Byznys s Německem: nezdravá provázanost?



Pokud bychom charakterizovali naše německy mluvící sousední státy z pohledu hospodářských a obchodních vztahů, tak v případě Spolkové republiky Německo hovoříme o našem nejvýznamnějším partnerovi a v případě Rakouska o partnerovi zaujímajícím v pomyslném žebříčku osmé místo. Pokud jejich význam zasadíme do roviny exportu, jde v případě našeho západního souseda jednoznačně o nejdůležitější exportní trh a v případě souseda jižního o šestou exportní destinaci.

Obě země přitom patří mezi klíčové investory do naší ekonomiky. Ke konci roku 2016 bylo Německo třetím a Rakousko druhým největším investorem. V samotném roce 2017 byl příliv investic z Německa daleko nejvyšší a příliv investic z Rakouska v pořadí pátý.

Výše uvedená fakta jsou známá. Často se proto hovoří o nezdravé závislosti našeho exportu na Evropské unii a potažmo právě na Německu. V této souvislosti je zapotřebí uvést, že odborné odhady podílu našeho exportu přes Německo do třetích zemí se pohybují od jedné třetiny až po polovinu!

V roce 1993 činil podíl Německa na našem exportu 29 procent a v loňském roce dosáhl 32,8 procenta. Toto navýšení nelze považovat za dramatické. Stěží jsme v roce 1993 hovořili o „nezdravé“ závislosti našeho exportu na Německu – spíše jsme oceňovali skutečnost, že jsme se na tomto náročném a v podstatě nasyceném trhu uchytili. Z pasivní obchodní bilance v počátečních letech (1993–1997) jsme se vypracovali do jejího vysokého aktiva, přičemž průměrný roční nárůst exportu do Německa za období 1993–2017 představoval přibližně 7,5 procenta, což je při jeho objemu úspěch.

DOPORUČUJEME: Diskuse na téma Německo – obchodní partner ČR

České hospodářství je zejména s tím německým těsně provázané

V souvislosti se zmíněným aktivem obchodní bilance chci připomenout další, a to velmi významnou skutečnost. Dovolím si tvrdit, že aktivum obchodní bilance s Německem je základem celkového aktiva obchodní bilance našeho státu, které pochopitelně velmi pozitivně ovlivňuje celkovou platební bilanci státu.

Pokud se podíváme na komoditní strukturu obchodu s oběma zeměmi a vyjdeme z dvojmístné klasifikace zboží SITC (Standard International Trade Classification), zjistíme, že mezi top 10 položkami vývozu i dovozu figurují stroje a zařízení k výrobě energie, strojní zařízení pro určitá odvětví průmyslu, stroje a zařízení všeobecně užívané v průmyslu, kancelářské stroje a zařízení k automatickému zpracování dat, zařízení pro telekomunikace a pro záznam a reprodukci zvuku, elektrická zařízení, přístroje a spotřebiče a silniční vozidla.

Pokud stejné zbožové skupiny figurují ve vývozu i v dovozu, svědčí to o provázanosti našeho hospodářství s oběma zeměmi, zejména s Německem. K této skutečnosti lze zaujmout v podstatě dvojí postoj: první je konstatování o nezdravé závislosti na exportu do Německa, druhý přístup je aktivnější – našim výrobkům se daří prosadit se na trzích v tomto případě dvou vyspělých ekonomik, z nichž jedna je motorem světového obchodu.

Pokud bychom rozlišovali obchod Česka s jednotlivými spolkovými zeměmi,
bylo by naším nejvýznamnějším partnerem Bavorsko.

Je pochopitelné, že trhy obou zemí nejsou – až na konstatování jejich vyspělosti a nasycenosti – totožné. Z uvedených tabulek lze vyčíst, že zatímco do Rakouska exportujeme stále korek a dřevo, do Německa je to nábytek a jeho díly.

Do top 10 položek dovozu z obou zemí patří železo a ocel. Zejména jeho podíl na dovozu z Rakouska (a jeho druhé místo v pořadí) je velmi vysoký. Není divu, protože náš automobilový průmysl potřebuje plechy z Voestalpine z rakouského Lince. Tak bychom mohli pokračovat dál. Svědčí to opět o vzájemné provázanosti ekonomik.

Každá spolková země má své formální zvláštnosti

V úvodu jsou zmíněny přímé zahraniční investice. Jejich role pro vzájemný obchod je velmi podstatná. Investice z Německa a Rakouska nemají obvykle spekulativní charakter. Jde buď o velké společnosti (např. Škoda Auto či Česká spořitelna), nebo o investice malých a středních firem.

Podnikatelské reprezentace obou zemí v České republice (Česko‐německá obchodní a průmyslová komora a Obchodní oddělení velvyslanectví Rakouska v Praze) pravidelně vyhodnocují situaci v Česku a snaží se u nás spoluvytvářet příznivější podnikatelské, a tudíž také investiční prostředí.

Počet firem, ať již v úplném nebo podílovém vlastnictví společností z obou zemí, které jsou činné na našem trhu, počítáme na tisíce. Obráceně jsou to stovky. Potěšitelné je, že jejich počet roste. Skutečností zůstává, že našimi investory v obou zemích jsou převážně velké společnosti. Jakkoliv to zní paradoxně, podnikání v obou zemích totiž není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Ačkoliv obě země v roce 2011 otevřely svůj pracovní trh, stále je třeba respektovat různé formální požadavky.

Obě země jsou v podstatě federace, kde – a to zejména ve vztahu k Německu – je zapotřebí respektovat zvláštnosti jednotlivých spolkových zemí. Mimochodem, pokud bychom (při využití podkladů německé statistiky) rozlišovali obchod Česka s jednotlivými spolkovými zeměmi, naším nejvýznamnějším obchodním partnerem by bylo Bavorsko. A to nejen mezi německými spolkovými zeměmi, ale zároveň absolutně největším obchodním partnerem České republiky.

Ještě jednu skutečnost bych chtěl zdůraznit. V průběhu roku 2016 se podle dosaženého obratu zařadila Česká republika mezi deset nejvýznamnějších obchodních partnerů Německa, v roce 2017 jsme podle hodnoty německého dovozu sedmým největším importérem do této země.

Udržet si vydobyté pozice

Nelze opomenout zahraniční veletrhy a výstavy. Německo je zemí, kde se na veletrzích setkává světová konkurence v daných oborech. Proto také naše podnikatelské reprezentace a asociace požadují účast na těchto veletrzích. Jde buď o formu oficiální účasti na veletrhu, která je financována ze státního rozpočtu, nebo o programy NOVUMM a NOVUMM KET, spolufinancované EU nebo o společné prezentace českých firem pod hlavičkou CzechTradu.

Základním východiskem pro naše firmy je udržet svoje dosavadní pozice na německém a rakouském trhu a uspět na nich se svým zbožím i v budoucnu. V případě Německa to znamená důsledně sledovat aktuální vývoj jeho hospodářství, zejména v daném oboru podnikání. Je známo, jak rychle byli Němci schopni přijmout koncepci dalšího rozvoje atomové energie a pak ji stejně rychle a radikálně zrušit. Hovoří se o tzv. Kohleausstieg (ústup od uhlí), elektromobilitě, v pokročilém stadiu je digitalizace a tzv. čtvrtá průmyslová revoluce (Průmysl 4.0) a tak by šlo pokračovat.

Převzato z časopisu Český exportér, přílohy Hospodářských novin a týdeníku Ekonom, vycházející ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR a agenturou CzechTrade. Autor článku: Jiří Dorňák, vedoucí oddělení zemí EU, ESVO a západního Balkánu, MPO (dornak@mpo.cz). Foto: Jan Rasch.