Čeští skláři, nábytkáři a textiláci jsou v zahraničí opět velkou konkurencí



V porovnání se strojírenstvím či automobilovým byznysem je v Česku takzvaný lehký průmysl, představující hlavně sklářské produkty, nábytkářství či textilní výrobu, exportní popelkou. Tedy srovnáváme-li utržené miliardy v zahraničí. Přitom však jde o odvětví, která jsou vysloveně proexportně zaměřená, v zahraničí jsou značky z těchto oborů známé ještě z dob před 30 lety a hlavně prošla výraznou restrukturalizací.

Především některé významné sklárny a textilky původně zkrachovaly. O jejich vzkříšení pochybovali i odborníci. A ve výrazný vývoz skla, textilu a nábytku na konkurenční trhy věřili snad jen snílci. Prvotní privatizace firem z těchto odvětví totiž nepatřily k nejúspěšnějším a mladé nově vzniklé společnosti potřebovaly čas na upevnění pozic na tuzemském trhu, natož v zahraničí.

„Třeba ve sklářství byl problém vtom, že prvotní privatizace se odehrávaly bez kapitálu. Teprve tak před necelými deseti roky museli noví zájemci o sklárny zainvestovat a začali se o své investice starat. Chtěli vložené peníze zpět, a proto museli vydělávat,“ míní Jaroslav Seifrt, viceprezident Asociace sklářského a keramického průmyslu ČR.

Nejvíc v zahraničí trží textiláci

Podobné dějství se odehrávalo i v textilním a částečně i nábytkářském byznysu. Seifrt se kolem českého skla, které prý ne náhodou má přívlastek rodinné stříbro, profesně pohybuje 52 let. Ještě nedávno byl ředitelem poděbradské sklárny Crystal Bohemia, nyní je ve svých 73 letech členem dozorčí rady firmy. Srovnání sklářství za socialismu a nyní odmítá.

„Změnilo se sklářství jako takové. Hlavní objemy tržeb dělají výrobci plochého skla pro stavební a automobilový průmysl, zatímco před třiceti roky vévodilo užitkové sklo,“ tvrdí Seifrt. Podobné je to i s vývozem. Například v roce 2015 se z Česka vyvezlo ploché sklo skoro za 15 miliard korun, zatímco užitkové sklo ani ne za polovinu této sumy, přesněji za sedm miliard.

Podle Seifrta se sklářství změnilo hlavně v tom, že v oboru pracuje třetina z původního počtu lidí. Důvodem je nárůst strojní výroby na úkor ruční práce. Obdobná situace je i v textilním a nábytkářském byznysu. „Ovšem užitkové sklo je stále dobrý vývozní artikl,“ tvrdí viceprezident Asociace sklářského a keramického průmyslu.

Z celkových 40 miliard tržeb dosáhl loni export skla skoro 35 miliard korun. Lépe co do absolutních čísel si stojí nábytkáři a textiláci. V roce 2016 představoval vývoz nábytku 92 miliard a export textilních produktů skoro 111 miliard korun.

Hitem mezi skláři je íránský trh

Například sklárna Crystal Bohemia, která se specializuje na olovnatý křišťál, vyváží 90 procent produkce, hlavně nápojové sklo a dárkové předměty, do celého světa – nejúspěšnější je na trzích USA, Japonska, Austrálie a Íránu. „Poslední tři roky vyvážejí všechny české sklářské fabriky do Íránu,“ tvrdí Seifrt, podle něhož se nelze ve sklářském byznyse ohlížet nebo srovnávat. „Všechno se mění. Musí se inovovat,“ prohlašuje rezolutně.

Třeba Crystal Bohemia inovuje každoročně tak 50 procent výroby, na zahraniční trhy nabízí nové tvary a dekory. „Chce-li česká firma v zahraničí uspět, musí mít vlastní inovaci, mít výrobek, kterým je schopna konkurovat ve světě cenou, kvalitou a dodacími termíny,“ tvrdí viceprezident Asociace sklářského a keramického průmyslu.

Jednou z mnoha nových malých tuzemských skláren, která ovšem vychází z české sklářské tradice, je třeba firma Wranovsky Crystal s ročním obratem kolem 25 milionů korun. Její majitel Josef Wranovský začínal ve známé společnosti Preciosa na výrobu lustrů, posléze se osamostatnil, začal spolupracovat se skláři živnostníky, jejichž produkci ve firmě takzvaně finalizuje – smontovává křišťálové lustry a obchoduje s nimi. Až 90 procent jich míří na vývoz, především do Evropy, USA i Japonska.

Hlavně malé firmy oceňují pomoc Czechtradu

Tak malá firma jako Wranovsky Crystal ovšem nemá finance na velké investice do marketingu nebo zahraničního obchodu. Proto využívá třeba služeb CzechTradu. Nejprve se tato česká rodinná společnost zúčastnila výstavy v Dubaji ve stánku CzechTradu pouze katalogově a až poté i osobně.

„Stály u nás fronty. V malé expozici jsme měli dva lidi a nestíhali jsme odbavovat zájemce. Na místě jsme prodali všech deset lustrů, které jsme přivezli,“ vzpomíná Wranovský s tím, že prodej lustrů jen tak tak pokryl vložené náklady. Ale společnost se prezentovala na vzdáleném trhu a získala na něm potřebné kontakty.

Spolumajitel firmy si zvlášť pochvaluje každoroční dvoudenní konference CzechTradu, na které agentura zve své zahraniční pracovníky i zástupce českých exportérů. „Mohli jsme si vybrat, s kým chceme konzultaci, dozvěděli jsme se, které země jsou pro náš obor exportně zajímavé a které ne, s kým bychom mohli obchodovat. Jde o užitečné rady, které bychom na jednom místě v takovém rozsahu jen těžko získali,“ míní zakladatel sklářské společnosti Wranovsky Crystal.

Posledních deset let se textilnímu oboru daří

Jiří Grund mladší, ředitel české rodinné společnosti Grund, která vyrábí koupelnové koberečky, je přesvědčený, že firmy si musí v prvé řadě pomoci na zahraničních trzích samy. „Stát podporuje různými formami export celkem dostatečně. Jiná věc je, jaké nám vytváří třeba neustálými změnami zákoníku práce podmínky pro výrobu u nás doma,“ domnívá se Grund, který je zároveň prezidentem Asociace textilního, oděvního a kožedělného průmyslu.

Podle jeho názoru si právě textilní průmysl v Česku prošel těžkou zkouškou, která kulminovala asi před deseti lety. Od té doby prý obor pomalu, ale jistě roste a stále zaměstnává více než 30 tisíc lidí. „Oproti roku 1993 se v roce 2015 zvedl objem exportu textilního zboží o 260 procenta. U oděvního zboží to bylo o 350 procent,“ uvádí Grund s tím, že jeho firma i ostatní české textilky exportují hlavně do Německa a dalších zemí Evropské unie. Někteří exportéři jsou navíc úspěšní i v Africe. Příkladem je broumovská textilka Veba, která na západoafrické trhy vyváží bavlněný brokát.

Všichni musíme diverzifikovat svá odbytiště. Přílišná závislost na jednom teritoriu se nám může vymstít. Jako velkou příležitost vidím čínský trh, kde se vzmáhá střední třída, která chce kupovat kvalitní a důvěryhodné zboží z Evropy,“ tvrdí Grund.

Za konkurenční výhodu firmy, kterou založil v 90. letech jeho otec, považuje Jiří Grund mladší produkci vyrobenou v Evropě z evropských surovin, světový design od známých návrhářů, vše skladem k okamžitému dodání a důvěryhodnost rodinné firmy. S tím vším se firmě Grund daří vyvážet 90 procent produkce do více než 40 zemí světa.

Exportéři se na konec intervencí ČNB připravili

A jak se firma Grund chystá na ukončení devizových intervencí ČNB, o kterém čeští exportéři aktuálně hodně diskutují? „Zajistili jsme si kurz koruny vůči euru na dva roky,“ prozrazuje Jiří Grund.

Také známá nábytkářská společnost TON, která vyváží skoro 80 procent produkce do 70 zemí světa, se na očekávaný devizový výkyv připravila částečně zajištěním kurzu. „Tím, že máme přebytek zahraniční měny, budeme v korunovém vyjádření při jejím posílení ztrácet anebo naopak při oslabení získávat. Částečné zajištění kurzu jsme si zařídili, abychom očekávané rozkmitání kurzu zmírnili,“ popisuje problém, který zajímá většinu českých exportérů, generální ředitel TON Milan Dostalík.

Společnost TON je nejsilnější na trzích Evropské unie, USA a Kanady, Japonska, Jižní Koreje a Austrálie. Tyto země zároveň považuje i za perspektivnější kvůli fungování společnosti jako celku. Existují tam kavárny, restaurace, hotely, stejně jako touha po vkusně zařízené domácnosti. Jsou to trhy, kde mají interiéroví architekti dost práce.

„Vsadili jsme na to, aby naše produkty byly krásné, aby byly špičkově zkonstruovány a kvalitně zpracovány ve všech ohledech,“ prozrazuje recept na úspěšný export Dostalík.

Úspěšný brand musí být originální

Zároveň si generální ředitel TON zakládá na svébytnosti značky. „Někteří čeští nábytkáři stále dělají pro cizí značky a někteří ani tu svou značku nemají dostatečně osobitou, čímž myslím především designovou originalitu,“ naznačuje, proč se podle něj některým českým nábytkářům nedaří vyvážet podobně jako firmě TON.

Také Martin Čudka, prezident Asociace českých nábytkářů, považuje za nejzásadnější budování značek českých výrobců, pro něž jsou hlavními trhy Německo a země staré Evropské unie. „V dobách socialismu a v devadesátých letech jsme byli levný zdroj. Nyní potřebujeme ukázat, že jsme vysoce kvalitní, seriózní, že poskytujeme vynikající služby, řešíme záruční i pozáruční servis a držíme slovo a dohodnuté termíny. Za to se zákazníkovi vyplatí uhradit o trochu vyšší cenu,“ tvrdí Čudka.

Za důležité považuje, aby stát podporoval export dlouhodobě a pravidelně, nikoli jen finančními dotacemi do účasti na zahraničních veletrzích.

A čím si Čudka vysvětluje růst exportu českých nábytkářů? „Vliv má stabilní kurz koruny, který se několik let neměnil. Hlavní příčinou ale je, že tuzemští výrobci hledají možnosti, kde uplatnit nábytek s vyšší přidanou hodnotou, který se u nás převážně vyrábí,“ míní šéf Asociace českých nábytkářů. Naopak se podle jeho zkušeností na tuzemský trh dováží méně kvalitní, ale levný nábytek z Číny a Polska. „Spotřebitelé v Česku stále nemají takovou kupní sílu, a proto nakupují v různých řetězcích. Přitom by si mohli dopřát řešení přímo na míru od tuzemských producentů,“ míní Martin Čudka.

Převzato z časopisu Český exportér, přílohy Hospodářských novin a týdeníku Ekonom, vycházející ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR a agenturou CzechTrade. Autorka článku: Marcela Honsová. Foto sklářů: Preciosa.