Chvalis vsadil na hydrauliku, otevírá nové pobočky v dalších regionech

Když v roce 1990 začal Milan Chvalina podnikat jako živnostník, ještě netušil, jaké perspektivy ho v dalších letech čekají. „Využil jsem odborné i personální zkušenosti z předchozího působení v Severočeských papírnách ve Štětí, kde jsem se v rámci tehdejšího národního podniku postupně vypracoval z mechanika měřících a regulačních přístrojů do pozice technika, který měl v celém závodě na starost údržbu hydraulických, pneumatických a mazacích systémů,“ vzpomíná Milan Chvalina a dodává: „Obor mně velice bavil a v té době jsem měl i množství zlepšovacích návrhů, včetně jejich realizací.“ Organizační a inovativní schopnosti, které během působení v továrně získal, pak naplno využil po roce 1990, když začal podnikat.

Hydraulika byla podle Milana Chvaliny v 90. letech poměrně novým oborem. „Obecně měla drtivá většina lidí z hydrauliky strach. Především pak moderní technologie ze západní Evropy, které právě pronikaly do papírenských strojů a technologií, byly pro mě výzvou,“ popisuje Milan Chvalina. Na začátku podnikání pro něj byla nejtěžší jeho slovy „totální zodpovědnost“. Málokdo si v současnosti dokáže představit, jak si na tento fenomén lidé zvykali po změně režimu. „Za socialismu byla vždy nějaká ‚úniková cesta‘ pokud se něco ne zcela stoprocentně povedlo. To ale od roku 1990 přestalo platit. Musel jsem se rychle naučit plánovat, předvídat a komplexně uvažovat,“ podotýká Milan Chvalina.

Kvůli bouřlivému rozvoji firmy i některým legislativním změnám v roce 2002 převedl svoje podnikání na právnickou osobu, když založil společně s manželkou společnost s ručením omezeným Chvalis.

Od servisu k projekci a výrobě

Zpočátku se Milan Chvalina zaměřoval na oblast poskytování komplexního servisu a údržby, včetně náhradních dílů a oprav, pro průmyslové podniky. Od roku 2002 k tomu přidal další segment: projekci a výrobu hydraulických systémů a agregátů pro české výrobce kolejových vozidel. Zde zažívá firma v posledním období bouřlivý rozvoj.

V současnosti v podniku pracuje 108 zaměstnanců, obrat v roce 2017 dosáhl zhruba 240 milionů korun. Firma má pět poboček, na podzim otevírá šestou v Jihlavě, do budoucna plánuje ještě pobočky v Karlovarském a Královéhradeckém kraji. Pobočky přitom nepředstavují jen kancelářské a administrativní zázemí. Firma je otevírá jako takzvané „ParkerShopy“ – Servisní centra.

„Jedná se o prodejní sklady a především o naši servisní základnu v dané lokalitě, která funguje jako prodloužená ruka centrále v Hoštce. Zákazníci pozitivně vnímají, když jste jim nablízku. Především se tím výrazně zlepšuje takzvaný ‚dojezdový čas‘ našich servisních vozidel,“ upozorňuje Milan Chvalina.

Za velkou výhodu u všech dodávek a montáží považuje také to, že servisní mechanici z centrály v Hoštce mohou poskytovat lokální podporu pobočkám 24 hodin denně, 365 dní v roce. Firma by se v konkurenci nedokázala prosadit bez inovací. „Inovace jsou pro nás velice důležité. V oblasti strojní výroby využíváme moderní a výkonné CNC stroje, v oblasti projekce 3D modelování a podpůrné softwarové programy pro generování programů CNC strojů,“ vyjmenovává Milan Chvalina. V oblasti řízení podniku a logistiky i skladování využívá firma nejmodernější řídící programy. „Máme vlastní školící středisko, to je pro další rozvoj a fungování firmy více než důležité,“ podotýká Milan Chvalina.

Na trhu by se společnost neprosadila, pokud by se její zakladatel neprosadil také jako úspěšný lídr. Jaké vlastnosti je k tomu podle něj třeba mít? „Co se týká vrozených vlastností, je to hlavně obchodní talent, pracovitost, zodpovědnost, svědomitost, komunikativnost, organizační schopnosti, schopnost improvizovat, mít rád lidi a snaha být nejlepší. Z vlastností, které se dají naučit, uvedu především znalost psychologie, plánování, přehled v oblasti práva a legislativy,“ vyjmenovává Milan Chvalina.

Administrativa zatěžuje rozpočet

Schopnosti manažerů dokáže podpořit, nebo naopak oslabit, podnikatelské prostředí. I když s jeho celkovou úrovní je Milan Chvalina poměrně spokojený, v předchozích desetiletích bylo podle něj o něco příznivější. „V posledních letech velice výrazně přibývají legislativní povinnosti, které personálně zatěžují rozpočet společnosti, ale vůbec nic zpětně firmě nepřinesou, nic neprodukují, pouze a jen ‚parazitují‘… To vidím do budoucna jako velkou hrozbu pro podnikatele, kteří by chtěli začít podnikat ‚od nuly‘, tak, jako kdysi já v roce 1990,“ porovnává Milan Chvalina.

Sám přemýšlí, jestli by se do podnikání nyní pustil. „Za současných podmínek, kdy na všechno musí být revize, interní předpisy, máme tu GDPR a tak dále, bych to znovu asi již nezvládl,“ dodává Milan Chvalina.

Největší problém vidí ve stavu tuzemského školství. „A to již od základní školy! Je bezpodmínečně nutné, aby se vrátila autorita učitele, aby se opět vyučovaly pro kluky dílny, pro dívky ruční práce a vaření. S tím následně souvisí návrat kvality,“ popisuje pak Chvalina, na jakých pilířích by mělo české školství stát.

Maturita je pro učně zbytečná

Učňovské školství by podle majitele Chvalisu mělo být bez maturit. „Před rokem 1989 bylo na velmi dobré úrovni, neboť bylo přímo navázané na potřeby výrobních podniků, pro které produkovalo potřebné množství kvalitních pracovníků. A to vše bez maturit, ale profesně na úrovni!“ shrnuje Milan Chvalina.

Na učňovské školy mají podle něj navazovat střední průmyslové školy, které by měly „dodávat“ potřebné techniky s maturitou. „Ti by měli být po krátkém zapracování v praxi schopni technicky na úrovni řešit dané problémy a operativně řídi pracovníky ve výrobě,“ představuje Milan Chvalina další část své představy o proměně školství. Vysoké školy by pak podle něj měly být jakousi „třešničkou na dortu“, ale stále zaměřené na obory, které potřebují firmy v praxi. V této oblasti vidí Milan Chvalina nezastupitelnou roli státu, který by měl být schopný dlouhodobě plánovat.

Dalibor Dostál