English version
S novou technologií na využití odpadních termoplastů přišla třebíčská firma Via Alta. Technologii Polybet vyvinula společně s vědci z Latvijas Universitāte v lotyšské Rize a ČVUT Praha. První linka svého druhu ve střední Evropě vznikla v reakci na zvyšující se spotřebu plastových materiálů a jejich problematickou recyklaci. Firma ji dále rozvíjí za podpory Technologické agentury ČR.
Nová technologie využívá jako pojivo zejména PET lahve, PET fólie, igelitové sáčky neboli LDPE obaly a obdobné termoplasty. Zároveň umí využít i hůře recyklovatelné sklo ze solárních panelů a další problematické materiály jako plnivo.
Linka, která umí za rok zpracovat 300 tun plastu a vyprodukovat 1000 tun výrobků, je již v pilotním provozu. V České republice se přitom každý rok vyprodukuje více jak 600 tisíc tun plastového odpadu.
„Polymerní beton je směsí termoplastických polymerů, využitých jako pojiv, a širokého spektra použitelných plniv – písku, štěrku, odpadního skla, strusky, škváry, drceného stavebního odpadu, plastů – obecně jakéhokoli inertního materiálu. Vlastní složení vstupní směsi pak ovlivňuje fyzikální vlastnosti výsledného produktu v širokém rozpětí – od pevného, ale křehkého materiálu po méně pevný, ale pružný materiál,“ vysvětluje Jakub John, ředitel společnosti Via Alta.
„Polymerní beton má shodné nebo lepší mechanické vlastnosti ve srovnání s klasickým betonem. Nabízí širokou konstrukční variabilitu, teplotní a vlhkostní stabilitu a především snížení nákladů,“ dodává Jakub John.
Certifikovaný materiál
Podle něj jde o inovativní technologii, která prošla dlouhodobým vývojem. „Konkrétní finální produkty jsou certifikované a certifikovatelné jako stavební materiály, designové prvky, prvky vodohospodářské infrastruktury, městských mobiliářů a tak dále. Finálními produkty jsou pak, dle použitých lisovacích matric, různé druhy a tvary dlažeb, dlaždic, bloků, obrubníků, svahovek, poklopů vpustí, prvků mobiliářů a stavebních prvků,“ říká Jakub John.
Nová linka může napomoci například i v oblasti recyklace solárních panelů. „Jednou z překážek snadné a ekonomicky rentabilní recyklace solárních panelů je využitelnost kaleného skla znečištěného nanášenými vrstvami. Pro sklárnu téměř nepoužitelný materiál, pro Polybet ideální plnivo,“ dodává Jakub John.
„Výhodou technologie Polybet je nejenom ekonomika a ekologie provozu, ale také variabilita výrobků. Stále vyvíjíme a hledáme různé tvarové limity výsledných produktů. Využití pro stavebnictví je opravdu široké,“ říká Alena Kohoutková ze stavební fakulty ČVUT.
Odvrácená tvář recyklace
Pronikání plastů do stále dalších a dalších odvětví ale budí rozčarování u lidí, kteří plasty třídí. Většinou jsou totiž přesvědčeni, že z nich opět vznikne podobný typ výrobku, který odnášejí do žlutých kontejnerů, tedy PET lahve, kelímky na jogurty nebo plastové sáčky či obaly na sešity.
Místo toho však plasty pronikají do stále dalších a dalších oborů. Nahrazují dřevo na pastelkách nebo papír na cenovkách oblečení. Namísto nahrazování plastů přírodně rozložitelnými materiály tak recyklace paradoxně vede k opaku – plastů stále přibývá.
Ochránci přírody proto upozorňují, že by se měl výrazně zvýšit tlak na to, aby se tento materiál nedostával na trh v takovém množství. „Hlavním nástrojem, jak vyřešit nadbytek nejen plastového odpadu, je předcházet jeho vzniku. Na druhém místě je opětovné využití a až na třetím je recyklace,“ upozorňuje Jan Freidinger, vedoucí kampaně Greenpeace.
Polovina plastu za třináct let
Podle jeho slov od padesátých let lidstvo vyprodukovalo 8,3 miliardy tun plastového odpadu, jen 9 procent z toho bylo zrecyklováno, 12 procent spáleno a 79 procent skončilo na skládkách a v životním prostředí. Míra produkce plastového odpadu se dramaticky zrychluje, přes polovinu z uvedených 8,3 miliard tun bylo vyprodukováno v letech 2002 až 2015.
„Samozřejmě stále více se recykluje, v Evropě je to cca 30 procent, v Číně 25 procent, v USA 9 procent. Ovšem při současném trendu to znamená, že až v roce 2060 se bude více plastů recyklovat, než skončí na skládkách a v přírodě. Navíc 90 procent z recyklovaných plastů se zrecykluje pouze jednou a pak taktéž skončí na skládce nebo ve spalovně,“ zmiňuje Jan Freidinger.
„Některé druhy plastů, například tenké mikroténové pytlíky, se navíc rovnou skládkují, nebo spalují, recyklace je problematická a ekonomicky nevýhodná,“ navazuje Romana Kaclíková z Hnutí Duha.
Ekologové varují především před tím, jak se umělé hmoty chovají poté, co skončí jejich životnost. „Plasty se nerozkládají, ale rozpadají na menší a menší části, které se postupem času dostávají do vody a půdy,“ upozorňuje Romana Kaclíková. Vědci například nedávno zjistili, že mikroskopická vlákna plastu obsahuje 83 procent vzorků vody ze dvanácti států celého světa.
Odpadů by nemělo přibývat
Zároveň se ale přiklání k tomu, aby se pro recyklovaný plast hledalo nové možnosti použití. „Protože dražší recyklované plasty nelze využít vždy stejně jako prvomateriál a tedy z nich vyrobit úplně cokoliv, je potřeba hledat co nejvíce možností upotřebení. Nemělo by to ale znamenat vytváření nových trhů s recyklovaným plastem,“ popisuje Romana Kaclíková.
„Má platit, že pokud se například budují nová zařízení na recyklaci plastů, je potřeba počítat s kapacitou odpovídající dnešní nabídce odpadů, jelikož se v prognózách nepočítá se zvyšováním množství odpadů, díky prevenci a ekodesignu, v příštích desetiletích,“ uzavírá Romana Kaclíková. Náhradu betonu za recyklovaný plast tak považuje, stejně jako Jan Freidinger, za přínosné řešení.
Dalibor Dostál
