English version
Vymezení pojmu bezdůvodného obohacení a subjektů právního vztahu bezdůvodného obohacení. Prameny platné právní úpravy bezdůvodného obohacení, případy jednotlivých skutkových podstat bezdůvodného obohacení a jak je to s jeho promlčením.
Související právní předpisy:
Související právní průvodci:
Úvodem
Cílem článku je seznámit čtenáře s institutem bezdůvodného obohacení, jeho právní úpravou, předpoklady jeho vzniku a následného vydání. Nejen v podnikatelských vztazích se můžeme setkat se situací, kdy jeden subjekt vztahu získá majetkový prospěch na úkor subjektu druhého, jinými slovy jeho majetek se navýší o hodnoty, které mu po právu nenáleží.
Cílem zakotvení institutu bezdůvodného obohacení do právního řádu České republiky je zejména náprava hospodářsky a právně neodůvodněných zásahů do majetkových práv. Aby bylo tohoto cíle dosaženo, je nezbytné institut bezdůvodného obohacení upravit nejenom právními normami, ale také právní úpravu doplnit rozhodovací praxí soudů.
V právním státě je nutné poskytnout ochranu majetkovým vztahům a zabezpečit tak, aby ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil, toto obohacení vydal. Již z římského práva známe základní právní zásadu „neminem laedere“, tj. aby se žádná osoba, ať už fyzická, či právnická, v rozporu s dobrými mravy a s právním řádem neobohatila bezdůvodně na úkor jiné osoby.
Pojem bezdůvodné obohacení
Vymezení bezdůvodného obohacení nalezneme v textu § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „občanský zákoník“). Podle tohoto zákonného ustanovení bezdůvodné obohacení představuje závazek, jehož obsahem je povinnost toho, kdo se bez spravedlivého důvodu obohatil vydat ochuzenému to, oč se obohatil.
V odstavci 2 uvedeného paragrafu je stanoveno, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“
Právní vztah, který vzniká z bezdůvodného obohacení, je vztahem závazkovým. Jedna strana tohoto vztahu má právo požadovat od strany druhé určité plnění, nejčastěji majetkové povahy, zatímco druhá strana je povinna toto plnění poskytnout. Vedle práva na plnění a povinnosti plnění poskytnout mají obě strany rovněž povinnost poskytnout součinnost k řádnému a včasnému splnění závazků a odpovídající právo na tuto součinnost.
Závazek z bezdůvodného obohacení však vzniká až ve chvíli, kdy mezi subjekty neexistuje žádný jiný právní vztah, na základě kterého by byla právní normou uložena povinnost, která by směřovala ke stejnému cíli. Pokud je mezi stranami uzavřena např. smlouva o dílo, nepřichází při vzniku nároku na zaplacení ceny za zhotovení díla v úvahu aplikace ustanovení § 2991 a násl. o bezdůvodném obohacení.
Pokud jsou splněny předpoklady odpovědnosti za škodu, tedy pokud bylo obohacení získáno jednou stranou zaviněným protiprávním jednáním nebo škodní událostí, nelze ani v tomto případě aplikovat ustanovení o bezdůvodném obohacení, ale poškozenému vzniká nárok na náhradu škody podle § 2894 a násl. občanského zákoníku.
Tento názor judikoval též Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 25. 3. 2008, sp. zn. 33 Odo 79/2006, kde uvedl, že jsou-li ve vztahu dvou subjektů splněny podmínky pro dosažení téhož výsledku (odčerpání neoprávněně získaných hodnot) z titulu náhrady škody a z titulu bezdůvodného obohacení, ustanovení o bezdůvodném obohacení se nepoužijí.
Nárok na náhradu škody a na vydání bezdůvodného obohacení je nutné odlišovat. V prvním případě vzniká nárok na náhradu škody v důsledku protiprávního jednání jedné strany (není zde podmínkou obohacení této strany), na druhou stranu předpokladem vzniku bezdůvodného obohacení je újma jednoho v důsledku obohacení jiného.
Abychom mohli hovořit o bezdůvodném obohacení, je nutné, aby byly splněny následující předpoklady:
- obohacení na straně neoprávněného nabyvatele (prospěch nabyvatele musí být objektivně vyjádřitelný v penězích),
- k získání majetkového prospěchu došlo na úkor jiného subjektu – byla mu způsobena újma,
- existuje příčinná souvislost mezi získáním obohacení jednoho subjektu a újmou subjektu druhého (pro splnění tohoto předpokladu je nezbytné hodnotit získaný majetkový prospěch pouze do té míry, do jaké tento představuje pro oprávněného majetkovou újmu),
- obohacení je možno považovat za neospravedlnitelné.
V souvislosti se shora uvedeným zbývá doplnit, že právní vztah z bezdůvodného obohacení vzniká bez ohledu na zavinění neoprávněného nabyvatele.
Prameny platné právní úpravy bezdůvodného obohacení
Právní úprava občanskoprávní
Základním pramenem upravujícím bezdůvodné obohacení je zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění. Právní úpravu nalezneme v jeho části čtvrté, hlavě čtvrté, dílu prvním, §2991 a následujících. Občanský zákoník však upravuje bezdůvodné obohacení i na jiných místech, např. ve svém § 3009 odst. 1, který pro určitou situaci zakládá nárok osoby jednající ve prospěch druhé osoby bez jejího svolení na vydání obohacení v podobě náhrady jím účelně vynaložených nákladů.
Tuto úpravu je třeba chápat ve vztahu k obecným ustanovením § 2991 a násl. občanského zákoníku jako zvláštní, a proto je nutné aplikovat ji přednostně (zásada „lex specialis derogat legi generali“). Pokud tedy neexistuje zvláštní soukromoprávní úprava bezdůvodného obohacení, použije se na daný soukromoprávní vztah obecná občanskoprávní úprava bezdůvodného obohacení upravená v § 2991 a násl. občanského zákoníku.
Právní úprava obchodněprávní
V souvislosti se zrušením zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, jsou případy bezdůvodného obohacení v obchodněprávních vztazích upraveny v občanském zákoníku a platí pro ně stejná ustanovení jako pro vztahy neupravené v rámci obchodního práva.
Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.
