Británie čeká, jak dopadne brexit



Do Velké Británie loni zamířilo z České republiky zboží a služby za téměř 207 miliard korun. To z ostrovní země za kanálem La Manche dělá čtvrtého největšího obchodního partnera českých firem, jejichž export zřejmě i letos dosáhne čtyř bilionů korun. 

Vývozce, dovozce nebo investory však loni v červnu znejistilo referendum, v němž britští voliči rozhodli, že chtějí, aby Velká Británie vystoupila z EU – a tím i z jednotného vnitřního trhu. Výsledek referenda se zatím na vzájemném obchodu nijak neprojevil, protože Britové z unie vystoupí až 29. března 2019. Minimálně do tohoto data se tedy nic nezmění.

Je ovšem jasné, že brexit a budoucí nastavení vztahů mezi Londýnem a zbylou evropskou „sedmadvacítkou“ států bude pro firmy klíčové. A to platí nejen pro Česko. Největší dopad může mít brexit na německé podniky, které z kontinentální Evropy vyváží do Velké Británie nejvíce. Jen pro ilustraci, hodnota exportu z Německa byla v roce 2016 celkem 64,5 miliardy liber (asi 2,1 bilionu korun). Přes Německo tak mohou na české firmy dopadnout i další nepřímé důsledky tohoto odchodu z EU, protože může dojít také ke snížení reexportů, jež dále posilují význam britského trhu pro tuzemské vývozce.

Největší exportér je Škoda Auto

Podle ekonoma Lukáše Kovandy je Velká Británie někdy až nedoceňovaný obchodní partner. „Vývoz na britské ostrovy byl loni o 75 procent vyšší než export do Ruska a Číny dohromady. Je to největší odbytiště tuzemského exportu ze všech zemí, s nimiž nemáme společnou hranici,“ zdůrazňuje hlavní ekonom společnosti Cyrrus. Více už české podniky vyváží jen do Německa, na Slovensko a do Polska.

Česko má vůči Velké Británii dlouhodobě pozitivní obchodní bilanci. Vývoz nepřetržitě stoupal již před vstupem do EU. V roce 2012 dosáhl podle údajů portálu Businessinfo výše 148,3 miliardy korun a od té doby vzrostl o dalších téměř šedesát miliard. Čísla za letošní první půlrok zatím naznačují, že tuzemský export do Británie zůstává přibližně na stejné výši jako loni. České firmy zatím vyvezly zboží a služby za 112,8 miliardy korun.

Import z Británie je za prvních šest měsíců roku 2017 necelých padesát miliard, když za celý loňský rok byl 92,9 miliardy korun. Nejvíce se dováží auta, léky a stroje. Podle údajů Britské obchodní komory se meziročně o 13 procent zvýšil dovoz potravinářských výrobků do Česka, ať už jde o sýry, maso, čaj či cukrovinky. Stále větší úspěch zaznamenávají na tuzemském trhu také britské výrobky bez lepku, laktózy a dalších alergenů.

Vůbec největším exportérem z České republiky do Británie je automobilka Škoda Auto, která tam loni vyvezla přes 80 tisíc aut, což je meziročně nárůst o více než sedm procent. Tamní trh je pro podnik v Mladé Boleslavi čtvrtý nejdůležitější – hned po čínském, německém a českém. Významný podíl připadá i na automobilku Toyota Peugeot Citroën Automobile (TPCA), která se specializuje na menší vozy, jež se v Británii přímo nevyrábí. Celkově loni na britské ostrovy vyvezla 29 procent produkce továrny v Kolíně.

Podle Lukáše Kovandy může být případná pesimistická varianta rozchodu Londýna s Bruselem bez dohody, označovaná jako „tvrdý brexit“, pro český automobilový průmysl hodně nepříjemná „Zavedení cel a tarifů poznamená konkurenceschopnost tuzemských automobilů na britském trhu. Škoda Auto jen velmi těžko bude hledat náhradní vývozní trhy,“ myslí si Kovanda z Cyrrusu. S názorem na potenciální ohrožení dodavatelských řetězců automobilového průmyslu souhlasí i vedoucí obchodního týmu v Britské obchodní komoře Filip Frank. Mezi další ohrožené obory podle něj ještě patří zemědělství a veterinářství.

Do Velké Británie se nevyváží jen auta, dopravní prostředky a stroje, ale i plasty, pryže či chemikálie. Míří sem také 12 procent českého vývozu sladu, což je nejvyšší podíl ze všech vývozních zemí, pokud jde o tuto komoditu.

Britský trh je velmi důležitý pro výrobce nemocničních lůžek Linet. Firma ze Slaného exportuje do Velké Británie zhruba každou dvacátou postel, již vyrobí, a má dlouhodobé plány na ztrojnásobení svého vývozu. Linet má v jihoanglickém Hampshiru i vlastní vývojové centrum. Úspěšná na britském stavebním trhu je česká firma Sipral. Ta letos zahájí velkou zakázku v Londýně za dvě miliardy korun a dodá skleněné pláště pro dva mrakodrapy v luxusním rezidenčním projektu ve čtvrti Canary Wharf.

Vzájemné investice

Britské firmy od začátku 90. let patří k předním investorům v Česku. Podle údajů agentury CzechInvest, která zprostředkovává zahraniční investice, jich jen s její pomocí přišlo do země celkem 92 v hodnotě 23,8 miliardy korun.

Mezi trojici největších patří investice do závodu na elektrosoučástky AVX v Lanškrouně, dále výrobce automobilových brzd Lucas Varity či zřízení logistického centra pro společnost DHL Information Services, řízenou z londýnské centrály, a to za téměř pět miliard korun.

V samotném Česku působí asi tři stovky britských firem, které zaměstnávají kolem 65 tisíc lidí. Svoje ústředí pro střední Evropu mají v Praze třeba inženýrská společnost Mott MacDonald nebo právnická kancelář Allen & Overy. A jeden z největších světových maloobchodních řetězců Tesco se letos v létě definitivně rozhodl, že neprodá téměř tisícovku svých obchodů v Česku, na Slovensku, v Maďarsku a v Polsku. Management Teska prodej obchodů, které jen v Česku zaměstnávají 13 500 lidí, zvažoval od roku 2014. Důvodem byly velké ztráty – jen v Česku řetězec v letech 2012 až 2015 prodělal devět miliard korun. Podle šéfa maloobchodní firmy pro střední Evropu Matta Simistera se už karta obrací a za minulý finanční rok firma naopak vydělala 3,3 miliardy korun a letošní finanční rok prý bude ještě lepší.

Objem přímých českých investic je mnohem menší. Asi nejznámějším českým investorem ve Velké Británii je v tuto chvíli miliardář Daniel Křetínský. Jeho Energetický a průmyslový holding (EPH) zde letos v létě získal od britské energetické firmy Centrica dvě paroplynové elektrárny Langage a South Humber Bank o výkonu 2300 megawattů, což je více, než má jaderná elektrárna Temelín. EPH za obě elektrárny zaplatí 318 milionů liber (10,3 miliardy korun). Křetínského koncern působí na energetickém trhu ve Velké Británii již od roku 2015, kdy od francouzské společnosti EDF získal černouhelnou elektrárnu Eggborough. O rok později k ní přidal hnědouhelný zdroj Lynemouth, který mu naopak prodala německá energetická firma RWE. Všechny čtyři elektrárny mohou dohromady dodávat elektřinu pro více než čtyři miliony domácností. EPH se zároveň nebrání na britském trhu dále posilovat, protože ho považuje za perspektivní.

Charakter britské ekonomiky

Británie patří mezi sedm nejvyspělejších ekonomik světa. Podle statistik Eurostatu žije v Británii asi 13 procent obyvatel EU a v roce 2016 na ni připadalo 17,6 procenta hrubého domácího produktu v celé unii. Velká Británie se střídá s Francií o pozici druhé největší ekonomiky v Evropě, hned po Německu. Na rozdíl od České republiky, která patří mezi nejvíce průmyslové země v EU, se v Británii průmysl na HDP nepodílí ani 20 procenty. Většinu lidí na ostrovech zaměstnávají služby.

Londýn je jedním z klíčových světových finančních center, spolu s New Yorkem, Tokiem nebo Hongkongem. Sídlí zde londýnská akciová burza (London Stock Exchange), která vznikla v roce 1801, nebo komoditní burza kovů (London Metal Exchange), jež patří k hlavním místům, kde se obchoduje s průmyslovými kovy – od mědi přes ocel, slitiny hliníku až po nové kovy důležité pro elektromobilitu, jako je kobalt. Symbolem britského finančního sektoru je londýnská finanční čtvrť City, která je provázána s předními světovými bankami. V roce 1688 zde vznikla i důležitá britská pojišťovna Lloyds, spojená zpočátku hlavně s námořním obchodem.

„City je jedním z nejdůležitějších odvětví ekonomiky Velké Británie. Nejde pouze o Londýn, významní poskytovatelé finančních služeb sídlí po celé Anglii, i když více na jihu než na severu,“ vysvětluje Pavel Sobíšek, hlavní ekonom UniCredit Bank. „V City sídlí globální banky či jejich regionální zastoupení pro Evropu, Afriku a Blízký východ. Řada finančních služeb v Británii je navázána na aktivity těchto globálních bank,“ podtrhuje Sobíšek její význam.

Podle studie lobbistické organizace TheCityUK, která bojuje za zájmy finančního sektoru a vystupuje proti tvrdému brexitu, přispívá tento sektor do britského rozpočtu na daních až 67 miliardami liber ročně a zaměstnává přes dva miliony lidí.

Británie si finanční sektor „hlídala“ i v rámci Evropské komise. Od listopadu 2014 byl evropským komisařem pro finanční služby a kapitálový trh britský politik Jonathan Hill. Ten po výsledku referenda oznámil rezignaci a v červenci 2016 přešel jeho resort pod místopředsedu Evropské komise Valdise Dombrovskise.

V Londýně sídlí i Evropský bankovní úřad, který vznikl v roce 2011 jako reakce na světovou finanční krizi. Jeho úkolem je mimo jiné formulovat a koordinovat bankovní pravidla. Po brexitu se tento úřad přestěhuje na kontinent. Zájem o centrálu se 159 úředníky má i Praha. Silnými kandidáty jsou však Lucemburk, kde sídlí Evropská investiční banka, nebo Frankfurt nad Mohanem, kde má ústředí Evropská centrální banka.

Brexit už vyvolal v některých bankách (například Goldman Sachs, UBS, Citigroup nebo JPMorgan) rozhodnutí o přestěhování části jejich zaměstnanců na kontinent. „Zatím nejde o masivní přesuny. Cílem je zachování možnosti poskytovat služby po celé EU v případě získání licence v jediné členské zemi,“ vysvětluje Pavel Sobíšek. Podle něj může pro britskou ekonomiku představovat problém, pouze pokud na první vlnu odchodů, která se týká spíše regulátorů, navážou poskytovatelé služeb.

O tom, že odchod Velké Británie z EU bude mít na City negativní dopad, je přesvědčen ekonom Lukáš Kovanda. „Postavení evropského finančního centra ale Londýn kvůli brexitu neztratí. K masovému exodu nakonec nedojde,“ věří Kovanda. Podle něj současné silácké výroky na obou stranách kanálu La Manche vezmou postupně za své.

Hledání pozice po brexitu

Jak zástupci City, tak mnozí britští byznysmeni před referendem spíše podporovali setrvání Velké Británie v unii, protože se obávali budoucích dopadů na obchod. I když jsou největším britským obchodním partnerem Spojené státy (16,6 procenta exportu v roce 2016), na vnitřní trh míří kolem 45 procent britského zboží. Pokud nedojde k dohodě, která vztahy s EU nějak nově definuje, bude podle britské premiérky Theresy Mayové vzájemný obchod probíhat podle podmínek Světové obchodní organizace (WTO). Ve hře je hlavně možné přechodné období po březnu 2019, kdy už Británie nebude členem Evropské unie, ale mohly by dále platit základní svobody a volný pohyb pracovních sil. „Na odchod z EU jsme čekali 40 let, tak to ještě dalších 24 měsíců vydržíme,“ připouští tuto variantu i velmi euroskeptický ministr obchodu Liam Fox.

Tuto možnost vítají a tlačí na ni i britské podniky, které jsou opatrnější než britští voliči. Hlavním důvodem je nejistota, která se referendem vytvořila. A té nepomohly ani předčasné volby 8. června 2017. Jimi si chtěla premiérka Mayová posílit svou pozici a získat přesvědčivou většinu pro vyjednávání o brexitu. Místo posílení o další mandáty nad 330, které ještě získal ve volbách 2015 její předchůdce David Cameron, však docílila pravého opaku. Její Konzervativní strana ztratila v parlamentu většinu a utvořila s 318 mandáty jen menšinovou vládu, již podporuje severoirská Demokratická unionistická strana.

Zmírnění britského postoje naznačuje nedávný projev premiérky Mayové ve Florencii, kde uvedla, že po březnu 2019 by mělo existovat dvouleté přechodné období, aby se Londýn i Brusel přizpůsobily novým pravidlům. Británie je zároveň ochotná plnit svoje finanční závazky do společného evropského rozpočtu na roky 2014 až 2020, které Evropská komise vyčísluje nejméně na 60 miliard eur. Velká Británie je po Německu druhým největším přispěvatelem do rozpočtu EU.

Samotný brexit však nikdo nezpochybňuje. Mayová ve Florencii uvedla, že se Velká Británie ve společenství „nikdy necítila jako doma“. Podle ní se Britové „rozhodli stát se globálním volně obchodujícím národem“. Výběr Florencie pro definování britského vztahu k EU není podle analytika Kryštofa Kruliše z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) náhodný, protože ve městě sídlí proevropská akademická instituce European University Institute. „Hlavní manifest euroskepticismu zase pronesla Margaret Thatcherová v roce 1988 v Bruggách, v sídle proevropské instituce College of Europe,“ připomíná Kruliš.

A co Česko?

Česká vláda se dopadům brexitu věnovala už před referendem. Nyní probíhají na Úřadu vlády pravidelné pracovní skupiny pod gescí státního tajemníka pro EU Aleše Chmelaře.

Na Úřadu vlády vznikla krátce po brexitu i analýza, která vyčíslila potenciální snížení objemu vzájemného obchodu s Británií po jejím vystoupení z vnitřního trhu na šest až devět procent. Dlouhodobě by se kvůli brexitu mohl růst HDP české ekonomiky snížit asi o půl procenta. 

„Naší prioritou je v první řadě ochrana práv českých občanů a firem, kteří ve Velké Británii žijí a působí. Naši občané, kteří učinili životní rozhodnutí za zcela jiné situace, nesmí čelit negativním dopadům,“ uvedl Aleš Chmelař. V Británii žijí a pracují desítky tisíc Čechů. Podle Chmelaře ale Česko samo s Velkou Británií nevyjednává a podporuje priority Evropské komise a hlavního vyjednavače Michela Barniera.

Vyjednávání za český byznys pozorně sleduje Svaz průmyslu a dopravy. Podle viceprezidenta svazu Radka Špicara je klíčové hlavně uzavření přechodného období, protože obecná pravidla WTO mají mnohem nižší standardy. „Potom je důležité dojednat obchodní dohodu, která co nejvíce omezí vznik možných obchodních a technických bariér mezi Británií a společným trhem EU. Z evropského pohledu je třeba být konstruktivní a věcný,“ zdůrazňuje Špicar, který upozorňuje i na další fakt – příjmy evropského rozpočtu klesnou až o desetinu. A to bude mít samozřejmě dopad také na Česko, které je čistým příjemcem peněz z EU.

Podle analytika Ondřeje Krutílka ze společnosti B&P Research není příliš pravděpodobné, že by se ohrozilo financování strukturálních fondů do roku 2020 i v následných třech letech, kdy je ještě možné dočerpávat peníze z fondů EU. „Za stávajícího stavu si to nedovedu představit,“ řekl Krutílek, který se věnuje analýze evropské legislativy a unijním strukturálním fondům.

„Britské peníze ale budou chybět v dalším finančním období. Boj o jeho priority se právě rozbíhá a určitě dojde ke změnám,“ myslí si Krutílek. Podle něj se to projeví například v zemědělské politice ještě větším důrazem na podporu rozvoje venkova a nezemědělskou činnost. Česko ztratí v Británii spojence, který měl kvůli podobné struktuře svého zemědělství zájem na podpoře velkých zemědělských podniků. Méně peněz v rozpočtu EU posílí i další dlouhodobější trend – odklon od toho, aby si členské státy mohly z evropských peněz budovat infrastrukturu.

Ještě mnohem vážnější bude podle Krutílka dopad odchodu Velké Británie z EU na budoucí fungování vnitřního trhu. „Londýn byl vždycky klíčovým hráčem, který podporoval jeho liberalizaci ve smyslu odbourávání bariér, což odpovídá i českým zájmům,“ řekl Krutílek. Podle něj už po odchodu Británie nebude volný trh takovým tématem jako dříve a posune se od odbourávání překážek spíše ke sjednocování pravidel. Může se to projevit třeba dokončení revize směrnice o vysílání pracovníků. Pokud by měly české firmy platit podobné mzdy, jako jsou v západní Evropě, ztrácí pro ně vysílání jakýkoli význam.

Převzato z časopisu Český exportér, přílohy Hospodářských novin a týdeníku Ekonom, vycházející ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR a agenturou CzechTrade. Autor článku: Petr Zenkner.