English version
V roce 2018 uplynulo 25 let od založení vnitřního trhu Evropské unie. Volný pohyb zboží tvoří 25 procent HDP unie a 75 procent veškerého obchodu mezi jejími členskými státy. V roce 2016 byl obchod se zbožím uvnitř EU odhadován na 3110 miliard eur. Zkušenosti podnikatelské sféry však ukazují, že i v této oblasti je co zdokonalovat. Studie zadaná Evropským parlamentem například uvádí, že odstranění překážek na vnitřním trhu by mohlo vést k navýšení obchodu uvnitř unie o více než 100 miliard eur za rok. Evropská komise se proto rozhodla představit legislativní návrhy na zlepšení fungování vnitřního trhu se zbožím, které jsou součástí tzv. balíčku týkajícího se zboží z prosince 2017.
Balíček, který navrhla Evropská komise, se vztahuje mimo jiné i na hračky.
Zatímco cílem revize nařízení o vzájemném uznávání je posílit volný pohyb zboží v tzv. neharmonizované sféře, návrh nařízení o dozoru má ambici zlepšit vymáhání a kontrolu výrobků ve sféře harmonizované. Harmonizované výrobky jsou takové, pro něž existuje předpis stanovující podmínky jejich uvádění na trh, který je společný pro všechny státy EU. Zpravidla jde o takové výrobky, jejichž složení či účel používání mohou být potenciálně nebezpečné, a proto bylo přistoupeno k harmonizaci a vytvoření společných pravidel, chránících veřejný zájem. Naopak neharmonizované výrobky nejsou na úrovni EU regulovány společným předpisem a členské státy mají možnost stanovit vlastní pravidla pro jejich uvádění na trh.
Posílit dodržování a vymáhání pravidel
Kromě specifických předpisů upravujících konkrétní kategorie výrobků v harmonizované oblasti (hračky, kosmetika, zdravotní výrobky atd.) je stěžejním předpisem nařízení, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem, týkající se uvádění výrobků na trh. Návrh nařízení o dozoru, který by měl stávající nařízení z větší míry nahradit, si klade za cíl posílit dodržování a vymáhání pravidel EU pro vybrané výrobky spadající do oblasti harmonizované sféry.
Ve srovnání s platnou právní úpravou se navrhuje řada nových opatření, například zřízení unijní sítě pro shodu výrobků nebo institut osoby odpovědné za informace o souladu s předpisy se sídlem v EU, nebo se stanoví nové modely pro spolupráci dozorových orgánů s hospodářskými subjekty. Návrh obsahuje požadavek na užší spolupráci orgánů dozoru prostřednictvím ústředních styčných orgánů, včetně dozoru na vnějších hranicích EU. Významným aspektem je stanovení souboru minimálních pravomocí orgánů dozoru nad trhem včetně principů pro ukládání sankcí v případě nedodržení právních předpisů nebo návrh nových pravomocí pro Evropskou komisi, kdy jednou z nejvýznamnějších je pravomoc jmenovat zkušební testovací zařízení EU.
Diskuse o tomto návrhu jsou teprve na začátku a vzhledem k velkému počtu připomínek lze předpokládat podstatné úpravy textu předloženého Evropskou komisí. Z tohoto důvodu se budeme dále podrobněji věnovat pouze druhému návrhu, tj. nařízení o vzájemném uznávání, jehož text jednotlivé členské státy přijímají pozitivně. Očekáváme jeho brzké odsouhlasení Evropskou radou.
Kdy odepřít přístup na trh
Základním principem volného pohybu zboží v neharmonizované sféře je zásada tzv. vzájemného uznávání. Dle této zásady musí členský stát povolit uvedení výrobku na svůj trh, pokud je už tento výrobek legálně vyroben nebo obchodován v jiném členském státě EU, ačkoli třeba nesplňuje místní legislativní kritéria pro jeho uvedení na trh. Za určitých podmínek lze z této zásady učinit výjimku, pokud daný výrobek ohrožuje jasně definovaný veřejný zájem, nicméně v těchto případech je třeba postupovat v souladu s ustanoveními stávajícího nařízení o vzájemném uznávání zboží.
Při přezkumu platného nařízení se zjistilo, že i když je tato právní úprava už několik let účinná, stále přetrvávají problémy s aplikací principu vzájemného uznávání. Tyto potíže jsou zapříčiněné především neinformovaností ohledně tohoto institutu, nedůvěrou a případně i špatnou spoluprací mezi jednotlivými státními autoritami ohledně uvádění cizích výrobků na trh daného členského státu.
Přístup na trh konkrétního členského státu by měl být odepřen pouze v případě, kdy je v sázce oprávněný a přiměřený veřejný zájem. Pokud chce podnikatel takové rozhodnutí napadnout, může se v současné době obrátit pouze na soudy tohoto státu. Proto se podniky, jež vyrábějí výrobky spadající především do neharmonizované oblasti, raději podrobí požadavkům příslušného členského státu nebo výrobek na jeho trh vůbec neuvedou, což má konečný negativní důsledek nejen pro ně, ale i pro koncového spotřebitele.
Náklady pro podniky se z důvodu úpravy jejich zboží dle požadavků členského státu (např. zaváděním dodatečných požadavků na výrobky či požadavkem na nové testování výrobku) navyšují na 1000−150 000 eur za uvedení konkrétního výrobku na trh jednoho členského státu. To představuje zejména pro malé a střední podniky velkou zátěž. Bylo proto rozhodnuto vypracovat nový návrh nařízení o vzájemném uznávání, které zavádí mimo jiné i dva nové instituty: prohlášení o vzájemném uznávání a řešení problémů prostřednictvím existující služby SOLVIT. Tato bezplatná služba je sítí center působících ve všech státech EU a Evropského hospodářského prostoru, která navzájem spolupracují při řešení sporů podniků a občanů s úřadem jiného členského státu, které jsou způsobeny nesprávnou aplikací evropského práva. Cílem je snížit náklady podniků při uvádění výrobků na trh a efektivněji jim pomoci v případě potíží.
Dosavadní praxe je taková, že při uvedení výrobku na trh v jiném členském státě musí podnikatel prokazovat, že jeho produkt byl už legálně uveden na trh v jiném členském státě. Rozsah požadované dokumentace je velice široký, od předložení faktury či jiného dokladu po prohlášení orgánů členského státu o tom, že daný výrobek byl legálně uveden na jejich trh, a rovněž se liší stát od státu.
Proto návrh nařízení počítá s dobrovolným prohlášením o vzájemném uznávání, které se do velké míry inspiruje už používaným prohlášením o shodě pro harmonizovanou oblast. Bude obsahovat údaje, jež jsou potřebné pro doložení, že výrobek byl legálně uveden na trh v jiném členském státě, jako je kód výrobku, jméno a adresa výrobce nebo zplnomocněného zástupce či popis zboží nebo druhu zboží, které je předmětem prohlášení, v jazyce členského státu, kde jej chce podnikatel uvést nebo dále prodávat. Zhotovení prohlášení o vzájemném uznávání bude pro podnikatele dobrovolné.
Alternativa k soudnímu řízení
Jak jsme už uvedli, pokud bylo podle podnikatele vydáno dozorovými orgány rozhodnutí, jež zakazuje uvedení výrobku na trh nebo požaduje jeho stažení a které není v souladu s výše uvedenými principy vztahujícími se k neharmonizované sféře, může se proti takovému rozhodnutí podle dosavadní praxe bránit soudní cestou nebo se může obrátit na SOLVIT.
Za účelem lepšího prosazování práv podnikatelů zavádí nařízení o vzájemném uznávání za využití stávajícího systému sítě SOLVIT alternativní neformální možnost, kdy se podnikatel může obrátit na tuto službu prostřednictvím on-line formuláře. Pracovníci příslušného centra jeho žádost předběžně posoudí po právní stránce a předají ji specializovanému útvaru zřízenému Evropskou komisí. Ten vyhodnotí, zda došlo k porušení principu vzájemného uznávání, či nikoliv. Na základě svého šetření pak komise vydá stanovisko a doporučení, které může být využito všemi zúčastněnými stranami. Tato možnost bude pro podnikatele alternativou k nákladnému soudnímu řízení.
Převzato z časopisu Český exportér, přílohy Hospodářských novin a týdeníku Ekonom, vycházející ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR a agenturou CzechTrade. Autor článku: Markéta Pěčková, odbor evropských záležitostí a vnitřního trhu, MPO (peckova@mpo.cz).
