společný ESG Rating má ambice položit základy kvalitního srovnání udržitelnosti nejen velkých firem, ale také malých a středních podniků v čase. Doposud jsme ocenění v jedné z kategorií udělovali za nejlepší nefinanční reporty, které nám firmy zasílali a hodnotili je zvenčí. Nyní bychom chtěli jít víc do hloubky. Protože metodika doposud nebyla jednotná, bylo těžké rozdílné nefinanční reporty mezi sebou srovnávat. To by měl ESG Rating vyřešit. Změřit dopady a aspekty udržitelnosti firem v jasně externě definovaných environmentálních a společenských kritériích a v oblasti tzv. řízení společnosti,“ vysvětluje Lucie Mádlová, ředitelka Asociace společenské odpovědnosti.
Na ESG Ratingu asociace spolupracuje právě s programem CEMS na VŠE, který je jedním z nejlépe hodnocených magisterských programů na světě a právě díky němu se VŠE v žebříčku Financial Times stala 14. nejlepší ekonomickou školou na světě.
„Rating by měl být komplexní a ukazatele definovat pro rozdílné sektory a odvětví. Přihlášky do ESG Ratingu se v rámci Cen SDGs poběží až do konce června 2022. Od července do září budeme společně s firmami na ratingu pracovat. Výsledky poprvé exkluzivně představíme v říjnu v rámci slavnostního vyhlášení Cen SDGs a Global Goals Summitu, který budeme v Česku letos hostit,“ uzavírá Lucie Mádlová.
Dalibor Dostál
