Dokážou zhmotnit nápad na nový výrobek. Startup Cotu vsadil na 3D tisk



Firmy uvádějící na trh nové výrobky řešily po léta stále stejný problém. Jak vytvořit co nejpřesnější prototyp budoucího produktu za co nejpřijatelnější náklady. Díky metodě 3D tisku se v této oblasti otevřely dosud netušené možnosti. Maximálně se jich snaží využít startup Cotu, který se zaměřuje právě na vytváření modelů pomocí trojrozměrného tisku.  

Společnost založili v říjnu roku 2015 Daniel Jankovič a Daniel Zach. Na jaře 2016 se k projektu přidala Veronika Harrison. Společně připravili byznys plán, na který v rámci soutěže Vodafone Nápad roku 2016 dostali velmi pozitivní zpětnou vazbu. Uspěli také na výstavě For Industry 2016, a tak začátkem května 2016 otevřeli showroom v Praze na Palmovce, ve kterém sídlí dodnes.

Přímé zkušenosti s podnikáním měl v té době z trojice spolupracovníků jen Daniel Jankovič, který v roce 2009 založil jednu z prvních firem na tvorbu aplikací pro telefony iPhone v České republice. K 3D tisku se spolu s Danilem Zachem dostal v okamžiku, kdy řešili stejný problém, se kterým v současnosti pomáhají svým zákazníkům: Jak zhmotnit vlastní výrobek? Nejdříve maketu a poté plně funkční elektronický prototyp. A poté spustit výrobu v menších sériích.

Volné místo na trhu

„Na českém trhu v té době působilo pár prototypovacích studií. Ta byla, a stále jsou, plně vytížená prací pro automobilový a letecký průmysl. Rozhodnutí koupit si vlastní 3D tiskárnu se zdálo nejvhodnějším řešením. Jenže potom jsme zjistili, že to, co vychází z nejznámějších strunových, takzvaných FDM 3D tiskáren, je na míle vzdálené tomu, jak bude finální výrobek vypadat. Proto jsme začali naše výtisky povrchově opracovávat. To se dělá ručně, i když za použití různých menších elektrických nástrojů,“ vysvětluje Veronika Harrison.

A právě tady viděli mezeru na trhu, která stále přetrvává. „Hrubý výtisk ze strunové tiskárny dnes dokáže udělat opravdu skoro každý. Nepotřebujete k tomu ani drahou tiskárnu– struny do ní jsou také velmi laciné, ani technické vzdělání. My se zaměřujeme se na 3D tisk pro nejnáročnější klienty, kteří vlastně nechtějí 3D výtisk, ale dokonalou maketu, prototyp, pozitiv formy – takzvaný mastermodel anebo rovnou hotové výrobky,“ pokračuje Veronika Harrison a navazuje: „Dokážeme vytvořit makety a prototypy k nerozeznání od originálu. Umíme napodobit i vzhled jiných materiálů, jako je kov, sklo nebo keramika.“

Klasické strunové tiskárny startupu nestačily a velmi rychle se přeorientoval na nejpřesnější metodu 3D tisku založenou na takzvané stereolitografii využívající světlocitlivé pryskyřice. „Jde o nejkomplikovanější metodu 3D tisku – obzvlášť, když při ní využíváte také široké spektrum materiálů jako my. Nikdo jiný se tomuto druhu 3D tisku právě proto nevěnuje v takové míře. Abychom dosáhli požadovanou míru detailů a snížili množství zmetků na minimum, museli jsme se s každým materiálem naučit pracovat. Dodnes jsme jich vyzkoušeli víc jak 150,“ vypočítává Veronika Harrison.

Od šperkařů po zubaře

Díky tomu jsou v Cotu schopní vyrobit například špičkové 3D výtisky pro zubní laboratoře i keramické dočasné náhrady přímo pacientovi do pusy. Ty tisknou na speciálním světelném spektru, aby si zachovali takzvanou biokompatibilitu a mohli být klasifikované jako zdravotnický produkt třídy IIA. „Výše se pohybují už jen implantáty, které zůstávají v těle pacienta natrvalo. Takto dočasné náhrady v České republice netiskne nikdo jiný,“ porovnává Veronika Harrison.

Pro šperkaře dokážou v Cotu vytisknout například modely z voskového materiálu, aby si mohli vytvořit formu, do které se lije drahý kov. Tisknou také mnoho technických dílů z materiálů s různými fyzikálními vlastnostmi, jako je transparentnost, flexibilita, odolnost vůči zlomení, míra detailu 3D výtisku, odolnost proti chemikáliím a podobně.

V oboru se tak dostali na špičku. „Bude to asi znít zvláštně, ale největším přínosem je to, že naše výtisky nevypadají jako výtisky z 3D tiskárny, ale jako reálné výrobky. Přitom pracujeme neuvěřitelnou rychlostí. Zubním laboratořím dodáváme výtisky z keramického kompozitu v ten samý den, kdy nám zašlou 3D model. Pro ostatní výtisky bez povrchové úpravy máme dodací lhůtu 2 až 5 pracovních dní v závislosti na velikosti a počtu kusů,“ zmiňuje Veronika Harrison.

Neustálé inovace

Samotný rozjezd podnikání byl pro Cotu poměrně lehký. I díky příznivé reakci na trhu. „Složité bylo najít si vhodné postavení na trhu tak, aby nebylo jednoduše kopírovatelné jinými. A zachovat si ho i po několika letech, protože situace na trhu se mění. To je možné dosáhnout jen neustálým posouváním se dopředu. Jezdíme na výstavy do zahraničí, sledujeme, co se v našem oboru, a nejen v něm, děje. Zkoušíme nové materiály a posouváme hranice svoje i našich strojů. Dnes je to podnikání možná ještě těžší, než bylo na začátku. Měnící se situaci na trhu přizpůsobujeme i svoje služby. Nedávno jsme zavedli prototypovací balíčky a chystáme poradenství v aditivní výrobě pro výrobní firmy,“ podotýká Veronika Harrison.

Typickými zákazníky firmy jsou tak společnosti přinášející na trh vlastní výrobky. O těch jednodušších, jako jsou doplňky do kuchyně, šperky nebo hračky, až po složitější, jako jsou elektronická zařízení z oblasti internetu věcí. „Mezi naše zákazníky patří také jednotlivci, kterým bychom dříve říkali vynálezci – lidé, kteří chtějí na svět přivést vlastní vylepšený výrobek a chtějí si svůj nápad ověřit pomocí prototypování,“ poukazuje Veronika Harrison.

K dalším zákazníkům patří zubní laboratoře, prodejci naslouchátek, reklamní agentury nebo filmová studia. Většinou jde o startupy nebo malé a středně velké firmy.

Konkurence v oblasti 3D tisku je přitom velká. „Český trh 3D tisku vnímáme jako poměrně nasycený a dlouhodobě v něm dosahovat úspěchů není tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Musíme se umět prosadit vůči prodejcům drahých průmyslových 3D tiskáren, což jsou zavedené a kapitálem dobře vybavené firmy s kontakty na správných místech. I prodejcům lacinějších strunových 3D tiskáren a poskytovatelům 3D tisku na zakázku z těchto 3D tiskáren. V neposlední řadě jsou našimi konkurenty i firmy zaměřené na velkovýrobu z plastů,“ vyjmenovává Veronika Harrison.

Dvě pobočky v zahraničí

Firma s deseti zaměstnanci, s pobočkami v Bratislavě na Slovensku a v německém Mnichově, vytvořila v loňském roce obrat 4 milióny korun.

Obor má podle Veroniky Harrison před sebou velké perspektivy. „Budoucnost pryskyřicového 3D tisku je velmi slibná. Momentálně si zatím jen razí cestu na širší trh. Takzvaná digitalizace zubního lékařství probíhá již také u nás a nejde jen o módní výstřelek. 3D tisk tu bude mít svoje stálé místo. Nebude vůbec vzácností, aby vám zubař do úst vložil korunku či můstek z 3D tiskárny. Šperkaři budou běžně navrhovat svoje šperky na počítači, aby si je potom vytiskli na 3D tiskárně. Ve výrobě si tento druh tisku najde stejné místo, jako jiné druhy výroby. V oblasti prototypování se bez něho také málokdo obejde. A věříme, že znovu budou přibývat vynálezci – anebo jak se jim dne říká ‘makeři‘ s novými a novými nápady. Jen už nebudou muset být sami technicky zdatní a budou mít možnost využit služby 3D tisku na zakázku,“ plánuje Veronika Harrison.

Čekání na nástup 3D výroby

Nejdůležitějším oborem ale podle ní bude využívání 3D tisku k produkci hotových výrobků. V této oblasti se přitom oboru předvídá velká budoucnost již řadu let, nicméně zásadní průlom zatím nenastal. „Rozšíření 3D tisku do výroby dosud bránily hlavně technické limity jednotlivých metod. Například při strunovém tisku není vznikající drsný povrch jen problémem estetickým, ale hlavně praktickým. Takový výrobek se rychle zašpiní a těžko se udržuje čistý,“ upozorňuje Veronika Harrison.

Dalším omezením jsou podle ní vlastnosti materiálů používaných při různých technologiích 3D tisku. „Jejich vlastnosti se v průběhu času mění. Například bílý výrobek postupně nepěkně a nerovnoměrně zežloutne. Omezená je teplotní odolnost výrobků – mnohé materiály nevydrží ani 50 až 60 stupňů Celsia. Při této teplotě se různě deformují,“ popisuje Veronika Harrison slabé stránky 3D tisku. Na výrobky z 3D tiskáren tak není v současnosti možné poskytnout ani minimální dvouletou záruku. „V tom vidíme ten nejzásadnější problém 3D tisku,“ dodává Veronika Harrison.

Odstranění těchto nedostatků se věnuje ve světě 3D tisku velká pozornost. „My jsme právě proto začali spolupracovat s nadnárodním chemickým koncernem BASF. Jako jediní na trhu máme materiály testované a certifikované na použití ve finálních výrobcích. Tak už nic nebrání využití aditívní výroby skutečně na výrobu a nejen na prototypování,“ zdůrazňuje Veronika Harrison.

Omezení masové výroby plastů

Další nevýhodou 3D tisku je jeho orientace na plasty, kterých se v současnosti snaží svět zbavovat. „3D tisk má být alternativou k masové výrobě plastů. Tedy nejde o to, aby se nevyrábělo z plastů, ale když už se má něco vyrobit z plastu, tak ať se toho nevyrobí tisíce, desetitisíce anebo statisíce, protože se to jinak finančně nevyplatí. 3D tisk umožňuje takzvanou průběžnou výrobu. Tedy vyrábět minimálně anebo téměř žádné množství na sklad. Ale jen tolik, kolik se určitě prodá následující týden či měsíc. Také je velmi vhodná na výrobu limitovaných edicí. Věříme, že koneční zákazníci budou mít k takovýmto výrobkům jiný vztah než k uniformním plastovým výrobkům za pár korun,“ podotýká Veronika Harrison. 

Z ekologického hlediska je podle ní zajímavá i rozptýlená výroba. „Kdy výrobky nejsou chrlené v obrovských množstvích někde v továrně v Číně, ale budou vyráběné v menších množstvích centry pro 3D tisk roztroušenými v různých zemích tak, aby se snížily požadavky na jejich přepravu a skladování,“ uzavírá Veronika Harrison.  

Dalibor Dostál