English version
Přestože už není výstavba elektráren v zahraničí českou specialitou a vývoz celých elektráren stagnuje, daří se firmám z energetického odvětví vyvážet. Čeští exportéři nejsou v energetice generálními dodavateli, ale do tendrů si je berou téměř všechny světové firmy.
„Export zboží i obrat zahraničního obchodu Česka kontinuálně rostou od roku 2009 a obdobný vývoj zaznamenal i vývoz v energetice. Ze 137,5 miliardy korun v roce 2009 vzrostl na loňských 263 miliard korun,“ uvádí Lenka Kovačovská, náměstkyně ministra průmyslu a obchodu pro energetiku.
Celkový export za těchto osm let vzrostl o více než 85 procent, a vývoz v energetice dokonce o více než 91 procent. Konkrétně představoval podíl exportu zboží v energetice na celkovém vývozu v roce 2016 necelých sedm procent.
Náměstkyně Kovačovská se nebojí ani srovnání energetiky s nejsilnějším exportním odvětvím – automobilovým průmyslem. „Podíl vývozu zboží v energetice na celkovém exportu činil loni přibližně 6,6 procenta, automobilový byznys zhruba 21 procent českého exportu. Export v energetice je přibližně třetinový. A důležité je, že si v posledních letech udržuje stabilní růst.“
Kabely, vodiče, ale i turbíny nebo čerpadla
Čeští podnikatelé dodávají v současné době zboží například pro stavby energetických sítí. Jde především o různé typy kabelů a vodičů, ale také transformátorů. Vývoz těchto položek vloni dělal téměř 80 miliard korun. Kromě tohoto segmentu se lze podle Kovačovské pochlubit i zařízeními pro zdroje energie, jako jsou různé typy generátorů, turbín či čerpadel.
„Opomenout bychom neměli při výběru nejúspěšnějších českých exportérů ani výrobce řídicích systémů pro ovládání různých nejen technologických procesů v energetice,“ dodává Kovačovská.
Export zboží pro energetiku podle ní do značné míry kopíruje celkový český vývoz. Takže mezi významné země logicky patří především Německo. „V Mnichově bude otevřena druhá zahraniční kancelář CzechTradu v Německu. Jedním z úkolů této kanceláře bude právě podpora českých firem z energetického sektoru,“ říká náměstkyně s tím, že další úspěšné trhy pro české energetiky je třeba také hledat v Evropě. „Jsou to Francie, Slovensko, Polsko či Spojené království. Všude tam přesahuje vývoz 10 miliard korun ročně v oblasti vytipovaných položek energetiky.“
Tedom koupil německou konkurenci
Na německém trhu se podařilo významně uspět firmě Tedom z Třebíče. Tento uznávaný výrobce a exportér kogeneračních jednotek s dvoumiliardovým ročním obratem koupil v roce 2016 německou společnost Schnell Motoren a zásadně tak posílil svou pozici nejen na německém trhu. Schnell se totiž prosadil s kogeneračními jednotkami určenými především pro bioplynové stanice také v zahraničí, takže si Tedom otevřel i další exportní možnosti. Josef Jeleček, generální ředitel a předseda představenstva této české firmy, přiznává, že měl trochu obavy, jak němečtí zaměstnanci přijmou, že je koupili Češi.
„Myslel jsem, že to bude horší, ale jsou tolerantní,“ uvádí s tím, že se mu s nimi pracuje dobře. „Němci mají velké sebevědomí, že jsou nejlepší na světě, a také technologicky jsou. I když firma Schnell zkrachovala, některé věci dělali dobře. Ty kombinujeme s našimi ověřenými postupy,“ dodává nejvyšší manažer a zakladatel společnosti, která loni založila ve Spojených státech amerických společný podnik TTcogen pro prodej svých výrobků na americkém trhu. Tedom je přesný příklad úspěšné české firmy, která si navíc musela pozici na zahraničních trzích vybojovat sama, nebyla nástupcem nějakého postkomunistického podniku, který vyvážel za socialismu.
Ministerstvo doporučuje trhy v Íránu či Maroku
Energetika je také klíčovým tématem prakticky vůči všem zemím SNS. A kvůli tomu, že v exportu hodně záleží na potřebách daného teritoria, je Rusko specifickým příkladem díky své velikosti a všeobecné potřebě modernizace.
„To skýtá potenciál prakticky pro všechny druhy energetiky. Nicméně co do významu dominuje spolupráce především v ropném a plynárenském sektoru, tedy v těžbě, zpracování a infrastruktuře. Dále v uhelném a obecně těžebním průmyslu a v neposlední řadě též v jaderné energetice a hydroenergetice,“ říká Kovačovská a dodává, že tím výčet nekončí. „Značný potenciál vidíme i v rozvoji alternativních zdrojů energie, kogeneraci, energetickém využití odpadů a podobně.“
Náměstkyně ministra doporučuje českým energetickým exportérům trhy těch zemí, které procházejí procesem industrializace a mají rozsáhlé programy pro rozvoj energetiky. Jde zvláště o Indii, Írán, země jihovýchodní Asie, Izrael, mnohé africké země, jako třeba Egypt, Alžírsko, Maroko, Jižní Afriku.
Významná je nabídka českých firem v oboru ekologické energetiky, chytrých řídicích systémů a rozvoje jaderné energetiky, kterou lze dále využít v průmyslově vyspělých a nově industrializovaných zemích typu Japonska, Jižní Koreje a Číny. Za pozornost stojí i Ázerbájdžán a Kazachstán. „Obecně se však dá říci, že jakákoli země, která pociťuje potřebu modifikovat svůj energetický mix a modernizovat infrastrukturu, je ideálním cílem pro české exportéry a investory,“ uvádí Kovačovská.
Pokud jde o evropské země, za zajímavá exportní teritoria považuje náměstkyně také balkánské země, kde jsou ovšem dodávky spojeny s nutností exportního financování, které občas pokulhává za potřebami. S evropskými trhy zmiňuje segment obnovitelných zdrojů energie (OZE), kde se daří vyvážet českým firmám třeba do Polska, Německa nebo na Slovensko. Jde hlavně o výrobce zařízení pro rozvod elektrické energie a zejména větrných elektráren.
Wikov má náskok v podmořských elektrárnách
Jednou z firem nejenom mezi odborníky, ale i mezi laiky spojovaných s větrnými elektrárnami, je Wikov Industry. Export této skupiny s ročními tržbami kolem dvou miliard korun se pohybuje v rozmezí 70 až 80 procent. Převodovky do větrných elektráren tak letos přinesou do firemní kasy 100 milionů korun. Není to v porovnání s celkovými tržbami nějak obrovská částka, ale podle Antonína Růžičky, generálního ředitele Wikov Industry, došlo od roku 2010 ke konsolidaci trhu. Velcí hráči totiž skoupili malé výrobce větrných elektráren.
„Pro obří výrobce větrných elektráren jsme malí, protože jsme schopni vyrobit ročně tak 300 převodovek a to je pro ně málo,“ uvádí Růžička. Přesto ale Wikov výrobu převodovek pro větrné elektrárny nedal k ledu.
Velkým výrobcům může konkurovat pružností a flexibilitou v segmentu servisu a oprav převodovek. „Máme šikovné konstruktéry, technology, obsluhy strojů, takže jsme schopni na nich každý týden vyrábět něco jiného,“ vysvětluje přednosti své firmy Růžička. Ovšem podstatné je, že společnost považuje obor větrných elektráren za perspektivní, proto dál spoléhá na to, že se prosadí i u nově budovaných větrných zdrojů.
„Začínají se stavět větrné elektrárny v moři, oproti elektrárnám na souši jsou dokonce větší,“ prozrazuje šéf Wikov Industry. Společnost má už čtyři roky v provozu 5,5megawattové převodovky na moři a nyní drží palce svým zákazníkům v Číně a Jižní Koreji, aby se jim podařilo prorazit na trhu a získat větší komerční kontrakty. „Pro nás by to znamenalo nové zajímavé zakázky,“ míní Antonín Růžička.
Navíc má společnost políčeno i na nový obor, který se ve světě teprve formuje. Wikov už totiž dodal do zahraničí převodovky na několik prototypů takzvaných přílivových elektráren.
„Na světovém trhu jsme největší dodavatel převodovek pro přílivové elektrárny, respektive podmořské elektrárny. Už máme převodovky v pěti různých pilotních zařízeních v mořích. Nyní čekáme na to, až se začnou instalovat komerční projekty,“ věří Růžička, že se tento segment rozjede. Zvláště když jsou podmínky pro podmořské elektrárny ve vodách kolem Jižní Koreje, Číny, Kanady, severu USA, ale také v mořích Velké Británie, severního Irska a Francie.
Energetiku vytlačily strojírenství a doprava
Silnou stránkou českého energetického průmyslu je podle náměstkyně ministra průmyslu a obchodu pro energetiku Lenky Kovačovské to, že si zachoval schopnost vyvíjet a vyrábět celé portfolio základních výrobků – turbíny, generátory, transformátory, řídicí systémy, vodiče a podobně. Na druhou stranu by ministerstvo uvítalo více firem, které by se zabývaly aplikací nových trendů v energetice, jakými jsou například nekonvenční zdroje energie, chytré sítě, aplikace a technologie na úsporu energie či ukládání energie.
„Rezervy pak mohou být v kapitálu a investičních možnostech jednotlivých firem, které se ale zvyšují s růstem celého sektoru v Česku,“ uvádí Kovačovská. Pro pomoc se firmy v takových případech obracejí na Českou exportní banku (ČEB) a Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP). Jen státní pojišťovna uzavřela od roku 1996 do současné doby pojistné smlouvy v energetice celkem za 21 miliard korun.
Jan Procházka, generální ředitel EGAP, přiznává, že české firmy už nejsou v energetice generálními dodavateli velkých celků. „Ale do tendrů si je berou všechny světové firmy, dělají subdodávky. Firmy nesedí se založenýma rukama, také opravují a upravují elektrárny třeba v Latinské Americe, Africe, Egyptě,“ říká Procházka a dodává, že aktuálně vede energetické strojírenství. „Nejvíce zastoupené jsou turbíny.“
EGAP měl v minulosti ve svém portfoliu výrazně zastoupenou energetiku. Nyní podíl klesl, je kolem 40 procent, protože se pojištěný vývoz posunul ke strojírenství a dopravě, tyto obory energetiku vytlačily. „Ale energie bude stále třeba, nejde o okrajový obor,“ tvrdí Procházka.
Převzato z časopisu Český exportér, přílohy Hospodářských novin a týdeníku Ekonom, vycházející ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR a agenturou CzechTrade. Autor článku: Marcela Honsová. Foto: Wikov, Tedom.
